Jan Vít: Zajímá nás hlavně interaktivní servis

Kdo stojí za Public TV, tedy licencovanou společností Totalpress? Kdo ji vlastní a financuje?

Totalpress je člen mediální skupiny Strojexportu a jako takový je vnitřním jádrem širší skupiny akciové společnosti PublicCom, která se opět v rámci aktivit Strojexportu zabývá obecně elektronickými komunikacemi. Vznikla v reakci na ne zrovna plynulý průběh digitalizace televizního vysílání v zemi a pokouší se digitální, respektive multimediální a interaktivní způsoby komunikace aplikovat i v jiných podobách, než jsou ty klasické televizní, v zřetelné distanci vůči běžnému či zběžnému pojetí televizní digitalizace, tedy že je to více kvalitních televizí. Vždycky jsme se soustřeďovali spíše na možnost interaktivity servisů, to je důležité i pro rozvojové ambice společnosti PublicCom. Takto bych definoval i horizonty Public TV: začíná jako televize klasická, ale tiše se chápe jako nosič možných interaktivních aplikací, případně dalších digitálních extenzí.

Jaké další elektronické komunikace buduje PublicCom?

Základem je jednoznačně vysokokapacitní ukládání elektronického obsahu v multimediální podobě s tím, že by takové centrum fungovalo jako poskytovatel tohoto obsahu na požádání, v „řeči“ vizuálních nebo audiovizuálních médií jako video on demand. S tím souvisí samozřejmě internetová báze elektronických komunikací, předmětem našeho zájmu je samozřejmě IPTV, zejména v šíření obsahu v expertním okruhu. V této souvislosti musím uvést onen směr PublicComu, na který se společnost od počátku orientuje, a to je poskytování služeb státní správě, respektive fungování ve veřejné službě. To nás ze všech možných servisů od počátku zajímalo nejvíce a také televize Public TV se jako jeden z možných nástrojů snaží, zpočátku koktavě, v těchto intencích budovat. Svou programovou orientací chce napomáhat komunikaci státu s občany, ale i samotných struktur občanské společnosti mezi sebou, to vše s ambicí sehrát ve společnosti jako médium integrační roli. Integrační rozměr médií, často opomíjený, bychom tímto projektem vůbec rádi posílili. Na digitalizaci nás vždycky zajímalo, že s ní jakoby mizel klasický manipulativní rozměr médií, kdy se z nějakého centra nějakému víceméně pasivnímu příjemci posílá nějaké message. V digitálním mediálním světě je každý příjemce sdělení zároveň jeho původcem. Může si je vyměňovat, kombinovat, rekomponovat. Právě zde zřetelně vystupují do popředí regiony. Jsou opisem této informatické rozprostraněnosti. A pak tu region, element státu i občanské společnosti, především stojí ve své kulturní jedinečnosti jako ve své hledané – a to je důležité slovo – identitě. Zajímají nás specifické regionální útvary – nejen krajské a obecní exekutivy, ale i regionální univerzity, specifické regionální komunity, regiony vůbec, v té míře, jak svou medializaci chápou jako výraz vlastní identity, posilování emancipace vůči jakémukoli centru. Takto, v širších intencích, rozumíme i civilizačnímu posunu, který se v mediální krajině digitalizací děje.

Jak se tyto obecné vize promítnou do konkrétní podoby programu? V čem bude jiný, jak budou pořady vypadat?

Začínáme, a náš zpravodajsko-informační program je de facto založen na outsourcingu Regionální televizní agentury (RTA). V publicistice a posléze i zpravodajství chceme společně program postupně komponovat tak, aby byl jak obsahovým východiskem či nosičem interaktivní komunikace, tak jejich promotion, ne-li přímou výzvou k doprovodným aplikacím. Například jednou z interaktivních extenzí, kterou jsme již zkoušeli, byla aplikace „voting“, která umožňuje divákům prostřednictvím obrazovky hlasovat, volit – de facto každodenní lidový plebiscit, výzkum veřejného mínění o aktuálních problémech, které svým programovým impaktem takto televize uvozuje. Ale jsou i jiné interaktivní aplikace. Podíváte-li se na promotion digitálních aktivit, jak je rozvíjí veřejnoprávní BBC, uvidíte tam před televizorem starší dámu á la slečna Marplová v pleteném svetru, kterak komunikuje přes obyčejný set-top-box se čtyřmi tlačítky: přes něj si objedná oblíbený film, uhlí na zimu a zároveň si nechá spočítat důchod či sociální dávky, popřípadě si jejich výpočet kontroluje; ten controlling je vůbec velmi důležitý, dává mediálnímu ovládání demokratizující rozměr.

Projekt Public TV v kostce

Public TV začala vysílat 1. června 2007 ve 20 hodin. Vysílá na platformě CS Link, na družici Astra 1D, měla by se objevit i v základní nabídce IPTV od CS Linku (více zde). Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila 15. 5. 2007 dvanáctiletou licenci na provozování Public TV v Česku a na Slovensku (viz licenční podmínky – PDF, 531 kB) společnosti Totalpress. Public TV „hledá niku v domácích médiích, která usilují o veřejnou službu, respektive zapojují se do procesu liberalizace veřejné služby“ (viz Profil Public TV – DOC, 39 kB a Programová charta Public TV – DOC, 30 kB). S využitím doprovodných multimediálních aplikací v digitálních sítích a ve spolupráci s ministerstvy, krajskými či obecními úřady chce napomoci interaktivní komunikaci státních institucí s občany. Chystá pro tento účel i video on-demand. Zatím vysílá hlavně regionální příspěvky dodávané RTA. Každý den od 22.00 hodin dává jeden film v premiéře (druhý den odpoledne od 18.00 hodin jej reprízuje); vyjma filmů je vysílání Public TV na satelitu nekódované.

Zkoušeli jste už něco podobného zavést v Česku?

Pokoušeli jsme se směrem k Ministerstvu práce a sociálních věcí takto definovat systém sociálních dávek, to je přece věc, která si výslovně říká o controlling veřejností. Ministerstvo za předchozí vlády ale zadalo projekt informatizace sociálních dávek té nejtradičnější firmě, která chápe elektronizaci či informatizaci jenom jako sofistikované seskupení počítačů, či přesněji jen v rovině IT technologie, a navíc komunikuje svůj obsah stále jen v expertní sféře, tj. s úředníky. Ale také široce propagovanému projektu Czech Points, programově obrácenému k veřejnosti, vyčítám, že se tu komunikace státní správy s občany pořád odbývá na úřadech, jakkoli centralizovaných, lidé tam přece ještě musejí stále přijít. Modely z jiných zemí, britský, ten je nejpokročilejší, nebo třeba italský, řeší takový „government“ prostřednictvím televize, která je přece jen tou nejrozšířenější obrazovkou, víc než třeba displej počítače nebo mobilního telefonu.

Různé podoby loga Public TV

Kdo vám multimediální platformy dodává?

Je to společnost Digisoft, irská, respektive britská firma. S nimi jsme už loni provedli neveřejný experiment, ve spolupráci s Czech Digital Group, na vybraných focus groups.

Projekt Public TV, který charakterizujete jako „tematický informační kanál, s prvky zábavy, s důrazem na region“, velmi připomíná projekt televize Regio, pak přejmenovaný na Via TV, s nímž jste se společně s Kateřinou Fričovou před dvěma lety ucházeli o licenci v digitálních pozemních sítích…

To nepopírám.

Je to tedy jen projekt přenesený na satelit poté, co jste nedostali možnost stavět jej v pozemních digitálních sítích? Tehdy jste také měli prostředky od zahraničního nadačního fondu, to se změnilo?

Projekt – zdůrazňuji, že nadále experimentální – nabyl na důrazu v interaktivní komunikaci směrem k veřejnosti, zejména té regionálně rozprostraněné. I ten nadační fond byl tehdy prezentován přes Strojexport. Strojexport skrze PublicCom je od počátku u věci, oceňuji, že se chopil elektronické komunikace jako industrie budoucnosti. Já na tomto pracovišti zůstal, Kateřina Fričová se nicméně po odbočce v Top TV k vnitřnímu obsahu našeho regionálního projektu nyní obloukem rovněž vrací, jak ani u veřejnoprávního média nemůže nebýt (Kateřina Fričová nastoupí 1. července 2007 do České televize jako programová ředitelka – pozn. red.).

Kde všude jste vlastně spolu v minulosti působili?

Známe se z počátků Novy. Já programový ředitel, Kateřina ředitelka výroby a vysílání – tvořili jsme pro Železného naprosto železný, neoddělitelný tandem. Docela jsem se sehráli, později jsme spolupracovali v Primě, kde byla Kateřina generální ředitelkou (v letech 1997–2000, pozn. red.), já se tu zabýval výrobním outsourcingem, produkoval jsem pro Primu nejrůznější pořady. Do projektu televize Regio/Via jsme šli vědomě spolu, a také ovšem s regionálními partnery. Už v Nově i v Primě jsme si hýčkali regiony, které jsme vždy vnímali jako alternativní mediální sílu.

Důraz na regionální zpravodajství a publicistiku, jaký chcete klást i vy, je trendem i v ostatních tuzemských médiích. Počítáte do budoucna s interním týmem rozprostřeným po celé republice, či budete nakupovat?

Směřuji s RTA k obsahové konvergenci a synergii. Chce to společné působení stejným směrem a rozprostření po celé republice. Zajímá nás dnes, a bezpochyby i RTA jako nejpravděpodobnější médium příští digitální regionální distribuce, spíše praktický „government“ lokálních exekutiv, kulturní a komunitní život regionů, než to, že někdo někde omylem vkročil do vozovky. Pro takové příspěvky si bohužel velké televize v minulosti ochočily regionální dodavatele.

Je RTA vaším exkluzivním dodavatelem?

Ve zpravodajství tomu tak zatím je.

Budete shánět další?

Ano, zejména odtud, kam RTA nedosáhne. Žádáme nyní radu pro vysílání prostřednictvím operátora Czech Digital Group o DVB-T v rámci experimentu na multiplexu B, a to je možné hlavně v Praze a ve Středočeském kraji. Toto území RTA zatím v televizním programu nereportuje. I tady však chceme produkovat televizní program, přinejmenším proto, abychom předvedli interaktivní aplikaci v tomto terénu a na konkrétním televizním programu. Ještě nám platí krátkodobá licence na využití aplikací od Digisoftu. V rámci multiplexu B by ji bylo možné využít v Praze, ve středních Čechách, v Brně a v Ústí nad Labem.

Grafika Public TV

Jak velký je interní tým Public TV?

Jsme tři. Spíše integrátoři dodavatelských technologických firem i programového outsourcingu RTA.

Kde sídlíte?

Na Václavském náměstí, v budově Strojexportu. V sedmém patře stavíme studio, zejména pro Prahu a střední Čechy. Bude zde rovněž vysílací pracoviště, postprodukce, střižny. Hotovo by mělo být v srpnu. Teď odbavujeme skrze RTA a potom přes FTP, umístěné u Tera Broadcasting System. V obou případech jde o spolehlivé partnery.

Které z institucí už projevily zájem o vaše služby?

Prezentujeme náš projekt a jednáme. Ať se jedná o televizní vysílání, experimentální nasazení interaktivní platformy či video on demand z tematických subportálů. Jejich tematizace odpovídá např. prezentační náplni Českých center v zahraničí. Náplně se kryjí: kultura, vzdělávání, turistika jako v podstatě nejzajímavější industrie v Čechách, ale i klasické obchodovatelné industrie, tedy obchod a podnikání, zvláště v regionálním rámci. Vše v programové kompozici na přání a v satelitním broadcastu.

Vaše plány jsou futuristické…

Mohl byste být razantnější, říkáte to velmi něžně… Něco jako „jste snílek, pane Verne“.

Pro ovládání vámi plánovaného rozhraní na MHP platformě bude zřejmě potřeba speciálního přístroje. Nebo si lidé budou si moci vaše aplikace vyzkoušet na multiplexu B i s jednoduchými MPEG-2 set-top-boxy?

Pro experiment zaměřený zejména na utilitní interaktivní servisy jsme nakoupili sofistikovanější přístroje, které rozdáme skupině lidí coby focus group.

Kolik počítáte, že bude stát rozjezd Public TV, jak je to s návratností?

To vám nemohu říct.

Kromě výše zmíněného slibuje Public TV každý večer od dvaceti hodin v premiéře a druhý den odpoledne v repríze český či zahraniční film. Kde je nakupujete?

Zatím čerpáme z knihovny a dramaturgie CS Filmu (placeného kanálu, který provozuje Československá filmová společnost – pozn. red.). České filmy chápeme jako reprezentativní výraz národní kultury (a náš kanál chce být v dobrém smyslu slova národní). Nebudeme se vyhýbat ani filmům zahraničním, zejména takovým, které přispívají k evropskému kulturnímu dědictví. Zajímají nás tak nejen filmy samy o sobě, ale i jejich komunikační či stylový kód. Zajímá nás, jak se vyvíjela filmová řeč, ale chceme nabízet film i jako interpretační médium − jak v různých obdobích, třeba protektorátním či normalizačním, dochází k posunům v interpretaci nás samotných. Dávat filmy do souvislostí, do kontextu. Proto se nevyhýbáme ani takovým snímkům jako Zítra se bude tančit všude. „Takoví jsme byli.“

Předěly Public TV

Zajímá vás kontext, plánujete tedy vysílat i debaty o filmech jako před časem při uvedení 30 případů majora Zemana v České televizi?

Zatím by to mělo být patrné z razantních kontrastů: dáte-li vedle sebe třeba film z r. 1951 Cesta ke štěstí s Jiřinou Švorcovou na traktoru a proti tomu Kachyňovu Noc nevěsty, cosi říkáte. Myslet takto filmem souvisí ještě s dalším cílem, který si tiše klademe – zabývat se vůbec audiovizuální výchovou, která se dostává dnes i na střední školy. A tím vším bychom se chtěli zabývat v doprovodné filmové publicistice.

Technologie, kterou vám dodávají společnosti Pro-Zeta a Tera Broadcasting System, vám umožňují zpracování i v normě HDTV 720p. Počítáte s vysíláním ve vysokém rozlišení?

Pořízení televizní technologie v normě HDTV bylo spíše ekonomickou záležitostí: tato technologie je jen o málo dražší než norma standard. Budeme připraveni volně tyto kapacity pronajímat zájemcům. Vysílání našeho programu v HDTV, ačkoliv technicky možné, z pohledu satelitní distribuce a nakupovaných programových zdrojů by však bylo pro nás neefektivní. Nevylučujeme ovšem, že budeme připraveni pro nejrůznější provozovatele vyrábět v HDTV pořady.

Umístíte své vysílání také k naladění na internetu?

Ano, máme zájem umístit vysílání i na internetu. Zpočátku u těch pořadů, kde nám to umožňují vysílací práva, ale chceme rozsah videostreamingu rozšiřovat, včetně streamu on line.

Na svých internetových stránkách uvádíte: „PublicCom se stal majitelem Čs. filmové společnosti, která je držitelem licence na televizní program CS FILM, šířený prostřednictvím družice. Změna majitele byla oficiálně schválena Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. CS FILM mohou diváci nadále sledovat v sítích kabelové televize a prostřednictvím družice ASTRA 3A, v paketu CS LINK.“ Zpráva má datum 5.5.2007. Můžete potvrdit, že PublicCom skutečně Československou filmovou společnost od pánů Jurky a Pohla odkoupil?

Mohu potvrdit, že PublicCom projevil o CS Film zájem. Jednání o definitivní podobě takového spojení ale ještě probíhají, hovořme tedy zatím o programové spolupráci obou televizních programů, jako je tomu u RTA. I zde nás nechte prosím programově experimentovat. Aspoň příslovečných sto dní.

Logo a grafiku Public TV vytvořilo pražské grafické studio Side2, znělky jsou dílem brněnské společnosti X Production