Takřka všudypřítomná je kampaň Ministerstva vnitra Nečekejte, používejte datovku. Daňové poplatníky stála přes 40 milionů korun (bez DPH), přičemž její přínos je vzhledem k zacílení diskutabilní. Oslovuje primárně ty, kterým je datovka na začátku letošního roku beztak povinně zřizovaná, to znamená živnostníky a všechny právnické osoby, co ji dosud neměly.
Do popředí staví výhodu, že s datovou schránkou nemusíte chodit na úřad a že čas takto ušetřený strávíte smysluplněji s rodinou. Minutové spoty se snaží navodit dojem, že kdo nemá datovku, je nemoderní a že ti, kterým ji stát zřídí, ji budou muset začít používat.
V dnešním díle seriálu Jak na datovku se právě na „povinnost“ používat datovou schránku zaměříme. Dopředu prozradím, že popíšeme způsob, jak je možné se doručování do datovky vyhnout. Může se to hodit: i když totiž mají datové schránky při jednání s úřady nepopiratelné výhody, v některých případech stát důsledky jejich povinného zřizování úplně nedomyslel.
Jeden takový jsme popsali v článku, který se před měsícem věnoval zřizování datovek vícečlenným statutárním orgánům právnických osob. Vysvětlili jsme si, že stát nezajímá, co má společenství vlastníků, bytové družstvo nebo nadace ve svých stanovách, jak si upravilo jednání subjektu navenek, kdo může za právnickou osobu právně jednat a za jakých podmínek. Zkrátka a dobře zřídí přístupy k datové schránce všem, kteří i jen hypoteticky přicházejí do úvahy, že by takové právo mít mohli, tedy každému členu statutárního orgánu, a to dokonce i v takovém případě, kdy mu podle stanov funkční období již fakticky zaniklo.
Tady upozorním na jednu zajímavou věc, ke které došlo účinností nového občanského zákoníku v roce 2014. Zatímco původní zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v § 9 odst. 11 napevno limitoval funkční období statutárního orgánu SVJ nejvýše pěti lety, občanský zákoník, tedy zák. č. 89/2012 Sb., v provázaném ustanovení § 1221 odst. 1 s odkazem na § 246 odst. 1 nechává délku funkčního období na rozhodnutí daného subjektu a jen pro případ, že by tuto otázku ponechalo SVJ nevyřešenu, stanoví, že toto funkční období je pětileté. Připomínám to proto, že za dřívější právní úpravy mohl stát s jistotou rozpoznat, že údaj ve veřejném rejstříku je zastaralý. Nejpozději po pěti letech mandát členům výboru zanikl a následně měl být podán návrh na výmaz, resp. případně nový zápis, jestliže si vlastníci bytů daného představitele zvolili opakovaně na nové období.
Pokud nic z toho SVJ neudělalo, bylo jasné, že ve veřejném rejstříku je chyba. Tehdy bylo možné po státu spravedlivě žádat, aby tyto zjevné nesrovnalosti aktivně vyhledával a zařídil se podle toho, například tak, že ukončí přístup do datovky těm, kterým funkční období zaniklo, a rejstříkový soud vyzve SVJ, aby příslušný návrh podalo. Dnes určit, komu členství ve výboru nebo jiném statutárním orgánu zaniklo a u koho dál trvá, bez studia stanov možné není. Je tedy na odpovědnosti každé právnické osoby, aby si údaje o sobě udržovala v registrech v aktuálním stavu.
I když tak bude svědomitě činit, nic to nemění na tom, že přístup do datovky dostane kompletní osazenstvo výboru, tedy i ti, kdo podle stanov nemají samostatné oprávnění za právnickou osobu jednat. Neměli by tedy bez vědomí a souhlasu předsedy (případně v jeho nepřítomnosti místopředsedy a dalšího člena výboru) z datovky nic odesílat, ale hlavně neměli by svým přihlášením do datovky vyvolávat účinky doručení dodaného dokumentu (protože odpovědný zástupce právnické osoby se v době, kdy se už písemnost považuje za doručenou, s jejím obsahem ještě neseznámil). Jenže se tak děje a úřadům v pozici odesílatele dokumentu je to jedno. Jakmile se do datovky přihlásí kterýkoliv člen statutárního orgánu, byť by mu stanovy i výslovně zakazovaly obsluhu datové schránky, bude se tímto jeho přihlášením nově dodaná datová zpráva považovat za řádně doručenou.
Přitom existují právnické osoby, a nemusejí to být nutně jen SVJ, kde vůle lidu dala dohromady individua s kulantně řečeno protichůdnými zájmy. Zasvěcení, kdo někdy zažili schůzi shromáždění vlastníků vědí, že nadsázka, s níž v tomto ohledu pracovala komedie Vlastníci, je minimální a v mnohém je to reálný obraz toho, jak takové schůze skutečně probíhají. Hravě se tak může po některé z nich stát, že osud, respektive váha hlasů aktuálně přítomných postaví výbor, kde bude snaha o jakoukoliv spolupráci předem odsouzena k nezdaru. Tito volení členové statutárního orgánu přitom odpovídají za škody SVJ celým svým majetkem.
Kdo tam vlezl? Ví jen ministerstvo
Co považuji u datových schránek za opravdový průšvih, snad dokonce jeden z největších, kterými systém trpí, je to, že si nechávají pro sebe, kdo a kdy z oprávněných uživatelů se do datovky přihlásil a způsobil tak doručení toho kterého dokumentu, případně nějaké podání odeslal.
Ne, že by to datovky nezaznamenávaly. Tento údaj ale má k dispozici jen Ministerstvo vnitra jako správce systému a není ochotno ho prozradit nikomu jinému než soudům, policii a dalším orgánům veřejné moci, zejména v případě sporů o platnost doručení (například v případech, kdy úřad doručuje do jiné datovky téže fyzické osoby, než by měl).
Běžným smrtelníkům takovou informaci vnitro neposkytne, a to ani tehdy, bude-li tvrdit a dokládat naléhavý právní zájem. Žádným jiným způsobem údaj o aktivitě jednotlivých uživatelů nejde zjistit ani z webového rozhraní mojedatovaschranka.cz, ani přes nástroje webové služby, se kterými pracují další obslužné aplikace. Neuvádí se v doručence zprávy ani v metadatech obálky.
Srovnejme to s tou samou situací v analogovém světě, v době před povinnými datovkami. Právnické osobě přijde dopis, a protože pošta doručuje s gustem v době, kdy drtivá většina zaměstnané populace není na adrese bydliště k zastižení, dopis uloží. Vyzvednout si ho může ten, kdo na poště předloží buď průkaz zmocněnce (kam se v minulosti zapisovala jména osob, k nimž předseda SVJ choval tolik důvěry, že jim oprávnění vyzvedávat poštu udělil), nebo zákaznickou kartu, kterou předseda někomu zapůjčí.
Povšimněte si prosím toho rozdílu: v analogovém světě jsou to výlučně čelní představitelé právnické osoby, kteří rozhodují o tom, koho pověří, aby dopis vyzvedl. A držitel průkazu nebo zákaznické karty pak pro vydání zásilky musí předložit průkaz totožnosti a podepsat její převzetí. Vyskytne-li se následně problém, není nic snazšího než dojít na poštu a nechat si toto potvrzení vyhledat. Přinejmenším v rámci reklamace doručení zásilky má pošta povinnost vám kopii stvrzenky vydat.
A teď zpátky do reality digitálního světa. Předseda SVJ, jemuž ostatní vlastníci bytů do výboru navolí záškodníka, co nedbá proseb ani varování před porušením stanov a přistupuje do datovky jako mravenci do cukřenky, nemá v současnosti efektivní nástroj, jak takovému nešvaru zamezit. Může chtít po nejbližší schůzi shromáždění změnu stanov, aby se okruh lidí spadajících pod statutární orgán omezil, ideálně tak, že se výbor přemění na pověřeného vlastníka.
Anebo má k dispozici ještě jednu cestu, jak se s takovou situací popasovat. Je to ale cesta, která půjde přímo proti státem prosazované digitalizaci. Jenže pokud stát ponechává v systému datovek tak závažný nedostatek a před sobě rovnými tají, který ze statutárů se do schránky kdy přihlásil, nemůže se divit, že si lidé najdou způsob, jak se před utajeným doručováním ochránit. Účel světí prostředky.
Zmocněte sami sebe
Správní řád, stejně jako daňový řád, občanský soudní řád i celá řada dalších procesních předpisů obsahuje ustanovení o zmocněnci, oprávněném za právnickou osobu jednat. V případě, že právnická osoba předloží plnou moc udělenou takovému zmocněnci, soud, policie nebo úřad už nebude doručovat do datové schránky právnické osoby, ale výlučně tomuto zmocněnci.
SVJ tak má možnost udělit plnou moc pro zastupování klidně i předsedovi svého výboru, kterému – pokud nebude mít dobrovolně jako fyzická osoba nepodnikající zřízenu datovou schránku – budou muset orgány veřejné moci dál doručovat postaru, klasickou pozemní poštou. Tuto plnou moc lze udělit jak na již probíhající řízení, tak dokonce i na všechna v budoucnu vzniklá řízení; v takovém případě ale správní řád vyžaduje plnou moc s úředně ověřeným podpisem.
Tímto způsobem lze doručování přes datovku zcela eliminovat, minimálně vůči těm odesílatelům, u kterých víte či předpokládáte, že vám do ní doručují nebo v budoucnu budou chtít doručovat. Připouštím, že jde o postup užitečný ve specifických situacích, hlavně u právnických osob, v jejichž vedení nepanují harmonické vztahy a které z nějakého důvodu dostávají víc než jednu obsílku za kvartál. Všude jinde by toto řešení bylo kladivem na komára.
Doufejme, že resort vnitra nebude investovat jen desetimiliony do reklamy na produkt, který cílová skupina tak jako tak povinně dostane, ale zbyde dost peněz i na vývoj tohoto produktu, aby začal být rozumně použitelný.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete dostávat exkluzivní tištěný speciál Lupa 3.0?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU