Internet dosáhl fenomenálního úspěchu – stal se dominantní celoplanetární sítí. Z dnešního pohledu se nám jeho rozšíření a služby mohou jevit samozřejmé. Pamětníci však vědí, že ještě v devadesátých letech se evropští telekomunikační operátoři upínali k mírnému pokroku v mezích přepínaných sítí (ISDN). Seriozní datová komunikace byla velmi drahá, pouze pro firmy, a když již paketové sítě, pak tedy X.25 nebo v lepším případě frame-relay. Ve školách se vyučoval sedmivrstvý OSI model, vyjadřující představu mezinárodní standardizační organizace ISO o tom, jak mají otevřené počítačové sítě vypadat. Francouzský telecom vybavil domácnosti grafickými terminály Minitel a byl s nimi skoro dekádu úspěšný. To všechno Internet nakonec převálcoval. Můžeme se dohadovat o příčinách, jako jsou vyšší efektivita protokolů IP proti X.25 nebo úspěch „killing“ aplikací, jako byla elektronická pošta a záhy po ní web. Poté však logicky vzniká otázka, proč Internet, vzniklý v relativně chudém akademickém prostředí amerických univerzit, byl ve vytváření svých protokolů a aplikací úspěšnější než jeho konkurenti s lepším zázemím, ať již z movitých standardizačních institucí nebo ještě bohatších telekomunikačních operátorů.
Co když jedním z důvodů je to, že internetové specifikace RFC byly a jsou pro každého k dispozici zdarma, zatímco za jediný průměrný dokument ISO je třeba vyplatit aspoň tisícikorunu?
Nebo je snad příčinou bezprostřední zpětná vazba uživatelů? Komunitní ráz původního Internetu? Neoficiálnost? Pragmatičnost praktiků nad vzdušnými zámky teoretiků? Pomohlo včasné rozbití monopolů operátorů na americkém trhu? Či snad přiměřený systém americké vládní podpory akademickému prostředí? Nechám na vás.
V tomto textu je popsána současná organizace vytváření internetových norem, podle nichž se síť nakonec víceméně vytváří a řídí.
Smyslem textu pak je, aby se čtenář mohl zamyslet nad modelem tvorby norem a řízení používaným v Internetu, a také mu pomoci, pokud by se někdy náhodou potřeboval v internetových specifikacích orientovat, nebo třeba (hó hó) sám nějakou sepsat.
IETF – chytrá horákyně
Vytváření standardů se věnuje „organizační aktivita“ zvaná IETF (The Internet Engineering Task Force), tj. doslovně „internetová inženýrská úlohová síla“. IETF není organizace! V IETF tudíž není ani koncept členství. V IETF jako celku se nikdy nehlasuje. Pro IETF ale můžete pracovat, a to zpravidla jako dobrovolník zdarma. IETF je otevřená komukoliv, třeba i mně nebo vám. V IETF se ovšem nechytíte bez kvalifikace – IETF sama sebe popisuje jako velkou otevřenou mezinárodní komunitu vývojářů, operátorů, výrobců a výzkumníků, zajímajících se o rozvoj a hladké fungování Internetu. Vcelku překvapivě má IETF předsedu. Má i další vnitřní kompozici.
Spletitá struktura IETF je na obrázku. Organizační schéma ještě nepopisuje tok práce a dokumentů, ale soustřeďuje se pouze na existenci a způsob obsazení jednotlivých složek. Celý obrázek je komponován především z pohledu IETF. Vývojářská komunita IETF totiž existovala dříve než některé další zachycené organizace či složky.
Organizační schéma IETF
IETF se zformovala v roce 1986. Na přelomu 80. a 90. let dospěla k názoru, že amorfní IETF přece jen potřebuje formální i finanční krytí. Nechtěla ale komunitu spoutat ani se zbavit pravomocí.
ISOC – Internet Society (zastřešení)
Výsledkem byl vznik „Internetové společnosti“ ISOC (Internet Society) v r.1992, která již je formální organizací (pochopitelně neziskovou), s účelem částečně reprezentovat Internet, vykonávat některé právní funkce i pomáhat vývojovým složkám IETF. ISOC tedy přijímá členy – členy osoby (75 dolarů ročně) a asociované osoby (zdarma). Dále přijímá za členy organizace, které platí podle úrovně svého členství od 2500 dolarů do 100.000 dolarů ročně, neziskoví členové mají poloviční slevu. Členské příspěvky od organizací tvoří ročně asi 800.000 dolarů, zatímco od individuálních členů pochází 25.000 dolarů.
ISOC řídí „představenstvo důvěryhodných“ BoT (Board of Trustees), sestávající z 12 osob. Aby vliv organizací na ISOC nebyl dominantní, volí všechny organizace do BoT celkem šest zástupců. Členové ISOC mohou vytvářet místní pobočky (Chapters), předpokladem je aspoň 25 členů a stanovy v linii ISOC. Česko svou pobočku ISOC nemá, zatímco Bangladéš nebo třeba Kamerun ano. Pobočky mohou vyvíjet aktivity specifické pro svou geografickou a kulturní oblast. Funkcionářsky podstatné je, že všechny pobočky společně volí tři zástupce do BoT. Zbylí tři zástupci v BoT jsou za IETF a jmenováni jsou prostřednictvím složky IAB (podrobněji níže). Je jasné, že i výkon funkcí v BoT je z velké části dobrovolný, resp. může být hrazen organizací, pro kterou dotyčný jinak pracuje. BoT podle daných pravidel ovlivňuje chod IETF, důvěryhodní ale jednají podle regulí ISOC a IETF.
IESG – řídící skupina vývoje specifikací RFC
Klíčová činnost IETF, tj. tvorba specifikací a standardů, se provádí v rámci pracovních skupin WG (Working Group), na něž dohlíží a které koordinuje řídící skupina IESG (The Internet Engineering Steering Group). Ta je složena z „předsedů oblastí“ AD (Area Director) a z předsedy IETF, který je zároveň i předsedou IESG. IESG má dnes celkem 13 členů a další členy ex-oficio, existuje sedm oblastí s AD a v jejich rámci asi 150 pracovních skupin WG. O vzniku konkrétní WG rozhoduje AD po poradě v IESG a BoT.
IAB – architektura Internetu
Další složkou je „výbor pro architekturu Internetu“ IAB (Internet Architecture Board). IAB má také 13 členů (opět včetně předsedy IETF) a jeho hlavním věcným posláním je zabývat se dlouhodobými architektonickými záležitostmi Internetu. Slouží též jako poradní orgán ISOC a má další funkční role v jednání se složkami i vnějšími organizacemi. Činnost se řídí dle RFC 2850.
Jakákoliv funkce ve složkách IETF není tradičním chozením na schůze, ale z povahy Internetu se provádí především:
- účastí v patřičných mailing-listech,
- účastí v pravidelných telekonferencích (týká se především IESG),
- účastí na schůzích IETF.
Čtenáři zmožení organizačními detaily mohou nyní procitnout, neboť se dostáváme k zajímavé otázce, jak se osoby dostávají do funkcí v IETF.
Plenární schůze IETF
Vývojářská komunita IETF je otevřená! IETF svolává třikrát ročně plenární schůzi, které se typicky účastní něco okolo 1500 osob a trvá týden. Schůze IETF je trochu podobná konferenci, ale není to ani konference, ani seminář. Náplní programu jsou především organizovaná osobní setkání různých složek a pracovních skupin IETF. Tváří v tvář se řeší rozpory a předkládají ideje, po drátech nepřenosné. Účastnit schůze IETF se může každý, kdo vydrží tvůrčí prostředí a uhradí účastnický poplatek (cca 650 dolarů). Pro urychlování kontaktů nosí funkcionáři IETF barevné visačky indikující druh své funkce.
NomCom – loterie a výběr bez voleb
Členové IAB a IESG se nevolí, ale vybírají „nominační komisí“ NomCom (Nominating Committee), jež se řídí dle RFC 2727. NomCom sestává z dobrovolníků, kterými se ale mohou stát pouze osoby, které se zúčastnily několika posledních schůzí IETF a znají zvyky. Předpokládá se, že dobrovolníků bude více, než je třeba – deset potřebných členů NomCom se vylosuje náhodným způsobem!
NomCom průběžně vypisuje nominace na uvolňovaná místa (v IAB, IESG, popř. i WG) a přijímá přihlášky nominovaných, ke kterým může patřit kdokoliv. Přihlášky a jejich zpracování jsou důvěrné. NomCom vybere vhodné kandidáty. Obsazovaní IAB kandidáty schvaluje BoT, obsazování IESG schvaluje IAB. Za neschválené kandidáty může NomCom dodat náhradní.
A je to. Bez voleb, s jedním losováním, funkce přístupné teoreticky komukoliv na světě. Komu se to nezdá – obdobným způsobem bývají lidé běžně přijímáni do zaměstnání.
Pominuty byly některé detaily. Např. je zvykem být ve funkci typicky dva roky, v každém roce obměnit polovinu složky (pro kontinuitu). Funkce jsou osobní. Složky mívají navzájem mezi sebou zástupce, kteří ve složce nemají hlas, ale slouží pro přenos informací. Sekretariát IETF udržuje nezávislost IETF, bývá hostován některou sponzorskou organizací. Zajišťuje organizaci schůzí IETF, podporu mailing-listů apod. Oproti tomu IASA (IETF Administrative Support Activity) je hostována u ISOC a obsluhuje „vážné“ věci, jako jsou rozpočet a účetnictví IETF, právní zakotvení práv duševního vlastnictví IPR (Intellectual Property Rights), smlouvy s editorem RFC, se sekretariátem a s IETF-IANA.
IAB – vnější funkce: editor RFC, IRTF…
Za zmínku stojí ještě dosud nezmíněné funkce IAB. IAB stanoví osobu editora RFC, kterým byl historicky dlouhou dobu Jon Postel a nyní menší skupina osob. U IAB hostují zástupci vnějších organizací v IETF. IAB též ustavuje předsedu a členy IRTF (The Internet Research Task Force), což je paralelní vývojová kapacita k IETF, která provádí dlouhodobé výzkumné činnosti v perspektivních oblastech Internetu, ale nepodílí se přímo na tvorbě specifikací RFC. V rámci IRTF pracují tzv. výzkumné skupiny RG (Research Group), jejichž řízení provádí IRSG (IRTF Steering Group). Z hlediska IETF jsou IRTF i editor RFC vnější subjekty, z hlediska ISOC se jedná o organizace, které rovněž zastřešuje.
IANA – zdroje, správa, registrace
IAB pak rovněž zodpovídá za styk s částí IETF-IANA (Internet Assigned Numbers Authority). IANA je historicky zodpovědná za tyto oblasti:
- přidělování prostoru adres IP (vesměs delegováno na čtyři jiné organizace),
- organizace správy domén nejvyšší úrovně (gTLD a ccTLD),
- zajištění provozu kořenových serverů třídy „A“ (např. .com outsourcováno u Verisign Inc.),
- registrace protokolových parametrů.
IETF potřebuje u IANA provoz s dohledem poslední služby, tj. registr parametrů protokolů zavedených v různých RFC (např. typy médií pro MIME).
ICANN – správce vrchní úrovně
Až do roku 1998 zajišťoval všechny funkce IANA rovněž Jon Postel, podle podmínek smlouvy s Ministerstvem obchodu USA (DoC). Kvůli kontroverzím se správou DNS (cena, obchodní značky) se však již déle uvažovalo o přechodu správy IANA pod jiný režim. Po jeho úmrtí převzala správu IANA od DoC nezisková organizace ICANN (Internet Corporation For Assigned Names and Numbers), což vyvolalo kontroverze nové. Na jedné straně se ICANN totiž podařilo vytvořit konkurenční prostředí registrátorů a snížit tím významně ceny za registraci domény (např. u .com z 35 dolarů až na cca deset dolarů), na straně druhé ICANN má slabé kontrolní mechanismy a přitom vysoké příjmy (ročně 16 milionů dolarů) z poplatků registrátorů za domény. To je velký kontrast např. vůči ISOC, která musí vystačit s cca třemi miliony dolarů ročně a přitom se v rámci zastřešovaných činností IETF/IRTF/RFC Editor vykonává nepoměrně více práce. IETF si proto přes IAB nárokuje v IANA alespoň dohled nad registracemi protokolových parametrů, zatímco zbytek ponechává zcela v kompetenci ICANN. Pod ICANN-IANA spadá například český CZ.NIC, s nímž kooperují (a zároveň jsou mnozí zároveň jeho členy) registrátoři domény .cz. Ale to jsme již ve známé národní oblasti.
ČLÁNKY DO MAILU