Pravidelným čtenářům Lupy jistě není třeba připomínat historii „dotací na broadband“. Snad si vzpomenou, že se začala psát ještě za předchozího ministra Vladimíra Mlynáře, který nejprve ve vládě neuspěl s daňovými úlevami na Internet, ale podařilo se mu prosadit alespoň v rámci rozpočtu Ministerstva informatiky (MI) ČR zřízení fondu (dotačního titulu) na rozvoj broadbandu. A do tohoto fondu vláda slíbila dát částku odpovídající procentu z výnosu privatizace Českého Telecomu. Ne ovšem ihned, ale v průběhu let 2006 až 2010. Na letošek vybojovala stávající ministryně informatiky Dana Bérová částku 200 milionů korun.
Snad také není třeba podrobněji rozvádět, že bylo ustaveno broadbandové fórum, které nejprve připravilo podrobnější podmínky pro žádosti o dotace, vypsalo termíny pro jejich podávání (pro letošní kalendářní rok), a pak je také vyhodnotilo. Ovšem skutečné rozhodnutí je už na ministerstvu a jeho vedení, protože broadbandové fórum má jen poradní hlas.
Tento týden jsme se konečně dočkali prvních zpráv o tom, jak první kolo žádostí o dotace dopadlo. Tedy „první kolo“ ve smyslu toho, že šlo o dotace pro letošní kalendářní rok, zatímco fond (dotační titul) bude existovat i v dalších letech a snad bude moci přidělovat i nějaké další peníze. A „první zprávy“ to jsou proto, že znám je zatím jen výčet projektů, které prošly sítem výběru a schválení ze strany MI ČR. Stále totiž chybí jedna velmi podstatná věc: kolik kdo dostane.
Proč nejsou zveřejněny výše dotací?
Ve výsledcích, které MI ČR zatím publikovalo (na svém webu), skutečně chybí jedna podstatná informace: jaká výše dotací byla komu přidělena. Je zde pouze konstatováno, že:
konkrétní finanční částky budou zveřejněny po ukončení jednání s vybranými subjekty.
Proč ale? To ministerstvo ještě neví, kolik komu přikleplo?
Je to prý proto, že ministerstvo v 90 procentech případů krátilo dotaci oproti tomu, co předkladatelé požadovali ve svém projektu. Takže nyní se musí se žadateli sejít a ověřit, zda na změněné podmínky přistoupí.
Dalším důvodem je to, že ministerstvo musí ještě zjistit, zda celková výše dotací na jeden projekt během tří let přesáhne či nepřesáhne částku 100.000 eur. Pokud by ji totiž přesáhla, musela by se dotace nejprve oznámit Evropské komisi (tzv. notifikovat). Takže MI ČR nyní bude muset získat od úspěšných žadatelů potvrzení o tom, že celková a skutečná výše dotací na jejich projekty (tj. nejen od MI ČR) nepřekročí onu hranici „de minimis“, tj. 100.000 eur (což je při dnešním kurzu cca 2,836 mil. korun). Pokud nepřekročí, bude dotace moci být vyplacena obratem. V opačném případě to asi bude zdlouhavější.
Co bylo vybráno?
Kromě výše dotací není přesně známo ani to, co obnáší projekty, které byly vybrány. Na webu MI ČR jsou sice uvedeni jak žadatelé, tak i názvy projektů, ale už nic více. Pravda, u některých projektů lze vytušit či alespoň dohledat, o co se asi jedná, ale u jiných už to tak snadné není. Lze ale vůbec očekávat, že MI ČR zveřejní nějaké podrobnosti k projektům, které vybralo?
Přímo z MI ČR jsem dostal jen náznak, že prý budou k dispozici, ale později. Přitom když jsem se podíval do propozic výběrového řízení, ohledně zveřejnění tam byl jen požadavek na souhlas žadatele se zveřejněním jeho jména (obchodního jména), adresy, dotačního titulu a výše dotace. O detailech samotného projektu se v souvislosti se zveřejněním nehovoří. Zato je tam ale zajímavá klauzule, že
příjemce dotace souhlasí s dalším bezplatným šířením projektu a jeho výsledků a využití know-how projektu (při zachování práv duševního vlastnictví).
Již letmým pohledem do výčtu vybraných projektů lze zjistit, že je zde zastoupeno opravdu široké spektrum: od projektů z oblasti infrastruktury (povětšinou mimo velká města) přes projekty nabízející obsah a služby až po osvětové akce. Stejně tak jsou zde zastoupeny projekty, ze kterých „broadband“ přímo čiší, stejně jako projekty, které na propustnosti a kapacitě už asi tak závislé nebudou – jako třeba centrální elektronická podatelna (Hospodářské komory ČR) či systém objednávání pacientů přes Internet v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Ale to není v rozporu s propozicemi výběrového řízení, kde vazba na broadband (vysokorychlostní přístup k Internetu) nebyla plošná a až tak striktní.
Cílem toho článku ale není podrobně rozebírat, které projekty uspěly a co obnáší. To bude „na delší povídání“, až budou k dispozici relevantní informace. A spíše to asi bude muset být nějaký seriál o jednotlivých projektech.
Co nebylo vybráno?
Dnes bych se rád zastavil spíše u toho, co vybráno nebylo. Seznam neúspěšných projektů nejspíše zveřejněn nebude (nebo alespoň tak tipuji). Nicméně alespoň dva neúspěšní žadatelé o sobě dali vědět předen, když sami o svých žádostech informovali. Pozorní čtenáři Lupy jistě už tuší, že jde o:
- projekt „celopražského Internetu zdarma“, který měl zálusk hned na polovinu z celé letošní částky 200 milionů korun,
- projekt Praha5.Net, který již existuje a běží a žádal o prostředky na své další rozšíření (o 13 vysílačů, resp. základnových stanic).
Dnes již je jasné, že tyto projekty se svými žádostmi o dotace z dotačního titulu MI ČR neuspěly (nejsou na zveřejněném seznamu příjemců). Zřejmě se tedy naplnily původní předpoklady o tom, že zaměření těchto projektů nesplňuje podmínky samotného dotačního titulu ohledně toho, že chce podporovat rozvoj infrastruktury jen tam, kde tato dosud chybí – což není případ Prahy. Nehledě již na možné (a dle mého názoru pravděpodobné) problémy s nedovolenou veřejnou podporou těchto projektů.
Jak ale na svůj neúspěch reagují autoři těchto projektů?
Praha5.Net: jak dál?
Z Prahy 5 jsem k výsledkům výběrového řízení dostal následující vyjádření:
Neposkytnutí dotace pro nás znamená úbytek financí a změnu časového harmonogramu připravovaného rozšíření. Městská část pro pokrytí většiny svého území (cca 95 procent) plánovala stavbu dalších 13 vysílačů. V současné době jsou rozpracovány tři vysílače (pro pokrytí nábřeží, který již běží ve zkušebním provozu, druhý na Smíchově a třetí pro pokrytí oblasti Farkáně). Může nyní dojít k časovému posunu, ale pevně věřím, že tyto vysílače zrealizujeme v letošním roce. O dalším rozšíření budeme uvažovat podle finančních možností."
Z další části vyjádření také vyplývá, že městská část Prahy 5 hodlá zůstat u „nízkorychlostního“ veřejného Internetu (s rychlostí 64 kbit/s, s omezením jen na nejpoužívanější služby, na maximálně 2000 uživatelů a maximální délku souvislého připojení 12 hodin). Takovéto připojení prý v Praze nikdo skrze WiFi komerčně neposkytuje.
S tímto názorem si dovolím souhlasit: jde o určité „základní připojení“, které může méně zkušené uživatele nalákat na Internet, posilovat tím informační gramotnost a tím dokonce „generovat“ zákazníky pro komerční providery (a nikoli jim je přebírat). Proto tomuto projektu fandím.
V současné době je v celé síti Praha5.Net registrováno přes 6000 uživatelů. Ovšem počty skutečně připojených uživatelů jsou podstatně menší. Na následujícím obrázku vidíte statistiku ze včerejšího podvečera, kdy bylo připojeno na 567 uživatelů, kteří generovali celkový datový tok kolem 8 Mbit/s (což odpovídá cca 14 kbit/s na jednoho).
Celopražský Internet zdarma
Druhý projekt, se kterým přišel pražský magistrát a který se nijak netajil inspirací projektem Praha5.Net, je projekt „celopražského Internetu zdarma“. Ten se ale již od počátku odlišoval tím, že chtěl „jít do vyšších rychlostí“ a nejspíše také skrze jiné technologie než WiFi. Tím by ale již přerostl negarantované „základní připojení“, jaké komerční provideři neposkytují, a už by jim začal konkurovat.
Nehledě na to, že v poslední době tento projekt (jak jsem psal i zde na Lupě) „zmutoval“ do placeného. To když se jeho autoři nechali slyšet, že zdarma by byl jen přístup na weby úřadů, zatímco ostatní konektivita by již byla placená. A s dovětkem, že by to bylo levnější než u komerčních providerů. To ale už opravdu zavání tím, že tady chce veřejná sféra podnikat a konkurovat komerčním providerům, navíc se státní dotací.
Jak ale autoři tohoto projektu reagovali na oznámený výsledek výběrového řízení? Zde mám jen zprostředkované informace, převzaté ze zpravodajství ČTK:
Pražský magistrát nedostal od státu dotaci na zavedení bezplatného Internetu pro obyvatele. Náklady na vybudování pevné rádiové sítě se odhadují na 150 milionů korun. Město požádalo o 100 milionů z fondu ministerstva informatiky, ve výběrovém řízení neuspělo. Záměr přesto trvá, řekl mluvčí magistrátu Jiří Wolf.
Magistrát bude podle něho usilovat o dotaci z fondu regionálního rozvoje Evropské unie na bezplatný Internet. Peníze z tohoto fondu mohou směřovat jen do vymezeného území metropole. ‚Nebylo by to ve všech městských částech,‘ uvedl Jiří Wolf."
Povšimněte si na tomto vyjádření jedné zajímavé skutečnosti: už se zde nemluví o tom, že by mělo jít o placené připojení (levnější než u komerčních providerů). Už se opět zdůrazňuje, že by mělo jít o „bezplatný Internet“.
I další mají zálusk
Kromě magistrátu a Prahy 5 se myšlenka „Internetu zdarma“ začíná objevovat i u dalších městských částí. Již zmiňovaný článek ČTK informuje o záměrech Prahy 13, kde chtějí jit až na 128 kbit/s:
Bezplatný Internet chce zavést také Praha 13. Zkušební provoz by mohl začít v některých částech obvodu na přelomu února a března, uvedl v aktuálním vydání radničního zpravodaje starosta David Vodrážka. Počítá se s rychlostí 128 kbit/s."
Podobné snahy vykazuje i Praha 11, i když zde zřejmě nejde o iniciativu městské části jako takové, ale místní ODS. I zde ale jsou zatím ve stádiu záměru a prováděcí studie:
ODS Praha 11 a klub ODS Prahy 11 zařadil do návrhu rozpočtu částku 500.000 korun za účelem vypracování studie pro instalaci bezdrátového Internetu, který by měl být zdarma pro obyvatele Prahy 11.
V již schváleném rozpočtu Prahy 11 na rok 2006 [PDF, 195 kB] se pak skutečně objevila částka 300.000 korun (místo 500.000 korun) na „Internet pro občany“, zřejmě skutečně jen na studii.
ČLÁNKY DO MAILU