Největší problém (a nejen v IT) vidím v tom, že mám třeba třeba řadu serverů HP, mají nějaký společný management, záměnnost, technici to umějí obsluhovat - a teď potřebuji koupit další server, pokud možno stejný, ale nesmím, protože to je diskriminující, a třeba mi někdo vnutí "noname" Lynx, nebo naprosto nekompatibilní (co se týče servisování) Fujitsu.
Stejně tak počítače, určitě se lépe servisuje, když jsou všechny stejného typu.
Nebo mám síťovou infrastrukturu postavenou na Ciscu, ale nesmím říct, že jí budu doplňovat zařízením od Cisca.
Samozřejmě se to dá okecat, ale pak se do toho vloží nějaký ouřad.
Aby to rozšiřování a doplňovaní IT pak nedopadlo jako v tý písničce od Honzy Vyčítala, jak postupně několik desítek let vynášel z fabriky díly na Cadillac...
Jakožto pracovník ve státní správě, který se na vypisování VZ podílí, za sebe konstatuji, že tento článek mi mluví z duše.
Ale jo, můžete specifikovat, až se hory zelenají, ale sepíšete zadání, právníci prozkoumají, čekáte, pak se to zveřejní, čekáte, napětí vrcholí - otvíráte obálky. Nemáte aspoň 3, jste v háji. Je jich víc, skvělé, kontrolujete zákonem předepsané náležitosti (jako že se jednatel umí podepsat). Kdo nesplní, musí být vyřazen. Máte ještě pořád 3? To teda máte kliku. Vyhodnotíte, vyberete. Odvolají se? Čekáte. Dobře to dopadlo. S vítězem uzavíráte kupní smlouvu (ať to vyhrál kdokoliv, i když je to něco, co se vám ale vůbec nelíbí, protože je to totální šmejd, ale formálně specifikaci vyhovuje, smlouvu musíte uzavřít). Do toho se vám ještě nedávno připletli invalidi (jako přeprodejci, ale pokud byli o 10% dražší, než nejnižší nabídka, muselo se to považovat za nejnižší nabídku).
Takto jsme strávili půl roku, mezi tím třeba ČNB zahájí intervence a vítěz smlouvu nepodepíše. A začínáme znovu. Jenže peníze máme třeba z grantu a máme tím i termín, do kdy musíme koupit.
Dobrý a užitečný článek, ale autor zřejmě předpokládá, že každému je jasný institut vyhlášení veřejné zakázky. V článku především chybí info, že celý ten rádobyantikorupční byrokratický balast je určen výhradně pro státní a polostátní instituce nebo organizace participující na základě veřejné služby (paragraf 4 zákona č. 134/2016 Sb.). Normální firmy si s tím mohou vytřít, pokud nechtějí být přisáté na státní cecek. Další moje námitka se týká absence odkazu na konkrétní zákon, který to popisuje (č. 134/2016 Sb), aby to čtenář nemusel dohledávat. Jinak opravdu pěkně napsáno. Bohužel to ukazuje, kam jsme se dostali. Státní a hlavně EU byrokracie za podpory zkorumpovaných antikorupčních neziskovek dokáže udělat peklo i z požadavku na WC papír! Běžný ajťák pak týden zpracovává požadavek jako diplomku místo aby to napsal na 2 řádky.
Problém všech těchto článků a nekonečných diskuzí je, že vůbec existují.
Že zadavatel se neustále pohybuje jednou nohou v kriminále jen tím, že vypsal zakázku na 2 vendory (samozřejmě raději jen s jediným kritériem cena) a opomněl Tondu (Tonda promine :) z Horní dolní (obyvatelé HD prominou :), který si zrovna vzpomněl, že tuto zakázku musí získat a pokud ne, začne Zadavatele honit po všech odvoláních, dotazech, možná ho udá na policii a skočí na UOHSu , který se odmítá účastnit jakýchkoli veřejných diskuzí, aby se náhodou jednou neopovážil sdílet best-practice.
Zadavatel by měl mít právo si sebevědomě bez obav určit soft kritéria hodnocení VŘ a zároveň si zdůvodnit, že díky tomu, že má celý svůj personál vyškolený na určitou technologii, že má jednotný management, že má od určitého vendora vymakanou určitou část infrastruktury, do které již nainvestoval nemalé peníze, může přeci do VŘ napsat konkrétní part number dané věci.
Titulek v souladu s článkem neřeší ale to nejdůležitější: jak přitom dostat to, co chci/potřebuji.
Asi je celkem pochopitelné, že koupit notebooky Acer formálně parametry odpovídající notebookům Dell sice přinese jistou úsporu při nákupu, ale rozhodně nepřinese úsporu při používání. Když máte hodně štěstí, můžou nakonec uživatelé být i spokojení (hele, Acer, a ono to přesto funguje docela dobře!).
Do skutečných problémů se dostanete ovšem u položek poněkud jiných, třeba výkonných projektorů. Některé např. mají nevypnutelné a neodstranitelné WiFi a pochopitelně mizerný firmware (a z dokumentace nic z toho nezjistíte). Navíc projektory řídíte nějaký AV systémem, takže když nějaký máte vyzkoušený, je velmi riskantní kupovat nějaký jiný jen proto, že vyšel líp (=levněji) ve výběrovém řízení, ale i když bude fungovat, musíte přepsat jeho řízení (= zaplatit několik hodin programátora AV systému, to je dost drahé).
Takže výsledek je, že se píše zadání, obsahující skrytou diskriminaci, protože jedině tak můžete dostat, co potřebujete.
Tady je dobre mit vedet, ze korporatni systemy maji mnohem vic problemu s kompatibilitou, nez domaci zarizeni.
Ze na spoustu veci nejsou standardy a casto nejsou dodrzovany.
Ze casto se o ruzne casti systemu staraji ruzni lide. A ze s temi systemy dela mene lidi, proto jsou hure popsane zname problemy a mozna reseni. Do toho ruzni vyrobci casto delaji zarizeni na miru konkretnim radam vyrobku jinych firem.
A ze napr. u serveru nedochazi u naslednych modelu jen k pridavani novych funkci ale bolestne casto ke zmenam nebo ruseni tech starych.
A do toho jsou spravci casto pod tlakem rozjet technologii co nejrychlej a bez vypadku stavajicich systemu pri nasazeni.
Toto vse jsou objektivni vymluvy proc jako spravce budu maximalne uprednostnovat technologie vyrobce, ktere znam a verim jim. U kterych verim, ze nenarazim na slepou ulicku pripadne nebudu neco studovat mesic metodou pokus-omyl... Byt to znamena nekoupit nejlevnejsi reseni.
Protoze neni neobvykle zjistit, ze ve snaze rozjet nove vysoutezene levne zarizeni dojde k upravam na pridruzenych systemech, ktere nekolikrat prevysi rozdil ceny proti drahemu osvedcenemu reseni.
Zákona naprosto na houby. Z jedné strany neumožní rozumnou diskriminaci (tj. při výběru notebooku třeba platforma Intel + omezení na pár značek, se kterými jsou zkušenosti), z druhé strany ani ty nesmyslné požadavky nezabrání klasickému hlavnímu účelu těchto řízení - odplutí kapříků plánovaným směrem.
Predevsim je velice vhodne deklarovat a pouzivat v maximalne mozne mire standardy. Pricemz v pripade statu by melo byt zcela samozrejme pozadovat, aby dodavatel naprosto cehokoli dodal veskerou dokumentaci a pochopitelne i pripadna opravneni. Neni totiz problem implementovat napojeni na naprosto cokoli, pokud je k tomu ovsem dostupna prave ta dokumentace, ktera by pak mela byt prave soucasti zadani.
Idealni by pak samozrejme bylo, kdyby stat centralne deklaroval minimalni pozadavky. V pripade SW napriklad ze pokud se ocekava nejake API, pak ze musi byt ... a ted strelim ... soap verze XYZ. V pripade HW zase napriklad 5let NBD. Zkratka vseobecne minimalni pozadavky ktere musi SW/HW splnovat na vsech urovnich statni spravy/samospravy.
Osobne bych pak byl klidne i pro to, aby specielne v pripade zakazkove realizace SW byl dodavatel povinen doda(va)t zdroje, se vsemi opravnenimi nutnymi k jejich modifikaci/prevodu spravy na libovolneho dalsiho dodavatele. To aby se nestavalo to, ze se tu neco za miliardy implementuje a za 2 roky se to implementuje znova, protoze novy "levnejsi" dodavatel ani stat nema opravneni.
Z čeho má pracovník zadavatele VZ usoudit, zda benchmark v hodnotě 50 bodů je dostačující a nebyl by lepší benchmark o hodnotě 57 bodů? Kde má pracovník zadavatele sehnat vzdělání, které v tomto dementně předepisuje ZVZ?
Praktik z oblasti IT ví, že potřebuje takové a takové zařízení na základě empirické zkušenosti a nikoli na základě zákonodárcem vybraných benchmarkových testů. Tuto odbornost nemá a nemůže takovou zkušenost uplatnit. Je evidentní, že bude existovat přímá proporcionální vazba mezi hodnotou benchmarku a cenou veřejné zakázky. A taky existuje snaha dělat všechno natolik křišťálově čisté, že pro samé benchmarkování se vytratí podstata věci. Qui bono?
ne každý požadavek na kompatibilitu je ale diskriminace. Očividně subjektivně preferuješ jednoho výrobce a nemáš chuť jít do jiného a hledáš jenom výmluvy a důvody proč ne.
Jasně, jediný Acer aktualizuje FW a ostatní to nedělají a vůbec chyby neřeší. Opět si to můžeš podmínit. K čemu ti aktualizace FW od Aceru, když to máš naprosto bez záruky?
Podle mě je možné parametry zakázky specifikovat tak, abych dopředu nemluvil o jednom jediném výherci a podpořil konkurenci a to tady jde. Mně je ve výsledku jedno jaká značka se koupí, ale pokud stát nakupuje servery 10 let od IBM za stamiliony, opravdu mi tady něco smrdí, když vím, že podobně výkonné stroje nakupujeme za desetinu.
"... statu by melo byt zcela samozrejme pozadovat, aby dodavatel naprosto cehokoli dodal veskerou dokumentaci ..." - ověřeno, nefunguje to; nenašel se dodavatel. Státní instituce si stanovila přísné smluvní podmínky a zájemci o zakázku se jí vysmáli, že nejsou blázni. Mimochodem, co je to "veškerá dokumentace"?
Jistě, jenže něco jiného je zakázka za stamiliony a nebo zakázka za desítky či stovky tisíc kde už náklady na byrokracii roli hrají.
Pokud jste si ale všimnul, tak škodovka chce zakázku napadnout u soudu. Je jedno jak to dopadne, ale už teď jsou zadavatele zase jednou nohou v kriminále, protože stačí, aby se soudce špatně vyspal a řekl, že parametr x který ještě včera diskriminační nebyl, dnes už diskriminační je.
Protoze by pak ty podminky mohl nekdo na vitezi i vymahat, coz by nevonelo ani jemu. Proto se vymysleji nesmyslne pozadavky jako napriklad "packa" na vypnuti wifi.
Ostatne, viz vyber dodavatele streamingu CT, to je zarny priklad toho, ze nepouzitelne zadani splni nekolik subjektu a pak se hleda formalni duvod proc vyber zrusit. Kdyby (napriklad) v pozadavcich byl primy peering s 10 nejvetsimi ISP s odpovidajici kapacitou, tak to ma smysl, ale o to nikomu nejde.
Vřele doporučuji pobavit se s někým, kdo tomu opravdu rozumí. Legislativa je nanic, nikdy nemáte jistotu, že se na vás začne někdo vozit, protože se něco mohlo udělat jinak. Moc pěkně je to popsáno níže, do kriminálu se člověk dostane ani neví jak.
U malých firem je problém v tom, že není jistota, že se nerozpadnou ještě před dokončením zakázky.
Protoze korporatni IT se od domaciho lisi mnozstvim veci, ktere spolu nejsou kompatibilni. A soucasne casto jde o uzavrena reseni ke kterym neni verejna dokumentace a ani na netu se nevali navody.
Neni nic blbejsiho nez zjistit, ze server od jineho vyrobce nepodporuje na sitove karte feature o ktere jste do te doby ani nevedel, ze zbytek infrastruktury s ni pocita a ze neexistuje sitova karta schopna to resit. Nez vyresite tento problem dokoupenim neceho, co toto resi uplyne doba na vraceni. Pak zjistite, ze je druhy problem. Zarizeni je zaplacene a kazdy dalsi problem s nekompatibilitou predstavuje casovy a financni naklad. A nekdy clovek zjisti, ze nektere ulicky jsou uplne slepe. A nebo, ze rozjezd levneho serveru si vyzada drazsi podpurnou investici nez by stal nejdrazsi server jednoho konkretniho vyrobce.
A opravdu si nevymyslim. Temer kazda aktualizace na korporatnich systemech i ubira stare technologie. Coz je proste k podelani. A vyrobci samozrejme odebirani nijak neprezentuji a jen neradi je vubec priznavaji i po primych dotazech.
Kompatibilita projektoru = diskriminace. To je skoro totéž, jako napsat model.
Aktualizace FW nepomůže, protože jednak to distributor od výrobce stěží zjistí a stejně to neřeší, jestli případnou kravinu výrobce opraví (zjevný problém v poměrně drahé multifunkci Canon opravili tak, že to prohlásili za vlastnost - barevné PDF se tak už i podle opravené dokumentace dá skenovat ze skla jen po jednotlivých stránkách). Další věc je, že některé věci distributor ani netuší (ani zdaleka každý model nemají vyzkoušený), opět výsledek výběrového řízení na multifunkce, jistý model nejmenovaného výrobce měl značně hlučný ventilátor, který se vypnul až po 15 minutách nečinnosti. Tady se podařilo dodavateli těch 15 kusů vrátit - a překvapení bylo i u dodavatele, protože je jasné, že tohle do kanceláře nejde použít.
Problém totiž je, že ve výběrovém řízení potkáte i cílený pokus oblafnutí (podvod to není, protože neporuší literu podmínek).Takřka legendární jsou tužky tvrdosti HB, kdy vítěz s nejnižší cenou kancelářských potřeb dodal tužky třetinové délky (takové, co má IKEA, Bauhaus apod. pro zákazníky na nákupní seznamy) - ale to není můj zážitek, takže je to možná jen urban legend.
A proč prostě nenapsat požadavek na řešení problémů za jistých podmínek (servis, prodloužení záruky, výměna kus za kus, tikající penále při výpadku,...)? Prodejce Aušusů rezignuje, protože se mu to nevyplatí, ...
Proč nedat do podmínek propojení se stávajícím systémem buďto tak, že to bude kompatibilní napřímo, nebo implementováno dodavatelem, nebo přes převodník?
Co vím z různých odvětví, tak státní zakázky jsou pro účastníky VŘ hodně lákavé. Ano, jsou zatížené byrokracií a nezřídka vyžadují kapitál na splnění všech potřebných náležitostí, proto se jich účastní firmy se "zdravým finančním zázemím", které mají na chod po dobu vyřizování a nečekají na proplacení každé faktury, aby mohli fungovat i příští měsíc, ALE...peníze za zakázku dostanou zaplacené(časem). Ví, že je stát sice zkostnatělý, ale mnohem spolehlivější partner. On ten soukromý sektor není zase tak růžový, jak se mnohým zdá. Ke kvalitám různých správců IT síti a podobných "všeumělů" se raději nebudu vyjadřovat. Je to jako s jinými "opraváři"...Jednodušší je vyměnit celý blok, než opravit jednu součástku. Čest výjimkám.
Laskavému čtenáři, který lační po pokračování, v tomto případě na téma výběrka na custom aplikaci, doporučuji tento článek: www.workhacker.cz/jak-na-lepsi-vyberove-rizeni-nenechte-se-opit-hodinovou-sazbou/
:-)
"I v takto uvedené definici minimálních parametrů nejsou však výjimečná rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podle kterých takto uvedená specifikace obsahuje tzv. „skrytou diskriminaci“. "
Z uvedeného textu mám za to, že těch rozhodnutí má být hned několik. Já žádné takové, kde by ÚOHS potopil zadavatele používající u procesorů benchmark, neznám. Prosím o odkazy. Díky!
V návaznosti na to doplním, že s tímhle bych byl hodně opatrný: "To ovšem neznamená, že by v této specifikaci nebylo možné zmínit minimální požadovanou frekvenci procesoru." Některé kontrolní subjekty po tom stále jdou jak psi, často bez přemýšlení a skutečných důsledků, protože EK v roce 2011 řekla, že je to špatně (paradoxně s odkazem na rozhodnutí ÚOHS snad z roku 2007) a nejede přes to vlak... Konečně ÚOHS nedávno opět rozhodl (třebaže s dost slabými argumenty), že požadavek na minimální taktovací frekvenci procesoru není objektivní ukazatelem výkonu a může být diskriminační (i bez dalších specifikací). Takže bych se tomu jako zadavatel (nejen) pro klid duše raději v zadávací dokumentaci vyhnul.
Škoda, že není více rozebrán problém používaní protežovaných benchmarků.
Víte co je divné? Když jde o platformu Microsoft, tak klidně můžete napsat, že chcete MS Office. Nemusíte psát jen "Office". To nějaká zvláštní vyjímka. Prostě koupíte bez problémů MS Windows 10. Ano musíte soutěžit dodavatele, ale u jiných SW musíte napsat specifikaci nestranně bez názvu SW.
Jste naivní a evidentně nemáte zkušenost jak to ve státním funguje. Pokud něco soutěžíte, tak je to téměř vždy dražší než podobný výrobek na trhu. Dodavatel se totiž musí soutěže zúčastnit a musí na to vyčlenit někoho, kdo se bude zadáním zabývat a projde si státním zakázkovým peklem. A věřte, že u zakázky na náhradní disky do PC je dostanete tak do půl roku od soutěže, ale hlavně často dražší než v obchodě, protože dodavatel si tam prostě ty desítky hodin byrokratické práce obchodníka napočítá také.
S takovou bychom dle vás už seděli všichni.
Ale dobře dám vám šanci. Zkuste ten zákon přepracovat a navrhnout jej tak, aby se státní sektor neutápěl v byrokracii, zadavatele nebyli pořád a často nevinně jednou nohou v kriminále, ale zároveň jste zamezil vychytralým přihrávat zakázky kámošům.
To se vám nepodaří, protože i při stávající přísné legislativě se vždy najde nějaký Babiš, která řekne: na mě zákony neplatí a já si to vyberu bez výběrového řízení. (On na to vlastně zákon je, ale použít jej mohou jen vyvolení)
Věřte že takto by to chtěla většina ajťáků ve státním, aby mohli dělat svoji práci a nemuseli papírovat polovinu pracovní doby.
V článku zcela chybí zmínka o legálním a zákonném způsobu nákupu konkrétních předmětů na elektronickém tržišti. My již několikrát úspěšně použili Gemin, ale tržišť je asi 5 a lze si vybrat.
Dále v článku chybí zmínka o chystaném Národním elektronickém nástroji - NEN. Ten má zajistit podporu nákupů pro veřejnou správu.
Asi by bylo fajn článek doplnit.
já spíš znám ten korporátní svět než ten domácí :).
Opět, proč tedy do podmínky neuvést, že požaduji plnou kompatibilitu s Cisco Nexus 93120TX místo, abych napsal, že chci konkrétně Cisco Nexus 9372TX-E? On výsledek může být stejný, ale nechám prostor i dalším dodavatelům, nechám možnost trochu jiným verzím či různým brandům, řada dodavatelů/výrobcí si přeznačkovává HW někoho jiného a pokud mi stát uvede konkrétní název produktu, který chce, jsem nahraný.
Požadavek v zadávací dokumentaci na konkrétní produkt mi kompatibilitu také nezaručí, zodpovědnost za to přenáším sám na sebe a ještě k tomu omezuji konkurenci. Chápu, že se občas mohou najít určité technologie, které dělá jediný výrobce, pokud zůstanu u sítí, třeba infiniband, ale tím, že neuvedu konkrétní výrobek, nechám prostor právě pro další dodavetele a jejich brandy (třeba HP).
S MS Windows to je naprosto stejné. Osobně bych raději viděl požadavek na podporu MS AD, MS RDP než že chci Windows 10 Pro. Teď to tak nevypadá, ale v budoucnu se může varojit výrobce, který požadavky splní, kdo ví.
Overeno, funguje to, jen je treba zadavaci podminky dostatecne specifikovat (tzn nepozadovat nesmysly, specielne typu ze dodavatel musi byt tisicihlava firma s 50 lety praxe).
Dokumentaci minim to, aby se nestavalo, ze nekde neco nejak komunikuje a provozovatel nevi a nema zadne podklady k tomu jak, pripadne dokonce dodavatel tvrdi kdovijak to nema patentovano. Viz napr opencard.
V pripade SW se totiz vubec nejlepe spolupracuje s mensi firmou, pro kterou je zakazka realne zajimava a predevsim ma svoje lidi a ne 3, 5 ci 10 urovni subdodavatelu.
Ostatne, dodavatelu na HW i SW je tu tolik, ze zcela vzdy existuje dalsi v poradi. Jen vetsina z nich nechce mit se statem nic spolecneho, protoze v privatnim sektoru je dodavka pro stat synonymem pro "to budou pekni zlodeji". A o takovou "referenci" spousta firem vubec nestoji.
Vskutku? Proto PCR aktualne nakoupila automobily za cca 1/2 ceny za kterou by totez automobilka prodala i pomerne velke firme?
Kdyz mi dodavatel chce ucinit nabidku, tak take musi vyclenit cloveka, ktery ji vypracuje ... a ja si nasledne mozna nic neobjednam.
Nevykladejte laskave podobne hlouposti natoz verejne. Vystaveni zbozi na regal v obchode take stoji penize, mnohem vice penez nez primy prodej.
"napsat konkrétní part number"
To by jiste bylo OK, pokud by tu komponentu koupil alespon za beznou trzni cenu, a ne za desetinasobek, pricemz se nasledne ukaze, ze totez od jineho dodavatele stoji tisicinu. Ja bych defakto nemel nic ani proti zadani zakazky konkretnimu subjektu - ale necht zadavatel (= zcela konkretne ten kdo podepsal smlouvy) odpovida veskerym svym majetkem. Tzn pokud se posleze zjisti, ze se dana vec dala poridit vyrazne (mineno radove) levneji, pripadne mnohem kvalitneji, tak necht mu jsou zabaveny i ti posledni trenyrky. Dozivotni zakaz jakekoli prace pro stat pak beru jako zcela samozrejmy - a to at uz na strane statu nebo i na strane jakehokolil dodavatele.
Stejne tak by bylo krasne, kdyby dodavatel ktery zakazku predrazi/nedoda/... byl postizen stejne(tim absolutnim vyloucenim z dodavek statu), a to nejen firma, ale i jeji jednatele a tudiz vsechny firmy ve kterych potazmo vystupuji.
Pro zajimavost, co myslite, co si ten urednik na strane statu vybere. Rekneme, ze vam dodavatel nabidne nahradni disk za 80k, pricemz stejny disk ale "z garaze" koupite za setinu. Ja nemusim ani moc uvazovat a vim, ze zaplati tech 80k.