Letos se The Next Web Conference konala už podvanácté. Na vlastní oči jsem ji zažil před dvěma lety, kdy se jí zúčastnilo 3500 lidí, vloni za Lupu jel do Amsterdamu David Slížek a prý návštěvnost dosáhla až na dvacet tisíc účastníků (za oba dny dohromady). Letos byla návštěvnost v každém z dvou konferenčních dnů na více než 12 tisících, což je skutečně úctyhodná záležitost.
K takovému číslu pomáhá několik faktorů. Především bilingvita nizozemského publika, pro něž je angličtina skoro druhý mateřský jazyk, takže není problém koncentrovat účastníky ze všech koutů světa, přestože jen zhruba polovinu z nich tvoří domácí publikum. Převahu vystupujících mají zahraniční hosté a nikomu to nedělá sebemenší problém. Proti skeptickému přístupu českého publika je to monumentální rozdíl. Zásadní roli také hraje globální orientace a otevřenost nizozemského prostředí, což souvisí s prvním faktorem, ale také s intenzivní podporou podnikatelského sektoru a jeho infrastruktury, na něž dokáže klást důraz, resp. uvědomovat si jeho důležitost i státní správa. Opět něco, co se s Českem nedá srovnat.
Právě na zprostředkování kontaktu mezi startupy a investory je konference z velké části zaměřena, její záběr je díky tomu velice široký. Stánková část tak dokáže pojmout jak čistě IT projekty, datovou analytiku nebo e-commerce služby, tak animační nástroje, hry, robotiku, umělou inteligenci, drony nebo společensky odpovědné projekty využívající technologie jako inovační prostředek k bohulibému cíli. Jeden ze samostatných programových proudů byl zasvěcen výhradně „souboji startupů“, které předváděly jeden pitch za druhým ve speciálně postavené aréně, což byla samostatně stojící kovová čtvercová konstrukce s diváky v patrových ochozech po celém obvodu a s centrovaným spodním pódiem, na němž defiloval jeden startup za druhým.
TIP: Jak vypadá IT a startupová konference pro 12 tisíc lidí? Podívejte se:
Mimochodem, úctyhodný přehled aktuálních nizozemských startupů naleznete na stránce Foundedinholland.com, přičemž v přehledu chybí starší obří globální projekty, jako třeba Booking.com, který má také nizozemské kořeny. Na stránce eu-startups.com se můžete mrknout i na vybraných sedm tipů na nizozemské projekty, které se vyplatí sledovat v roce 2017.
Káva za e-mail
Zvládnout takový nápor zájmu během několika hodin není žádná legrace, přesto se akce z vnějšího pohledu obešla bez fatálnějších problémů. Město poprvé konferenci povolilo zabrat rozlehlejší část parku Westerpark na západní straně Amsterdamu (dosud zabírala pouze prostor mezi budovami bývalého plynojemu, což je architektonicky a historií podobný případ jako ostravská hala Gong), což pomohlo k větší velkorysosti produkce i k celkové ploše výstavního a prezentačního prostoru, ale také k příjemnému rozprostření účastníků po ploše, takže člověk se nemusel prodírat nějak extrémně nahuštěnými davy.
Přesto opravdu velkým frontám těsně před zahájením nejspíš ani sebelepší organizace nemohla zabránit, i když organizátoři dělali, co mohli, aby zátěž rozložili. Kdo přijel do Amsterdamu dříve, mohl si visačky se jménem a náramek s čipem vyzvednout předem na určených místech včetně hlavního nádraží – obojí se připravovalo přímo na jméno podle čárového kódu z registrace, což nějaký čas u každého zabralo.
Na druhou stranu, být účastníkem, který přijel do Amsterdamu až ráno v den D a už mu nezbylo než vystát tu strašidelnou frontu přímo před vstupem, asi bych za stovky eur nebyl úplně nejšťastnější osobou ve vesmíru, zvlášť když bych kvůli tomu nestihl něco z úvodu. A přestože se v oba dny začínalo až v rozumných deset hodin, první přednáška v menším sále (mimochodem velice zajímavá, jak uvedeme v příštím textu) vypadala z hlediska obsazenosti dosti smutně, teprve s postupem času se zaplnila na důstojnou míru. Na druhou stranu, v den druhý na začátku programu sály nebyly poloprázdné ani po předešlé after party.
Druhým negativem bylo zpoždění prezentačních časů – zvláště dopoledne vycházelo opravdu špatně, například druhý den ráno zabraly úvodní ceremonie a proslovy dvacet minut z oficiálního rozvrhu, které se dařilo dohnat za cenu zkrácení přestávek, ovšem špatně se přitom plánovaly přesuny mezi různými sály, které navíc od sebe byly dost vzdálené. Když vzpomenu na nároky, které mají čeští posluchači na našich akcích, když se prezentace míjejí o pět minut, na Next Webu by byli nuceni výrazně posunout měřítka.
Stánků s nejrůznějším občerstvením od typických hranolků přes burgery, klobásy, vegetariánské jídlo až po ovoce, spousty kávy, nealka a piva se v prostoru nacházelo přes dvacet a většinou ani netrpěly nekonečným čekáním. Jídlo nebylo v ceně konference, která se pohybuje v rozsahu několika seti eur (základ je něco pod 600 eur, na příští rok lze už dnes pořídit vstupenky za zvýhodněnou early bird cenu 422 eur včetně daně). Takže pokud máte hlad, musíte si jídlo a pití koupit, popřípadě využít z promočních nabídek vystavujících, kteří například kávu připravovali výměnou za kontaktní údaje.
Vše přes čip
Právě placení nebo sdílení kontaktů a ověřování totožnosti se řešilo zajímavým způsobem – každý účastník dostal místo registrační pásky na zápěstí náramek s RFID čipem, o což se postaraly společnosti PayPal a Glownet event technology. Čip jste si mohli nabít buď přes PayPal účet, nebo platební kartou u pořadatelského stánku, a jednotlivé zboží jste si pak kupovali za virtuální tokeny – jeden stál 2,50 eura. Nevyužité vám pořadatelé vrátí zpátky.
Není to sice na tohle jednorázové použití dokonale praktické, protože jsou starosti s dobíjením a vracením kreditu, navíc čtečky kód občas nepřečtou dobře napoprvé, takže to může zdržovat, ale na vyzkoušení ta legrácka určitě stála za to. A kromě placení možná ještě užitečnější bylo již zmiňované zjednodušení při sdílení kontaktních údajů – vystavující firma si s vaším souhlasem načetla vaše data, ta se jí převedla do databáze a následně vám jednoduše může poslat třeba doplňující informace. Odpadá tím spousty otravné administrativy.
The Next Web Conference má i slušně udělaný web s programem a mobilní aplikaci, která umožňuje vyhledávání a propojování účastníků. Což přijde vhod, pokud si chcete jednoduše najít a poznamenat kontakt, se kterým jste právě mluvili, dát si ho do oblíbených a kdykoliv se k němu později vrátit a dál s ním pracovat. Na druhou stranu před konferencí samotnou někteří účastníci využívali možnost oslovení ostatních k čistě akvizičním kontaktům, o které nestojíte – najít rovnováhu v tomto ohledu není snadné.
Akviziční model je zajímavý i u samotných organizátorů – počet e-mailů, které mi během roku jako odběrateli newsletteru přišly, byl jistě nadprůměrný. Některé byly laděné osobně jako vzkaz či příběh z pořadatelské dílny, jiné byly čistě informativní či propagační, ale pocitově jich kvůli jedné akci bylo opravdu hodně.
Co se týká čistě organizační stránky věci, k dispozici byl dostatek servisní síly, výborné technické zázemí sloužící vizuálně velkorysým digitálním projekcím v čele s úvodním slavnostním zahájením, velká rozmanitost jednotlivých prostor, dobře řešené vizuální prvky s navigací a brandem, dokonce organizátoři postavili z lešení vysokou věž s vyhlídkovou plošinou pro získání působivého nadhledu nad celým prostorem.
A také hlavně přálo počasí. Protože za deště bych všechny ty tisíce byznysmanů, geeků a hipsterů z volného prostoru pod střechu schovávat nechtěl. V každém případě celé akci vévodila uvolněná příjemná atmosféra pozitivně naladěných lidí, kteří si ji přišli aktivně užít a využít ji pro další svůj osobní i obchodní rozvoj. A tomu napomohl, kromě networkingových možností, i pestrý program. Reportáž o něm přineseme v nejbližších dnech.
ČLÁNKY DO MAILU