Firmy založené na principech tzv. sdílené (nebo P2P) ekonomiky v posledních letech mění svět. Globální příklady taxikářského Uberu nebo ubytovacího AirBnb ukazují, že schopnost internetu propojovat lidi napřímo má obrovský potenciál, který umí narušit zaběhané pořádky zejména v oblasti služeb.
Narážejí přitom na odpor stávajících provozovatelů a často se pohybují na hraně zákonů, které s podobným vývojem nepočítají. Jak se daří sdílené ekonomice v Česku? Zmapovat aspoň některé zdejší P2P služby se snažila konference P2P sdílená ekonomika, pořádaná sítí TUESDAY Business Network (vlastněnou firmou Internet Info, vydavatelem Lupy).
Jak sehnat peníze na start projektu
Začněme u peněz. Crowdfunding, sdílené investování či P2P lending už nejsou v ČR neznámými pojmy. Tuzemskými crowdfundigovými servery podle nedávné studie Aspen Institutu (PDF) v loňském roce proteklo nejméně 24 milionů Kč a jména služeb jako Hithit nebo Startovač pronikla i do mainstreamových médií.
Kromě českých obdob serverů Kickstarter nebo Indiegogo se na trh snaží proniknout i služby zaměřené na zprostředkování investic podnikatelům. Patří k nim čerstvě spuštěná služba Penězdroj, equity crowdfundingová platforma Fundlift, kterou od začátku roku ke spuštění připravují investiční skupiny Rockaway a Roklen, nebo projekt PůjčMéFirmě.cz, za kterým stojí zakladatel P2P lendigového Bankeratu Roman Kakos. Propojovat zajímavé projekty s investory se snaží také Busyman.cz, který se popsat jako mix databáze, klubu a startupového akcelerátoru. Po pěti letech existence hlásí zprostředkování investic ve výši 70 milionů do celkem padesátky startupů.
Získat peníze na rozjezd podnikání mimo tradiční bankovní sektor jde ale i úplně bez zprostředkovatele. Na vlastní kůži to zkusili mladí brněnští podnikatelé Jan Vlachynský, Adam Vodička a Andrej Vališ. Partička, která už jednou z ničeho postavila úspěšný podnik Bar, který neexistuje, vybrala peníze na svůj druhý bar, Super Panda Circus, jen tak, mezi lidmi.
Nechtěli jsme jít cestou crowdfundingu a potřebovali jsme sehnat asi milion korun za relativně krátký čas,
popisuje Adam Vodička. Rozhodli se proto pro nábor investorů vlastními silami. Za vklady ve výšce mezi 5 a 100 tisíci korunami slíbili 6% úrok a roční splatnost. (A tričko. A propisku.)
Natočili propagační video, ve kterém rozestavěný bar ukázali, investovali několik tisíc do reklamy na Facebooku a čekali. Reakce byly rychlé a nečekaně vstřícné – cílová částka byla pohromadě během několika hodin. Ozvali se především štamgasti z Baru, který neexistuje a nakonec si podnikatelé dokonce mohli z investorů vybírat (půjčili si od 24) a celkem 6 milionů Kč z různých důvodů odmítli.
Kompletní náklady na získání 1,2 milionu korun přitom byly jen 156 tisíc Kč a kromě úroků (72 tisíc) nejvíce stálo natočení propagačního videa (52 tisíc). Určitou částku spolkly také právní služby. Nebyli jsme si jistí, jestli nespadáme do kategorie služeb, které mohou provádět jen finanční instituce. Nakonec jsme zjistili, že v tom problém není,
popisuje Vodička.
Půjčování mezi sebou
Půjčovat si peníze P2P ovšem nemusí jen podnikatelé. P2P půjčky (P2P lending) dorazily se serverem Bankerat do Česka už v roce 2010, teprve v poslední době se ale dostávají do širšího povědomí a rostou nové služby. Kromě na tradičním modelu fungujících serverů jako je FinGood.cz nebo Benefi.cz, který v červnu po prodeji zbytku služby AAA poptávka vydavatelství Mafra spustil podnikatel Pavel Matoušek, se o změnu tradičního P2P lendingového modelu snaží hlavně Zonky.cz.
Oproti konkurenci totiž není jen prostředníkem, ale sám uzavírá smlouvy jak s dlužníky, tak s věřiteli – může tak pro investory vymáhat případně nesplacené pohledávky. Zajímavé je i to, že za službou stojí velká finanční instituce: financuje ji Home Credit ze skupiny PPF, který si tak testuje nové možnosti půjčování peněz na internetu. Dalším rozdílem je zastropování úrokových sazeb, kterým Zonky snižuje rizikovost půjček – ale na druhou stranu snižuje jejich potenciální výnos.
Po dvou měsících provozu Zonky hlásí 1027 členů a zprostředkované půjčky ve výši 5,8 milionu Kč při průměrném úroku 9,1 %. Největší část půjček (41 %) má přitom nejnižší sazbu 5,99 % a necelá desetina (9 %) naopak tu nejvyšší (15,49 %). Do služby se zapojilo 957 investorů a dalších 824 je v pořadníku. A podle šéfky projektu Lucie Tvarůžkové zatím neregistrují ani jednu půjčku po splatnosti.
Mimochodem – zajímavý vývoj kolem P2P půjčování hlásí Velká Británie, která byla dosud zemí P2P půjčkám zaslíbenou. Za vidinou lehce vydělaných peněz vyrazily desítky firem – a je pravděpodobné, že zdaleka ne všechny přežijí. Britský regulátor Financial Conduct Authority proto zpřísnil dohled a vyžaduje od P2P firem registraci a rezervní fondy či záruky pro případ, že by firma zkracovala. Očekává se, že se tím britský trh značně pročistí.
Auta, kola, nářadí
Sdílená ekonomika ale nestojí jen na půjčování peněz, sdílet a půjčovat si toho na internetu můžete mnohem více. Pokud někam jedete, můžete například do auta vzít další cestující. Ano, řeč je o službě Jízdomat.cz, kterou od roku 2010 se svými kolegy provozuje Jan Mittner. Neměl sice takové štěstí jako francouzský konkurent BlaBlaCar, který loni ukořistil investici ve výši 100 milionů dolarů, ale i české službě se slušně vede a používají ji desítky tisíc řidičů i cestujících. Na podobném principu – sdílení místa ve vlastním autě – ostatně funguje i Uber Pop, jedna ze služeb taxikářského startupu Uber, který je trnem v oku klasickým taxikářům a úřadům v řadě měst světa.
Sdílet se ovšem nemusí jen společná cesta, ale také rovnou auto. Autonapůl.org vzniklo z nápadů několika rodin a z inspirace zahraničními službami už v roce 2013. Z malého družstva se služba postupně rozrostla, hlavní impuls k růstu přinesl v loňském roce grant Nadace VIA a Unicredit Bank. Dnes nabízí ke sdílenému využití celkem 21 aut v pěti městech ČR. Vozy parkují na veřejných parkovištích, zájemce si auto rezervuje přes internetové rozhraní či mobilní aplikaci a otevře si je čipovou kartou. Platí pak za projeté kilometry a rezervované hodiny, v ceně je palivo, pojištění a veškerý servis.
Podobně, jen na méně kolech, funguje i projekt Rekola. Jde o klubovou půjčovnu jízdních kol, která funguje zatím v Praze, Brně, Olomouci, Pardubicích a Hradci Králové. Zájemci se musí stát členy spolku a zaplatit paušální poplatek (jednorázové půjčení kola není možné, nepodařilo se prý zatím najít jednoduché technické řešení). Volný bicykl (nebo koloběžku) v růžové barvě pak najdou přes webovou mapu nebo mobilní aplikaci, zadají do ní jeho kód a obratem dostanou kód k zámku. Bicykl pak musí vrátit do tří hodin a zaparkovat jej ideálně v jedné z určených zón. Podle koordinátorky projektu Pavlíny Pacákové službu využívají asi 2 tisíce platících členů, kteří mají například v Praze k dispozici asi 70 kol a koloběžek.
A mohli bychom jít i dál – na internetu si nemusíte věci kupovat, můžete si je půjčit. V českém prostředí jde o málo prozkoumanou džungli řady webů jako jsou třeba Půjčovna.cz nebo Půjčím.to. Ze sousedského půjčování nářadí vyrostl také server Renbo, který sdružuje nabídky půjčoven různých věcí i nabídky jednotlivců. Najdete tu momentálně přes 5 tisíc nabídek – od klavíru, přes snowboard, až po svatební šaty. Uchytí se půjčování přes internet? Těžko říct.
Úklid, masáž, cokoli
Přímé propojování lidí, kteří něco potřebují, s jinými lidmi, kteří to mají, vlastně není ničím novým. Před příchodem internetu měl podobnou funkci i obyčejný telefonní seznam. Technologie teď ale propojování zjednodušují a přinášejí služby na míru až do mobilních telefonů ve vaší kapse.
Na webu to začalo před lety internetovými aukcemi, jejichž popularita dala vzniknout službám jako eBay nebo české Aukro. A byť je zlatá doba klasických aukcí zřejmě už pryč, snaží se je nahradit různé typy online tržišť (marketplaces), která zkoušejí obejít velké firmy a zprostředkovat služby přímo mezi zákazníky a poskytovateli.
V Česku je známá třeba služba Fler, kde si výrobci rukodělných výrobků mohou za poplatek zřídit vlastní „stánek“ a prodávat v něm své zboží. Obejít realitní kanceláře a propojit majitele nemovitostí s kupci či nájemníky zas zkouší služba Bezrealitky.cz, v oblasti spolubydlení a pronájmů se chce uchytit Ulovdomov.cz, cestu do masážního salonu se snaží ušetřit To je masáž! a našli byste řadu dalších firem a startupů fungujících na podobném principu.
Hodně z nich neuspěje – ostatně v zahraničí padají i velké startupy, které od investorů dostaly miliony dolarů. Letos v červenci například americký Homejoy, který zprostředkovával úklid domácnosti. Vaz mu zlomily soudní spory o to, jestli jsou jeho uklízeči zaměstnanci, nebo jen dodavatelé. Část produktového a vývojářského týmu končící firmy pak přešla do Googlu.
Zajímavé bude sledovat, jak dopadne česká obdoba této služby, portál LidskáSíla.cz, do kterého hned v začátku investoval Tomáš Čupr. Služba na zprostředkování domácího úklidu propojuje uklízečky se zákazníky. Po asi třech měsících na trhu zprostředkovává asi 2000 hodin úklidu měsíčně a podle zakladatele Roberta Vojáčka se chce do dvou let dostat na 100 000 hodin. Zatím funguje jen v Praze, ale ještě v letošním roce plánuje rozšíření do dalších měst Česka. Anebo přijde na řadu rozšíření služeb – k úklidu by se mohl přidat i tzv. hodinový manžel.
ČLÁNKY DO MAILU