Hovořím-li o digitalizaci, mám tím na mysli plné převedení analogově vysílaných programů do digitální podoby jednoho z výše jmenovaných systémů, nikoli vysílání doplňkové v souběhu se současným analogovým FM vysíláním.
(De)motivace pro rozhlasovou digitalizaci
Zatímco televize je pro větší část populace neodmyslitelným nástrojem pro kontakt s okolním světem, za který by byli ochotni se s jistou mírou fanatismu i bít, rozhlasové vysílání má v dnešní společnosti status jakési popelky, za kterou by leckdo neuronil ani slzu. Těžko se dá očekávat, že by si šli posluchači po ohlášení shora nařízeného vypínání analogového vysílání hromadně nakupovat nové, digitální přijímače. Prostě by pro ně v tu chvíli rozhlas skončil. Podobně jako u digitalizace televizního vysílání může brát za své propagační tvrzení o „čistém digitálním zvuku (obraze)“ – posluchač na dobrých příjmových podmínkách prostě ve srovnání s analogovým vysíláním nic nepozná. Rozumně promodulovaný stereofonní signál obdobně jako kvalitní obrazový signál PAL, může být snadno vnímán jako kvalitnější, než jeho digitální, ztrátově prokomprimovaný bratříček.
Oproti televizní digitalizaci u té rozhlasové neobstojí tvrzení o přínosu v podobě nových stanic, které se do analogového vysílání nevešly. Ročně se nazdařbůh VKV-FM rozhlasovým pásmem přidělují desítky nových analogových dokrývacích kmitočtů, které postupně rozšiřují dostupnost vybraných rozhlasových sítí do celé republiky. Skutečnost, že se některé stanice Českého rozhlasu nedostaly do analogového éteru, souvisí spíše s obavami přebujelého rozhlasového trhu z významného konkurenta než s technickými omezeními. Do rozhlasového frekvenčního pásma se vejde tolik vysílačů, kolik dovolíme, s tím, že od určitého momentu každý další vysílač snižuje dosah těch již vysílajících.
Politická volba správců frekvenčního spektra, která již před lety nemusela umožnit zmíněné dokrývačové šílenství (dokrývací vysílač v místě nakrmí i ten nejtupější přijímač, zatímco zaruší půlku republiky) by bývala připravila daleko výživnější půdu pro rozhlasovou digitalizaci.
Nezabijí chytré telefony klasické rozhlasové vysílání, ať už analogové, nebo digitální?
Rozhlasové vysílání digitální již máme – doma nebo v kapse
Když hovoříme o digitalizaci rozhlasového vysílání jako o něčem, co je v nedohlednu, není to vlastně až tak pravda. Příjem jakéhokoliv vysílání s ohledem na radiové podmínky a technické možnosti se obvykle dělí na pevný (obývákový)/mobilní (automobilový)/přenosný (kuchyňský, garážový, zahrádkářský, …) a kapesní. V případě pevného příjmu je počet možných metod „digitálního“ příjmu zvolené stanice největší: satelitní přijímač DVB-S, standardem bude set-top box DVB-T a v neposlední řadě počítač s internetovým připojením. Rozhlasové stanice, které nenaladíme v DVB-T nebo DVB-S, budou zajisté dostupné na internetu. Stanice nedostupné v pozemním analogovém vysílání také často poskytují provozovatelé rozvodů kabelové televize v digitální i analogové podobě.
U pevného příjmu má evidentně pozemská rozhlasová digitalizace nejnižší přidanou hodnotu. Opačným pólem poslechu rádia je kapesní příjem. Bývá dnes realizovaný ve velké míře pomocí FM přijímačů v mobilních telefonech. Stále zvyšující se procento telefonů jsou však tzv. chytré telefony s přístupem na internet a s možností přehrávat streamované vysílání nepřeberného množství rozhlasových stanic. Ruku v ruce s rozvojem pokrytí mobilních sítí 3G tak bude brzy samozřejmé poslouchat na procházkách po svém městě stanice z celého světa.
Doména T-DAB(+) přijímačů – přenosný příjem
Z výše zmíněného nás úplně nepřekvapí, že největší podíl zástupců přijímačů pro systém T-DAB(+) představují přenosné, „kuchyňské“ přijímače. Jejich devizou je ve srovnání s FM přijímači snadné ladění – po automatickém vyhledání stanic se program volí podle názvu a nikoliv podle frekvence. DAB rádia většinou zajišťují kvalitní monofonní reprodukci a disponují poměrně kvalitním tunerem.
Pro poslech rozhlasového vysílání v automobilech, kde jsou ostatní možnosti příjmu limitované nebo nemožné, dává pozemský digitální systém rozhodně smysl.
Kapesní T-DAB(+) přijímače nebo telefony s T-DAB přijímačem jsou v porovnání s „kuchyňskými“ v naprosté menšině, zřejmě z důvodu znatelně horších příjmových podmínek u tohoto typu příjmu, zvláště v L-pásmu.
U rozvoje každého systému, kde je na jedné straně vysílač a na druhé straně přijímač, jehož pořízení je dobrovolné, přichází na řadu ona prehistorická otázka: „Co by mělo být dříve, vejce nebo slepice?“. Slepice pro oba systémy nejsou v současné době technickým problémem, zato s vejci je to o poznání horší.
T-DAB jako systém nasazený do provozu před přibližně 15 lety (1995, SRN) sice disponuje pro svou nejzákladnější verzi stovkami typů přijímačů, pro další rozšíření DAB+ a zároveň L-pásmo jsou však dispozici v jen jednotky typů přijímačů (viz tato zpráva DigiZone.cz). Pro příjem DRM+ standardizovanému před dvěma roky (více o tomto standardu zde) je možné zatím použít jeden typ softwarového přijímače, na komerční přístroje trh teprve čeká.
Postup digitalizace
Mohutná digitalizace končící vypnutím analogového rozhlasového vysílání musí v prvé řadě obsloužit současné celoplošné stanice tak, aby měly stejné nebo lepší pokrytí území a populace. Ve světle uplynulé televizní digitalizace si troufám vyslovit kacířskou myšlenku, že tohoto úkolu bude schopen v rozumném čase za (pro něj) rozumné peníze pouze náš „národní“ dodavatel vysílacích služeb, tedy České Radiokomunikace. V této formě je evidentně nejvýhodnější využít systém T-DAB+ ve III. televizním pásmu s cca 20 pozicemi pro rozhlasové stanice. Zbylé programové pozice v multiplexu obsadí v případě ekonomicky zajímavých podmínek další dosud neceloplošní zájemci.
Pro lokální a regionální stanice, zvláště ty, které své vysílací lokality vlastní a významnějším nákladem na vysílání je pro ně pouze účet za elektřinu, bude zajisté zajímavé spíš DRM+. Ve chvíli, kdy dojde k procesu digitalizace, prostě vymění své zařízení na své kótě a nezávisle na cenové a pokrývací politice operátora T-DAB+ multiplexu pojedou dál, jak byli zvyklí.
Rozbuškou digitalizace pro obě možnosti může být buď velké rozšíření přijímačů T-DAB+/DRM+ (je velmi pravděpodobné, že ruku v ruce obou systémů) nebo nařízení shora – kompenzační licence pro FM vysílání s vypínáním analogového vysílání již počítají. Licence hovoří o roku 2025, bude technologický pokrok a rozšiřování vajec bez více slepic rychlejší?
Má smysl vysílat už teď?
Určitě, nabízí se však otázka, zdali je přenosný a mobilní příjem dostatečně bonitní pro aktuální výstavbu alespoň lokálních T-DAB(+) sítí. Pokud se průkopníkům výstavby T-DAB(+) vysílačů podaří nalákat nezanedbatelnou skupinu posluchačů ke koupi T-DAB(+) přijímače, aby stanice začaly mít zájem si za svůj pobyt v multiplexech platit, čímž by začaly stimulovat jejich další rozvoj, šance na digitální rozhlas žije.
Autor spolupracuje s Katedrou radioelektroniky ČVUT-FEL v Praze
ČLÁNKY DO MAILU