Názory k článku Jan Handl: Sociální sítě nás ze spirály mlčení nevyvedou

Tak Spirál mlčení je jen teorie která se lehce mění podle společnosti. Podle toho jak tam je ukotvený individualizmus nebo kolektivizmus. Jestli se jedná o demokracii nebo totalitní či post totalitní uspořádání ale i tak....

Zajímalo by mě co nějakého snílka by vedlo k tomu že technologicky jiná komunikace změní něco co je v nás ukotveno pravděpodobně v "živočišné podstatě" člověka.

Technologie nikoli. Ukotveno to v živočišné podstatě člověka není.

Jde jenom o to připustit pluraritu názorů, jaký byla třeba ve 20. století. Vytváření globalizační monokultury a černobílých názorů fanaticky a násilně propagovaných ve společnosti (zkráceně nenávisti) vede k „spirále mlčení“.

V zásadě poslední 2 generace hloupnou, rozsah jejich znalostí, vědomostí je tak desetinový oproti starším generacím. Není proto ani trochu divu, že mají tendence k sppíše emocionálnímu a černobílému vidění světa a namísto přemýšlení spíše „sjednocují názory“, aby zapadli do part a společností.

Ostatně média dělají totéž. Nemá smysl je číst ani sledovat, protože stejně píší jedno a to samé, jenom jednou trochu opepřené, jindy s trochou omáčky, ale jednotně.

Je to přechodné období, které pomine.

To že nevíte co je teorie Spirály mlčení by šlo napsat stručněji.

V diskusi se používají tzv. věcné argumenty. Osobní útoky používají jenom zbabělci.

Přesně tak.

První už je chybný dojem, že komunikace ve velkém počtu lidí slouží k řešení problémů či domluvě. Nikoli.

Komunikace velkém počtu lidí slouží více ve k vytváření pocitu sounáležitosti se skupinou lidí, než k jakékoli domluvě či debatě či řešení problémů. To je základní psychologie člověka.

Chcete-li potlačit individuální názory, vytvořte velké skupiny lidí. A pak si s nimi můžete názorově dělat co chcete.

Velcí vynálezci, či nositelé Nobelových cen, stejně jako velcí vůdci, válečníci, či kdokoli – to byli jednotlivci nebo skupinky několika málo lidí.

Dav nedokáže nic – to je vidět na tom, kolik zbytečné energie je vloženo lidmi do facebooku, twitteru, internetových zbytečných diskusí, apod.

Psychologie davu ostatně ví, že v davu, tedy ve větším počtu lidí člověk prožívá odosobnění, a udělá i věci, které by normálně neudělal a zablokovalo by ho svědomí.

Není větší síly, jak zotročit lidi, než je násilně sjednotit do velkých spolků, kde neprosadí nic a kde to řídí bůhví kdo (EU, NATO, církev, sekta, facebook, twitter, …).

Dobře napsané. Dík.

Všimněte si také, že úspěšné a prosperující státy jsou téměř bez výjimku děleny na lokálnější, relativně samostatné oblasty, a ty ještě na menší. Ty oblasti mají často značnou i právní samostanost.

Švýcarsko a kantony. USA a státy. …

Pokud lidé připustí řadu různých názorových proudů bez nenávisti a katastrof, dá se leccos zvládnout i ve středně velkém počtu lidí.

A také vzniká zajímavá otázka, kdo vlastně směřuje ty miliónové skupiny lidí. Kdo směřuje, kam půjde EU? Kam půjde USA? Kam půjde Česko? Nebo co bude propagováno v českých médiích jako manipulace lidem?

V Česku jsou neuvěřitelně nešťastným způsobem protěžováno několik etnik. Většina lidí s tím nesouhlasí, a přivítali by rovnější přístup. Ale nic s tím nenadělají – to dost říká o tom, že „demokracie“ v Česku není.

Stejně tak vidím, že pokud je někdo napaden a ubrání se, pak je v rejži. Soudy začnou zkoumat, jestli nezkřivil vlásek útočníkovi, jestli na něho nebyl hrubý, atd. Opravdu s tím většina lidí souhlasí? A kdo to zavedl?

Proč je Německo, které reálně ve 20. století zavraždilo přímo či nepřímo ve dvou světových válkách přes sto miliónů lidí (nemluvě o genicidách Slovanů, Romů, Židů a dalších) a způsobilo opakovaně války na více kontinentech světa je to dobré? Ale nebezpečí je cítit od Ruska? Kdo to zavedl? Já cítím docela smíšený pocit, když Merkelová mluví o nebezpečí války z Ruska.

A tak bych mohl tisíckrát pokračovat tisíci dalšími příklady.

Pořád zůstává základní otázka: Kdo řídí ty velké skupiny lidí?

Trochu lidi podceňujete, ta hranice je někde kolem 150 jedinců ve skupině (viz http://en.wikipedia.org/wiki/Dunbar%27s_number), ovšem uznávám, že vzhledem k velikosti sociálních sítí a jejich skupin je celkem jedno, zda je "přirozený limit" 50 či 150.

Dunbarovo číslo je číslo, které ukazuje, s kolika lidmi je člověk udržovat společenské vztahy. Tedy do 150 jsou to vztahy, nad 150 už se dělá politika.

Ale zcela svůj člověk není ve skupině už mnohem nižšího počtu jedinců.

Člověk může totiž zcela být ovlivněn už ve skupině dvou jedinců. I katalog nemocí MKN-10, který používají lékaři zná nemoc „indukovaná porucha s bludy“ (kód nemoci F24)

http://www.uzis.cz/cz/mkn/F20-F29.html#F24

No, budeme-li se bavit o tom, kdy je člověk zcela svůj, a vezmeme-li do hry dokonce MKN-10, snadno dospějeme k závěru, že člověk nemusí být "zcela svůj" i ve chvíli, kdy je sám.

Reagoval jsem všam na příspěvek o přirozené hranici skupiny pro efektivní komunikaci a tu podle mě Dunbarovo číslo odráží velmi dobře, protože je limitem, pod nímž je jedinec schopen usuzovat na základě vlastní zkušenosti, protože je schopen jednak vnímat svůj vzah k ostatním členům skupiny, ale též vzájemné vztahy ostatních členů.

Jinak řečeno předpokládám (či tvrdím), že efektivní komunikace je možná právě tehdy, když jsou "všechny karty na stole". A ano, mlčky přitom předpokládám duševně zdravé jedince (a nejspíše i další faktory, třeba že všichni mají zájem na procesu komunikace i dospění ke (kompromisnímu) výsledku, přičemž chápu, že zrovna tento předpoklad je u sociálních sítí pravděpodobně problematičtější než samotná velikost skupiny).

Veřejný Internet a sebe vetší hospoda není správné srovnání.

Jenže ta hospoda se bere jako úzká skupina. Otázka zní jestli by stejné názory s kterými je tak silný u piva, ten člověk by byl schopný je prezentovat třeba na živé konferenci, diskuzi, debatě s xxx lidmi nebo do rozhlasu či televize.

To záleží na tom, jaká je svoboda názoru v dané zemi.

Třeba v Česku svoboda slova není, a za určité názory vás začne řešit trestní zákoník. A těch oblastí, kdy názory řeší soud je velmi mnoho.

Kromě toho je spíše otázkou, zda vás na konferenci, či v televizi nechá moderátor uhnout od mainstreamovaného názoru, o čemž silně pochybuji. Dokonce bych si spíše tipl, že moderátoři budou mít na svědomí více utlých názorů odlišných od mainstreamových, a budou silnějším faktorem, než je odvaha/strach lidí něco prezentovat.

Ano, přesně tak. Já jen reagoval na pana Martina Prokopa, který bláhově mluví o tom, zda by někdo něco řekl veřejně. Aniž by si uvědomil, že média neslouží k informování lidí, nebo k tomu, aby jim dal možnost vyjádření názorů, ale především k manipulaci lidí, k ovlivňování jejich názorů, a případnému zastrašování. Ne nadarmo se médiím říká pátá velmoc.

V Česku navíc, přesně jak píšete, není svoboda slova a zavírá se tu za spousty názorů. V tichosti tu probíhá mnoho politických procesů na politickou objednávku (zejména před jakýmikoli volbami), a řekl bych, že se v současném Česku zavírá za názory více, než v době komunistické, nebo než v současném Rusku.

Například zde si můžete přečíst program soudů za názory (trapně ani zdaleka neúplný seznam) v září:

http://paragraphos.pecina.cz/2014/09/saisona-se-opet-rozbiha.html

Když si internet a sociální sítě představíte jako jednu z part či spolků (tedy, že internet není celý svět, ale jen jeden spolek z mnoha kolem vás), tak to bude odpovídat realitě.