Ilustrace: Nenad Vitas
Přibližně před třemi měsíci jsem se zmínil ve své nedělní glose o otázce, zda už přišel čas 3D televize. Protože se příští týden koná konference našeho serveru věnovaná právě tomuto fenoménu, vrátil bych se k tomuto tématu. Podívám se ale na něj trochu z jiného pohledu. Přesto, že už je digitalizace v pokročilém stadiu, konají se stále konference, jejichž hlavním tématem je tento proces. Ať už se jedná o Milníky digitalizace, Digimedia, ISSS nebo něco podobného, vždy je to za poslední přibližně dva (?) roky o tom samém. Dámy a pánové se kamsi sjedou, poplácají se po zádech a pochválí si, jak nám ten proces pěkně pokračuje. Digitalizace a její vývoj už vlastně v dnešní době téměř nikoho nezajímá. Proto určitě i onomu osazenstvu přijde vhod, když se trošku změní téma. Nebude se mluvit jen o obsahu a procesu, ale také technologii.
Je však 3D televize zapotřebí? V dnešní době má většina lidí klasický televizor. Do domácností už sice pronikly povětšinou obrazovky ploché, ovšem jak ve svém okolí zjišťuji, lidé je většinou „nemají čím nakrmit“. Jak už jsem se několikrát přesvědčil, nejeden jedinec sleduje prostřednictvím ploché obrazovky klasické DVB-T a nemá přitom žádný extra televizor, který by mu obraz dokázal vylepšit. Reálnou technologií dneška má být televize ve vysokém rozlišení obrazu (HDTV). Mnozí na ni ještě nepřešli (ani nepřejdou) a už tady máme 3D televizi. Přinese vůbec něco divákovi? Celý proces je dle mého názoru uměle nafouknutou bublinou záměrně vyvolanou výrobci elektroniky. Přiznám se, že jsem fanoušek moderních technologií, objevuju rád nové, vylepšuji stále drobně svou přijímací sestavu antén (podrobnosti zde ve fóru) a přemýšlím vždy, když si něco koupím, co to bude příště, 3D televize mě ale neoslovila.
Před půl rokem běžný smrtelník a možná i čtenář našeho webu (stejně jako já) nevěděl o tom, že letošní rok bude ve znamení trojrozměrného obrazu. A dnes tu máme 3D televizi v reálu. Náš šéfredaktor navštívil jednu z prodejen. Vše, jak je vidno z fotogalerie od redakční fotografky Ivanky, šlo o značku Samsung. To je ale právě ten problém a důvod, proč z tohoto uměle vyvolaného fenoménu viním výrobce elektroniky. Když se totiž podíváte kolem sebe, nikdo se příliš do 3D nevrhá. Na jedné straně zde máme připravené společnosti jako právě Samsung a studia Dreamworks a podobně, která začnou distribuovat i 3D Blu-ray disky, na straně druhé jsou televizní stanice. A ani ty dle mého názoru rozhodně nemají z trojrozměrné televize radost. Viz nedávné vyjádření technického ředitele Barrandova Michala Kratochvíla. Vždyť jen pořídily techniku pro HDTV, už by měly inovovat znovu? Ano, sice jsem si přečetl o tom, že existuje něco jako převodník na straně diváka z 2D do 3D, ale osobně si nemyslím, že by to byl nějaký zázrak. Přiznám se ale, že jsem neměl možnost ho vidět. Mohu se tedy pochopitelně mýlit.
Mé řádky mohou vypadat před onou první 3D konferencí poněkud pesimisticky, ale skutečně nejsem toho názoru, že by trojrozměrná televize byla v současné době nějaká bomba. Několikrát jsem navštívil kino IMAX a asi i vzhledem k mé oční vadě na mě zkrátka některé 3D efekty nepůsobily tak, jak by měly. Podobné brýle nabízí právě v současné době někteří výrobci elektroniky, takže princip, na jakém 3D zobrazování funguje, by měl být podobný. A co bude po 3D televizi? Opět 3D. Věřím tomu, že tento fenomén zde bude hodně dlouho, a tak jak tu bude dlouho, se budou měnit i televizory a zobrazovače a my si budeme muset kupovat stále nové a nové, abychom drželi krok s trendy a výrobci elektroniky z nás měli radost. Kdo ví? Možná se mýlím a konference, která se koná již tento čtvrtek, mně vyvede z velkého omylu. Já jen, že plácat se můžeme po zádech vždycky a ani k tomu nebudeme potřebovat žádné 3D brýle.
ČLÁNKY DO MAILU