Jak se žije internetovým kavárnám

Během letošní rodinné jízdy po evropských městech jsem při srovnání s rekreací v tuzemských koutech došel k překvapivému závěru. Česká republika se od svých západních kolegů liší nejen v ceně za připojení k Internetu, ale i v počtu míst, kde vám přístup k síti umožní. Například na jihu Francie najdete vstup do virtuálního světa neomezených možností v každé malé obci třeba i se stovkou obyvatel (výjimkou není obchod s denním tiskem, kde v koutě najdete počítač za 40 eurocentů za 15 minut /cca 12 korun/), namísto toho v Česku byste veřejný Internet hledali marně často i v okresních městech. Čím je tedy způsoben tento rozdíl? Jak je možné, že se v některých lokalitách provozovat poskytování Internetu vyplatí a jinde to nikoho ani nenapadne? Je to slabou poptávkou či to je zcela jasně neziskový podnik?

Největší hustotu internetových kaváren vykazují logicky turisticky vyhledávaná místa. To platí jak v Evropě tak i v Česku. Hlavním živitelem a zdrojem zisků totiž pro tyto podniky zůstávají cizinci, kteří buď chtějí vědět o dění ve své rodné vlasti nebo se snaží navázat spojení se svými blízkými. To má za následek, že třeba v Praze na připojení k Internetu narazíte v centru skoro na každém rohu, v méně vyhledávaných lokalitách však pátráte zbytečně. Může se vám tak například přihodit, že chcete během pobytu na chalupě na Českolipsku poslat email a s překvapením zjistíte, že nejbližší možnost máte až v hlavním městě sousedního okresu – v Děčíně. Po hodinové jízdě autem najdete konečně budovu s názvem Internet Centrum, zde však vás přivítá pouze vývěska na dveřích „Polední pauza – 11:30 až 13:00“. Když místo navštívíte o hodinu později, slečna v malé kanceláři se třemi počítači vás upozorní, že disková jednotka je pouze na jednom PC, na které si musíte počkat. Další čekání si lze zkrátit čtením o novinkách ze světa her a nových programů, které slečna u pultu nabízí. Při placení následuje další překvapení – za více než 30 minut provozu na síti požaduje obsluha pouze 18 korun.

Zcela opačná je zkušenost z jiného města – oproti Děčínu velmi malý, za to však turisty hojně vyhledávaný Špindlerův mlýn. Zde je možností, jak se dostat k Internetu, hned několik. Můžete buď využít nabídky informačního centra (to má ale k dispozici jen jeden počítač) nebo ve stejné budově sídlí firma, která kromě testování nových modelů počítačů Macintosh nabízí ve vedlejší místnosti připojení. Rozdíl s Děčínem je i v cenách, které jsou srovnatelné s Prahou – 2 koruny za minutu (celkový dojem vám navíc kazí i obsluhující dívčina, která nejen že neumí obsluhovat počítač a neví, kde je vývod pro disketu, ale ještě vám nevěnuje pozornost, protože se snaží uspokojit německé zákazníky, kteří po vás vtrhli do místnosti).

Jak jsme již prve naznačil, nejvíce je i-kaváren v turistických lokalitách. K těm bezpochyby patří i Praha, v jejímž centru najdete i tři podniky ve stejné ulici. I zde však mají jejich provozovatelé nemalé problémy se ziskovostí své firmy. Málokde tak narazíte na provozovnu, kde vám nabídnou jen připojení k Internetu bez dalších služeb. Andrey Yadzevich, který vlastní hned dvě internetové kavárny v centru (v Anglické ulici a v pasáži Praha na Václavském náměstí), tato slova potvrzuje. Podle něj samotné kavárny jen s počítači nemohou přežít. „Čím více sortimentu, tím větší šanci na přežití podnik má,"" říká. Jeho provozovny proto nabízejí i servis počítačů a prodej jejich doplňků. "Jen z počítačů bychom se neuživili, pro nás je prvotní servis a internetovou kavárnu máme jen jako doplněk,“ dodává. Ve svých kavárnách umožňuje připojení za 1,7 korun za minutu a s permanentkou jen za 70 haléřů. Jako providera si vybral společnost Inway.

Podobný přístup mají i v ostatních pražských kavárnách. Buď si stoly s připojením k Internetu pořídili později jako doplněk k zavedené kavárně, nebo jsou jejich aktivity zaměřeny také na počítačové podnikání, které snese nějaký další výdaj navíc. Takto například vznikla celkem nová internetová kavárna v pasáži Platýz. Zde se majitelé restauračního zařízení Kávakávakáva rozhodli v suterénu pořídit několik počítačů a přes SkyNet je připojit k Síti. Provoz ve špičce stojí 2 koruny a ráno 1,5 Kč za minutu. Ziskovost podniku si však moc nevychvalují. Stejně učinili i majitelé americké bagetérie Bohemia Bagel na Újezdě. Ti loni po uvolnění sousedních prostor uzavřeli smlouvu se společností Tiscali, která jim nakoupila počítače a poskytla připojení k Internetu. To jim během roku spláceli podle výše tržeb. „Kdybychom však neměli zavedený obchod vedle, v zisku bychom určitě nebyli. To nám sotva pokrylo náklady,“ vysvětluje lámanou češtinou jeden z majitelů Glenn Spicker. Minuta u počítače u nich stojí 1,5 koruny bez permanentky a korunu pro stálé zákazníky.

Odlišný a celkem i odvážný postoj k podnikání si zvolil provozovatel kavárny U Keplera v Parléřově ulici. Željko Vrdoljak se rozhodl pouze pro počítače s Internetem. Přiznává však, že kdyby měli více kapacit, jistě by k tomu nějaké pohoštění rádi přidali. Dělá také programování, webdesign, scripty a ASP. Jeho zákazníky však tvoří 80 procent cizinců. „Celkem se nám daří krýt náklady pronájmu, ale stavíme hodně na tom programování. Máme také vhodnou lokalitu blízko hostelu, studentských kolejí a dvou hotelů. V blízkosti nikdo pevné připojení k Internetu nemá. Kdyby však byly jiné ceny za připojení, daly by se nabídnout i lepší služby a větší rychlost,“ říká. Jeho cena je jedna koruna za minutu. Připojení má od Nextry.

Jak je tedy vidět, podnikání v internetových kavárnách není vůbec jednoduché. Všechny musí nabízet i jiné služby než jen připojení k Síti. Téměř polovinu z oslovených podniků navíc provozují cizinci a nejčastějšími hosty bývají zahraniční turisté. Tento fakt vysvětluje i to, že v méně lukrativních oblastech internetové kavárny téměř nejsou. Uživit se a být v zisku totiž dělá problémy i v turistických zónách. Jejich život jim neusnadňují ani čeští uživatelé Internetu, kteří se zatím nenaučili do kaváren chodit, ani poskytovatelé připojení. Pokud tedy máme nalézt odpověď na otázku, jak se žije internetovým kavárnám, zněla by v česku asi takto: Stojí to za … Můžeme jen doufat, že se to časem změní.