Všechna tato řešení mají své výhody i nevýhody, pro každý server je také vhodné něco jiného. Co funguje na Rootu či Lupě, by asi nefungovalo na iDnes, nebo alespoň ne tak dobře.
Jenže – musíme vůbec vymýšlet vlastní řešení? Nedá se počítat s tím, že má-li (nebo alespoň v minulosti měl) anglosaský Internet před tím českým zhruba dvouletý náskok, někdo už problémy s diskusemi vyřešil za nás? Podívejme se tedy na zahraniční servery, a to především na ty, které se zabývají IT/Internetem, a mělo by pro ně platit tedy něco podobného jako pro Lupu. Pomiňme netypický Slashdot, který je spíše diskusním fórem než elektronickým časopisem. Pro malé srovnání jsem zcela subjektivně vybral následující média:
Jak to zde vypadá s diskusemi? Americký Computerworld u vlastních článků žádnou diskusi nemá. Na jeho webu je jedna ze sekcí vyhrazena blogům, k jednotlivým příspěvkům je zde možné přidávat čtenářské názory volně (bez registrace). Na rozdíl od blogů třeba na Lupě se ale nezdá, že by si zde blogy mohl zakládat kdokoliv, alespoň jsem zde žádnou takovou volbu neobjevil. Jde podle všeho o „redakční blogy“, tedy jakousi obdobu komentářů či glos (vše o IT, ne o tom, že se autor včera špatně vyspal).
Na News.com lze komentáře přidávat i k jednotlivým článkům, ale pouze po registraci. Rubrika blogů zde existuje rovněž, ale opět není vidět možnost, jak si založit blog vlastní. Registrace je vyžadována i k diskusím u blogů.
Na Internetnews.com blogy založit nelze, komentáře k článkům přidávat také ne. Pouze v komentářové rubrice se nachází položka „Send feedback“, která ale funguje jako e-mail (ten nakonec můžete poslat kdekoliv, takže tohle ani nelze pokládat za speciální interaktivní funkcionalitu).
Na ZDnetu lze přidávat komentáře po registraci, blogy zde jsou, nedají se však zakládat nové. Přidání komentáře k blogu je možné opět jen po registraci. Tedy podle všeho totožný příklad jako u News.com.
A nakonec, The Register nemá žádné komentáře ani blogy.
Pro srovnání jsem ještě zahrnul několik serverů z oblasti technologií, byznysu a přírodních věd (opět zcela subjektivní výběr).
Výsledek? Na New Scientist lze posílat komentáře, ale pouze jako vzkaz redakci. Na Nature články přímo komentovat nelze, byť blogy zde existují. Nejsou však nijak viditelně propagovány a je problém se k nim vůbec doklikat. Zakládat nové blogy přirozeně nelze, v těch stávajících lze však příspěvky přidávat bez registrace. BioIT World naopak umožňuje přidávat poznámky bez registrace, komentovat lze však pouze některé články – podle všeho pouze delší, „zásadnější“ materiály (ne krátké zprávičky ve stylu „stalo se to a to, více informací viz…“). Na Economistu diskuse ani blogy neexistují vůbec.
(Všechny výše uvedené informace berte prosím s lehkou rezervou, mohlo se dobře stát, že jsem někde nějaké tlačítko přehlédl. Nicméně pro rámcovou představu to myslím postačuje. Pokud je nějaká funkce „zahrabaná“ do x-té úrovně vnoření, zřejmě o ni provozovatel nijak zvlášť nestojí.)
Výsledkem politiky zahraničních serverů je, že počet komentářů u článků, pokud vůbec existují, se pohybuje mezi jedním a pěti. Srovnejte to s českými servery a ještě vezměte v úvahu očekávané počty čtenářů.
Při sledování zahraničních serverů si člověk mimochodem všimne i další odlišnosti – prakticky zde neexistují ankety, známkování nebo automaticky generované „nejčtenější články“. Některé materiály jsou samozřejmě prohlášeny za klíčové a propagovány přednostně, to se však řídí rozhodnutím redakce, ne tím, jak kdo kliká (byť samozřejmě i zahraniční vydavatelé na zájmu a preferencích čtenářů nějak závisejí).
Proč mezi anglosaským a domácím pojetím existuje tak velký rozdíl? První nabízející se odpověď by vycházela z toho, že v USA jsou více posedlí všelijakými žalobami kohokoliv na kohokoliv, roztodivnými politickými korektnostmi apod. Nemoderovaná diskuse se pak pro provozovatele stává potenciální rozbuškou, která může snadno vyústit v soud. Samozřejmě můžete celý server polepit důraznými varováními o tom, že na názory v diskusích nenese provozovatel žádnou zodpovědnost, ale spoléhejte na to…
Jinou možností je, že interaktivita je u českých serverů, za kterými vesměs nestojí rozsáhlé redakční týmy, nutná z důvodů ryze praktických. Když není možné vytvořit dostatečně bohatý obsah vlastními silami, musejí server tvořit také čtenáři – diskusemi, hlasováním, známkováním, nebo už prostým klikáním na články, které se na základě toho budou nějak rozřazovat. A tak dále. Myslím ale, že hlavní příčinou odlišnosti mezi přístupem českých a anglosaských internetových vydavatelů je něco jiného, totiž používané statistiky. V minulosti se domácí servery trumfovaly počty čtenářů, počty přístupů, počty zobrazení bannerů či zhlédnutých stránek. Inzerenti na tato kritéria slyšeli – minimálně po určitou dobu. Odtud se pak zřejmě odvíjí i fakt, že provozovatelé českých serverů obvykle měli zájem na co nejvíce zhlédnutých stránkách – a ty byly generovány i diskusemi, blogy, klikáním v anketách, prostě čímkoliv. Počáteční stav tedy odpovídal volné diskusi a teprve postupně se začalo řešit, co vlastně s tím…
V anglosaském světě se internetoví inzerenti možná rozhodovali od počátku podle podobných kritérií jako u jiných médií – šlo jim spíše o profil čtenářů/tvář a zaměření webu. Nejvášnivější diskutéři ovšem nepatří mezi typické, „průměrné“ čtenáře serveru. To může znamenat leccos, klidně ale i to, že server zaplavený několika výtečníky má výrazně snížený kredit v očích sponzorů či inzerentů. Pokud je na serveru, který prezentujete jako zaměřený na bohaté bankéře, nejčtenější článek věnovaný slevám v hypermarketech, vzbuzuje to temné podezření. Lidé vzájemně si nadávající v diskusích také nepůsobí dojmem příštích kupců produktů XY, takže je lépe je ze serveru vymést. A tak dále.
Osobně se mi mimochodem přijde docela zajímavé řešení, které v „diskusi“ na Science Worldu (ano, do jakých hrůzných konců může dojít volnosti ponechaná diskuse na serveru zaměřeném na přírodní vědy…) navrhl přispěvatel používající nick Jose. Ke každému článku od jednoho čtenáře pouze jeden příspěvek. To sice může diskusi připravit o leccos zajímavého, ale donutí některé přispěvatele se alespoň mírnit (nakonec nějaká omezení nutící názor „koncentrovat“ existují i v jiných médiích). Podobný problém lze nakonec snadno vysledovat v diskusích mnoha českých serverů. X napíše komentář, odpoví mu na něj autor původního článku nebo diskutující Y. Vzápětí X kontruje. Je jasné, že takovou debatou chce málokdo nadále ztrácet čas – vzniká tím totiž důvodné podezření, že na další reakci by X opět něco dodal a celý proces by stejně neměl konce. Omezením příspěvků jednoho čtenáře se pak diskuse stane přehlednější, smysluplnější a snad bude lákat i více lidí, kteří by jinak neměli chuť se zaplétat do nikdy nekončících vláken. Snad.
Jaké řešení byste pro „zkrocení“ diskusí navrhovali vy?
ČLÁNKY DO MAILU