Stalo se jaksi módním se učeně zamýšlet nad tím, zda má či nemá Invex budoucnost, zda je před či za svým zenitem, zda tam ještě za rok někde přijede atd. Nechci se pouštět do těchto úvah, necítím se dost silný v kramflecích, protože všechno záleží na postoji vystavovatelů – jaký si Invex udělají, takový ho budou, případně nebudou, mít. Právě jejich názory se ale každý rok mění třeba i několikrát od ostrého ne až po vlažné ano (nadšený z dalšího říjnového týdne stráveného v Brně je skutečně málokdo). Invex už pravděpodobně nepřekoná svůj rekord v návštěvnosti, tedy zhruba 150 000, ale podle mého soudu to není na škodu – v tomto případě velmi často méně znamená více. Stejně tak s obsazenou plochou to vypadá bledě, velké firmy, které prodávají zejména skrze distribuční kanály, a jak se zdá, pozvolna i distributoři sami, došli k závěru, že se jim účast na Invexu nevyplatí. Což o to, ona se asi mlokdy přímo vyplatila, ale zkrátka nešlo tam nebýt – prázdná plocha stornovaného stránku by okamžitě zavdala spekulacím, proč tam nejsou, zda mají krizi, jestli jsou před krachem. Tohle tabu padlo, nebýt na Invexu je dnes docela normální.
Podotkl jsem, že účast na Invexu se málokdy přímo vyplatila, což víceméně znamená nikdy. Invex není prodejní výstavou a nikdo tak neuživí svůj osmipatrový stánek tím, že by na něm přes pult lidem prodával počítače; malinko jiné je to ve službách, mezi něž pravda patří i Internet. Proč se tam tedy jezdí? Jak zaznívá ze všech stran, je to kvůli tomu, že člověk potká lidi z branže, které by jinak takto koncentrovaně nezachytil. S některými poklábosí o životě, s jinými o počasí, ale udržují se tím kontakty. A když pak za půl roku zvednou telefon a domluví se na nějakém obchodu, nemůsí to být v přímé souvislosti s Invexem, ale přesto na tom má svůj podíl. Ostatně mám s tím i osobní zkušenosti.
Kdybych měl hodnotit naši účast na Invex, nepochybně bych ji musel označit za úspěšnou. Obnovily se staré kontakty, některé nové se navázaly a dokonce i pár důležitých věcí domluvilo, což jsem snad ani nečekal. Upřímně řečeno to však jen minimálně souviselo s tím, že jsme kdesi v pavilonu P měli da sloupy s počítači – jediným efektem bylo, že nás tam navštěvovali čtenáři, což je sice pozitivní, ale za to utrpení to nestojí. První dva dny, které byly vyhrazeny pro odbornou veřejnost to ještě šlo, ale ubránit se náporu tužek-triček-tašek-nálepek-chtivých muflonů, jak tomuto typu návštěvníků začali říkat spolutrpitelé od jiného stánku (raději nejmenuji), byl velmi úděsný úkol. Nakonec jsme téměř rezignovali a raději se věnovali užitečnějším věcem a kolemstojící vystavovatele požádali, aby zasáhli jen v případě fyzického odnášení počítačů. Vydali jsme je tedy v plén masám, ale zatím se zdá, že to přežily bez velké úhony – jen z mého počítače jsem chvíli rozesílal maily s rokem 2004, jak nějaký vtipálek zkusil změnit datum. Stanou se ale věru jiné věci.
Co tedy bude za rok. Na Invexu zcela jistě budeme, čímž myslím naši fyzickou přítomnost. Není jiné možnosti jak během jediného týdne oběhat tolik firem a lidí, vytahat z nich novinky a ještě je potěšit svým zájmem. Nejsem si ale jist, zda nás najdete i v katalogu vystavovatelů – a u sloupů to už rozhodně nikdy nebude. Tato forma prezentace se podle mne ukazuje jako neefektivní už jen z psychologického hlediska. Počítače jsou věčně obsazené lidmi, které vůbec nezajímá, co chcete konkrétně vy ukazovat. Když se někdo se zájmem najde, těžko se k němu dostává a když se chce zeptat – a tohle mi přijde opravdu zvláštní – stojíte k němu vlastně zády, k počítači čelem. Ne, tohle není ideální způsob komunikace, a to ještě nesmím zapomenout, že se to celé odehrává vestoje – týden stání u sloupu, to už je docela dobrá tortura. Sloupy tedy ne, kdybychom tedy podlehli nutkání účastnit se Invexu aktivně, pak jedině s o něco klasičtějším stánkem, jaké byly vidět v Internetovém pavilonu X – „Havaj“ Seznamu se stolečkem, židličkami, občas něčím dobrým k pití a prostě pohoda je nepochybně velmi inspirativní.
Na takové úvahy je však naštěstí ještě brzo – kdyby se měla posílat objednávka dnes, momentální utkvělý dojem, že jsem absolvoval prohlídku parního válce zespodu, by pravděpodobně zvítězil nad vším ostatním a nejelo by se nikam.
Starší, související články:
ČLÁNKY DO MAILU