Ilustrace: Nenad Vitas
I v životě internetového závisláka přichází občas momenty, kdy se musí věnovat věcem veskrze nevirtuálním a nezábavným, jako je třeba hledání a pořizování nového bydliště. Přiřazení nové fyzické adresy je překvapivě náročný a nákladný úkol, ale naštěstí i zde Internet může podat nejednu pomocnou ruku (upřímně, nevím, jestli by mi jinak nedošly síly někde v polovině toho administrativního a vyjednávacího kolotoče). Nové sídlo si tak můžete od stolu najít a letecky prohlédnout, zkontrolovat dostupnost Internetu a prověřit prodejce, vyřídit s ním i s bankou většinu komunikace a do reálna přejít až v příjemnější chvíli přebírání bytu.
V ten okamžik ovšem můžete také zaznamenat další zajímavý a výrazný rozdíl oproti starým časům: máte-li to štěstí a vaše nové bydlení je součástí většího, nově budovaného komplexu (ošklivě se tomu říká „developerský projekt“), budete se se svými sousedy dost možná znát dávno předtím, než se se stěhovacími vozy srazíte na parkovišti. Někde na webu totiž už dlouho poběží jaksi „samozřejmě“ vzniklé diskusní fórum uživatelů nových bytů, které žádná papírová nástěnka v péči sdružení vlastníků v přízemí paneláku nemůže nahradit. A pro mnohé „developery“ a prodejce realit může být hotovou noční můrou.
Stejně jako to naše: desítky budoucích sousedů se tu ještě před započetím stavebních prací domlouvají na společném postupu při vyjednávání s prodejcem a investorem, právníci v našich řadách odhalují skryté nástrahy ve smlouvách, elektrikáři a podlaháři zase v projektové dokumentaci. Vyměňují se zde zkušenosti s dodavatelskými firmami, hledají dobří řemeslníci, doporučují kuchyně a žaluzie, ale nejen to: sdílejí se motivace k volbě nového místa bydliště, dávají k dobru tipy na výlety po okolí a věc došla tak daleko, že se tu i seznamují dosud nezadaní sousedé. Zkrátka malé virtuální městečko jako základ toho skutečného.
Samo o sobě by šlo o zajímavý sociologický fenomén, který by jistě stál za samostatný rozbor (či akademickou práci), nás ale může zajímat i jeho poněkud věcnější rozměr: podobné komunity jsou často s pomocí kouzelné optiky Webu 2.0 nahlíženy jako budoucí skvělá příležitost pro účinnější reklamu a „monetizaci“. A náš příklad by tomu nasvědčoval: vždyť kde jinde je na webu k nalezení tak koncentrovaná poptávka po specializovaných službách? Řemeslník či obchodník, který by k nám přišel a nabídl 15% slevu na kvalitní práci, by měl postaráno o desítky, spíše však o stovky zakázek na rok dopředu (developerský projekt je stále ve výstavbě).
Jenže žádný k nám stále nepřichází. Mají snad firmy práce víc než dost, že o další nestojí? Nebo je pro ně Internet zatím nepopsanou pracovní deskou? (Představa řemeslníka, jak po šichtě v montérkách usedá k počítači, aby si našel své zítřejší zákazníky, je asi opravdu přehnaná.) Anebo je problém ještě jinde – jak vůbec takovou komunitu najít? Vyhledávače zatím pro takový úkol nejsou stoprocentně efektivní, komunity také nejeví příliš ochoty vytvářet se na jednom místě, takže si docela dovedu představit, že nalezení té pravé (komunity) může být ještě náročnější než nalezení ideálního nového bydlení.
Mohla by to být výzva pro budovatele nejmenované verze webu, pokud jim to tedy bude dávat smysl. Je totiž otázka, co by případné méně ohleduplné komerční „vytěžování“ provedlo s atmosférou ve virtuálním městečku – třeba by se jeho obyvatelé ještě rádi scházeli raději na betonovém plácku, aby měli na své tlachání klid. Buď jak buď, já si svoji novou kuchyň najdu ještě sám.
Na Internetu, samozřejmě.
ČLÁNKY DO MAILU