Od letošního ledna řídí programovou strategii televize Nova Silvia Majeská. V posledních devíti letech zastávala stejnou pozici ve slovenské televizi Markíza. Teď vede programové oddělení pro oba trhy. Na starosti má rovněž obsahovou strategii pro internetovou platformu Voyo.
Jejím denním chlebem je dlouhodobé plánování programu. V jejím oddělení mají představu o předpokládané struktuře programu za rok, za dva i za pět let. „Nevíme úplně do detailu, co budeme vysílat za pět let, ale objemově nebo typově ano. Roční plán je detailní a také plán na další rok už je více konkrétní, abychom dokázali zajistit programy do konkrétních vysílacích oken,“ vysvětlila Majeská v rozhovoru pro pořad NFN Class. Tuto sérii na Nově vymysleli jako další formu podpory začínajících filmových a televizních tvůrců. Zkratka NFN odkazuje na dlouholetý projekt Noc filmových nadějí.
Připravují se rovněž měsíční programové plány, s těmi už pracuje obchodní oddělení při prodeji reklamních časů. Vždy na den dopředu pak vzniká podrobný vysílací plán obsahující úplně všechno, co bude nasazeno do vysílání v konkrétní dobu. „Je naplánovaný v podstatě na frame, aby se ve vysílání neobjevila žádná černá obrazovka,“ podotýká Majeská.
Klíčovým ukazatelem při sestavování programu jsou pochopitelně data. Souhrn sledovanosti za předchozí den dostávají manažeři k dispozici ráno, podle nich vyhodnocují zpětnou vazbu od diváků. „Například máme v plánu odvysílat ročně třicet filmů v prime time. Z toho je třeba patnáct komedií. A když zjistíme, že tři z patnácti uhrály vynikající čísla, dá se postupně udělat závěr, že komediální žánr funguje a můžeme se na něj nějakým způsobem spolehnout,“ dodala programová ředitelka.
Pro každou televizi je výzvou oslovení a udržení mladé generace, jejíž pozornost se v rámci průměrného dne dělí mezi mnoho digitálních zdrojů zábavy. Nemusí to být jen platformy jako Netflix nebo internetové video, pro klasické televizní vysílání představují konkurenci i počítačové hry.
„My jdeme cestou multigeneračních programů. Například formát Superstar zaujme více mladou generaci, ale zároveň se na něj bez problémů podívá i střední a starší generace. Snažíme se tedy vybírat pořady, které nevylučují jednu nebo druhou skupinu. Naším cílem je zaujmout co největší škálu diváků v naší cílové skupině 15–54 let. Nemůžeme si úplně dovolit program, který je třeba jen pro velmi úzkou věkovou cílovou skupinu, protože v číslech, která sledujeme, to pak bude mít velmi malou sledovanost,“ řekla Majeská.
V Česku je takovým multigeneračním formátem nekonečný denní seriál Ulice, na Slovensku seriál Oteckovia. Z průzkumů vyplývá, že k nim rodiče zvou děti, aby se šly také dívat a trávily tak čas s rodinou u televize. „Slovenský divák má mnohem víc radši emotivnější a dramatičtější obsah. O našich komediálních seriálech čeští kolegové říkali, že je to takové pitvoření. V Česku například velmi fungují kriminální seriály, které tu mají tradici. Na Slovensku se momentálně vůbec nevysílají. Nikdo tam ještě nenašel správný recept, jak ho udělat. Slovenský divák není až tak zaměřený na sledování postupu vyšetřování, zda věci dávají smysl, jakou má příběh logiku a jak se dopátráme konce. Nás spíš zajímá, jestli je hrdina hezký, jestli se zamiluje, zda se pohádají a tak dále,“ prohlásila s nadsázkou.
Rozdílů mezi českým a slovenským divákem je podle programové ředitelky tolik, jako rozdílů mezi samotnými národy. V obou zemích ale fungují licenční formáty nakoupené od globálních producentů, jako je právě Superstar: „Jejich tvůrcům se podařilo najít rovnici, která je tak univerzální, že vůbec nezohledňuje detailní parametry konkrétního trhu. Koncept, že se z nuly stane hvězda, zkrátka funguje úplně všude.“
Na Nově sledují programové trendy ve světě a chystané formáty. „Není vyloženě nic, co bychom neměli na zřeteli nebo o tom nepřemýšleli. Ale v Česku mi vyloženě chybí dobrý komediální seriál, což mě vážně překvapilo, protože jinak ve filmovém průmyslu vzniká komedií dostatek. Jenže ve formě televizního seriálu komedie k dispozici v podstatě nejsou. Bylo by úplně úžasné, kdyby se nám něco takového podařilo přinést,“ doufá programová šéfka. Na Slovensku zase postrádá zmíněný kriminální seriál pro hlavní vysílací čas. „Možná jsme nenašli produkty, které by dosahovaly potřebných čísel sledovanosti. Ideální by byl kriminální žánr, který zaujme větší masu lidí.“
Vlastní hraná a zábavní tvorba je klíčovým programovým prvkem. Televize o ni opírá svou image, propagaci, ale i speciální obchodní spolupráce. „Dodává televizi jedinečnost, protože je to produkt, který má jen ta konkrétní televize a může s ním nakládat, jak potřebuje,“ vysvětlila Majeská. Snahou Novy i Markízy je nabízet do budoucna takového obsahu stále víc. „Když si vzpomenu na Markízu před mnoha lety, gró její vysílací struktury tvořily zahraniční produkty, protože se k nim diváci nemohli tak jednoduše dostat,“ doplnila.
Na Slovensku se vysílá seriál Horná Dolná, ve kterém dokázala Markíza obchodnímu partnerovi vyjít vstříc natolik, že o jeho bankovních produktech byla celá jedna epizoda. Práva na formát tohoto seriálu navíc prodala na několik zahraničních trhů, velmi úspěšná je například jeho maďarská adaptace.
„V evropském regionu se dobře prodávají komediální seriály a telenovely. Když ještě Markíza vyráběla svou lokální telenovelu, dokázala ji prodat do světa, dokonce do Vietnamu,“ vzpomněla si programová ředitelka. Nakoupit a nadabovat hotové pořady je zkrátka levnější, žánrové parametry jsou navíc celosvětově podobné.
Dveře novým talentům na Nově jsou otevřené, zdůraznila Majeská v rámci projektu NFN Class. „Máme hlad po talentech. Řekněme si to na rovinu, všichni stárneme. Potřebujeme novou krev, která přinese nový vítr a svěží pohled na přemýšlení mladé generace. Je to důležité i pro seriály, ve kterých se vyskytují mladé postavy, aby nebyly psané z pohledu padesátníka, ale srozumitelné a autentické pro danou generaci.“
K nejčastějším problémům námětů, které Nova dostává, ovšem patří jejich nedostatečná rozpracovanost. Není tak možné si udělat bližší představu, jak by se s námětem dalo naložit. „Přijde třeba námět, že by bylo super natočit seriál z takového a takového prostředí. To je koncept, který nám nic neřekne. Nemusí to být dvacetistránkový materiál, ale je dobré tu myšlenku zhmotnit a ukázat, jaké budou základní postavy a podobně. Tomu se říká pitch. My ho pak celí šťastní přečteme, zhodnotíme a ozveme se. Když to potřebuje dotáhnout, s tvůrci ještě pracujeme. Anebo jim nabídneme, jestli by třeba nechtěli být součástí jiného týmu,“ uzavřela programová ředitelka.
ČLÁNKY DO MAILU