Ilustrace: Nenad Vitas
V pátek 17. července představila německá veřejnoprávní televize ZDF své nové zpravodajské studio. Jistě by nešlo o nic zvláštního, kdyby toto médium od našich západních neinvestovalo do této části třicet milionů euro, což už je v přepočtu na české koruny pěkná částka. Kdo se chtěl podívat, měl možnost. Řada našich čtenářů ladí německou TV prostřednictvím DVB-T, ještě více je pak těch, kteří si mohli ZDF pustit prostřednictvím satelitu, o některých kabelových a IPTV sítích nemluvě. I já byl mezi těmi, kteří se chtěli na studio za téměř miliardu korun podívat. Před sedmou jsem tedy pustil tuto německou stanici a očekával jsem jakousi vizuální show, která se na mě z televizní obrazovky vyhrne. Začátek byl velmi slibný. Na modrém pozadí se objevily známé analogové hodiny, pěkný byl i hudební podkres podobný např. západním rozhlasovým stanicím typu Bayern. Muselo to působit seriózně – jak jinak, jde přece o veřejnoprávní televizi.
Pozitivně na mě působil i trik se znělkou, která pak plynule přešla do zpravodajského studia, takže vše bylo navozeno dojmem, že moderátor je její součástí. Ten si pak uvedení zpráv očividně užil. Přišlo mi to pomalu až oříškovsky-fialové. Když už však přišlo na samotné moderování a pozdrav, tak už vše bylo seriózní. Nějak ale na mě působilo vše rychle. Říkal jsem si, hergot, kdepak je ta jedna miliarda? Samozřejmě, že grafika vypadala velmi pěkně a zaujal především táhlý masivní zpravodajský stůl. Zatímco Česká televize ve Studiu 6 používá prosklený, naši sousedé volili materiály, jako je dřevo a mahagon. Německá televize vsadila na zelené pozadí, což je obvyklá součást amerických filmových studií a na našem trhu nemá něco takového obdoby. Je zde např. i kamerový jeřáb podobný tomu na Nově a celá řada dalších součástí jako jsou např. stovky reflektorů, které však koncesionář nemá možnost vidět.
Přesto, že byl teprve začátek zpráv, celé mi to přišlo, jako kdyby peníze od koncesionářů neuměla německá televize prodat. Nejde o komerci, takže se zároveň musí ZDF v kýčovitosti držet při zemi, ale na paměť při sledování takovýchto zpráv pořád přichází fakt, že se divák kouká na třicet milionů euro. Celé to navíc na mě působilo tak, že se Němci chtějí ukázat, ale zároveň zůstat skromní a seriózní. Měl jsem sice pocit, že sleduji zpravodajství, ale rozhodně ne hlavní relaci, jakou je právě Heute. ZDF se na svém webu také chválila, že díky 3D modelům se budou moci diváci lépe seznámit s různými katastrofami, ať už se jedná o přírodní živly nebo důsledky způsobené např. teroristy. Vhodná příležitost proto přišla u Jakarty, kde zahynulo při výbuchu několik lidí a velké množství jich bylo zraněno. Co udělala německá televize? Použila dvourozměrný model a až na konci byly na fotomapě 3D modely hotelů, které však byly statické. Divák by čekal třeba pohled do hotelu, kde byly nálože umístěny, co způsobilo takovou detonaci apod.
3D model se naopak objevil trochu nepochopitelně u ekonomické části, kdy byla reportáž věnovaná jedné z německých továren. Nevím, o čem se přesně hovořilo – němčinu moc neovládám, ale to rozhodně nebylo pro vizuální stránku zpravodajství důležité. Hlavně, že z jednoho z modelů reaktoru šel kouř. Neříkám, že tomu bylo špatně, ale proč ZDF použila 3D model zde a ne u reportáže z Jakarty, kam by určitě zapadl vhodněji? Zajímavé pak bylo, že němečtí kolegové zajímavě spojili relaci Heute se sportovní částí, která je jeho součástí. Vše ale uteklo až moc rychle, a to je hlavní problém – znělka, která mohla být určitě hravější, délka samotné relace, a tak nějak i celkový dojem byl pryč dříve, než by divák chtěl. Zpravodajství je bez komentáře spotřebním zbožím, ovšem ZDF celou tu legraci mohla prodat tak nějak více. Ne všechno divák vidí, resp. velkou většinu z toho nevidí, ale přiznejme si jedno, tuhle legraci bych rozhodně na třicet milionů euro netipoval.
ČLÁNKY DO MAILU