Souhlasím s autorem článku zejména s pasáží, že internetové vyhledávače nemají žádný právní důvod (smlouva či zákonná licence) k tvoření rozmnoženin za účelem obchodního prospěchu. Pro upřesnění ještě dodávám, prodávají návštěvníky, kteří patří tvůrci informace.
Svým příspěvkem chci upozornit, že návštěvník vyhledávanou informaci může na Internetu najít přímo u autora, bez ohledu na použití nějakého prostředníka (vyhledávače), který ho brzdí a mnohdy i obtěžuje při hledání informace. Návštěvník si však vyhledávač vybírá dobrovolně.
Jak tedy hledat bez vyhledávačů a mít informaci přímo od zdroje (z první ruky)?
V první řádě musí návštěvník přesně vědět, co hledá. Na to samozřejmě v dnešní uspěchané době není čas ba ani chuť, a tak se raději napíše do Googlu slovo a něco se najde. Pak se dále pohybuje posuvníkem a hledají se nejlepší data z vyhledaných.
Co kdyby návštěvník hledal informaci spojenou s určitým místem vzniku. Například kominíka z Krásné Lípy, historickou památku z určitého bodu?
Kolik návštěvníků se umí předem zamyslet, jak správně a co nejrychleji dojit k toužené informaci. Kolik procent návštěvníku hledá tak, že napíše do webového prohlížeče přímo webovou adresu místa a jména informace. Vždyť by to bylo tak snadné, napsat kominik.krasnalipa.cz. Bohužel tyto neexistují.
Na tomto příkladu je jasné, že na Internetu chybí spousty webových stránek, i když data o objektu jsou v daném místě k dispozici. Proč nemůže správce webových stránek zveřejnit všechny data, aby je návštěvník našel přímo z prvního místa. Nemá k tomu požadovaný „robot“ neboli software. Tento prvek vyvíjíme.