Jak se v posledním roce proměnil český mediální trh a jaký vliv na něj má hlavní stránka Seznamu? Jak velké procento lidí nesleduje zpravodajství? A jak se šíří konspirace na českém Telegramu? Všechna tato témata mají kupodivu něco společného – a to vedoucího Studia nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a donedávna také ředitele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ) Josefa Šlerku.
Na červencovém Novinářském fóru mluvil o tom, jak (nejen) newsfeed Seznamu zrodil skupinu nových serverů, které z něj čerpají návštěvnost, a přitom většinou nevytvářejí žádný původní obsah. „Tento trend určitým způsobem poškozuje klasická média. Na internetu platíme pozorností a máme ji jen jednu. A teď nás svádí tyto servery, které často nemají vlastní obsah a v drtivé většině píšou o tom, co napsal někdo jiný. A pak už si to nepřečtete u původního zdroje a ten vlastně přichází o peníze,“ říká Šlerka v rozhovoru pro Lupu.
Část rozhovoru jsme přepsali do textové podoby, celý si jej můžete poslechnout ve formě podcastu na všech hlavních platformách: Apple Podcasts, Spotify, PodBean, Google Podcasts, Audiolibrix, Lecton nebo přímo zde:
Proč jsi vlastně v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky skončil? Byl jsi jedním ze zakládajících členů.
Důvodem je únava. Čtyři roky, které jsem v NFNZ strávil, byly velmi intenzivní a jsem po nich velmi unavený a potřebuju si od tohoto světa malinko odpočinout. Ačkoli to nevypadá, byla tam spousta práce, která spolu často vůbec nesouvisela. Také jsem vždycky byl velmi diplomatický a neutrální a ono je to také velmi únavné. Takže nejde o nějaký náhlý odchod, byl dlouhodobě plánovaný a nejde o prásknutí dveřmi, ale o přesun do expertní rady fondu.
A co – kromě Studií nových médií – teď děláš? Máš nějaký nový projekt?
Než jsem do fondu nastoupil, měl jsem dlouhou dobu datový blog Data Boutique, tak jsme se domluvili s Pavlou Holcovou z Investigace.cz, že Data Boutique převedu pod ně. Získal jsem tak technický support a bič na to, abych pravidelně publikoval – a obojí jsem dost potřeboval. Zároveň tak mám možnost aspoň v limitovaném čase jim pomáhat s daty, která zpracovávají a která jsou v celém českém prostředí svým způsobem unikátní. Do voleb bych se rád pravidelně věnoval různým datovým analýzám, které se týkají voleb. Zajímají mě i data o kampaních politických stran. A dalším velkým tématem je konspirační scéna.
Na Investigace.cz jsi vydal mimo jiné text o konspiracích na českém a slovenském Telegramu, k tomuto tématu se ještě dostaneme. Na letošním Novinářském fóru jsi měl prezentaci o vývoji českého mediálního trhu za uplynulý rok. Říkals tam, že se na českém internetu etablovali noví hráči, nové zpravodajské servery, které dosud nikdo moc neznal a které teď mají poměrně velkou návštěvnost. Jak se to stalo?
Upozorňoval jsem na ten fenomén už před časem, ale bylo to přehlušeno covidem. Ty servery zatím unikaly pozornosti mediálních teoretiků, ale i samotných novinářů, protože k růstu využívaly cesty, které nebyly na první pohled viditelné. Jedním zdrojem, na kterém mohly vyrůst, je tzv. newsfeed Seznamu. Je to velká palebná síla pro doručení návštěvníků. Je celá řada serverů, které přišly na to, že když se budou schopné optimalizovat pro tenhle newsfeed, vynese jim to velkou návštěvnost. Trvá to už tak dva, tři roky.
Je ale vidět, že jsou v té skupině servery, které dokázaly sílu newsfeedu využít jako určitý výtah, ale nejsou na něm závislé. V tom jsou podle mého názoru kořeny úspěchu například serveru Život v Česku. Je to server, o kterém myslím málokdo ví. Má dnes – pokud můžeme soudit podle služby Similarweb – asi třetinovou návštěvnost online deníku Aktuálně.cz, což je jeden z největších zpravodajských serverů v Česku. Zároveň zůstává mimo zorné pole čtenáře z naší bubliny. A také dokázali, že už dnes na newsfeedu Seznamu nejsou závislí – podle Similarwebu sice tvoří velkou část jejich návštěvnosti, ale nejsou na ní závislí. Roste z nich – mimo veškerou pozornost – regulérní zpravodajské médium.
A pak jsou servery, které mají přístupy prakticky jen ze Seznamu, a kvalita jejich obsahu je velmi nízká.
Existuje i druhý fenomén, který také není nový, prochází proměnou a taky se o něm málo ví a mluví. Jde o využívání rozdílu cen mezi reklamou na Facebooku a v Google AdSense. Tyhle servery tady fungovaly už před řadou let způsobem, že si „garážoví kluci“ založili zpravodajský server, který nedělal nic jiného, než že ráno přeložil Buzzfeed, odkazy narvali do facebookových stránek typu „Jak by vypadal Mr. Bean, kdyby byl Avatar“ a využívali levného trafficu k tomu, aby přiváděli návštěvníky na svoji stránku, kde měli reklamu z Google AdSense. Byli tak schopní vydělávat poměrně solidní peníze. S jedněmi takovými podnikateli jsem dokonce před časem mluvil. Tento princip využívají i některá velká a seriózní média, která používají tyto pseudostránky jako výtah pro návštěvnost. Tohle je druhý zdroj, ze kterého rostou neznámé servery, které nejsou závislé ani na newsfeedu Seznamu, a přitom jsou poměrně hodně úspěšné.
Tento trend určitým způsobem poškozuje klasická média. Na internetu platíme pozorností a máme ji jen jednu. A teď nás svádí tyto servery, které často nemají vlastní obsah a v drtivé většině píší o tom, co napsal někdo jiný. A pak už si to nepřečtete u původního zdroje a ten vlastně přichází o peníze.
Říkáš, že většina těch serverů přepisuje něco, co už napsal někdo jiný. Jsou mezi nimi ale i weby s původními tématy nebo zpravodajstvím? Třeba regionálním?
V newsfeedu Seznamu jsou samozřejmě i seriózní weby – jen aby to nevyznělo, že cokoli odtamtud je junk. Mluvíme tady o určité skupině serverů, které těží z newsfeedu Seznamu nebo z rozdílu cen reklamy. A z těch drtivá většina žádný původní obsah nemá. Jsou tam samozřejmě výjimky – například ti Život v Česku už dnes i vlastní obsah produkuje, byť si nejsem jistý, jestli se u něj projevuje i snaha produkovat vlastní kauzy, což je také důležitý rys.
Princip obsahu těchto „made for Seznam“ webů ale spočívá v tom, že vydávají články o tom, co někdo jiný někde jinde napsal, pokud možno v bulváru. Velmi oblíbený žánr je „podívejte se, jak vypadala celebrita před 20 lety“ nebo „tyhle senzační věci ukázala na svém Instagramu“. Ale také recyklují třeba dva roky staré články, které vydávají za nové. Kdysi jsem si z toho dělal srandu, že jsou to nástupci Jaroslava Haška. Je to „nečasové“ zpravodajství, které může vyjít kdykoli a jeho obsah vlastně vůbec nesouvisí s realitou. Spíš než zpravodajský obsah je to povídka od Jaroslava Haška. Ale blbá – Hašek psal dobře.
Myslím si, ale nemám pro to důkaz, že část z těchto serverů využívá služby typu Buzzsumo, které přinášejí informace o tom, jaká témata jsou populární v prostředí sociálních sítí. Vlastně – kdybych si dnes chtěl založit firmu na mediální obsah, tak každý den ráno sednu k podobné službě, podívám se, co je nejčtenější v kategorii bulvár ve Velké Británii, na Daily Mailu a dalších serverech, a přepíšu to.
Mám pocit, že některé bulvární servery v Česku takhle fungují.
Obávám se, že tak fungují i některé tzv. vážné servery.
Dobře. Máš nějaký odhad, jak velký dopad tenhle trend může mít na návštěvnost klasických zpravodajských serverů?
Může být dvojí. Za prvé berou pozornost a pak také ukazují, že tento junk obsah funguje, a tím pádem tlačí ty další servery k tomu, aby ho produkovaly taky.
Největší problém tohoto byznysu je ale v tom, že vytváří falešný dojem informovanosti. Novinařina by tady měla být od toho, aby přinášela lidem ověřené informace, aby se lidé mohli sami rozhodovat. Ale tahle média místo toho přinášejí informace o tom, že někdo jiný přinesl informace. A to je mi k ničemu. Jediná přidaná hodnota je Google Translate, kterým ty články překládají, a to mě nezajímá. Často je tam nulová novinářská práce.
Je to velká bolest. V některých oblastech, typicky v zahraničním zpravodajství, jsme velmi často odkázaní na to, co někdo jiný přeloží. Nebýt České televize, Českého rozhlasu a ČTK a některých redakcí, které mají externí zahraniční redaktory, jsme dnes v zahraničním zpravodajství odkázaní na princip, že ČTK napíše o tom, co napsal Die Welt, a iDNES potom napíše, co ČTK napsala o tom, co napsal Die Welt. Úplně se ztrácí vztah k realitě. Zprávy ze zahraničí prakticky nikdo neověřuje, všichni jsou závislí na agenturním zpravodajství. A tento trend se pomalu přesouvá i do domácího zpravodajství, právě kvůli tomu, že píšeme o tom, co někdo jiný napsal. Místo toho bychom potřeboval psát o tom, co se děje, a hlavně přinášet vlastní témata a kauzy.
Produkovat vlastní kauzy v zahraničním zpravodajství by asi bylo složité, spíš asi jde o kontext a vysvětlení, co ta událost znamená.
Tím si nejsem úplně jistý. Máme tady úspěšné spolupráce mezi Bellingcatem a Respektem nebo tu je Investigace.cz, která je součástí OCCRP a dalších sítí. Není úplně pravda, že by novináři neměli se zahraničím žádný kontakt. Problém je spíš v tom – a viděl jsem to i ve výsledcích průzkumů, které jsem jako ředitel NFNZ zadával, že zahraniční zpravodajství je u nás minoritní žánr, který lidi nezajímá, a proto nepřináší peníze. A když nepřináší peníze, nezajímá ani redakci, pokud nemá opěrný bod v jiném příjmu, než je příjem z reklamy.
Jak velký zájem Češi mají, nebo nemají o zpravodajství obecně? Jaká témata v médiích chybí mladé generaci? Které skupiny obyvatel jsou nejvíc nespokojené s obsahem mainstreamových médií? A jak se na českém Telegramu šíří konspirační teorie? Poslechněte si celý rozhovor ve formě podcastu:
ČLÁNKY DO MAILU