Jak se stát elektronickým pasáčkem

Měl bych nápad, ale nevím, jestli ti to něco říká – takový ty reklamy zejména na erotických serverech, kdy člověk někam plácne banner a z ameriky mu začnou chodit dolárky na bazén. To je pěkné téma.

Tak pravil Marek Antoš, když jsem po důkladném brainwashingu z původního „psát neumím a nechci“ slevil na mírnější „nevím o čem“. Má pravdu, skutečně to pěkné téma je.

Určitě jste se s nimi již setkali.

Povídáte si se známými na svém oblíbeném chatovacím WWW serveru a buch, nějaký vtipálek zazdí diskusi sérií erotických grafických upoutávek otvírající na pouhé přejetí myší přehršle nových oken.

Zkoušíte, zda je Internet opravdu oním v médiích zmiňovaným rájem tvrdé pornografie, a místo toho se proklikáváte bannery slibujícími „Wild Animals Fucking And Fisting“ či „Mother Theresa Nude Pics“, které odkazující povětšinou na další a další přehlídky bannerů.

A nebo jste si koupili prosincové číslo časopisu Internetu a v rozhovoru s Petrem Anderlem zjistili, že toto vše je součástí zcela obyčejného byznysu. Výjimečného snad jen tím, že si v něm i našinec může snadno a rychle vydělat nemalý peníz.

A pak brousíte zapadlými osobními stránkami českého Internetu a tu a tam opravdu spatřujete reklamní upoutávku na koupi jakéhosi „Free Membership“ (v ceně kolem dvaceti dolarů :-), v jehož rámci budou do vašeho monitoru proudit megabajty tohoho nejvybranějšího bílého masíčka. Mňam.

A říkáte si: že bych to taky zkusil?

Proč ne. Zvláště když někteří jedinci jsou tak laskaví, a na své stránky umisťují i mininávody, jak se do podobného podnikání pustit. Je to přeci tak prosté – vystavím si na Internetu WWW stránku, na nějakém pornosajtu najdu odkaz nadepsaný „Webmasters Click Here“ a na svůj web umístím patřičný banner na to zaručeně free membership slibující neutuchající práci vašim pravačkám. Teď už jen sednout do křesla, zapálit si doutníček a snít o světlých zítřcích a tučných šecích. Elementary, dear Watson. Cesta mezi horních 10 tisíc je otevřena. I když – spíš otevřená než cesta. A leckdy ani to ne.

Nejprve pochopitelně musíte mít stránku, na kterou byste vůbec nějakou reklamu mohli umístit. Nic těžkého, bezplatné umístění WWW stránky vám v současné době nabízí kdekdo. Pravda, tyto služby bývají podmiňovány zákazem umísťování reklamních odkazů nebo z více či méně pochopitelných důvodů – jako kapacita linky případně něco na způsob dobré pověsti – prostě jakékoli erotiky, leč zákazy jsou přece od toho, aby se porušovaly, že. Další, a pro někoho ne zcela nepodstatný detail může být i vyplňování anglického formuláře, jímž se do zvoleného reklamního programu přihlašujete. A nakonec si hloubavější povahy ještě mohou položit jednu přirozenou otázku.

Kde se vlastně ty peníze berou?

Zde bude na místě podniknout nejdříve malý exkurz do fungování elektronického pornobyznysu. Jeho primární hybnou silou je zjevně poptávka po pornografickém materiálu ze strany uživatelů Internetu. Sílu pohlavního pudu přesvědčivě demonstruje skutečnost, že erotické materiály jsou jediným druhem informací, které je možné i na Internetu poskytovat za úplatu a nezhynout na nedostatek zájemců – srovnejme to se zpravodajskými servery, kde ty, které zvolily cestu poskytování obsahu předplatitelům, pomalu skomírají nebo začínají poskytovat obsah zdarma a příjmy hledat mimo obec svých čtenářů. Tímto nám krystalizuje jeden poměrně jasný způsob podnikání. A s ním se ruku v ruce vynořuje sekundární a značně rozšířenější metoda – inkasovat od placených sajtů za to, že jim budu posílat své návštěvníky. Neboli reklama. Čili téma tohoto článku.

Ovšem zapomeňte na to, že v tomto oboru vám někdo bude platit za shlédnuté bannery a počítat click-through rate. Od vás se chce jen jedno – poslat na své stránky co nejvíc takových surfařů, kteří si členství v placeném sajtu koupí. Konkurence je nemalá a spoléhat se na to, že samotné shlédnutí reklamní nudle může potenciálního klienta oslovit, je naivní. V praxi se proto počítá pouze odkliknutí banneru, v mnoha případech dokonce až odkliknutí linku typu „You Must Be Over 18 To Enter“ na vstupní stránce. Toto odkliknutí bývá honorováno minimálně jedním až pěti centy. Hodnota jednoho odkliknutí stoupá podle toho, kolik procent z nich přinese vašemu sponzorovi (jak v tomto bývá kontextu cíl vaší reklamy nazývá) nového zákazníka. Nejvyšší ohodnocení jednoho odkliknutí pak může dosáhnout až několika dolarů. Šeky se posílají dvakrát měsíčne. Juchuchu.

Juchuchu?

Ale jistě, že ne, odpovídám si škodolibě. Především, pokud vaše stránka není svým obsahem zaměřená na cizojazyčné chlípníky, rozlučte se předem s jiným než minimálním ohodnocením jednoho kliknutí. Není-li orientována ani na chlípníky tuzemské, počítejte ani s tím, že vám na banner bude klikat zanedbatelné procento příchozích. A pokud se jedná o obyčejnou domácí stránku, jejíž popularita se dá měřit sotva v desítkách návštěvníků denně, můžete si spočíst, že váš měsíční zisk může dosáhnout fantastické částky pět centů krát pět kliků denně krát třicet dní, tedy celých sedm a půl dolarů. Úžasné. Ale za napsání tohoto článku dostanu doufám víc.

Aby malování čerta na web nebylo málo, poznamenám, že sponzor vám obvykle nebude posílat šeky v hodnotě menší dvaceti dolarů, u některých může být tento limit ještě vyšší. Vydělaná částka se sice automaticky přesune do dalšího půlměsíčního platebního období, pokud se však váš reálný přínos (tedy počet dohozených platících zákazníků) ukáže dlouhodobě mizivý, budete v lepším případě převedeni do pro vás méně výhodného platebního systému a v horším z programu prostě vyřazeni. V žádném z těchto případů se vám už rozhodně nepodaří získat ani vindru. A to jsem raději ani nijak nerozebíral fakt, že i v internetovém pornobyznysu se vyskystuje nemalá řádka čistokrevných podvodníků.

Všichni mi lhali...

Pokud by se váš vstup do světa velkých peněz a obscénních jpegů odehrál přesně podle výše popsaného scénáře, pravděpodobně byste si teď s Františkem Gellnerem naříkali, jak je ten svět zlý a prolhaný. Nebylo by to samozřejmě zcela přesné. Spíš naopak – každý sponzor má definované přesné podmínky, za kterých vaši reklamní službu přijímá. Není problém si spočítat své „zisky“, stejně jako si přečíst, co vás čeká, pokud se vaše služby nebudou sponzorovi rentovat. A ušetřit si jedno malé zklamání.

Můžete se taky k situaci postavit jinak. Možná mé předchozí úvahy byly zcela nesmyslné. Možná totiž nejste jeden ze študentíků, co si právě na GeoCities či Xoom umístil pracně splácaný textík o své maličkosti, kamarádech, koníčcích a číslu bot babičky bratrance souseda strýcova ševce za svobodna a teď přemýšlí, jak by tento počin zúročil miliónovými zisky. Možná, že tento text právě pročítá začínající dravý podnikatel brousící si zuby na nedozírné možnosti, které mu fenomén jménem Internet nabízí. A možná, že si přitom říká: Jo. To je vono. Tohle chci dělat. Ale asi to vážně nebude tak snadný. Sakra. Chtělo by to něco vymyslet. Nějak zvýšit návštěvnost. Nějak získat ty pravé návštěvníky. Prostě to nějak rozjet. Jo.

A pokud bude dostatečně tvrdohlavý, opravdu se do toho pustí. Založí si pro jistotu více kont na více beplatných WWW serverech. Dlouhé noci bude z Internetu stahovat megabajty hambatých obrázků k přilákání té správné sorty návštěvíků. Občas se pokusí vykoumat, jak si našvindlovat nějaké kliky navíc, a tvrdě na to doplatí. Zjistí, že ani rozesílání spamu se nevyplácí, zvláště pokud si k tomu nenajme někoho na druhém konci světa. Pokusí se vyprofilovat řady svých návštěvníků. Možná uzná za vhodné investovat do komerčního poskytovale WWW. Možná se opravdu časem vypracuje. A možná ne. Tak daleko si už ve svých odhadech netroufnu.

Tak do toho nejdu, říkáte si po přečtení minulého odstavce. Já taky ne. Uvažoval jsem o tom, jenže tím, co jsem právě dopsal, jsem si tento způsob podnikání definitivně znechutil. Vážně. Vezme to docela dost času, a výsledek? V lepším případě ten, že si na mě budou ukazovat prstem, v horším nulový. Ne, ne, a ještě jednou ne.

Nebo... že by přece?

Když tak nad tím přemýšlím, tento článek bude umístěn na nezanedbatelně navštěvovaném zpravodajském serveru, jehož čtenáři jsou převážně lidé, zabývající se profesionálně výpočetní technikou; když si odmyslím studenty na prázdninách, dostávám celkem solventní základ. Snad bych si mohl i dovolit spekulaci o negativním vlivu Internetu na mezilidskou komunikaci a odvozovat od toho korelaci s poptávkou po náhradním vzrušení.

Takže si na závěr uděláme malý pokus. Teda, on to vlastně není pokus, tím slovem se jen snažím kamuflovat svou hyenickou posedlost vytřískat ze všeho maximum. Prostě sem umístím takový malinký banner. Nebudete se zlobit, že ne?

Ano, to je on. Co s tím? Ne, nechci po vás, abyste na něj usilovně klikali v ušlechtilé snaze zvýšit můj životní standard. Klikejte si, kam chcete. Nemusíte si ho všímat. Prostě tu je. Je tu proto, aby dokázal, že ani přes na poměry začínajících českých pornomagnátů nadějné podmínky, do nichž jsem ho umístil, mi k žádnému závratnému bohatsví nepomůže. Spíše mně a potažmo Lupě udělá ostudu a Dočekal si na nás bude ukazovat prstem.

Uvidíme za pár dní. A Pospíchal ať si dál lá[tm]eří, že se na Lupě objevují <|>viny.

Ano, uvedení tohoto odkazu v článku je svým způsobem neplacená reklama. Na druhou stranu autor odkazované stránky porušuje podmínky využívání serveru MůjWeb, takže je to zároveň i bonz. A když tato dvě pro a proti dáme dohromady, po vzájemném vyrušení zůstává zcela nevinný odkaz :-) 

Slovo „stahovat“ je zde pochopitelně použito coby eufemismus pro „krást“. Ale koho zajímají nějaká autorská práva, že. 

Ignác Ještěr

Související články a odkazy: