Spíš bych v tom viděl důsledek toho, jak jsou u nás zákony vytvářeny. Pokud zákonodárce někde vidí někoho, kdo je v nevýhodném postavení, nesnaží se zákonem vytvořit rovnováhu. Místo toho se snaží médiím ukázat, jak razantně problém vyřešil, a vytvoří nerovnováhu opačnou, daleko větší, než byla ta původní. Typickým příkladem tohoto zhoubného myšlení je ona populární absolutní přednost chodců na přechodech.