V prostorné rohové kanceláři podnikatele, investora a radního Jihomoravského kraje pro vědu, výzkum, inovace a IT Jiřího Hlavenky (Piráti) na Krajském úřadu v Brně na zdi visí věc, která pravděpodobně u jiných politiků v Česku není k vidění. Jde o zarámovanou křemíkovou desku (wafer) používanou pro produkci čipů.
V Evropě je podobných rekvizit jen pár. Jižní Morava se totiž v nové alianci spojila se zdejšími nejvyspělejšími polovodičovými regiony. Toto uskupení má starý kontinent nakopnout v jedné z nejdůležitějších geopolitických a ekonomických arén současného světa.
Jihomoravský kraj se stal součástí několika evropských regionů vyspělých v polovodičovém průmyslu. Cílem je se sjednotit a dostat starý kontinent na vyšší úroveň a lépe konkurovat USA, Tchaj-wanu, Jižní Koreji a Číně. Dříve jste mi řekl, že v tomto kroku pro Česko vidíte podobný ekonomický potenciál, jaký představoval automobilový průmysl. Rozvedl byste to?
Čipy se dostanou na finanční úroveň automobilového sektoru. Stane se z nich jeden z nejsilnějších průmyslů, se kterým stojí a padá moderní civilizace. Naše poslední éra stála na automobilech, to byl klíčový hybatel lidstva. Náskok západního světa byl do značné míry dán tím, že USA a Evropa jsou kolébkou automobilů, na čemž se dále stavělo. Dalším hybatelem budou čipy. Čipy nebo nějaká senzorická zařízení budou všude, kam se podíváte, což už se ostatně děje. Musíme být u toho. Hybateli tohoto oboru jsou USA a východní Asie, my jsme to bohužel zanedbali.
Také jste zmiňoval větší diverzifikaci technologického sektoru v Brně a okolí.
Posilování je pro mě klíčová věc. Brněnský technologický zázrak vyrostl zejména na čistém softwarovém průmyslu, hardwaru dříve bylo málo. Pak se začalo dařit sektoru elektronových mikroskopů, kde patříme ke světové špičce. Hodně to nakopla firma Thermo Fischer, která koupila menší konkurenty a začala tady investovat. S hardwarem také přišel Honeywell. Teď ale chceme, abychom se opírali o více nohou. Nedávná vlna propouštění v softwarových firmách se dotkla i Brna. Kdyby padly tři největší softwarové firmy, které tady máme, s regionem to hodně zahýbe.
Součástí evropské aliance jsou opravdu klíčové regiony včetně těch, kde sídlí ASML, belgický IMEC nebo třeba Sasko jako čipová výrobní centrála. Jak se došlo k tomu, že součástí uskupení bude i Morava?
Hlavním tahounem projektu je Sasko, kde je vysoká koncentrace čipových továren a dalších firem z oboru. Sasové o nás dlouhodobě ví a udělali si průzkum, kde je největší koncentrace lidí z branže. Viděli, že alianci nemá smysl dělat s celou Českou republikou, ale zejména s Jihomoravským krajem a okolím, zejména tedy Valašskem.
Náš region má dobrý základ. Máme zde světové lídry v elektronové mikroskopii, jako jsou Thermo Fisher nebo Tescan. Mikroskopy jsou vysoce důležité, kontroluje se pomocí nich kvalita vyrobených čipů. Obor stále více směřuje k tomu, že se elektronové mikroskopy nasazují na automatizovanou kontrolu. Kolem toho je hromada byznysu, protože kromě prodeje samotného mikroskopu se dělají specializované úpravy na míru, implementace a zakázkový vývoj.
Dále hraje roli to, že v Rožnově pod Radhoštěm funguje čipová továrna Onsemi (do ní neustále proudí miliardové investice, americký vlastník chce být světovou jedničkou v produkci čipů na bázi karbidu křemíku vhodných třeba do elektroaut, nyní proto chce investovat 44 miliard – poznámka redakce).
Také v Brně máme další zajímavé společnosti jako Codasip (vyvíjí procesorová jádra na instrukční sadě RISC-V a software pro návrh čipů na tomto standardu – poznámka redakce). Když jsem například seděl s šéfem společnosti Infineon, dobře věděl, co to Codasip je. RISC-V jednou může být hodně velké téma.
Chcete do moravské aliance zapojit také přerovskou firmu Meopta, která dodává optické technologie do strojů od ASML?
Myslím si, že časem na Meoptu dojde, ale teď je v procesu akvizice.
Proslýchá se, že zájem mají německý konkurent Carl Zeiss a americký fond Carlyle.
Vypadá to tak, proto se jim zatím nepleteme pod nohy. Uvidíme, jak se to vyvine. Když Meoptu koupí Carlyle, jako fond bude chtít firmu nechat rozvíjet, aby zvýšil její hodnotu a časem jí poslal dál. Mám obavy, že když ji koupí Carl Zeiss, ohne tuto firmu pro své potřeby. Tak je to skoro vždy, když vás koupí někdo, kdo vás v podstatě nepotřebuje. To se naštěstí například u Thermo Fischer nestalo.
Co by aliance v nejbližší době měla Moravě přinést?
V rámci Evropy mají začít vznikat takzvaná kompetenční centra zaměřená na čipy. Budou mí odborné kapacity, možnost vzdělávání lidí z oboru a budou disponovat také stroji na testování čipů a podobně. Tato centra jsou součástí Chips Actu Evropské unie (snad brzy schválený zákon o čipech na podporu polovodičové produkce na starém kontinentu – poznámka redakce) a aliance by se jich měla ujmout.
Máme ambici tady jedno takové centrum mít. Myšlenkou je, že by se točilo kolem Jihomoravského inovačního centra (JIC) a CEITEC VUT, kde už je vyspělá polovodičová laboratoř. Máme ambice do toho jít. Finance by šly částečně z Chips Actu a částečně z rozpočtu. Kraj má rezervu na kofinancování, a máme tedy zdroje na „dolévání“. Zkušenosti máme, podobné centrum už u nás funguje u průmyslu 4.0, jmenuje se Intemac.
S čím začnete?
První aktivitou je ustanovení takzvané task force. Bude to tým jednotek odborníků, kteří budou fungovat jako výkonný tým směrem do Evropy. Postavené to bude primárně kolem Stanislava Černého, který pomáhá vybudovat český čipový klastr (mimo jiné prodal firmu nizozemskému NXP – poznámka redakce). Ten by měl být něčím jako Svazem průmyslu a dopravy nebo Hospodářskou komorou, ale čistě pro čipy. Klastr zároveň bude partnerem dalších českých regionů, ne pouze Jižní Moravy (participuje na něm hlavně Praha, kde mají R&D centra firmy jako STMicroelectronics, Renesas/Dialog, ASICentrum nebo Tropic Square – poznámka redakce).
Následně počkáme, jako budou vypadat konkrétní projekty z Chips Actu, a zúčastníme se výběrového řízení na kompetenční centrum. S tím bude tak na dva roky vystaráno. Je otázkou, zda neudělat něco jako JIC, který je velkým úspěchem regionu, jen zaměřený na čipy. Mohlo by se to jmenovat třeba SIC, tedy semiconductor innovation center. Díky JICu máme prošlápnuté cesty, metody a podobně.
A toto kompetenční centrum by mělo být něco jiného, než co nám navrhl Tchaj-wan, který u nás chce vybudovat centrum na design čipů?
Ano, jsou to dvě oddělené aktivity.
Křemíkový wafer jako upomínka založení aliance polovodičových regionů v Evropě
Každopádně ještě musíte počkat na Chips Act, u kterého je zatím „pouze“ politická shoda na úrovni evropských států.
Chips Act ještě není schválený a řeší se, kde se na něj vezmou peníze. Nevznikne nový dotační program, ale bude se ukrajovat z jiných projektů, jako jsou Horizon.
Chips Act má sice mobilizovat 43 miliard eur na čipové projekty, ale drtivá většina z toho má jít ze soukromých a národních peněz, nikoliv z EU. USA, Čína, Tchaj-wan či Jižní Korea do toho dávají násobky. Není to tedy ze strany EU málo?
Peníze jsou na přípravnou fázi, hlavně na ona kompetenční centra. A zároveň to mobilizuje soukromé investice. Jednou ale EU bude muset také vytáhnout desítky miliard eur jako USA a spol. Máme na ně ztrátu, nemáme výrobní a další kapacity. Čas tiká a nemůžeme to řešit třicet let. A musíme to začít řešit v obrovské škále.
Jen Čína chce do roku 2025 postavit 22 nových továren.
Je to tak. Zároveň se nemusíme nutně hnát za těmi nejpokročilejšími výrobními procesy. Mluvil jsem například s ředitelem Infineonu (jedna z největších evropských firem na výrobu čipů, spin-off ze Siemensu – poznámka redakce). Ten například uvádí, že se soutěž nevede pouze o tyto cutting-edge čipy. Když stála produkce automobilek, často chyběly banální kousky jako mikrokontroléry ovládající stahování oken a podobně. Můžeme si sáhnout na nízko visící ovoce. Jde o známou technologii, a navíc továrny nejsou tak drahé. A pak jsou zde „zbraně“ jako RISC-V (otevřená instrukční sada konkurující ARMu – poznámka redakce), kdy nepůjdeme Tchaj-wanu a spol. ve stopách, ale objedeme je.
Existují plány na to, že by v Česku vznikla nová továrna na čipy, kromě plánů Onsemi na rozšíření v Rožnově za 44 miliard?
Nový velký fab tady nevznikne, aktuálně na to žádné plány neexistují. V případě Tchaj-wanu a TSMC se mluví o Drážďanech.
TSMC tam ve spolupráci s firmami Bosch, Infineon a NXP zvažuje stavbu fabu za deset miliard eur. I z toho důvodu, že Drážďany jsou největší evropský hub na produkci čipů a německá vláda je ochotná dávat velké dotace.
Přesně tak. Zároveň se v zákulisí hodně mluví o tom, že Německo je drahé. Ale u nás by zase TSMC nesehnalo lidi.
Každopádně továrna pro nás není klíčová. Když něco takového vznikne, je na to navázaná hromada dalšího velkého byznysu, mimo jiné centra na návrh čipů. Tam probíhá jejich design, testování, ověřování a prototypování. Kdyby TSMC postavilo fab v Drážďanech, které jsou od nás kousek, tak i kdyby jen padaly drobky ze stolu, objeví se miliardové byznysy kolem. Fab bude potřebovat design laby, mikroskopy a další.
Má Tchaj-wan větší zájmy v Evropě něco stavět? Kvůli bezpečnosti mají takzvaný křemíkový štít, a navíc je v Evropě hodně regulace, drahé energie a další vysoké náklady.
Zástupce z Tchaj-wanu jsme tady měli několikrát. Říkali nám, že potřebují něco jako bezpečný přístav, kdyby napětí s Čínou eskalovalo. Ne nutně válkou, ale například blokádou nebo „chirurgickým útokem“, kdy přestanou jet továrny a podobně.
Tchajwanci dále Evropu chápou jako odbytiště a zdroj lidí. Mají nedostatek softwarových inženýrů, podle oficiálních čísel jim chybí kolem 30 tisíc takových lidí. Je to logické, země má kolem dvaceti milionů obyvatel a nemohou takové kapacity mít.
Navíc Čína už nějakou dobu tchajwanské odborníky přeplácí a přetahuje.
Ano. Takže Tchaj-wan vidí, že evropské univerzity vypouští kvalitní inženýry. Když plánují nějaké aktivity a investice, tohle je předmětem jejich zájmu. Ohledně možné továrny a dalších polovodičových aktivit je zde ještě jedna věc – je možné, že EU řekne, že pokud chtějí tchajwanské firmy do Evropy dodávat, prostě tady továrnu budou muset postavit.
Jižní Morava už dříve navázala vztahy s nizozemským Eindhovenem a jeho regionem. To je pro světový čipový byznys zcela klíčová oblast, sídlí tam zejména ASML dodávající stroje pro výrobu čipů na bázi EUV litografie. O čem tato spolupráce je?
Vztahy s Eindhovenem máme bilaterální. Jsou pro nás takovým vzorem. V oblasti v minulosti i díky troše štěstí vznikla ASML, která má na EUV stroje světový monopol (doporučujeme knihu Chip War mapující historii polovodičového průmyslu – poznámka redakce). Šlo o spin-off Philipsu, který tehdy byl možná světově vůbec nejpokročilejší firmou v mikroelektronice. Jakmile došlo k dělení Philipsu, inženýři nezmizeli a kolem Eindhovenu začalo vznikat něco, co je nyní vzor jihomoravského inovačního ekosystému. Dříve jsme do Nizozemska jezdili hlavně okukovat, teď se navštěvujeme vzájemně a probíhá i akademická spolupráce. Postupně se hledají i byznysová propojení.
Od Nizozemců se můžeme hodně naučit. Oni říkají, že nikdy nebudou schopní konkurovat Německu v automobilovém průmyslu, protože prostě nemají stejně velkou škálu. Nizozemci jsou nadále velmi dobří v mezinárodním obchodu a mají vysokou míru inovací. Ale až na výjimky ztratili schopnosti vyrábět, Německo je vytlačilo. U nás by to bylo podobné, ale zůstali jsme chráněnou dílnou. Každopádně Nizozemci mohou být špička v některých konkrétních oblastech, což se jim daří s ASML nebo třeba ve smart farmingu a dalších oborech. Tohle si pečlivě chrání, aby zůstali lídry.
Nizozemsko proto přišlo s nápadem, že se vytvoří prstenec průmyslově vyspělejších regionů, kteří vytvoří protiváhu Německu či Francii, tedy velkým zemím. Plynule se přešlo k tomu, že tato spolupráce se může týkat čipů a optoelektroniky. Firmy si k sobě najdou cestu, my jim jako politici a zástupci státu můžeme umést cestu.
Pro další rozvoj polovodičů by to také chtělo podporu vlády. Ta například úspěšně vyjednala kompromis EU ohledně Chips Actu a pomáhá s přípravou čipového klastru. Jak podporu vnímáte vy?
V něčem si můžeme dost pomoci jako kraj. Máme pod sebou střední školy, což jsou každoročně desítky tisíc absolventů. Hlavně u průmyslovek chceme přemýšlet o polovodičové výuce a studenty na tento obor připravovat. Dále se chceme bavit s univerzitami, jak tento sektor posílit.
Každopádně vláda by se mohla probrat a prohlásit polovodiče za strategické odvětví. Chce to velké akce, klidně poslat miliardy třeba na založení nových fakult, aby se ročně chrlilo 250 připravených odborníků a ne desítky jako dnes. Musí se také začít řešit technologické transfery akademického bádání. Příklad: pokud výzkum univerzit nepůjde do praxe, školy přijdou o peníze.
Třeba budete muset sám jít politicky o patro výše a stát se ministrem.
Nevím, jestli na to ještě mám energii. Nicméně bych si přál, aby vláda vytvořila ekonomickou politiku s jasnou strategií. Abychom věděli, jakou chceme mít strukturu ekonomiky a proč. A stejně jako Nizozemci identifikovat, kde máme silnou pozici, a to pak rozvíjet. Český přístup je nikoho si nenaštvat a všem něco málo dát. Je ale lepší být nejlepších v několika klíčových oborech.
ČLÁNKY DO MAILU