Na přelomu roku bilancujeme a snažíme se dívat do budoucnosti; ostatně, kdy taky jindy. A hledáme megatrendy, budoucí velké věci – něco, co pohne se světem tak, jako s ním pohnul Internet sám, jako s ním hýbou chytrá mobilní zařízení nyní. Hledáme záblesky někde za temnou hmotou, jiskřičky, které se rozvinou do supernov.
Zklamu vás – a možná nezklamu. Megatrendem dneška není nějaká nová supernova, dřímající v jiskřičce – megatrendem je pár věcí, které jsou tu už dnes, o kterých dobře víme a které vlastně “známe”, i když ještě ne na vlastní kůži – jenomže se právě v nadcházejících letech rozvinou ve věci skutečně obrovské.
Auta, co nemají řidiče
Tento fenomén bude pro lidstvo znamenat převrat srovnatelný s největšími vynálezy. Automobil, který nepotřebuje řidiče, to není jen jiná plechová krabice na silnici a větší pohodlí pro toho, kdo se veze, ale velká změna v životech. Auta nebudou muset být vlastněna – což je dnes obrovská nepraktičnost a mrhání hodnotami, neboť ty drahé obludy 95 % času stojí a nic nedělají – auto přikvačí na zavolání a odveze nás, kam chceme.
Budou to autíčka malinká a lehká, pro jednoho, dva či osm, přesně podle potřeby, s minimální spotřebou, ta městská pravděpodobně elektrická, takže nesmrdící a tichá. Ulice ve městech konečně přestanou vypadat jako nepovedená parkoviště, rozvine se v nich život, a otevře se prostor, dnes zabitý hromadami stojících aut – jen sem tam tam něco tichého přijede, vyloží pasažéry a odjede si čekat na vymezený plac, na další zavolání, dobít se.
Individuální doprava bude náhle otevřena všem: přijede i babička za synem, nikoli jen syn za babičkou, a přestane taxikaření rodičů školáků. Auta bez řidičů se navíc budou domlouvat sama: “cloudové” navigační systémy, jejichž předzvěstí je dnes například Waze, zabezpečí, že tato organizovaná masa vozítek projede i komplikovaným městským provozem bez zádrhelů.
Samozřejmě že tohle nebude zítra a že to nepůjde hladce. Tento “nový svět” se pravděpodobně bude rozjíždět lokálně – zavedou jej některé (zřejmě americké) municipality, problematičnost soužití aut s řidičem a bez je bez debaty. Ale je řešitelná, a pak – dříve, než si dnes myslíme – přijde doba, kdy takový Londýn řekne: tak, vy rachotící a smrdící, máte dva roky a pak utrum.
Pro gigantický a mocný automobilový průmysl je tohle šance, jaká se mu naskytne jednou za století, a oni to dobře vědí. Strádající byznys to vytočí do neskutečných obrátek, protože to bude znamenat postupnou a poměrně rychlou náhradu vlastně všech vozidel. Automobilky si to nenechají ujít – a rozhodně nehodlají přenechat toto nejšťavnatější sousto všech dob nějakému Googlu.
A je to takový hezký historický paradox: až nějakých sto třicet let od svého vzniku dojde auťák naplnění svého jména: auto mobile.
Internet věcí skutečně přijde – jen trošku jinak
Za jednu z bublin je označován “Internet of things”, což je navíc velice klopotný a divně vymyšlený název. Původní představa byla, že v každé domácnosti bude, řekněme, takových dvacet třicet věciček připojených k Internetu, které budou mít na starosti různé úkony: ta ohlásí, že je potřeba zalít kytky, jiná zase, že v ledničce došly lahváče, další zase otočí žaluziemi, když zasvítí slunce a podobně.
Tak, soudruzi, tudy cesta nevede – průkopníci se nechali trochu unést technickými možnostmi a zapomněli na to, že musí být také užitečné. Kupovat si internetové věcičky na banální, jednovteřinové úkony, konfigurovat je, starat se o jejich život (občas je potřeba je dobít, že) nikdo nebude.
Ale vstávají noví bojovníci: nová chytrá zařízení, která skutečně přinášejí užitek. Na prvním místě je potřeba jmenovat chytré brýle, ať už jim říkáme Google Glass nebo jakkoli jinak – během pár let bude tímto typem výrobku zaplavovat svět dalších dvacet asijských výrobců. Užitečnost chytrých brýlí je bez diskuse – ne pro sto procent lidí, ale pro většinu z nás a pro nemalou část našeho času. Zdravotnictví a vzdělávání jsou dvě oblasti, kde se uchytí nejdříve.
Chytré brýle budou produktem roku 2014: přijde prudké snížení ceny, zvýšení počtu aplikací, komerční dostupnost.
Brýle ale nejsou jedinou novinkou, která se z geekoviny stane běžnou věcí. Úspěšné budou chytré hodinky, i když zde půjde víc o módu než o skutečně prudce užitečnou inovaci. Očekávám ale rychlý rozmach nositelných zařízení, která budou poskytovat především zdravotní (diagnostické) funkce se zpětnou vazbou “přes cloud”. I zde se z malé věci stává velká: tato zařízení, například v podobě pásku na ruce, zde už jsou, ale masové rozšíření je teprve čeká.
Peníze mimo kontrolu států a bank
2013 byl také rokem, kdy se lidstvo poprvé dozvědělo, že existuje bitcoin – měna zcela mimo kontrolu států, centrálních bank a jiných finančních institucí. Ne že by dříve neexistoval, ale byl známý jen v nepatrné subkultuře – nyní se z malé věci stává velká. Bitcoin přes časté kontroverze (hack úložen bitcoinů, využití pro koupi a prodej ilegálního zboží, jako jsou zbraně a drogy) zažívá rozmach, jaký nikdo nečekal. Progresivní internetové obchody se zcela běžným zbožím jej začínají nabízet jako jednu z platebních možností – a to je velká věc.
Říci, že jsme svědky počínajícího soumraku tradičních měn – eura či dolaru, koruny nebo forintu – je hodně odvážné, právě tak, že oním zabijákem bude právě bitcoin. Ale cítíme, že se doba mění. Nedůvěra ve stávající měny a v roli centrálních bank coby strážců měn je hmatatelná: státy tisknou peníze jako na běžícím pásu a vyměňují je za shnilá “aktiva” zlotřilých bank. Státy se zbavují svých vlastních dluhů tím, že emitují peníze a jimi je splácejí. To se právem nelíbí ani prostým lidem, a začíná to být nevýhodné i pro velké investory, vlastníky kapitálu – ti dnes poměrně standardně vloží část svého portfolia právě do bitcoinů (zatím část malou, protože kurz bitcoinu prudce kolísá a jedná se tak o silně spekulativní investici).
Úspěch bitcoinu v běžné e-komerci má samozřejmě i prozaickou příčinu: provozovatelé eshopů se chtějí vyhnout poplatkům bankám a kartářským společnostem (okolo 3 % z ceny objednávky), který je vzhledem k jejich maržím vyděračsky velký a pro jejich podnikání zabijácký. Nedivil bych se, kdyby bitcoin či nějaký jeho následovník znamenal “ránu do vazu” průmyslu kreditních karet.
Před bitcoinem stojí jediná hrozba, zato velmi vážná: státy samotné. Jestli si dnes něco státy či uskupení (EU atd.) ponechávají pod plnou kontrolou, jsou to monetární systémy. Ztráta kontroly nad monetárním systémem rovná se ztrátě moci. Obávám se, že tendence bitcoin při jeho velkém růstu a průniku do běžných transakcí (běžná e-komerce atd.) zakázat, regulovat či jen jednoduše jeho transakce zdanit a tím jej vlastně zlikvidovat, bude velice silná – a výsledek tohoto střetnutí se jeví jako hodně nejasný.
Mobily, cloud a konec televize
Tyto megatrendy považuji za nejdůležitější a nejvíce proměňující naše životy. Zmíním ještě pár dalších – většinou už jsou všední realitou, jen o nich dostatek lidí neví – které budou mít spíše dopad na velká odvětví (a též na zaměstnání stovek tisíc lidí, které ještě dnes živí).
V souvislosti s “všudypřítomným Internetem” se stává telefonování s využitím rekvizit jako je “číslo” nebo “SIMka” směšně zastaralým podobně jako fax nebo dálnopis. Když Karel bude chtít zavolat Jurovi, tak prostě zvedne mobil a zavolá mu – operátora netřeba. Toto způsobí další erozi příjmů velkých telekomunikačních společností, jejich další strádání a zmenšování.
Dalším definitivním megatrendem je cloud – pokud to ještě někomu nedošlo. Cloud jako standard v informačních technologiích nastolují právě mobilní zařízení: protože po nich chceme, aby byla co nejmenší, nejlehčí a co nejdéle vydržela na baterie, přesouvá se maximum zátěže do cloudu. Logický, nezvratný trend, který navíc přináší spoustu dobrého v bohatství a kvalitě služeb a užitečných pomůcek. (Nasazení cloudu do státní správy, kde by mohl vytlačit monolitické obludy a produkty tzv. “systémové integrace”, ušetří i v malém Česku řádku miliard ročně – ale správně tušíme, že tady to půjde ztuha).
A poslední trend, který je ovšem generační, takže je nadlouho: náhrada televize a jejího vysílacího schématu možností vybrat si, co chci sledovat a kdy to chci sledovat. Pro mladou generaci je “televizní program” věcí z jiné planety, způsobem života, na který nenaskočí – právě tak jako je YouTube (či Stream a další) věcí z jiné planety pro jejich rodiče a prarodiče. Ale čas plyne jednosměrně: těch prvních už jenom přibývá a těch druhých už jenom ubývá, a to se nezmění. Byznysu postavenému na vysílání s časovým rámcem se krátí čas života úplně stejně jako člověku.
Megatrendy pro rok 2014 a roky další jsou tak zajímavější než kdykoli předtím. A ač se zrodily v oblasti (informačních) technologií, dalece je přesahují: auto, brýle, hodinky, finanční transakce. A to je dobře. Internet už změnil naše životy – pokud ovšem sedíme před počítačem. Nyní jej změní i ve chvílích, kdy vyrazíme do ulic.
ČLÁNKY DO MAILU