Jiří Hlavenka: Kdo jsou Křižíkové dneška aneb o významu informatiky

Dnes se nevyhnu tomu, co dělám velmi zřídka – polemice s autorem, který je můj přítel a kterého si všech ohledech vážím: konkrétně s Petrem Koubským. Petr jako nikdo jiný u nás dává oboru informačních technologií a Internetu již pětadvacet let nadhled a vnímání v širších souvislostech, přičemž ale zůstává jejich vytrvalým a obětavým propagátorem.

Polemizovat si dovolím s článkem Nový průmysl a Křižíkové, Kolbenové a Daňkové dneška, který vyšel v Hospodářských novinách a na iHNED.cz, související článek od pana Klesly z HN je pak zde. Běžte si je nejdříve přečíst, jsou krátké.

V článcích se píše že firma GoodData získala investici ve výši cca půl miliardy korun od fondu firmy Intel, že je to nejúspěšnější česká technologická firma posledního desetiletí, že spolu s firmami jako je AVG, Avast nebo Y Soft hraje nejvyšší ligu, že průmysl dnes není „portálovým jeřábem, montážní linkou a plechovkou solviny“, a že vedlejším důsledkem úspěchu těchto firem bude, že se nestaneme zaostalou zemí. Petr pak uvádí, že jsme 22. z celkem 28 zemí EU v „počtu zaměstnanců využívajících počítač v práci“, a že máme zprostředkovaně, již v těchto volbám, svým hlasem říci politikům, jak velký je význam informatiky (tj. zřejmě, že ji mají nějak více podporovat, tak jsem tomu alespoň rozuměl) a že nechceme žít v zaostalé zemi.

Při vší úctě k autorovi toto považuji za názor zploštělý, a dokonce i zřetelně nesprávný.

Začnu hned drobným rozpitváním výchozího sdělení. Firma GoodData je dle druhého článku „nejúspěšnější česká technologická firma posledního desetiletí“. Jenomže americká GoodData Corp. zásadně nepublikuje své hospodářské výsledky, nepouští ven čísla ani v náznacích; jediné, co je o ní v tomto (ekonomickém) směru známo, je to, že už jí pětkrát došly peníze, takže potřebovala ke svému růstu další kapitálovou injekci zvenku. 

Prosím, aby bylo jasno: Roman Staněk je génius a skvělý podnikatel, který by mohl jít každému příkladem. Dokázal postavit předtím dvě firmy, které uspěly v globální soutěži – žádné soupeření v klidném, snadném českém zákoutí, ale souboj s nejlepšími z nejlepších na této planetě. Být schopen se utkávat s nejlepšími z nejlepších ale ještě neznamená, že jsem úspěšný. Na opravdový úspěch GoodData – ať už ve schopnosti firmy trvale vydělávat peníze nebo v úspěšném exitu – tedy ještě čekáme. Romanu Staňkovi jej strašně moc přeju, už proto, do jak těžké bitvy se pustil, bojuje v oblasti, která je hot and sexy, kde působí desítky dalších lumenů – a věřím, že skutečně bude možné jednoho krásného dne napsat, že GoodData jsou nejúspěšnější českou technologickou firmou všech dob. Jednou, ale ne ještě dnes.

Když jsme u toho, nejúspěšnější českou technologickou firmou (pokud ovšem budeme e-shopy mezi tech firmy počítat – to je otázka, já myslím, že ano) je Mall.cz. I ten spolykal několik kol investic, nakonec však za něj byl kupec ochoten dát nějakých šest miliard korun – což je zřetelný a nezpochybnitelný důkaz úspěchu. Leč ještě pár měsíců před exitem firmě docházely peníze a možná stejně pravděpodobným osudem jednu chvíli bylo, že zkrachuje, protože jí už nikdo další injekci nedá. Kdyby se „na bílém koni“ neobjevil Ondra Tomek, kdoví, kde by dnes Mall byl.

A když už jsme tedy u toho, tak další „nejúspěšnější“ (jedničkou v druhém jasném kritériu úspěchu) českou technologickou firmou je nepochybně Seznam.cz, neboť dokáže nezpochybnitelně a dlouhodobě vydělávat tuny peněz, což je důkaz úspěchu nad jiné jasný. 

Pitvám se u toho dlouho, abychom si uvědomili, co je to úspěch firmy, a že se za něj skutečně nedá považovat to, že aby mohla vůbec přežít a rozvíjet se dále, potřebovala už pětkrát nebo šestkrát dolít nádrž. Ono to totiž jde i bez cizích peněz, jak dosvědčují příklady firem jako je například Alza nebo Parfums.cz (dnes evropský, nikoli jen český nebo středoevropský lídr v prodeji parfémů s miliardovými obraty). Nebo koneckonců i zmíněný Y Soft.

Ať žije plechovka solviny

Sám investuji téměř výlučně do technologických společností, takže vzývání obstarožního strojírenství z mých úst zní nepatřičně: Hlavenko, když jsou strojaři oborem budoucnosti, proč do nich tedy neinvestuješ?

Ze tří důvodů: jednak oboru už moc nerozumím a jednak technologické firmy mají výhodu nad všemi ostatními v tom, že dokážou škálovat svůj byznys „rychlostí epidemie eboly“, abych to řekl trochu ošklivě, a za třetí, že mají výborný exitový potenciál. Vybudovat strojírenský gigant, který se stane světovou jedničkou v – například – obráběcích strojích, trvá velmi optimisticky půl století a tolik času dnešní investor čekat nebude. Vybudovat technologického giganta a světového lídra, když se opravdu zadaří, trvá pět let – pro investora příjemná doba.

Všechny obory jsou otevřené. Všechny obory podnikání skýtají skvělé šance na úspěch, žádný nelze nadřadit nad jiný či podřadit jinému. Pokud se nějakému českému podnikateli podaří celosvětově uspět s fastfoodovým řetězcem McSchweik, nezaslouží si ani o čárku menší potlesk než pánové z Avastu. Je to ale velmi těžké. Na okraji Pelhřimova v nevzhledném baráku pracuje mladý inženýr, který do posledního šroubku vymyslel světově inovativní obráběcí stroj (toto je pravdivý příběh). K jeho úspěchu zbývá velkorysé zafinancování – jenomže na něj dost možná nikdy nedosáhne, z důvodů, které jsem vyjmenoval o odstavec výše.

Vyzdvihování technologické (tj. „informatické“) branže nad jiné obory je až trochu nespravedlivé. Technologické firmy jsou nesmírně atraktivní, jdou progresivně dopředu, jsou to takové hollywoodské celebrity dneška – doslova, protože se o nich točí i filmy. Každý zná jméno Steva Jobse, točí se o něm už druhý film a píše asi osmistá kniha (fakt!). Ale kdo zná jméno Fritz Haber? Bez tohoto pána by půda naší planety uživila zhruba polovinu lidí co nyní, takže bychom uplynulé století strávili tím, že bychom se mlátili po hlavě ve snaze urvat tomu druhému více půdy a stěží by měl někdo roupy na vynalézání smartphonu.

Na koho čeká svět více, na druhého „Jobse“ nebo druhého „Habera“? Informační technologie jsou skvělá věc, ale mám pocit, že například vyřešení získávání energie ze Slunce s vysokou účinností a její následné uskladňování a snadný transport – nebo třeba lék na rakovinu – by pro lidstvo nyní znamenaly průlom zcela jiného kalibru.

Co je potřeba, aby se Česko nestalo zaostalou zemí?

Petr Koubský dává v článku do přímé souvislosti či až do implicitního stavu jakousi informatickou vyspělost země s tím, zda budeme zaostalí nebo ne. Petr to podává velmi subjektivně – „v počtu lidí využívajících počítač v práci jsou za námi jen země, ve kterých bych určitě žít nechtěl a vy nejspíš taky ne“.

Statistiky jsou ošidné; v kategorii „Podniky prodávající elektronicky“ jsme na stříbrné příčce v Evropě (!!), takže vzniká otázka, jak je možné současně rekordně prodávat přes Internet a přitom nemít ty počítače… Což je vlastně taková hezká nahrávka autorovi – co je potřeba, aby Česko nezůstalo zaostalou zemí? Skutečně to vyřeší nějaká státní, vládní podpora informatiky, díky které se posuneme z 22. místa v počtu lidí využívajících počítače v o pár příček výš? Jak nás například ve vzdělanosti posunula plošná akce vybavení škol počítači? (Odpověď: neměřitelné, závislost nelze vysledovat).

Jsem názoru, že pokud má naši zemi něco posunout dopředu, pomoci, abychom nebyli zaostalí, nespočívá to v tom, že my, lidé z ulice, řekneme politikům, jak moc důležitá je informatika a oni pak začnou konat, například nějakou její větší podporou (nehledě na to, že není úplně jasné, jak by ta podpora měla vypadat).

Pokud toto ne, pak co? Úplně jiné věci.

Především, na prvním místě a třikrát podtrženě: kvalita vzdělávání. Třikrát, raději pětkrát více peněz do školství: učitel jako prestižní a dobře placené povolání, přitahující elity. Deset žáků na učitele, ne třicet. Soft skills, tedy dovednosti, ne memorování názvů řek v Chorvatsku. Podporování iniciativy a samostatnosti, nikoli „všichni si nyní nalistujeme stranu 17 vpravo nahoře“. Přísná kontrola, přísné síto kvality vyučujících – kdo nevyhovuje, letí, jakkoli to bude pro zasloužilé pančelky soušky tvrdé. (Dejme jim zasloužený předčasný důchod, to bude nejlepší investice. Vím, jak hrůzné bytosti stále mrví životy našich dětí a jak moc jich je).

Rozboření mandarínského systému vysokých škol, uzavřených a zakonzervovaných do sebe, s minimální rotací učitelů, minimálními vstupy zvenku. Inspirujme se třeba Německem a jeho spojením „vzdělání-praxe“, kdy student migruje mezi školou a firmou, tam a zpátky. 

Podpořme – financemi, jak jinak – stáže našich lidí venku. Nic neotevře mysl, neposune mladého člověka tak, jako poznávání světa, studijní, studijně-pracovní či i jenom pracovní. A totéž podporujme obráceným směrem – více inspirací a inspirátorů zvenku.

Podpořme kulturu. Hovoříme o zaostalosti: neznám vysoce kulturní národ, který by se dal označit za zaostalý a neúspěšný. Neznám nekulturní národ, který by byl úspěšný a nezaostával. Kulturnost, to je také součást vzdělanosti.

Stavme morálku na jedno z prvních míst. Až bude jasné, že vítězství a úspěchu se dosáhne pouze v čestném boji, bude více Staňků a Baudišů a méně těch, jejichž jména se mně sem ani nechce psát.

Až tedy půjdete koncem týdne, jak říká Petr Koubský, svým hlasem ptát se našich politiků, ptejte se, co udělají ve vzdělání, v kultuře a co jim říká slovo morálka. Nežádejme po nich, aby podpořili informatiku, tedy aspoň ne dříve, než budeme společností vzdělanou, kulturní a morální.