Když vidím "Budoucnost žurnalistiky je růžová", tak se mi vždycky vybaví
http://dilbert.com/strips/comic/1995-02-22/
:-))
Pokud se za žurnalistiku jako službu nebude platit, tak bude vypadat jako tento text - amatérský blábol. Není podložen žádnými argumenty a čísly. Deníky asi opravdu nemají proti internetu šanci, ale týdeníky na odpis rozhodně nejsou, viz úspěch náročné žurnalistiky New Yorker, Economist, Zeit a dalších. I náklady českých týdeníků jdou ostatně nahoru. Může tak náročná profese jako žurnalistiky stavět na dobrovolnictví? Asi sotva...
Trochu pomoci s agregací a následným vyhledáním zajímavého obsahu na Internetu pomáhá http://www.linkstip.com - ten řadí aktuální zprávy dle oblíbenosti na sociálních sítích...
Respekt možná investigativní činnost svým způsobem dotuje, ale buď to dělá z přání a možností externího mecenáše (Bakaly), což se nijak nevylučuje s mou představou, nebo protože to je skvělá reklama pro ostatní obsah (což se opět nevylučuje s mou představou). Možná v Respektu nakonec moc Spurného nečtu, ale kdyby tam nepsal, možná bych ten časopis nekupoval vůbec a nečetl ani ty ostatní věci. Investigace jim dělá reklamu.
Takže autor, ekonom a právník, s touto kvalifikací asi ne špatně placený „konzultant“, „občas bloguje“ (hezká zábava). Za článek jako tento, nevyžadující studium ani velké rešerše, si jistě může „hrdinně“ dovolit nepřijmout honorář.
Autore, zkus se vykašlat na BCG či jak se ta tvoje jistota jmenuje, a živit se jenom tím, co napíšeš. A pak na to téma zabloguj.
Ano, plně s vámi souhlasím, Kickstarter je nyní už úplně jinde než býval. Z "charity" jak tvrdí autor článku, se nyní stal výnosný obchod založený na marketingu. Sice i zde existují výjimky (za 1 dolar opravdu máte jen dobrý pocit z toho, že jste přispěli), ale není jich mnoho a stále jich ubývá, protože lidé jsou zmlsaní, a když jim člověk jednou za jejich pomoc něco nabídne, začnou to brát jako samozřejmost.
Jak vám píše i další diskutující, formát týdeníku (měsíčníku) dává docela velký smysl ve spojení se zařízeními jako tablet či e-ink reader.
A je to už realita i v ČR, třeba můj syn si nechává posílat do Kindle VTM - http://vtm.zive.cz/ebooky . Je to ryze elektornický postup, ale ve výsledku se to chová spíš jako klasický papírový časopis, prostě v určitém datu se na čtečce objeví nové číslo.
Já sám zas pro změnu odebírám americký CQ Magazine přes službu Zinio - v tomto případě jde o časopis, který existuje i papírový, ale vydavatel zkrátka jako další možnost nabízí přechod na ryze elektronickou distribuci. V tomto případě jde dokonce o měsíčník, funguje to jak na iPad, tak i přímo na PC/MAC.
Těch cest distribuce v pravidelném intervalu je zkrátka více, uvědomte si, že klasický web není už dávno jediná možnost...
Tento článek je spekulativní úvahou nad budoucím vývojem, jaká minulá čísla byste považoval pro takový typ textu za užitečná? Minulá čísla se dají tak leda protáhnout do budoucnosti. Pro segment, který musí v příštích 10 letech projít zásadní revolucí, je takový postup těžko vhodný.
Zmiňujete Economist. Ten zrovna občas čtu. Ale domnívám se, že je právě spíše zástupcem kurátorství a přežvýkání, než skutečně producent originálního obsahu. Svého času jsem dost sledoval veškeré zprávy okolo Googlu, výhradně blogy. Economist Googlu (například jeho tehdejší pozici v Číně) věnoval skvělé, fundované a dobře čtivé články. Ale nikdy se z nich člověk nedozvěděl něco nového. A u ostatních oblastí to je často podobné. Economist je perfektní jako "těch 100 věcí, nad kterými se tento týden zamyslet", ale zřídka obsahuje něco, co byste nenašel již dříve jinde. Ostatně při jejich politice anonymních autorů to i dává smysl. Jeho přidaná hodnota je ve výběru toho důležitého a prezentování v sexy formě, s rozhovory, citáty autorit atp. A ano, jsem si jist, že v Economistu by článek jako tento bez nějakého přitažlivého grafu rozhodně nevyšel.
Tato prognóza je podle mne mimo mísu. Informace lidé budou vždy žádat. Když ne v tištěné podobě tak v psané digitální. Obrazová (tv) nebo zvuková (radio) podoba není a nikdy nenbude plnohodnotnou náhradou psané informace prostě proto, že bude vždy dost lidí, kteří preferují čtení. V autobuse, u kávy atp. Problém pro tiskoviny je internet, který nabízí informace zdrma a interaktivně což zahrnuje možnost vyjádřit k tématu svuj názor v diskusi. Současné trendy v oblasti mobilních zařízení jasně naznačují kdo tisk vytlačí zcela. Nějaké úvahy o jakési image vyšší třídy jsou úsměvné
V textu zmiňujete některá internetová média, která právě žijí z klasické redakční práce "papírové" matky (iDnes) nebo vykrádají jiná (Huffington Post, Parlamentní listy). Otázkou je, co budou vykrádat, až tištěné deníky skončí. Budou opisovat od sebe pořád dokola v nekonečné smyčce? Internet generuje je relativně malé výnosy z reklamy ( u Guardianu je to prý jen kolem 10 pct. příjmu) a klasickou novinářskou práci (někam jet, něco zjišťovat) není schopen finančně saturovat. Předplatného na elektronické formáty je u nás stále málo. Docela by mě zajímalo, jaké máte třeba honoráře na Lupě? Slyšel jsem, že internetové honoráře se pohybují v řádu stovek korun za text. Můžete za to odvádět nějakou seriózní práci? Někam jet na reportáž, pracovat na textu několik dní? Asi sotva. Economistem a New Yorkerm jsem argumentoval proto, že si přes všechny změny na mediálním trhu udrželi styl klasické poctivé žurnalistiky (dlouhé texty, poctivé rešerše) a v minulých létech jim díky tomu dokonce rostl náklad, byť všichni ostatní šli dolů...
Děkuji za zajímavý článek (byť ne se vším zcela souhlasím). Pokud by došlo k zániku "redakční žurnalistiky", měl bych velkou obavu, jak by dopadla investigativní žurnalistika, kde mají média (zvlášť tištěná) poměrně nezastupitelnou roli. Velkou obavu už kvůli jejímu společenském významu.
Lze si vůbec představit financování investigativců pomocí Flattru, vzhledem k charakteru jejich práce? Před časem jsem četl vyjádření Erika Taberyho (šéfredaktora Respektu), z něhož vyplývalo, že práce investigativců je de facto dotovaná (typicky se jedná o dlouhodobé snahy, které mohou a nemusí mít nakonec jednoznačný výsledek či úspěch) a sama o sobě by se neuživila (čtenáři více oceňují jiná "nosná" či jinak líbivá témata). Vzhledem k tomu, kolik kauz právě Respekt v nedávné době rozkryl, by to byla škoda.
Jinak vidím cesty, díky kterým můžou alespoň některá klasická média přežít. Respekt třeba volí zajímavou kombinaci vlastního obsahu a přetisku kvalitních zahraničních článků (The Economist, The Washington Post), což je často dost osvěžující čtení. Náklad roste a investigativci se uživí :-) Samozřejmě to není globální řešení. Opravdový problém nastane v okamžiku, kdy se i ta největší média nedokáží uživit kvalitou a toho se trochu bojím.
Velmi pěkný článek. Jen bych se ohradil proti větě:
„Tyto projekty mají společné, že dárci výměnou za svou finanční podporu získávají pouze formální protihodnotu v podobě autogramu, připínáčku, osobní večeře s autory a podobně.”
Jsem jedním z tisíců backerů Amandy Palmer a rozhodně nešlo o žádnou charitu. Zaplatil jsem 25 $ a za svůj příspěvek jsem dostal výborné hudební album v luxusním balení s překvapením. Nebyl jsem dárce. Byl jsem zákazník.
Dobrá, ale má "deník", "týdeník" nebo "měsíčník" jako formát vůbec na internetu nějaký smysl? V reálném světě je jejich existence dána nutností obsah vytisknout a tento papír dopravit ke čtenáři - ale k čemu je na síti, kde obvykle konzumujeme jednotlivé články podle témat, nikoliv podle data vydání?
A proč by přestal mít smysl? Třeba týdeník mi docela vyhovuje. Čtu ho na čtečce, internet je jen médium, které mi ho dopraví a já si v klidu na konci týdne přečtu souhrn dění a komentáře. Přeci jen funguju v týdenním rytmu a většina lidí asi také.
Koneckonců zprávy čtu také obvykle dvakrát nebo třikrát denně, ergo by mi vyhovovalo dostávat skutečně kvalitní "noviny" v tomto intervalu.