Úderem dnešní půlnoci jsou datové schránky po třídenním výpadku znovu funkční. V týdnu mezi svátky vyšla ve Sbírce zákonů novela č. 457/2022 Sb., která definitivně utnula diskuse o tom, komu budou v prvním čtvrtletí datovky povinně zakládány. Vítejte u dalšího dílu seriálu Jak na datovku.
Odstávku datových schránek naplánovanou na přelom roku Ministerstvo vnitra oznámilo se čtrnáctidenním předstihem. Bylo tak dopředu jasné, že od 31. 12. 2022 do 2. 1. 2023 se nikdo do své datovky nepřihlásí, ani přes ni nepošle žádnou zprávu. Nechme nyní stranou, jestli třídenní úplné vypnutí datovek bylo „pro obnovu technologické infrastruktury a související migraci dat“ skutečně nezbytné. Troufám si tvrdit, že existují daleko složitější informační systémy, které se daří spravovat a udržovat v chodu bez odstávek v řádu dnů. Ale budiž, lze pochopit, že si IT personál ministerstva a České pošty jako provozovatele nechtěl kazit novoroční oslavy, a zvolil proto tento postup.
Když fikce doručení připadne na den odstávky
Bohužel ale každý výpadek s přesahem do pracovního dne má pro uživatele vážné konsekvence, o kterých bychom měli mít alespoň povědomost. Hned si vysvětlíme, proč.
Je-li provoz datových schránek omezen tak, že se do nich nelze ani přihlásit, pak je jasné, že se během odstávky nepodíváme, co nám přišlo. Desetidenní lhůta pro fikci doručení ale bez ohledu na to podle současných pravidel běží dál. Případá-li její konec na sobotu, neděli nebo svátek, posouvá se podle vcelku čerstvého výkladu Nejvyššího správního soudu na nejbližší následující pracovní den.
Před rozhodnutím rozšířeného senátu NSS, čj. 4 Afs 264/2018, byla situace o dost komplikovanější a jinak se počítaly lhůty pro doručování písemností v rámci občanského soudního řízení nebo trestního řízení (kde Nejvyšší soud už před šesti lety osvíceně rozlišil mezi dobou a lhůtou) a jinak v oblasti správního práva. Zákonné úpravy doručování se sice nelišily, ale odlišný byl právě jejich výklad ze strany dvou vrcholných brněnských soudních institucí.
Je tedy dobré vědět, že nyní už není podstatné, od které instituce a v jaké věci zpráva do datovky přichází, ale pokud desátý den od jejího dodání do datové schránky připadá na sobotu, neděli nebo den pracovního klidu, pak, pokud se do schránky sami nepřihlásíte dříve, se za doručenou fikcí považuje až následující pracovní den.
Z toho logicky plyne, že zasahuje-li výpadek datových schránek jen do víkendů, případně do státních svátků, z hlediska ochrany oprávněných zájmů adresáta se nic moc zásadního neděje. Nenastane totiž situace, kdy by se na zprávu hledělo jako na doručenou, aniž by adresát neměl možnost – byť v poslední den lhůty – se s jejím obsahem seznámit.
Pokud ale odstávka jako v nynějším případě zahrnuje celý jeden pracovní den, pak je situace odlišná a je podle mého soudu chybou zákonodárce, že na ni nepamatoval. Ukažme si to na příkladu: datovým zprávám odeslaným mezi 18. až 20. prosincem (což byly všechno pracovní dny) uplyne úložní lhůta shodně v pondělí 2. ledna. Z toho tři dny (od Silvestra do 2. ledna) jsou tyto zprávy pro adresáta nedostupné a už 2. ledna, kdy se s nimi nelze seznámit, se považují za doručené. Mám za to, že v takovém případě by mělo být postupováno v duchu nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1056/09 a fikce doručení by neměla nastat.
Právní fikce, coby nástroj odmítnutí reality právem, je nástrojem výjimečným. Aby mohla svůj účel (dosažení právní jistoty) splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat.
V případě, jako je tento, kdy je to stát, kdo svým rozhodnutím odstavit datové schránky adresátovi znemožnil kdykoliv v průběhu zákonné desetidenní lhůty písemnost vyzvednout, jsem přesvědčen o tom, že nejsou splněny všechny právní náležitosti, aby bylo možné považovat za doručenou i takovou datovou zprávu, kterou si její adresát v této lhůtě nepřevzal.
Dlužno přiznat, že v drtivé většině případů jeden den nebude hrát roli. V úhrnu toho, jaké typy písemností do datové schránky můžete dostat, převažují ty, kde je na reakci více než deset dní. A navíc v některých případech je možné požádat o prominutí zmeškání lhůty, kdy skutečnost, že se na zásilku hledí jako na doručenou v době, kdy ji převzít nebylo možné, je dostatečně silným argumentem pro to, aby takové žádosti mohlo být vyhověno.
Na druhé straně jsou dokumenty, kde ztráta i jen jediného dne vás může dostat do prekérní situace, a pak případy, kde zmeškání lhůty nelze prominout. Typicky rozsudek, proti kterému není přípustný řádný opravný prostředek, zpravidla obsahuje pariční lhůtu (lhůtu pro splnění uložené povinnosti) v délce 3 dny. V tomto vpravdě šibeničním termínu musí být povinnost splněna, jinak hrozí, že oprávněný podá exekuční návrh. Doručí-li vám soud v pondělí, kdy je systém datových schránek mimo provoz, rozsudek fikcí a ten se tím stane pravomocným, ve čtvrtek už musejí být peníze připsány na účtu oprávněného. Jestliže se s obsahem dokumentu seznámíte teprve v úterý a začnete zjišťovat číslo účtu, kam má být plněno, mnoho času pro to nedostat se do nežádoucího prodlení a zákonitě do ještě větších problémů už nezbývá.
Pro klid všech zúčastněných by zákonodárce měl úložní lhůtu pozastavit ve dny, kdy je systém datových schránek nedostupný, anebo ji prodloužit alespoň na 15 dnů, jako je tomu u běžných neúředních zásilek doručovaných poštou.
Při odstávce používejte e-mail, radí stát
Výpadek, jako byl tento, ale neznemožnil jen datové zprávy přečíst, ale po tři dny je i odesílat. Řada úřadů v návaznosti na oznámení Ministerstva vnitra proaktivně upozorňovala na webu, že po dobu odstávky je možné posílat zprávy na elektronickou podatelnu úřadu e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem. To je přitom ale možné kdykoliv bez ohledu na to, jestli odesílatel datovou schránku má, nebo nemá. Vedle toho existuje možnost odeslat na podatelnu e-mail i bez elektronického podpisu a takové podání do pěti dnů potvrdit třeba datovou schránkou.
Už z toho je více než zřejmé, a stát to nijak nezastírá, že u datových schránek vůbec nejde o to, aby se občan snadno elektronicky spojil s úřadem. Jde v první řadě o opačný směr. Tedy aby stát mohl snadno, levně, rychle a s využitím fikce doručení spolehlivě kontaktovat pokud možno co nejširší spektrum možných adresátů.
Nechybělo mnoho a v této síti subjektů, které musejí strpět, aby jim stát doručoval do datovky, uvízli i běžní občané bez živnostenského oprávnění. Tato do poslední chvíle napínavá legislativní pouť naštěstí dopadla dobře a novela, která zrušila automatické zakládání datovek všem, kteří se přihlásí přes Identitu občana, 28. prosince vyšla ve Sbírce. Je tedy jasné, že povinné datové schránky se letos nově týkají pouze všech druhů právnických osob a fyzických osob podnikajících.
Motivem je šetřit a odstřihnout Českou poštu
Připomeňme si, co je důvodem, proč stát tolik tlačí na co největší penetraci datovek. Souvisí to v první řadě s dlouhodobými strukturálními, personálními i finančními problémy České pošty, která pro stát doručování listinných písemností historicky zajišťovala.
Tento státní podnik dostává každý rok ze státního rozpočtu prostřednictvím ČTÚ 1,5 miliardy korun jako kompenzaci za to, že má zákonem uloženu povinnost provozovat 3200 poboček a doručovat za stejnou cenu i do těch nejodlehlejších míst, kde by se to komerčnímu přepravci nevyplatilo. Vedle toho má pošta povinnost prodávat své služby za nákladově orientované ceny. Neměla by se proto už z principu nikdy dostat do červených čísel. Přesto každý rok natahuje dlaň a žádá další finance. Naposledy za rok 2021 to bylo o 350 milionů korun víc, než je zákonný strop těchto subvencí.
Už z toho je jasné, v jak velkých problémech tento moloch je. Připočtěme k tomu klesající kvalitu poštovních služeb. Ve velkých aglomeracích se doručuje nanejvýš jednou za dva dny (a to bez ohledu na to, jestli jde o dražší prioritní, nebo levnější ekonomické zásilky). Počty reklamací jsou tak vysoké, že část z nich pošta svévolně přeřazuje do kategorie stížností, aby jí nekazily statistiky.
Opakující se zdražování služeb (na webu již je zveřejněný ceník platný od února) roztáčí spirálu, která – troufám si říct – bude pro poštu smrtící. Jak stoupají ceny za poslání dopisů nebo balíků, klesá zájem o tuto službu a s tím i výnosy. Aby tento státní bumbrlíček uživil armádu svých zaměstnanců (Česká pošta počtem přes 27 tisíc lidí patří do první pětky největších zaměstnavatelů v zemi), musí znova zdražit.
A tak pořád dokola. Zřizovatel, tedy Ministerstvo vnitra, si je tohoto neutěšeného stavu dobře vědom. Ví, že nejvíc ho pálí pata u největší skupiny adresátů, kde bude silou datovky prosazovat s velkými obtížemi, totiž u běžných občanů bez živnostenského oprávnění. Kdyby se mu podařilo datovky masově vnutit i této poslední a největší skupině potenciálních adresátů státu, může poštu s klidným svědomím zrušit. Anebo alespoň významně seškrtat.
Lze proto očekávat, že s tím, jak se budou problémy držitele poštovní licence prohlubovat, a nevěřím, že ani pod příštím generálním ředitelem, kterého vnitro v těchto dnech vybírá, nebudou, vrátí se pokusy státu zavést datovky povinně i těm, u kterých od této povinnosti pro tentokrát na poslední chvíli upustil.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete dostávat exkluzivní tištěný speciál Lupa 3.0?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU