Z Bruselu se do Česka a dalších členských zemí Evropské unie začíná valit čím dál více regulací týkajících se digitální ekonomiky a technologických a internetových firem. Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR) je jedním z tuzemských subjektů, který se přímo snaží dění ovlivňovat (Internet Info, vydavatel Lupy, je členem sdružení – pozn. redakce).
Manažerka SPIRu pro public affairs Jana Břeská v rozhovoru pro Lupu popisuje, jak se to daří a proč by měl vedle pozice premiéra vzniknout post, který dostane „digitál“ na starost. V odpovědích se připojuje také výkonná ředitelka Kateřina Hrubešová.
Dělá Brusel českým internetovým a technologickým firmám velké problémy?
Problémy nedělá, ale zároveň nevidíme, že by nás aktivně podporoval. Nemáme pocit, že by odezva na naše snažení v Bruselu byla stejně intenzivní jako to, co jde od nás. Ale klacky pod nohy nám nikdo nehází.
V čem a jak přesně odezva nefunguje?
S Bruselem běžně komunikujeme v agendách, které jsou aktuální. Dnes tedy zejména GDPR a ePrivacy. Tam jsme hodně aktivní a komunikujeme s Evropskou komisí a českými europoslanci a jsme v kontaktu se stálým zastoupením v Bruselu. Přímo v Bruselu máme zastoupení ve formě asociace IAB Europe. Když je něco akutního, do Bruselu také jedeme a snažíme se lidi z Bruselu zastihnout i v Praze, když tu jsou. Stanoviska okamžitě zasíláme.
Na velkou většinu naší komunikace ale nedostáváme vůbec žádnou odezvu. Na něco odezva byla, někteří europoslanci naše aktivity zaštítili, ale je to mizivé procento. Třeba se nám stalo, že jsme elektronicky v lednu na nejvyšší místa v Bruselu poslali dotaz a odpověď jsme dostali teď v srpnu na papíře.
Daří se něco prosazovat přes IAB? To je přeci jenom větší spolek sdružující internetové firmy z celé Evropy.
IAB má silnou pozici, když jde vyjednávat na Komisi, ale slabší, když jde do Evropského parlamentu. Poslanci více poslouchají národní subjekty. Tlak IAB nám určitě v něčem pomáhá. IAB zastřešuje zájmy subjektů z více zemí a je třeba si uvědomit, že když tato asociace na něco upozorňuje, není to jenom problém českých firem.
Jaký komunikační kanál vůči Bruselu vám funguje nejlépe?
Nejzajímavější je jít prostřednictvím české státní správy. Máme nastavenou spolupráci s ministerstvy a úřady a ty pak vyjednávají za Česko. Zde máme dveře otevřené a často nám naslouchají, zejména v odborných věcech. Ale samozřejmě nelze říci, že názory SPIRu se jedna ku jedné projeví v národní pozici. Státní správa musí zohledňovat také třeba názory spotřebitelů a dalších subjektů.
Co se vám takto podařilo protlačit?
Ohledně ochrany soukromí se nám podařilo prosadit do národní pozice stanovisko, že chystaná opatření se výrazně dotknou firem a může to zruinovat jejich byznys. Návrh ePrivacy je podle nás nevyvážený a musí zohlednit také zájmy digitálního byznysu. To Česko prosazuje. Některé připomínky k jednotlivým článkům byly také zohledněny. Něco ale ne. Například s Úřadem pro ochranu osobních údajů se názorově v některých oblastech nepotkáváme.
Zajímají se o digitální agendu čeští europoslanci, nebo je to spíše nezajímá?
Snažíme se na ně působit tak, aby si uvědomili, jaká hrozí nebezpečí a podobně. Vyzýváme je, aby se angažovali.
Kateřina Hrubešová (KH): Pro Brusel je nyní ochrana osobních dat stěžejním tématem. V tomto volebním období je opravdu významné. Snažíme se vysvětlovat pozici průmyslu a informovat třeba o tom, že bez reklamy obsah poskytovaný na internetu zdarma nemusí přežít. To byla pro řadu europoslanců úplně nová zpráva.
Ochrana dat je velké evropské politické téma. Zajímá ale uživatele?
V Česku žijeme v tomto ohledu v celkem jednoduchém světě, ale třeba německá společnost je po kauze odposlechů NSA na toto téma hodně citlivá. Proto také mnoho iniciativ kolem ochrany osobních dat a soukromí jde primárně z Německa. Ale i u nás je otázka času, kdy se lidé o ochranu svých osobních dat a soukromí začnou více zajímat. Evropská komise ani jiný úřad zatím nespustily žádnou masivní informační kampaň, ale ke zvyšování povědomí o této oblasti postupně bezpochyby dojde.
Jdou zájmy internetových firem z různých evropských zemí proti sobě?
Ne. V rámci IAB a dalších organizací vidíme stejné zájmy. Někde se liší stanoviska ohledně znění jednotlivých článků návrhu, ale jinak je pohled na věc velice podobný. Liší se státní zájmy a jednotlivé vlády jsou jinak naladěny. Německo třeba v ochraně dat vystupuje mnohem konzervativněji než Česko. Ale byznys zastává stejné stanovisko napříč Evropou.
Je český technologický sektor v Bruselu vidět? Zná ho někdo?
Naše firmy v tomto oboru nejsou giganti. Mít v Bruselu člověka na „public affairs“ je finančně nákladné. Vycházíme z toho, že žijeme v 21. století a máme technologické nástroje, díky kterým je možné komunikovat elektronicky na dálku v reálném čase.
Když tedy lidé v Bruselu nejsou vždy online a fungují tak, jak fungují, není tedy i na vás se tomu více přizpůsobit? Mít někoho v Bruselu, kdo bude aktivně jednat?
KH: To je nad naše finanční možnosti. A když je Brusel offline, a celý svět okolo se změnil, měl by se změnit na online i on. Je 21. století. Samozřejmě do Bruselu létáme. Navíc se s europoslanci snažíme potkávat v Praze. Někdy se to daří. Průběžně našim europoslancům nabízíme také technologickou konzultaci, aby tématům porozuměli.
Zde bych navázal na rozhovor s europoslankyní Ditou Charanzovou, která uvádí, že mnoho aktivity z Česka nevidí.
S paní Charanzovou jsme v kontaktu. Co se týče ePrivacy nařízení, tak už od prosince loňského roku. Na přelomu ledna a února jsme letěli do Bruselu a povedlo se nám sejít se s některými europoslanci a paní Charanzová mezi nimi byla. Její reakce vůči nám coby zástupcům byznysu nebyla úplně vstřícná, hájila spíše zájmy uživatelů. Dále jsme pak pokračovali v zasílání nových materiálů. Reakce na to nebyla nikdy žádná.
Ve vašem rozhovoru zaznělo, že nekomunikujeme. To nás zarazilo. Kdyby se mluvilo obecně, mohla by to být pravda, protože české firmy často nemají kapacitu či nevědí, co se v Bruselu děje. Nebo spoléhají na to, že to za ně někdo vyřeší. Ale SPIR a ICT Unie jsou v komunikaci s politickou reprezentací i úřady velmi činné.
Další čeští europoslanci reagují?
Ne vždy, ale někteří si čas udělají. Například s Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL) se nám podařilo ve věci ePrivacy interpelovat Komisi. Určité výsledky jsou, ale obecně odezva není dostatečná.
TIP: Česko bude digitální ráj. Strany před volbami slibují internet zdarma či ministerstvo informatiky
Nekopíruje to situaci v Česku, kde digitální agenda obecně politiky také příliš nezajímá?
To neumíme úplně potvrdit. My se v Česku pohybujeme v oblasti, kde digitál zajímá všechny. Jsme v takové bublině. Ale nemyslím si, že by existoval úplný nezájem o digitál.
KH: Ještě je také třeba rozlišovat, co je předmětem digitální agendy, zda digitální průmysl, nebo elektronizace státní správy. Mnozí zástupci státní správy nebo politici si často pod slovem „digitál“ představí spíše problematickou implementaci e-governmentu.
Pak je druhá věc. Já se domnívám, že celá česká i evropská státní správa žije v bublině jménem jednotný digitální trh, kde si představují volný pohyb dat, ochranu lidi v digitálním prostředí a tak dále. Ale už pod tím nikdo nevidí to, že tady jsou konkrétní firmy, které vyvíjí mobilní aplikace, žijí z reklamy, že se offline služby přesouvají do online světa. Například online reklamu si málokdo spojí s pojmem jednotný digitální trh.
Může být národní koordinátor pro digitální agendu lepší spojkou mezi českým technologickým sektorem a Bruselem?
Nejsem si jistá, že takovou pozici může zastávat. On je ze své pozice zástupcem státní správy a ta musí balancovat pozice průmyslu a občanů. Jinak úřad vlády prostřednictvím stálého zastoupení v Bruselu aktivní je. Tam není problém.
Na čem s koordinátorem pracujete?
V oblasti GDPR se angažuje na národní úrovni, je pod ním pracovní skupina k legislativě v oblasti ochrany osobních údajů. Tam by se měl průmysl domluvit s regulátorem a najít společná stanoviska např. k interpretaci některých nejasných ustanovení GDPR. My za koordinátorem chodíme poměrně často a myslíme si, že tam máme celkem zastání. Ale koordinátor nemá pravomoc říci, že něco nějak bude. To se schvaluje napříč rezorty.
Takže bychom potřebovali někoho s většími pravomocemi, kdo bude moci rozhodovat napříč rezorty?
Potřebujeme a měl by sedět vedle premiéra. Jsme vděční za koordinátora, je to krok dobrým směrem. Ale chybí mu pravomoce. Může koordinovat, upozorňovat, nabádat, ale nemá možnost ministerstva přinutit něco dělat.
Vemte si například otázku e-governmentu a IT systémů ve státní správě. Často se zde naráží například na problém se správním řádem České republiky. Něco nelze, protože je nějak nastaven správní řád. Na to, aby někdo dokázal změnit správní řád, musí sedět nahoře a nad všemi ministerstvy a musí to prosadit shora.
Co byste si tedy jako SPIR ideálně představovali?
Digitální agendu by měl mít na starosti někdo, kdo bude vedle premiéra. Opakovaně zaznívá, že byl dobrý nápad, když jsme měli ministerstvo informatiky. Ale ministr informatiky je opět horizontálně na úrovni ostatních ministrů a nemá pravomoc ostatním ministrům něco nakazovat. Jediný, kdo je nad ministry, je premiér. Musela by to být osoba, nebo úřad, nadřazená ostatním rezortům.
Odvádí giganti typu Google či Facebook v Bruselu velký kus práce, ze které by pak české firmy mohly těžit? Tyto firmy přece na lobbing a stálou přítomnost mají prostředky.
Jsou agendy, kde se určitě potkáváme. Pak je dobré, že se takové globální firmy angažují, protože to prospěje celému byznysu.
A nepůsobí spíše Google a spol. v Bruselu jako červený hadr na býka?
Zcela záleží na dané agendě, nelze generalizovat. Jsou věci, kde jsou Google či Facebook v hledáčku Komise i parlamentu a skutečně jsou jako rudý hadr. A řada aktivit je pak primárně mířena na ně. Bohužel zároveň nejsou domyšleny důsledky, které dopadají na malé podniky v Evropě. Ty to nakonec pravděpodobně odnesou mnohem více. Na druhou stranu jsou agendy, které jsou univerzální. A pokud Google něco bude prosazovat, může to pomoci všem.
V českém prostředí se objevují názory, že technologický sektor lobbovat neumí, na rozdíl třeba od operátorů…
Když se podíváte na zdejší operátory, tak jsou to korporace. Mají na to kapacity, zkušenosti, zázemí a tak dále. SPIR zastupuje často menší podniky. Digitální průmysl často vzniká ze startupů. A ty těžko budou vedle vývoje ještě běhat po ministerstvech.
ČLÁNKY DO MAILU