Jak se žije uživatelům Internetu u protinožců?

V Austrálii je používáno přes 12 milionů mobilních telefonů, při celkovém počtu obyvatel 19 milionů je tak mobilních kolem 65 procent populace. Stejně jako v Evropě zde funguje norma GSM (900/1800 MHz). Původní analogová AMPS síť byla od roku 1999 postupně nahrazována digitálním systémem CDMA, který tak začal fungovat paralelně s GSM. GSM ale převažuje a když přijedete do Austrálie, pravděpodobně existenci druhé sítě asi nezaregistrujete.

V České Republice jsme zvyklí, že se před signálem neschováme. Ale představte si, jaké to je, budovat síť na území o 100krát větší rozloze! Na mapě pokrytí tak najdete tu a tam nějaký náznak, na plně vybarvené plochy můžete rovnou zapomenout. Ono ani není potřeba pokrývat tak velké území, 60 procent obyvatel žije v osmi největších městech, a signálu se tak dostává kolem 94 procent populace. Rovněž jsou pokryty hlavní dálnice (města jsou od sebe vzdálena stovky nebo tisíce kilometrů), do buše už ale budete potřebovat satelitní telefon.

Fungují zde tři hlavní mobilní operátoři, Telstra (50 procent), Optus (30 procent) a Vodafone (20 procent). Další mají jen minimum zákazníků. Čtvrtý Orange provozuje pouze síť CDMA (GSM odprodal Optusu) a chystá se na 3G. Virgin nabízí služby Optusu pod vlastní značkou a s vlastními cenami tak, jako to známe například z Německa.

25. září 2001 byla zavedena přenositelnost čísla, takže zde nemusíte při změně operátora tisknout nové vizitky.

Dial-Up

Austrálie je pro připojení k Internetu přes telefon země zaslíbená, protože jsou zde, podobně jako ve Spojených státech, lokální hovory zadarmo, resp. téměř zadarmo. Za spojení místního volání se platí podle operátora kolem 20 centů, což odpovídá čtyřem korunám, dále již tarifikace neběží. V telefonní budce se platí 45 centů (devět korun). Pro přístup k Internetu už potřebujete pouze účet u některého z mnoha ISP. Nabídka je opravdu nepřeberná a o volbě rozhoduje hlavně reklama. Na ceně už lidem tolik nesejde, nejedná se totiž o žádné závratné částky. Často si Internet objednáte od stejné společnosti jako telefon, případně kabelovou televizi. Na rozdíl od České republiky není v Austrálii vlastní připojení zdarma, což je ve vztahu k sazbám lokálních hovorů; Internet zadarmo by prostě nebylo z čeho financovat.

Přístup nabízejí velikáni (AOL), telefonní společnosti (Optus), i relativně neznámé firmy. Například Froggy Internet okouzlil v poslední době v Sydney postavičkami žabáků rozdávajícími po městě letáky. Jeho nabídka je jasná a stručná, 19,99 dolarů (380 korun) měsíčně za datově i časově neomezené připojení. Operátoři spoléhají na lenost zákazníka a jejich nabídky nejsou tak výhodné.

Modelová situace č. 1 – přístup přes modem

Modelová situace předpokládá, že se k Internetu připojíme jednou denně, na délce spojení nezáleží. Celkově zaplatíme 900 korun měsíčně. V té je ale již započítán i poplatek za telefonní linku, nebudeme si přece blokovat telefon. Pokud si vystačíme s linkou jedinou, uhradíme pouze 480 korun. Nutno uvážit, že australské platy jsou přibližně 4× vyšší než v České republice. Kdo by nechtěl platit něco přes stovku za Internet, že?

Jako zástupce telefonních společností můžeme jmenovat Optus, který neposkytuje neomezený Internet, ale tarifikaci určuje podle nabízených hodin online. Například za 28 dolarů (532 korun) dostanete 120 hodin, první měsíc 100 hodin zdarma. K dispozici jsou samozřejmě i další tarify. Za každou další hodinu se platí 2,5 dolaru (45 korun). Na Internetu můžete sledovat, kolik jste provolali.

Všechno však má svoje ale. Můžete sice „viset“ na drátě libovolně dlouho za jeden spojovací poplatek (naše modelová situace), ale příslušnému operátorovi by se samozřejmě nelíbilo, kdybyste používali dial-up jako pevnou linku a blokovali modemy. Proto vždy v podmínkách najdete, že můžete být po čtyřech hodinách odpojeni. To se ale děje inteligentně – jen v případe nedostatečné kapacity. Ze zkušenosti plyne, že jsme například přes Optus stahovali z České republiky film (1 CD), k odpojení nedocházelo a připojení nepadalo ani samovolně (v Sydney).

Kabelová televize

Další hojně využívaný způsob přístupu k Internetu. Tím, že většina obyvatel Austrálie žije ve městech, se situace zjednodušuje a kabelová televize je dostupná velkému procentu lidí. Běžně jsou přes kabel nabízeny i telefonní hovory a vlastní televize. Jako další modelovou situaci si vezmeme nabídku druhého největšího mobilního operátora, Optusu. Na výběr máte pět plánů, které kombinují telefonní linku, Internet přes modem nebo kabel a televizi.

Modelová situace č. 2 – připojení přes kabel

V ceně instalace je i kabelový modem. Měsíční paušál platí při podepsání smlouvy na měsíc a zahrnuje:

• telefonní linku (20 centů za lokální hovor)
• pět emailových adres, 10 MB na adresu
• Internet, sdílená rychlost přibližně 2 Mb/s (není přesně udáváno), neomezené datové přenosy

Za příplatek pět dolarů měsíčně získáte zlevněné místní hovory (15 centů) a za 14 dolarů dostanete i 19 základních programů kabelové televize (z toho šest je šířeno i vzduchem). Další jsou za příplatek.

ADSL a satelitní připojení

V Austrálii žijí lidé i ve velmi odlehlých končinách, kde je satelitní připojení vyjma standardního modemu (telefon je téměř všude) jediné možné. ADSL je také dostupné pro velké procento zákazníků, větší než kabelové televize. Podíváme se na nabídku bývalého monopolního operátora – Telstry, který nabízí všechny tři typy přístupu a na rozdíl od ostatních, menších a často levnějších operátorů má pokrytí službami na největším území Austrálie. V ceníku satelitů je kromě běžného jednocestného připojení, kdy data z vašeho počítače proudí přes modemové spojení, i dvoucestné, při kterém jdou data z i do počítače přes satelit.

Modelová situace č. 3 – připojení přes satelit a ADSL.

*) ne pro firmy

Rychlosti se liší podle tarifu a dosahují (downstrem/upstrem) v Kb/s:

• 256/64 až 1500/256 u ADSL, 15,90 až 11,90 centů za další MB (podle tarifu)
• 64/- až 400/- u jednocestného satelitu, 26,4 centů za další MB
• 64/64 až 512/128 u dvoucestného satelitu, 18,9 centů za další MB
• u kabelové televize je rychlost sdílená

Instalací se myslí nejlevnější možnost, většinou tzv. self instalation, kdy dostanete železo a nainstalujete si sami. Profesionální instalace je dražší a u satelitního spojení může dosahovat různých částek podle vašeho bydliště (tj. bude jiná v Sydney a 200 kilometrů od nejbližší civilizace). V případě ADSL například dostanete čtyřportový modem narozdíl od jednoportového při odborné instalaci za stejnou cenu. Úplata za hardware a instalaci také závisí na délce kontraktu, zde uvádím položky při smlouvě na 18 měsíců kvůli srovnání (u satelitu jediná možnost). Jsou v korunách.

Dvoucestný Internet je zatím poměrně nová nabídka a odpovídají tomu i částky. Umím si ale představit, že člověk žijící daleko od města, pro něhož je Internet jeho práce, tento druh připojení shledá jako ideální.

Mobilní připojení

Pokud budete po Austrálii cestovat, bude vás zajímat připojení k Internetu v terénu – přes mobilní telefon. Podíváme se opět na nabídku Telstry, jejíž síť má nejlepší pokrytí mimo města a dálnice. Udává se 95 procent obyvatel (u CDMA 97 procent), druhý největší Optus má 94 procent. Vás ale bude zajímat právě to jedno procento navíc, na které si vzpomenete, až budete hledat signál mimo civilizaci.

Za datové přenosy se neplatí žádný další poplatek a jsou dostupné i pro předplacené karty. Tarifikace se provádí při volání na speciální telefonní číslo. Nemusíte tak zařizovat vlastní připojení k Internetu skrze další firmu – proste si koupíte kartu a připojíte se. Ceny jsou následující:

Částky jsou za jednu minutu. Pro GPRS platí cena pro prvních 200 KB, za další přenesená data se platí polovička. Rychlost u standardního přenosu je pouze 9,6 Kb/s, u GPRS závisí na momentálním stavu sítě.

Internetové kavárny

Při krátkodobé návštěvě Austrálie si pravděpodobně nebudete zařizovat připojení k Internetu a spíše využijete služeb internetových kaváren. Těch je všude po městě mnoho. Většinou se nejedná o kavárny, protože tam nic neprodávají, jde pouze o Internet. Ceny jsou podobné jako u nás, tj. kolem 60 korun za hodinu. Za počítače na hraní her se platí víc. Bývají slušné, i rychlost je dobrá. Podařilo se nám připojit i digitální fotoaparát přes USB v době, kdy jsme ještě neměli vlastní připojení. Rovněž je možné si s někým popovídat; k dispozici občas bývá mikrofon. Navíc se dají najít výhodné nabídky, jako například neomezená doba od osmi večer, tj. celá noc za čtyři dolary (necelých 80 korun).