Pořad Show Jana Krause se vysílá již léta letoucí na různých televizních stanicích, pod různými názvy. Je pravda, že se docela vyvíjí, nikoliv snad ve formě, ale spíše, řekněme, ve vyrovnanosti. Když jsem se díval na poslední díl ve středu 25. března, měl jsem pocit, že se dívám na docela milé popovídání přátel. Od dřívější tvrdé ironičnosti dospívá Jan Kraus až k jakési šípovské milosti.
Na úvod pořadu jsou groteskně zrychlené scénky, které ale nejsou moc scénkami. Tady by skoro stálo za to použít něco ve stylu mistra Beana nebo Benny Hilla. Věřím, že Kraus by to byl schopen kvalitně připravit i zahrát. Kdyby tam pokaždé byla tříminutová hraná scénka, pořad by to pozdvihlo. Mohlo by jich v průběhu pořadu být i více. Ovšem vzrostly by náklady, a to se dnes žádné televizi nezamlouvá. Šetřit se musí, i když je to vždy na úkor kvality a zábavnosti pořadu.
V úvodu Kraus používá aktuality – glosuje jakýsi večírek i milionkrát probraného exministra, který pustil katarského prince, a pak soudce, který kradl v tramvaji. Nezasmál jsem se, protože jsou to notoricky známé záležitosti a už se snad ani nedají zesměšnit více. Vím, že najít něco skutečně k popukání v český politických vodách je těžké, protože jde mnohem spíše o projevy absolutní trapnosti a malosti českých politiků a dalších představitelů veřejného života. Ovšem, to je riziko Krausova zaměstnání – být, či nebýt vtipný, v tom to vězí.
Následují glosy článků z novin. Poměrně vtipná zmínka je o opatřeních za dva miliony kvůli křečkům. Jinak nic moc veselého.
Konečně se dostáváme k meritu věci, tedy k povídání s hosty pořadu.
První je rozhovor s Janem Čenským. O princích a o umění chovat se zdvořile. „Proč Kraus nemůže hrát prince a jiné kladné postavy?“ uvažuje Kraus. Odpověď je nasnadě. Kraus vypadá tak, jak vypadá. Jenže na to je odpověď: doktor Štrosmajer. I Miloš Kopecký byl, dle zjevu, předurčen k rolím darebáků a chlípníků. Ale byl to vynikající herec, mající v sobě hluboké lidství. Takže i Kraus byl mohl hrát sympatickou roli. Jen by musela být vystavěna přímo pro něho. Čenský vypráví, jak málem uškrtil Chýlkovou. Jak učí vystupování, komunikaci… s praktickou ukázkou na divačce.
Zde je cítit první změna v pořadu oproti dřívějšku. Žena z publika není ztrapněna a zesměšněna. Kraus po ní zkouší to, co ji učil Čenský, je jistější než vybraná slečna, ale slečna byla sympatičtější, lidštější. Ona řekla:Stojím vedle krásného pana Čenského a taky vedle vás.
Kraus jí poučí větou z titulku tohoto článku, a přesto tohle pouští do výsledného sestřihu. Je vidět, že roste ne jako moderátor a bavič (to také), ale hlavně jako člověk, který dokáže nechat shodit i sám sebe, tedy roste jako člověk moudrý. Z úst Čenského zazní kouzelný vtip Květy Fialové: Co vidí optimista, když kouká na hřbitov? Samá plus.
Čenský pokračuje vtipem na svůj účet o tom, jak nějaká paní volala: “Princi!” On zabrzdil na kole, otočil se a pochopil, že paní volá na svou kolii.
Pořad ozvláštní sympatická písnička Simony Martausové a pak rozhovor s ní. Slečna byla krásná, docela mile zpívala o normálním, obyčejném, příjemném, rodinném životě plném lásky, který by chtěla žít. Je naprosto přirozená, smějící se, budící ve všech dobrou náladu hrabalovského krasosmutnění. O svých kolezích z kapely radostně prohlašuje, že ji neobtěžují, oni mají svoje ženy, které obtěžují. Její život je super. Občas má “závažný” problém. Např. v den natáčení se rozhodovala: růžové nebo bílé silonky? Chce žít jednoduše, tak jako žili babička s dědečkem.
Finální je rozhovor s Dominikem Landsmanem, mužem v domácnosti. Napsal knihu “Deníček moderního fotra”. V podstatě se nechá vydržovat a je s dítětem doma. Zažívá pouze dvě fáze dne a noci – přebalování a nevyspání, nic mezi tím. Jediný cíl je, aby ten den přežil. A aby to dítě přežilo a nějaká nástavba – naučí ho občas jedno slovo. Už jich zvládá pět, ale špatně. Není mu rozumět. Kromě slova kurva. Dětský říkadla jsou stupidní, úplně to neobohacuje, ale jemu se to líbí.
Fyzicky je strhaný, ale neobohacuje ho to ani intelektuálně. Ubývá mu slovní zásoba. Když ho syn posílá pryč, znamená to, že se podělal. Miluje pohádku o tom, jak krteček rodí paní králíčkovou, vysloveně z ní tahá králíky. Synovi se to líbí.
Asi budu zase podezřelý nepřátelům Primy na těchto stránkách, ale na závěr musím konstatovat, že Show Jana Krause je vynikající pořad na české poměry. Jenom, jak už jsem napsal v úvodu, by stálo za to ho obohatit krátkými, groteskními scénkami s jasnými, vtipnými pointami.
ČLÁNKY DO MAILU