Cena bitcoinu vyjádřená v rezervní fiat měně – v našem případě pro zjednodušení dolaru – momentálně stagnuje a počítáno od vypuknutí ruského-ukrajinského konfliktu, který energetickou krizi nastartoval, je dole o 52 %. Cena elektřiny s dodávkou pro příští rok na evropské burze Power Exchange Central Europe naopak jen za poslední tři měsíce vyrostla o více než 200 % a za poslední rok téměř o 750 %.
I po čerstvé cenové korekci se tak drží nebezpečně blízko historických maxim, ať již vlivem války, nebo externích faktorů, jako jsou neplánovaný letní výpadek vodních a některých jaderných elektráren způsobených nedostatkem vody (v jednom případě na bezplatný pohon, v druhém ke chlazení).
Protože těžba bitcoinu představuje, nebo tak alespoň byla navržena, „ideální trh“, tedy dokonalou hospodářskou soutěž, mělo by se takové dění správně jen s velmi malým zpožděním odrážet na stavu sítě. Ta část minerů, kteří již dříve byli na hranici profitability, by měla vypínat své stroje a hashrate sítě zákonitě dále klesat. Jenže to se momentálně neděje, hashrate dokonce od chvíle, kdy se energetická krize alespoň v naší části světa začala vyhrocovat, naopak kontinuálně stoupá (dělá aktuálně asi 222,14 EH/s).
To je navíc v poměrně zajímavém kontrastu s velmi nízkou „on-chain“ aktivitou (transakcemi) a nezvykle nízkými transakčními poplatky na bitcoinovém blockchainu. Poplatky klesají již déle, za posledních sedm dní ale spadly zhruba o 21 % a jsou v rámci sedmidenních průměrů nejnižší od dubna 2020.
Když už jsme u dat, je to shodou okolností právě dnes, tedy ve středu 31. srpna, kdy bitcoinovou síť čeká (v době, kdy budete číst tento článek, již dokonce nejspíš proběhla) další pravidelná úprava obtížnosti, která zajišťuje, aby průměrná tvorba bloku trvala při jakékoli hashrate přibližně stejně dlouho (v optimálním případě každých deset minut, tedy ani rychleji, ani výrazně pomaleji).
Obtížnost se při aktuální úpravě nejen zvýší, ale zvýší se po delší době opravdu masivně. Přestože se finální úprava může nepatrně lišit, odhad v době psaní tohoto textu dělá nárůst o 7,2 %. Pro bližší představu jde o největší nárůst obtížnosti od letošního 21. ledna. Například předchozí zvýšení bylo o méně než procento (0,63), před tím o 1,74 procenta a tři předchozí úpravy byly směrem dolů (−5,01 %, −1,41 %, −2,34).
Obtížnost přímo reaguje na hashpower, tedy kombinovanou sílu všech těžařů v síti, a její výrazná úprava může znamenat jediné. Agregovaná hashpower sítě opět poměrně vysokým tempem roste. Mineři tedy pravděpodobně svoje stroje nejen nevypínají, ale buď se dokonce přidávají noví či staronoví hráči, nebo alespoň ti staří obnovují svůj „vozový park“, tedy pořídili nejnovější ASIC zařízení ve snaze vytáhnout z každé kWh maximum.
Pro jistotu zde rychle připomeňme, jak celý mechanismus těžby funguje a jaký je mezi jednotlivými veličinami přesně vztah. Miner, jehož hlavní motivace je čistě finanční, se podílí na dosahování síťového konsensu tím, že provádí takzvaný proof-of-work. Ten slouží jako důkaz vynaložené námahy při validaci bloku a jeho hlavní výhodou je nesporný počáteční vklad minera, který byl učiněn mimo samotnou síť právě ve formě spálené energie a nelze jej vrátit ani znovu použít a tím vynaložené náklady snížit. Tím si síť pojišťuje svoji bezpečnost.
Vynaložená námaha (tedy obtížnost) má podobu počtu hashí, které jsou třeba k dosažení parametru „D“ nastaveného sítí. Jak roste, nebo klesá agregovaná hash power (Hr), stoupá, nebo naopak klesá obtížnost toho, aby běžný čas na vytvoření bloku (Tn) zůstával v doporučeném časovém intervalu. Konsensus se tak rovná náhodou řízené „práci“ k produkci dalšího bloku + volbě nejdelšího blockchainu (největší kombinované obtížnosti).
Proč tedy obtížnost stoupá, když stoupají náklady? Než se pustíme do vysvětlování naší teorie proč, bylo by fér uvést i výjimky (potvrzující pravidlo). V polovině měsíce tak kupříkladu silně zadlužený a veřejně obchodovaný americký bitcoinový těžař Stronghold oznámil, že svoji energii raději skutečně prodá do sítě, než aby ji dál používal k těžbě bitcoinu.
Stronghold ale není tak docela obyčejný těžař. Firma v Pensylvánii provozuje dvě vlastní uhelné elektrárny a těžbě známější kryptoměny se věnovala s velkým pákovým efektem – měla na úvěr napůjčováno spoustu těžebního hardwaru. Překvapivý krok tak vlastně až zase tak moc neočekávatelný nebyl. Jak firma sama uvedla v oznámení pro investory, šlo o součást restrukturalizačního plánu, kdy nutně potřebovala zredukovat svůj dluh na polovinu. Firma zároveň vrátila 26 200 těžebních ASIC zařízení, která si na těžbu pronajímala, čímž předchozí zadlužení snížila o 67,4 milionu dolarů. Těžař tak zakončil kvartál s dluhem necelých 128 milionů dolarů.
Chování Strongholdu ale rozhodně není většinové chování. Většina těžebních farem samozřejmě nedisponuje vlastní elektrárnou, a tak může pouze vypnout stroje, pokud začne být těžba ztrátová. To se nicméně nezačne dít hned, těžba bitcoinu je dnes standardní dlouhodobě plánovanou operací, kde, podobně jako například v datacentrovém byznysu, stojíte zpočátku před volbou, zda zvolit obrovské kapitálové náklady na počátku, nebo riskovat, že při sebemenší turbulenci, případně dříve či později časem vykrvácíte na těch operačních. Cenu elektřiny tak mineři mívají zpravidla nasmlouvanou na dlouho, často i na několik let dopředu. Vysoká cena se zde projeví až se značným zpožděním.
Je tu také další podstatný faktor, na rozdíl od podstatné části průmyslu a tradičních těžebních operací není těžba bitcoinu nijak geograficky vázaná. To znamená, že pro těžaře není tak těžké objednat kamion a letadlo a přesunout své operace během krátké doby jinam. Přestože se to může zdát jako spousta práce, motivace v podobě nákladové arbitráže je obrovská.
Vytěžit jeden bitcoin s náklady na elektřinu nižšími, než je jeho aktuální cena, která se pohybuje těsně pod 20 tisíci dolary, je možné v 45 státech. Rekordmanem v nízkých nákladech na elektřinu je Kuvajt s necelými 1400 dolary za vytěžený bitcoin, na opačném spektru pak leží země jako Venezuela (246 500 dolarů) a Šalomounovy ostrovy (142 000 dolarů). V České republice je náklad na vytěžení jednoho bitcoinu odhadován na zhruba 27 500 dolarů. Odhad vychází ze spotřeby 1449 kWh 150 000 kWh na 1 BTC, aktuální spotřeba se může nepatrně lišit (opravili jsme původně chybně uvedený řád u odhadu spotřeby na vytěžení 1 BTC, pozn. redakce).
ČLÁNKY DO MAILU