Jiří Horyna (eMan): Na burzu se jdeme osvobodit od bank. Kótovaná firma taky působí důvěryhodněji

Čím českou softwarovou firmu eMan zlákala pražská burza, co příprava na vstup na burzu obnášela či jak se vývojářské firmy s více než stovkou zaměstnanců dotkla koronavirová krize? O tom v rozhovoru pro Lupu mluví výkonný ředitel společnosti a jeden z jejích zakladatelů Jiří Horyna.

Proč najednou míří firma s desetiletou historií na pražskou burzu a proč zrovna na trh Start, a ne na hlavní trh?

Ono to rozhodnutí krystalizovalo již déle. V době, kdy jsme vypláceli našeho do té doby významného společníka Jablotron, jsme museli sáhnout po ne úplně zanedbatelném proúvěrování. Již tehdy se začala rodit myšlenka, že by nemuselo být špatné si trochu uvolnit ruce od bankovních produktů.

V tomto rozhodnutí nás ještě utvrdila současná situace na trhu a celkově poměrně komplikovaná doba, se kterou tehdy nikdo úplně nepočítal. To, že pustíme kus firmy, nám umožní se zbavit bankovních závazků a soustředit veškerou energii místo toho na produkty a rozvoj firmy.

To je ale pouze jeden důvod, ten druhý souvisí s tím, že nás poslední roky pravidelně oslovují různé subjekty s nabídkou odkupu. To je na jednu stranu lákavé, ale podobní hráči mají zpravidla zájem koupit celou firmu a my nechceme ani exitovat, ani se vzdávat kontrolního podílu, protože nás práce pořád ještě baví. Právě burza přitom představuje cestu, jak si na jedné straně udržet kontrolní většinu a na druhé získat potřebný kapitál na další rozvoj. Zároveň nám to přijde jako asi nejčistější forma účasti dalších subjektů ve firmě.

Vedle snahy získat nějaké zdroje a uvolnit si ruce od bankovních produktů jsou zde ještě některé méně intuitivní sekundární důvody, jako třeba lepší komunikace k veřejnosti. Již tím, že jste na burze, tak jste více na očích, více se o vás píše a podobně. Další věc, kterou máme potvrzenou od jiných subjektů, jež na trh Start šly, je, že jim samotný fakt, že jsou kótovány na burze, pomohl u některých zahraničních zákazníků. Kótovaná firma působí důvěryhodněji. V Česku tento faktor nemá až takovou váhu, protože zde chybí delší tradice, ale například na německém trhu to pro zákazníky již něco znamená.

A proč Start, a ne hlavní trhy? My jsme popravdě o té „velké burze“ ani neuvažovali. Myslím, že nejsme úplně velikostí subjekt, který by na tuto burzu byl vhodný.

Minimální podmínky pro hlavní trhy by se vám nejspíš splnit podařilo, naopak Start je již i pro mnohem (až čtyřikrát) menší firmy. Nevadí vám například to, že se vaše akcie na Startu budou obchodovat v kratším časovém oknu než na hlavních trzích?

Na druhé straně mám za to, že Start je pro menší subjekty podstatně jednodušší jak na obsluhu, tak na práci s rizikem. Frekvence obchodování na Startu se od jeho počátků významně posunula, takže rozdíl mezi hlavními trhy a Startem není pro příležitostného obchodníka nebo investora nijak zásadní. (Trh Start začínal s obchodováním akcií s frekvencí jednou za měsíc, od letošního jara se zde ale akcie obchodují na denní bázi, byť pouze od 9.00 do 12:30, tedy zhruba polovinu doby, kdy se obchoduje na hlavních trzích – poznámka redakce.)

Pražská burza nemá historicky úplně ideální pověst, vedle menší likvidity ji provázejí i aféry, jako například KIT digital. Neuvažovali jste o vstupu na nějaký obdobný zahraniční trh, například na Varšavskou burzu, která nabízí o dost větší likviditu, ale jinak podobné podmínky pro vstup menších firem?

Nemohu říci, že bychom byli vyloženě přehnaně vlastenečtí, ale přišlo nám sympatické a zároveň coby českému subjektu i zcela přirozené se právě toto pokusit aktivně měnit a ten český trh trochu více rozhýbat. Nechci ale, aby to zase vyznělo, že jsme nějací namyšlení megalomani. Spíše chceme přispět svojí troškou do mlýna. Také je to dáno tím, že máme na Pražskou burzu nějaké osobní vazby, což se o těch zahraničních říci nedá. Také podpora a přístup lidí z Pražské burzy nám byl velmi sympatický a připadal nám seriózní, takže to bylo do určité míry možná i pocitové rozhodnutí. Jsme v tomto ohledu možná ještě příliš nebyznysoví a bereme to více osobně než pragmaticky.

Kolik peněz tedy nakonec plánujete tímto způsobem (alespoň v první fázi) vybrat a jak velký podíl firmy chcete pro investory uvolnit?

Chceme uvolňovat, zde je ale důležité slovíčko „až“, nějakých 47 % společnosti. To, kolik budeme uvolňovat nyní, bude záviset na počátečním zájmu a také na tom, jak nás trh ocení. Co je důležité, je fakt, že si coby všichni čtyři společníci chceme zachovat kontrolní většinu. Kromě toho jsme minulý týden nabídli 20 kmenovým zaměstnancům koupit si akcie eMana za zvýhodněných podmínek. Jedná se o relativně malý podíl, který v součtu představuje 2,3 % firmy.

Nebojíte se, že v okamžiku, kdy dojde k IPO, tak tito zaměstnanci akcie pustí na trh a srazí tak cenu, což odradí další investory?

Může se to samozřejmě stát, ale myslíme si, že se nejedná o až tak zásadní podíl, a navíc některé z těchto zaměstnanců znám řadu let a myslím si, že to brali naopak velmi osobně, tedy coby projev ocenění jejich loajality vůči firmě, a tam bych podobné jednání nečekal. Je možné, že to někdo pojal čistě spekulativně a nikomu to nevyčítám, ale nemyslím si, že to s trhem nějak zásadně pohne. I kdyby nakonec ten kurz po IPO šel dolů, tak si nemyslím, že by nás to nějak zásadně ohrožovalo. Mnohem více by nás mělo ovlivňovat to, jaké budeme mít hospodářské výsledky a jak se nám bude dařit růst (letos má firma nakročeno ke 170 milionům obratu – pozn. redakce).

Váš vstup na pražskou burzu se minimálně jednou odsouval, stálo za tím podcenění technické přípravy, nebo do toho zasáhla pandemie?

My jsme původně plánovali vstup právě na dobu, kdy na plné obrátky pandemie koronaviru vypukla. To nás samozřejmě přimělo zvažovat, co dál. Po konzultaci s oběma subjekty, které nás na burzu vedou, tedy advokátní kancelář Havel & Partners a skupina Starteepo, jsme se ale rozhodli, že na původních plánech nic měnit nebudeme. Starteepo zjišťovalo potenciální zájem především mezi většími institucionálními investory a ukázalo se, že ze strany fondů zájem navzdory nejisté situaci na trzích je. Samotné Starteepo disponuje vlastním fondem, jehož prostřednictvím hodlá samo také investovat.

Když bych to měl nějak shrnout, tak máme poměrně solidní jistotu, že významný objem akcií upíšeme. Pro tento typ investorů je navíc částka, pro kterou si na burzu jdeme, prakticky pod jejich rozlišovací schopnost a je to spíš určitý projev snahy podpořit místní trh. Pokud si míříme na burzu pro rozmezí 40 až 50 milionů, tak bych si troufl tvrdit, že nějakých 35 milionů již máme de facto upsaných, a to jsme ještě pořádně nezačali obcházet všechny velké fondy, které přicházejí v úvahu.

Abych se ale úplně nevykroutil z otázky, proč došlo k posunu, tak bych řekl, že za tím stojí dva hlavní důvody – za prvé jsme byli se Starteepem možná až příliš ambiciózní v rychlosti přípravy (a to přitom zatím všechno jde téměř jako hodinky) a druhý důvod je to, že nás trochu zdržel právě nápad s vydáním zaměstnaneckých akcií. S tímto nápadem se totiž v původním plánu nepočítalo a přidali jsme jej až v okamžiku, kdy již byl celý přípravný proces spuštěný.

Svůj čas si samozřejmě vyžádaly i potřebné právní změny jako transformace společnosti na akciovou, primárně to ale bylo podcenění časové náročnosti celkové přípravy.

Kolik akcií v první vlně na burzu zamíří a, což z toho trochu vyplývá, jaká by mohla být jejich zaváděcí cena?

Původní čtyři zakladatelé si ponechávají 51 procent společnosti, něco přes 2 procenta získali členové týmu, zbylých necelých 47 procent bude nabídnuto formou veřejného úpisu investorům. Zaváděcí cena by se mohla pohybovat okolo 51–58 korun na akcii (lot by mohl začínat na zhruba 25 tisících korunách).

Co všechno pro vás příprava vstupu na burzu obnášela a objevilo se něco, co vás překvapilo?

Já začnu odzadu. Určitě si nemyslím, že by nás něco vyloženě překvapilo. Hlavním důvodem je ten, že jsme si ke vstupu přizvali dva renomované subjekty, a to právní kancelář, s níž dlouhodobě spolupracujeme, a Starteepo, které na trh Start již nějaké subjekty úspěšně umístilo. Pokud jde o rozsah přípravných prací, tak jsem vlastně spíš čekal, že to bude horší. Na druhé straně bych měl ale říci, že tam zatím ještě nejsme. Momentálně je náš finální prospekt na cestě do ČNB a je možné, že se nám ještě vrátí k přepracování a nakonec se ukáže, že ten proces až zase tak jednoduchý nebyl.

Jednotlivé kroky se skládaly z toho, že bylo třeba připravit pro potenciální budoucí investory investiční teaser (prezentace firmy a jejího hospodaření), proběhlo nacenění společnosti, které jednak provede samotná burza, ale sekundárně jej dělají i samotní budoucí investoři podle toho, kolik by očekávali podle vašich hospodářských výsledků a zákazníků, že by měla mít firma hodnotu. Další krok je samotná změna právní formy na akciovou společnost a v našem případě jsme si to ještě trochu zkomplikovali tím, že jsme řešili zaměstnanecké akcie. S obojím je spojena vleklá administrace a příprava smluv.

V neposlední řadě pak připravujete prospekt, což je poměrně obsáhlý dokument, kde ve spolupráci s právníky a vaším finančním partnerem předkládáte všechny vaše ekonomické a právní doklady a zároveň s ním předkládáte odůvodnění, proč chcete na burzu jít. Další věc, která je s tím spojená, je i nezanedbatelná komunikace. Najednou se musíte mnohem aktivněji prezentovat, abyste byli atraktivní pro investory.

Když zde padla zmínka o té komunikaci, jak vás zasáhl přerod na akciovou společnost, se kterým jsou spojeny nové povinnosti jako pravidelné a velmi formální valné hromady či informování akcionářů o hospodaření několikrát do roka?

To je velmi zajímavá otázka, neboť doposud byly valné hromady spíše formalitou, všichni čtyři společníci se velmi dobře znají poměrně dlouhou dobu a vědí, co od sebe mohou očekávat. Nyní nám na valné hromady začnou chodit akcionáři, vše se ponese v daleko oficiálnějším duchu a významně nám naroste spojená administrace. Neříkal bych pravdu, kdybych tvrdil, že z toho obavu ani trochu nemáme, ale na druhé straně si nemyslím, že by se to nějak významně lišilo do toho, co dnes musíme reportovat bankám, jejichž finanční produkty využíváme. Zatím ale živou zkušenost s akcionáři postrádáme, takže bych vám na to zcela objektivně odkázal odpovědět možná až tak za půl roku.

Co vlastně máte v plánu s vybraným kapitálem dělat?

Hlavní plány máme dva, a to snížit, respektive ideálně vymazat dluhovou zátěž. Náš typický zákazník je velká korporace, pro kterou děláme zakázkový vývoj. Životní cyklus našeho produktu vypadá zhruba tak, že něco půl roku vyvíjíme a následně čekáme tři měsíce na splatnost faktur. Do toho samozřejmě může zasáhnout nějaká komplikace, kdy je potřeba na projektu ještě něco dodělat, která celý proces ještě prodlouží. V praxi tak 6 až 9 měsíců celý projekt profinancováváte z vlastních zdrojů, což vede většinu firem našeho typu k tomu, že chtě nechtě musí využívat bankovní produkty. U nás do toho navíc zasáhlo i vyplacení Jablotronu, které tuto bankovní zátěž ještě citelně zvedlo. Naším cílem je tedy nyní bankovní zátěž buď zcela vymazat, nebo ji alespoň významně snížit.

Druhým důvodem je posílení hotovosti na účtech, a to jak z důvodu vytvoření finančního polštáře pro případ ekonomické krize, tak pro případné investiční příležitosti.

Rýsují se vám v současné době nějaké?

V tuto chvíli žádné investice nejsou na pořadu dne.

Většina titulů na pražské burze je dividendových, jak jste na tom v tomto ohledu vy?

Plánujeme vyplácet až 60 % zisku, ale opět je zde důležité to slovíčko „až“. My máme určitou výhodu v tom, že jako softwarová firma nepotřebujeme držet žádné sklady, nemáme nikde zakopané kabely a další podobné investice bokem, pro nás je opravdu důležité mít hlavně dostatek hotovosti na profinancování projektů, tedy hlavně zaplacení lidí. Díky tomu si můžeme dovolit vyplácet relativně vysokou dividendu.

Když už zde padla zmínka o lidech, jak se vás dotkl koronavirus? Máte nyní například nižší náklady na programátory nebo kanceláře?

Ještě počátkem roku jsme podstupovali určitý proces zeštíhlení, který se týkal zbytných nákladů. I proto nás jarní krize až zase tolik nezasáhla. Tato optimalizace se ale příliš netýkala zaměstnanců, a už vůbec ne programátorů. Během koronakrize, ale i nyní se nám daří držet všechny síly plně alokované, takže spíše nabíráme, než že bychom měli potřebu snižovat stavy. Náklady v tomto ohledu tedy máme pořád stejné.

Víme, že někteří konkurenti to mají jinak a propouštějí, nebo snižují mzdy, ale zatím nepociťujeme, že by se nám najednou hlásilo více programátorů nebo že by nějak významně padly jejich mzdové požadavky. Já osobně si ani nemyslím, že by v dohledné době v tomto ohledu došlo k nějaké dramatické změně, a pokud nějaký výkyv nastane, tak bude jen krátkodobý. Tam, kde by mohla krize nemilosrdně zasáhnout, je oblast řady startupů, které byly dosud zvyklé ve velkém pálit investorské peníze, protože se počítalo s tím, že začnou generovat peníze až za relativně dlouhou dobu. Tam by se mohlo začít významně šetřit. Ale IT segment jako celek myslím krize nějak významně a dlouhodobě nepoznamená. Ano, korporace určitě budou měnit své priority, některé projekty se budou omezovat, jiné rušit, ale místo nich zase bude vznikat řada úplně nových.

Nás se například koronavirová krize dotkla pouze v tom, že řada našich korporátních zákazníků nebyla připravená řídit ze dne na den své týmy na dálku z home office. Namísto startu plánovaných projektů tak firmy nějaký čas řešily úplně obyčejnou koordinaci vlastních týmů.