Web tvoří takřka na zelené louce a Jana Josefa Kubíčka, zakladatele iDnesu a jeho dlouholetého šéfa, čeká ještě hodně práce. A v tuto chvíli největší konkurent? „Zpravodajská televize TA3. Je to stejně rychlé zpravodajství jako Internet, i když se liší formou. Jediná její nevýhoda je to, že ji všude nechytíte.“
 Jan Josef Kubíček
|
12. ledna 1998
Už tři roky pracoval Jan Josef Kubíček v Mladé frontě Dnes jako editor domácího zpravodajství a na starost měl vysokou politiku a parlament. „A když se vám začnou po třech letech události opakovat, začnete přemýšlet o tom, jak to zpestřit. Bylo jaro 1997 a začal internetový boom. Začali jsme uvažovat o tom, zda nám stačí jen archív novin na serveru trafika.cz, nebo jestli by Mladá fronta Dnes neměla mít něco lepšího.“ A jak už to tak bývá, začnete ve velkém vydavatelství o něčem novém mluvit a spadne vám to na stůl. V dubnu vznikl projekt, o půl roku později startovali. Dnem „D“ pak byl 12. leden 1998.
Hlavním cílem bylo odlišit se od Trafiky, protože „kdo by chodil na dvě stejné věci, takže budeme dělat vlastní zpravodajství. Redakce se toho bála, šéfredaktor Šabata Internetu moc nedůvěřoval, ale dohodli jsme se s ČTK na právu na agenturní zprávy. Začínali jsme tedy s pár zprávami denně, protože nás ani víc nebylo, dva redaktoři a programátor. Část papírových redaktorů si navíc myslela, že Internet ohrožuje noviny, a trvalo dva roky, než se podařilo přesvědčit vydavatelství a redakci novin, že tomu tak není, že je naopak podporuje, šíří značku v jiném prostoru a podchytává mladé lidi pro noviny.“
Projekt v té době mezi redaktory neměl příliš respektu. „Že se na Internetu něco děje, že se tomu věnujeme, zjistili až pár týdnů po startu iDnes, kdy jsme byli s kolegou Petrem Zářeckým tak utahaní ze startovního maratónu, že jsme usnuli na gauči před domácím oddělením, které tam zrovna mělo poradu.“ Respekt (a nutno podotknout, že nejen mezi vlastními redaktory) si iDnes získal při zasedání Mezinárodního měnového fondu, „kdy jsme měli lidi v ulicích, posílali jsme zprávy na mobil a spousta lidí sledovala aktuální dění přes iDnes.“
Jak udělat lištu ze 35 odkazů
Začalo to po Zavináči 2001. Kubíček mi po předávání tajemně šeptá, že zítra bude Mobil server pod jejich vlajkami a že je koupili. V tu chvíli jsem přemýšlela, jestli mi to vůbec někdo odvysílá, i když jsem cítila, že je to „fakt důležitý“. Neodvysílal. Ale na webu to byla jasná jednička. „Chtěli jsme doplnit všeobecné zpravodajství o odborné vertikály. Nese specializovanou inzerci, nese nové čtenáře. Podle německého vydavatele jsme se měli dostat blíž k návštěvnosti velkých portálů a potenciál všeobecného zpravodajství byl vyčerpaný. Noví čtenáři se dali nalákat na Bonusweb nebo Mobil.cz. A také bylo prestižní získat takové značky a takové lidi jako Patrick Zandl nebo Pavel Bořkovec. Pro tým to byla výhra.“
Akvizice Mobilu odstartovala období, kdy iDnes bobtnal tak, až se v jeho horní liště objevilo 35 různých odkazů. Nebylo to ale vidět jen na odkazech, za pár měsíců začaly odkazy ubývat. Po expanzi přišlo šetření. „Byla vytvořena multimediální divize pod vedením zástupce šéfredaktora MF Dnes Romana Galla a my dostali za úkol v rámci ní vybudovat televizní agenturu TVD, která byla navázána na televizní stanici TV3. TV3 se nechytla, a protože byla náš hlavní odběratel televizního zpravodajství, chyběly nám peníze v rozpočtu. Abychom ustáli celý rozpočet, musely se redukovat i weby.“
Ve stejné době začaly další změny: k odchodu se chystal dlouholetý generální ředitel Mafry Bauer, po velmi dlouhém a úspěšném období končil i šéfredaktor Mladé fronty Dnes Šabata, v neposlední řadě v Německu došlo k internetovému krachu a prudce spadla důvěra v Internet. „O to víc se začalo tlačit na to, aby se rozpočet rychle blížil nějakým vyrovnaným výsledkům. Muselo zákonitě přijít období konce vizionářů a nástup manažerů.“
Proti vlastnímu dítěti
S novou partou ve vedení iDnes nechtěl Kubíček zůstávat. Měl svou představu a „ten manažerský přístup přes tabulky a krátkodobé rozpočtové cíle je s ní v rozporu. Nechtěli jsme vyhazovat lidi jenom proto, že vám to ten půlrok nevyjde. V té chvíli jsem se rozhodl, že pro mne bude přijatelnější odejít.“ A stalo se, v září 2001 chtěl dokonce úplně odejít z branže.
„Cítil jsem obrovské znechucení z toho, co se v iDnes dělo poslední měsíce.“ Založil si obchod s košilemi. Bez zpravodajského serveru ale vydržel jen dva měsíce. Zavolal Gallo, který přestoupil z MF Dnes do Hospodářských novin na pozici šéfredaktora a začal si vytvářet svůj tým.
„Přišli jsme nastartovaní, s pocitem zabojovat proti původnímu zaměstnavateli, proti Mladé frontě a iDnes. Není to dobrý přístup k věci, a jsem rád, že jsem se ho potom zbavil. Protože soupeřit s tím, co sám vybudujete, je těžké a je to nepříjemný pocit.“ Změny začaly tím, že se Hospodářské noviny zaměřily na běžné zpravodajství. „S Internetem se to nepovedlo. Nepodařilo se nám přesvědčit skupinu lidí okolo dceřiné společnosti Economia OnLine, že se dá něco zlepšit a že se iHNed může postavit iDnesu.“ A to byl právě jeden ze dvou hlavních úkolů Kubíčka v Economii: udělat něco s iHNedem a založit týdenní přílohu o počítačích Digitál. Digitál se rozběhl v dubnu 2002, s iHNedem se hnout dodneška nepodařilo. „iHNed je odtržený od změn v novinách a jeho potenciál je zabitý.“
Pocity zklamání z iDnesu pominuly a naopak narůstal dennodenní marný souboj s iHNedem. „Do téhle špatné nálady zavolal v dubnu 2003 Petr Šabata, jestli nechci jít na Slovensko pomoci mu s webem deníku Pravda, protože se mu podařilo změnit noviny, přebudovat redakci a dostat Pravdu na pozici nejčtenějšího zpravodajského deníku na Slovensku. Řekl, že si myslí, že vedle dobrého zpravodajského deníku musí být i dobrý zpravodajský web. Pro mne to byla obrovská odměna, protože když jsme zakládali iDnes, to se Internetu jako šéfredaktor MF Dnes ještě trochu bál.“ Co myslíte? Během 14 dnů byl Kubíček na Slovensku.
Přišel do úplně jiné situace. „Je tu velmi dobře zavedený web novin Sme. Za Mečiara to byly opoziční noviny s velmi dobrou pověstí, které vybudovaly web a jsou na Internetu velmi dlouho. Pravda Internet příliš nerozvíjela, dokud jsem nepřišel. Za osm měsíců jsme se dostali z jedné třetiny na poloviční návštěvnost novinového konkurenta. Máme ale stejnou motivaci jako noviny Pravda, která už Sme porazila a dostala se na pozici nejčtenějšího seriózního deníku na Slovensku.“ Výhoda oproti Sme? „Na Slovensku není vybudovaný kvalitní a rychlý zpravodajský server. Sme je portál, takový iDnes v roce 1999, zpravodajství se tam ztrácí. Řekli jsme si, že musíme každodenní prací v Internetu lidem na Slovensku čitelně říct, jinde můžete všechno, ale když chcete rychlé seriózní zpravodajství, je tu Pravda.sk – aby nemuseli dál pátrat.“
Pohled do Česka
Kubíček je rád, že se zpravodajským webům v Česku daří. Jakýmkoli. „Je to vzor pro inzerenty na Slovensku, že to i na Dunaji půjde nahoru a že zpravodajské servery mají svou váhu. Se zájmem sleduji souboj mezi iDnesem a Novinkami, protože ty hodně změnily poměry na trhu. iDnes byl totiž v jednu chvíli moc spokojený a teď zase bojují a rozproudila se jim krev.“ Nelíbí se mu ale, jak občas iDnes bojuje. Chápe sice, že je třeba reagovat, ale „mění charakter toho, jak jsem si to seriózní zpravodajství představoval. Mrzí mne, když je homepage Zpráv plná krimi, jako by tam nebylo co dávat. Taky se hodně vyplňuje z novin, to nebylo zvykem. Ale pochválil bych, jak výborně dokáže redakce iDnesu pracovat s mediální spoluprací na soutěži Česko hledá Superstar. Využívají všechny možnosti, které Internet má: online rozhovory, hlasování i diskuse se čtenáři.“ Sám by do podobného partnerství na Slovensku šel, ale konkrétní výsledky jednání zatím nejsou.
Z Ústí do Prahy najezdím stejně jako z Ústí do Bratislavy
Kubíček vždycky bydlel v Ústí nad Labem. Do Prahy dojížděl – denně. „Jsem nomád, který se rád vrací domů. Dojíždění do Bratislavy je stejná záležitost. Mezi Ústím a Prahou jsem najezdil to samé jako mezi Ústím a Bratislavou jednou týdně. A když máte práci, která vás baví, tak to uteče rychle.“ Když ale odcházel na Slovensko, bál se spíš toho, že místní nepřekousnou šéfa Čecha. Žádný problém ale nepřišel. „Měl jsem dobře vytvořenou pozici, neboť šéfredaktor Petr Šabata deníku Pravda hodně pomohl, vytvořil novou redakci, která ví, co chce, a dennodenně bojuje o první pozici na trhu důvěryhodného zpravodajství. Nepřicházel jsem jako úplně neznámý Čech, ale jako ten, který musí udržet kredit pana šéfredaktora.“
ČLÁNKY DO MAILU