Jak ČR naplňuje Digitální agendu?

Jako členská země Evropské unie podléháme pravidelnému hodnocení toho, jak dalece je náš sektor telekomunikací (resp. elektronických komunikací) rozvinutý a jak dobře transponujeme a dodržujeme unijní právo (tzv. acquis) v této oblasti. Dříve se tak dělo formou tzv. implementačních zpráv, které Evropská komise vydávala pravidelně každý rok, byť pokaždé s větším a větším zpožděním. Poslední takovouto zprávu, za rok 2009, zveřejnila Komise v květnu loňského roku.

Jednalo se tedy o hodnocení, které bylo jak kvantitativní (přinášelo řadu zajímavých statistik, například o počtech broadbandových přípojek v jednotlivých zemích atd.), tak kvalitativní (hodnotilo, co a jak jsme stihli transponovat, co děláme jinak, než si EU představuje atd.).

Význam takovéhoto hodnocení v poslední době ještě stoupl, zejména kvůli novému evropskému regulačnímu rámci telekomunikací, který měly všechny členské země transponovat do 25. května 2011. Což se mimochodem v ČR nepodařilo, a příslušná novela (zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích) je teprve v Poslanecké sněmovně Parlamentu, kde čeká na své první čtení.

Nicméně další implementační zprávy, za rok 2010 ani za další roky, se již nedočkáme. Komise jejich vydávání ukončila – a přešla na novou formu zveřejňování svých pravidelných hodnocení.

Tato změna souvisí s určitým rozšířením „záběru“, z telekomunikací (elektronických komunikací) na celou tzv. Digitální agendu, tak jak ji EU formulovala  v květnu loňského roku (jako Digitální agendu pro Evropu). Nově tak místo „implementační zprávy“ vydává „Digital Agenda Scoreboard“, neboli jakousi „výsledkovou tabuli“ implementace Digitální agendy.

Stále však jde o hodnocení, které má jak „kvantitativní“ část (nejrůznější ukazatele a statistiky), tak i část „slovní“, kde Komise hodnotí  náš pokrok, včetně svého pohledu na aktivity našich regulačních orgánů.

Takovéto „slovní“ hodnocení jednotlivých zemí najdete zde, včetně některých kandidátů či zájemců o vstup do EU (jako je Chorvatsko či Turecko). Konkrétně hodnocení ČR najdete zde.

Pokud jde o „kvantitativní“ hodnocení, to je nyní řešeno docela „parádně“: k dispozici jsou jak zdrojová data (za všechny země), tak i jejich národní přehledy v podobě spreadsheetů (byť jen pro broadbandové ukazatele), a stejně tak nejrůznější grafy, které popisují jak aktuální situaci, tak i situaci z předchozích let.

Asi nejvýstižnějším „kvantitativním“ přehledem je pak to, co ukazuje následující obrázek: jde o „profil“ České republiky, ukazující oblasti ve kterých jsme nad průměrem EU27 (tmavší zelené pruhy, směřující doprava), nebo naopak pod tímto průměrem (světlejší zelené pruhy, vedené doleva).

Takovýto profil si můžete nechat snadno vygenerovat (zde) pro kteroukoli členskou zemi EU (a také Turecko, Norsko, Chorvatsko a Island), pro všechny nebo jen pro některé statistiky.

Jak Evropská komise hodnotí ČR?

Pojďme nejprve ke „slovnímu“ hodnocení České republiky ze strany Evropské komise. To má, stejně jako hodnocení všech ostatních zemí, dvě značně odlišné části: poměrně podrobné hodnocení sektoru telekomunikací, včetně regulačních aspektů, a jen velmi stručné hodnocení ostatních aspektů (jakoby těch ostatních z Digitální agendy).

Působí to tak, jako kdyby byla ještě standardně připravována původní implementační zpráva, a na poslední chvíli někdo rozhodl o změně na „Digital Agenda Scoreboard“ – a tak se k podrobnějšímu hodnocení telekomunikací rychle přidalo aspoň pár řádek o ostatních aspektech, jako je e-government či využití Internetu jeho uživateli.

Část věnovanou telekomunikacím, která připomíná původní implementační zprávu (plný text), si dovolím celkově zhodnotit jako velmi diplomatickou, která jen decentně naznačuje určité názorové rozdíly mezi představami Komise a postoji (i činy) národního regulátora. Většiny problémů, které trápí běžné uživatele – zejména pak existenci „cenové propasti“ a  zásadních odlišností mezi ceníkovými cenami, na které jsou odkázáni běžní uživatelé z řad soukromých osob, a individuálními cenami dosahovanými firemními zákazníky – si toto hodnocení vůbec nevšímá. Stejně tak si hodnocení Komise vůbec nevšímá absence virtuálních mobilních operátorů, jako jednoho možného (a asi nejpřirozenějšího) řešení tohoto problému.

Zde si neodpustím malou odbočku: když už nemáme virtuální mobilní operátory, kteří by „boj o zákazníka“ rozšířili i na ty nejmenší zákazníky (zatímco reální operátoři bojují jen o větší zákazníky), možná se u nás ujme jiné, poněkud specifické řešení, kdy se do boje o „masového“ zákazníka pustí slevové servery. Narážím tím na tuto akci Slevomatu, v rámci které prodává Internet v mobilu od Vodafone (byť  zatím jen jednorázově, na 3 měsíce), se slevou 52 %.

Podle mého dřívějšího zjištění jde o nejnižší slevu, jakou mobilní operátoři poskytují svým firemním zákazníkům (ta se pohybuje od 50 po 90 procent, někdy dokonce i více, podrobněji). Tipuji, že jde o první vlaštovku, na které si obě strany testují své možnosti i svou „sílu“. Podstatné bude až to, jak to dopadne a jaké bude pokračování takovýchto nabídek.

Zpět ale k hodnocení našich telekomunikací  ze strany Komise: to nám skutečně nevytýká nic zásadního. Je spíše konstatující (většinou jen popisuje, co a jak se událo), a jen opravdu minimálně vyjadřuje nějaké své hodnocení či názor. Jako kdyby úředníci v Bruselu jen mechanicky zkompilovali podklady dodané tuzemskými úředníky. 

A tak snad jediná ostřejší výtka souvisí s plánovanou aukcí kmitočtů pro mobilní operátory. A také je vlastně jen „přetlumočením“ názoru někoho jiného: hodnocení zmiňuje, že řada významných hráčů měla ostře ohradit proti tomu, že finální záměr nepočítá se specifickými podmínkami pro vstup nových hráčů, zatímco původní dokument z veřejné konzultace tak činil (viz strana 6).

Pak už lze zmínit snad jen „velmi jemné“ zmínky o tom, že terminační poplatky jsou u nás stále poměrně vysoké (bez dalšího rozvádění), či konstatování, že absence cenové regulace u některých relevantních trhů není podle Komise podložena daty (opět ale bez další diskuse a jen na úrovni diplomatického konstatování). 

Jak jsme na tom podle čísel?

Druhá část „slovního“ hodnocení je vlastně jen stručnou rekapitulací nejzajímavějších „kvantitativních“ ukazatelů. Tak si je srovnejme s příslušnými čísly na grafech, které Scoreboard nabízí. 

Nejprve si znovu ukažme relativní srovnání (s průměrem EU), tentokráte ale omezené jen na oblast infrastruktury pro  broadbandu. Jde vlastně o horní část předchozího (prvního) obrázku.

Jak je z obrázku patrné, jsme pod průměrem EU, pokud jde o celkovou penetraci broadbandu. Což je dobře známý fakt, který jistě nepřekvapuje. Podle Komise, která zde čerpá z informací pocházejících (zřejmě) od našeho regulátora,  u nás  připadá 21,6 broadbandové přípojky na 100 obyvatel, zatímco průměr EU27 je 26,6.

Zajímavé může být to, že jsme naopak vysoko nad evropským průměrem, pokud jde o podíl „nových hráčů“ (anglicky: new entrants) na poskytování pevného broadbandu. To obecně naznačují první dva obrázky a detailněji ukazuje následující obrázek, který přináší srovnání s ostatními zeměmi.

Podle tohoto obrázku u nás „noví hráči“ zřídili na 67,1 % pevných broadbandových, zatímco průměr celé EU27 je nižší: pouze 56,7 %. Znamená to tedy, že ČR je zemí zaslíbenou fixně-broadbandové konkurenci?

Bohužel nikoli. Jde pouze o důsledek skladby našeho pevného broadbandu, což je opět notoricky známá skutečnost: máme neobyčejně vysoký podíl WiFi přípojek, které jsou i zde započítávány do pevného broadbandu, a to na straně „nových hráčů“ (definovaných tak, že nejde o inkumbenty, neboli bývalé monopolní operátory).

S tím souvisí i to, že podíl DSL na celkovém pevném broadbandu vychází v ČR výrazně pod průměrem EU: pouze 37,9 %, oproti celounijnímu průměru 77,2 %.

Škoda jen, že v grafech není zachycen také podíl nejperspektivnější varianty připojení, kterou je optika. Tady bychom také asi byli na chvostu.

Pokulháváme i v mobilním připojení

Pokud se ještě na chvíli vrátíme k prvním dvěma obrázkům dnešního článku, je na nich vidět, že v oblasti infrastruktury a připojování k Internetu jsme lehce nad průměrem EU ještě u pokrytí venkovských oblastí, a také u připojení firem.

V ostatních ohledech, zejména u mobilního broadbandu, jsme naopak výrazněji pod průměrem. Tak třeba u 3G pokrytí jsme na 85 % populace, přičemž průměr EU činí 89,9 % populace (a v některých zemích je dokonce 100 %). U nás ale samozřejmě jde o pokrytí realizované všemi variantami 3G technologií (tedy i CDMA a UMTS/FDD) – protože jinak, při pokrytí 50 % populace, které naši mobilní operátoři právě v současné době oslavují, bychom ostře vybočovali z řady a notně kazili unijní průměr.

Ještě méně lichotivé je pro nás to, kolik lidí využívá svůj mobil (a technologii UMTS) pro přístup k Internetu. Protože zde už nám nepomáhá efekt oněch „alternativních 3G technologií“.  Navíc jsme zde handicapováni ještě i tím, že ke zlepšování dostupnosti UMTS dochází až v poslední době, a do popisovaných statistik se mohlo promítnout jen omezeně.

Důležité přitom je, že by se mělo jednat o  průzkum mezi jednotlivci od 16 do 74 let, formou dotazování (a nikoli formou výpočtu, z počtu uživatelů, aktivací atd.).

Málo aktivní uživatelé Internetu?

Co mne na výsledcích celého Digital Agenda Scoreboard překvapilo asi nejvíce, jsou výsledky ČR v oblasti využití internetových služeb. Ty jsou prezentovány jednak v přepočtu na celou populaci a jednak v přepočtu na uživatele Internetu. V obou případech to pro nás vychází špatně (ve většině oblastí jsme hluboko pod průměrem), ale asi nejvíce je to patrné v přepočtu na uživatele Internetu. Ukažme si to na následujícím obrázku:

Nad průměrem EU jsme jen u čtení novin a časopisů online, a mírně také u prohlížení a stahování her, obrázků, filmů a hudby. Jinak jsme ale naopak hluboko pod unijním průměrem. A to včetně „uploadování vlastního obsahu“, čím je míněno nahrávání vlastních textů, obrázků, fotek, videa, hudby na jakékoli weby.

Znamená to, že naše internetová populace je v tomto ohledu výrazněji „sobecká“ či „líná“, oproti jiným členským zemím?  Nebo je naopak rozvážnější a obezřetnější, když více přemýšlí, co a jak ze své vlastní produkce je možné zveřejnit na Internetu?

Pro odpověď by bylo třeba znát detailnější strukturu toho, co a kam je uploadováno.

eGovernment: jak pro koho

Jiným zajímavým, ale nikoli překvapivým momentem, je oblast eGovernmentu. Zde už řada předchozích statistik a průzkumů  ukázala, že služby eGovernmentu pro firemní sektor jsou na tom mnohem lépe (a jsou také mnohem více využívány), než služby pro jednotlivce, resp. občany.

Digital Agenda Scoreboard vše potvrzuje: jak je z následujícího obrázku vidět, nad průměrem EU je obecně dostupnost služeb e-governmentu pro firmy, stejně jako jejich využití. Lehce pod průměrem je pak pouze podávání vyplněných formulářů ze strany firem a využití služeb e-procurementu ze strany firem.

U občanů jsou ale všechny ukazatele hlouběji pod průměrem: jak dostupnost služeb e-governmentu pro občany, tak i jejich využití samotnými občany, včetně podávání vyplněných formulářů (které je nejhlouběji pod průměrem).

e-commerce: hlavně pro firmy

Obdobná, či dokonce asi ještě větší „polarizace“, panuje podle Digital Agenda Scoreboard i v oblasti e-commerce. Zatímco naše firmy tuto oblasti využívají nadprůměrně, zejména pokud jde o podíl obratu z e-commerce, samotní  zákazníci jsou naopak ještě výrazněji pod průměrem EU. A ze všeho nejméně jsou ochotni nakupovat online obsah.

Tyto skutečnosti působí na první pohled nekonzistentně: na kom tedy naše firmy generují své nadprůměrné podíly v rámci e-commerce, když samotná internetová populace toho skrze e-commerce nakupuje naopak podprůměrně?

Vysvětlení je nejspíše takové, že zde jde o odchylky od dvou různých průměrů: zatímco na straně uživatelů (spotřebitelů) jde zřejmě jen o e-commerce charakteru B2C (tedy: prodej od firem ke koncovým spotřebitelům), v případě firem jde jak o B2C, tak i o B2B (mezi firmami). A pak jde i o to, jak jsou vzájemně vyváženy tyto dva segmenty (B2C a B2B).

Pro zajímavost: třeba ve Francii jsou na tom přesně obráceně: zde jsou uživatelé v rámci e-commerce naopak nadprůměrní, zatímco firmy pod průměrem EU27.