Záměrem World Internet Project je realizace dlouhodobého výzkumu, který se zabývá vlivem počítačů, Internetu a příbuzných technologií na jedince, rodinu a společnost v celosvětovém měřítku. Projekt vznikl v Center for the Digital Future v roce 1999 na univerzitě UCLA (Los Angeles), loni se centrum přesunulo v rámci města formálně pod univerzitu USC Annenberg. Centrum mimochodem sídlí v centru Los Angeles v jednom z luxusních mrakodrapů (výhled z okna) a má mocné sponzory typu America Online, Sony, Microsoft, Verizon, Time Warner Companies atd. V USA se i výzkumným centrům může dařit provozovat poměrně výnosný „business“.
Celosvětově se projektu účastní již přes 20 zemí z celého světa, například Argentina, Austrálie, Bolivie, Čína, Estonsko, Francie, Německo, Indie, Jižní Korea, Švédsko atd. Jak je vidět, projekt se snaží pokrýt pokud možno všechny světadíly a méně i více „internetově rozvinuté“ oblasti světa. Poslední zatím neoficiální „akvizice“ projektu směřují také do Afriky.
Základem projektu je, že jednotlivé země si z vlastních zdrojů financují svoje národní výzkumy, přičemž dodržují využití stanovených základních otázek, u kterých se pak řeší mezinárodní srovnání. Podmínkou pro vstup do projektu je realizace dlouhodobého kvantitativního výzkumu, který je realizován na minimálně 1500 respondentech, jejichž struktura je reprezentativní vzhledem k populaci příslušné země, jinými slovy: výsledky výzkumu je možné zobecnit na populaci příslušné země (existují však i výjimky, např. v Číně si lze reprezentativní výzkum jen těžko představit).
O Světovém projektu v České republice
Jak jsem již uvedl, každá země si platí příslušný výzkum sama a nejinak je tomu u nás. V České republice je projekt financován z grantu MŠMT Světový projekt o internetu – Česká republika (1P05ME751), projekt je realizován na Fakultě sociálních studií Masarykovy university v Brně a řešitelem projektu jsem já sám. Finance na projekt se podařilo získat na období 2005 – 2008, takže mohou být realizovány čtyři reprezentativní výzkumy na české populaci. Bohužel se v ČR nepodařil najít zatím žádný komerční partner projektu (sponzoři, hlaste se), který by měl o data zájem, a tak je český projekt spíše „chudým příbuzným“, což s sebou nese různé nepříjemné důsledky, kterými čtenáře nebudu zatěžovat.
První výzkum v ČR byl realizován v září 2005, sběr dat provedla agentura STEM s využitím rozhovorů tváří v tvář. Výzkumu se zúčastnilo 1832 respondentů starších 12ti let, přičemž výzkumný vzorek byl reprezentativní vzhledem k pohlaví, vzdělání, věku, regionu a velikosti místa bydliště. Velká většina použitých otázek ve výzkumu byla převzata ze základních otázek projektu World Internet Project, vzhledem k omezeným financím jsme však nemohli pokrýt všechna témata, která by bylo pokrýt potřeba. Přesto výzkum zachytil mnoho zajímavých oblastí, z nichž některé bychom postupně rádi čtenářům představili.
Penetrace Internetu v ČR
Základní otázka zjišťující penetraci Internetu byla následující:
Používáte vy osobně Internet, to je www stránky, e-mail nebo kteroukoliv jinou část Internetu?
(ano-ne), otázka byla převzata na základě mezinárodní metodologie.
Na tuto otázku odpovědělo kladně 49,6 procent respondentů, přičemž na Internetu najdeme 53,9 procent mužů a 46,1 procent žen. Ačkoliv otázka na penetraci Internetu byla formulována poměrně „měkce“, byli jsme překvapeni téměř 50procentní penetrací. Zapátráme-li však po výsledcích jiných agentur, není výsledek až tak překvapující, například tisková zpráva společnosti Factum Invenio z října 2004 mluví o penetraci 42 procent na populaci nad 15 let, přičemž v našem výzkumu byla populace nad 12 let, což znamená vyšší penetraci (viz dále), plus časový rozdíl mezi oběma výzkumy. Přesto jsou rozdílná čísla od různých agentur u tohoto základního čísla udivující, což by ale bylo téma na samostatný článek.
Používání Internetu doma pak uvedlo 35,4 procent lidí, u žen to bylo 31,1 procent, u mužů 40,2 procent. Všimněte si, že rozdíl muži versus ženy je o něco větší u používání Internetu doma. Tady se nabízí srovnání s výzkumem ČSÚ, který uvádí 19 procent připojených domácností k Internetu v prvním kvartále 2005. Nicméně jednotkou výzkumu ČSÚ je domácnost, v našem výzkumu je to jedinec, přičemž na jeden online počítač ve vícečlenných domácnostech připadá typicky více lidí. Vezmeme-li poměr z našeho a ČSÚ výzkumu 35,4 : 20 (dejme tomu, že za půl roku přibylo 1 procento online počítačů v domácnostech), tak by to odpovídalo průměrně necelým dvěma lidem (1,77) na jeden online počítač, což je myslím poměrně reálné číslo.
Dále v grafech ukážeme podíly penetrace internetu celkem a doma podle věku, vzdělání, příjmu domácnosti a sociální pozice respondenta.
Graf ukazuje, jak strmě u nás klesá penetrace Internetu spolu s věkem. Zatímco nejmladší kategorie 12 – 15 let používá Internet z 88 procent, u starších 61 let to je jen 12 procent. Zajímavé jsou také rozdíly u používání Internetu doma, kdy nejmladší dospívající uvedli opět nejčastěji využívání připojení z domova: logicky tak musí existovat skupina rodičů, která Internet doma sice má (tedy přesněji: má ho jejich potomek), ale Internet doma nepoužívá.
Internet sociálně stratifikovaný
Základem sociální stratifikace je nerovné rozdělení hmotných a jiných statků, přičemž nejinak je tomu u nás s Internetem. Další graf ukazuje penetraci Internetu celkově a doma s ohledem na vzdělání respondenta:
Do analýzy zde byli zahrnuti jen respondenti nad 25 let kvůli zkreslení u studujících (školou povinných), kde je penetrace Internetu velmi vysoká. Z hlediska vzdělání respondenta jsou vidět podobně jako dle věku obrovské rozdíly – tři čtvrtiny vysokoškoláků používají Internet, přes polovinu ho mají doma – oproti využívání připojení u 10 procent lidí pouze se základním vzděláním.
Podobné výsledky pak ukazuje graf penetrace internetu s ohledem na příjem domácnosti.
V grafu jsme opět vzali v úvahu pouze respondenty starší 25 let, kdy už můžeme předpokládat, že většina z nich vydělává. I zde jsou rozdíly mezi bohatšími a chudšími rodinami propastné, ačkoliv z hlediska rozdílů jsou o něco menší, než vidíme u vzdělání. Snad bychom mohli říct, že „chudší vzdělaní“ si Internet dovolí častěji, než „chudší nevzdělaní“. Obě proměnné vzdělání a rodinného příjmu jsou spolu samozřejmě provázány, nicméně svůj výrazný vliv ukazují, i když jednu z nich necháme na jedné hodnotě – velké rozdíly totiž najdeme například jak podle vzdělání u nejbohatších, tak podle příjmů u vysokoškoláků.
Poslední graf ukazuje penetraci internetu podle příslušnosti k sociální skupině:
Nejvíce Internet používají studenti a žáci základních škol, kteří pokud nemají přístup doma, tak ho mají ve škole, ale nejčastěji chodí také na Internet ke kamarádovi, do kavárny atd. Největší podíl Internetu doma je u skupiny podnikatelů (66 procent), u kterých předpokládáme v průměru vyšší příjmy než u ostatních a často navíc využívají Internet ke svému podnikání. Nejméně používají připojení k Internetu dle očekávání důchodci, rozdíl mezi využitím doma a celkovou penetrací je zde také velmi malý.
Jistě bychom nalezli i více faktorů, které ovlivňují skutečnost, zda má člověk přístup k Internetu. Zde jsme představili pouze základní demografické faktory, které ukazují především na poměrně velkou sociální stratifikovanost přístupu k Internetu v ČR. Pokud bychom měli uvažovat o existenci slavné „digital divide“, tak můžeme s klidem říci: ano, máme ji i u nás! Pokud je český občan chudý, nevzdělaný a snad ještě k tomu starší, tak Internet skoro určitě nepoužívá… což patrně také omezuje jeho možnosti alespoň dva ze zmiňovaných faktorů ovlivnit.
ČLÁNKY DO MAILU
