Internet (nejen) do škol, ale i domů

V době, kdy kolem několikamiliar­dového projektu „Internetu do škol“ panuje příslovečné ticho (že by před bouří?), a kdy si rezortní ministr plete výběrová řízení (na generálního auditora vs. na generálního dodavatele), se fakticky rozjíždí jiný obdobně zaměřený projekt. Je sice podstatně menší, je realizován z větší části na komerční (respektive sponzorské) bázi, ale je zde a běží.

O co jde?

Celý projekt je společným dílem dvou subjektů – společnosti INTERNET OnLine (IOL), patřící Českému Telecomu, a Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS). IOL koupil 150 počítačů a poskytl připojení na Internet (v rámci bezplatné služby Quick). ÚVIS vybral čtyři školy, kterým byly počítače předány jako dar, a dále financoval vznik „centrální vzdělávací platformy“ na Internetu – což je poněkud nadnesené označení pro spíše skromnější portál, kde se mají ony vybrané čtyři školy „internetově vyžívat“. Celý projekt přitom nesleduje ani tak vybavení škol počítači (ve smyslu naplnění jejich počítačových učeben či „běžných tříd“). Kromě potřeb výuky v něm jde především o to, aby se učitelé i žáci (a také jejich rodiče) naučili vzájemně komunikovat, a to nejen v rámci školy, ale i mimo ni. Projektu se proto účastní jen jednotlivé třídy z oněch čtyřech vybraných škol – v rámci každé školy jde o jednu sedmou třídu (resp. sekundu osmiletého gymnázia), a oněch 150 darovaných počítačů je instalováno u žáků a jejich učitelů doma!

Projekt byl spuštěn k 1. říjnu a trvat by měl do konce roku 2001, kdy bude vyhodnocen. Poté se školy samy rozhodnou, jak s poskytnutými počítači naloží (zda je nechají žákům a učitelům doma, zda je stáhnou do svých počítačových učeben atd.). Školami, které se projektu účastní, jsou:

• ZŠ Letovice, Blansko
• ZŠ Alšova, Kopřivnice
• Gymnázium J.V.Jirsíka, České Budějovice
• ZŠ Korunovační 7, Praha

Včera se konala tisková konference, na které zástupci IOL, ÚVIS a zúčastněných škol představili celý projekt. Jak jsem vyrozuměl, celá jeho koncepce má spíše charakter pilotního projektu, který by měl především ověřit určité možnosti. Ty se z velké části týkají „online života“ celé komunity tvořené učiteli, žáky a také jejich rodiči. To, co nechal vytvořit ÚVIS („centrální vzdělávací platforma“, fakticky malý portál), je místo, kde by se větší část tohoto života měla odehrávat – ale jeho didaktický obsah i metodika „internetového“ působení škol na žáky a jejich rodiče a jejich vzájemná interakce by měly teprve vzniknout, právě v rámci tohoto projektu. Již první reakce rodičů, tak jak se o nich zmiňovali ředitelé škol přítomní na tiskovce, jsou velmi pozitivní a vedou k podstatně větší vstřícnosti a ochotě komunikovat.

Samotný portál, který ÚVIS nechal vytvořit firmou Capitol, umožňuje vést online diskuse i živé chaty, udržovat katalog odkazů, pořádat různé soutěže, a také vytvářet testy, které pak mohou žáci skládat online způsobem. Ostatně, podívejte se sami, na adrese www.skola.iol.cz – bez registrace se dostanete do veřejných částí (byť nemůžete sami přispívat). Do konce října přitom probíhá „zkušební fáze“ a obsah portálu se teprve rodí.

Historie projektu

Jak jsem se na včerejší tiskovce dozvěděl, celý projekt má již delší historii. Ta sahá do podzimních měsíců loňského roku, kdy došlo k dojednání spolupráce mezi IOL a ÚVIS a k nákupu počítačů (ze strany IOL), i k oslovování škol a jejich výběru (ze strany ÚVIS). Pak ale došlo k blíže neurčenému zdržení, k jehož příčinám se přítomní nechtěli explicitně vyjadřovat. Z kontextu jsem vyrozuměl, že ÚVIS se v té době neměl k tomu, aby vyprodukoval svou část celého projektu, tedy onen portál, resp. platformu. Teprve s nástupem nového předsedy Krumpa se ledy hnuly a vše mohlo dospět až k nynějšímu faktickému odstartování celého projektu.

S historií souvisí i poněkud neurčité pojmenování celého projektu: některé zúčastněné školy používají na svých webech název „Internet dětem“. Včera vydaná tisková zpráva IOL hovoří o projektu s názvem „Web Education Project“, a na samotném portálu se hovoří také o projektu „Internetová škola“.

Dva „Internety do škol“?

Ať již se celý projekt jmenuje jakkoli, jde o záležitost financovanou z větší části komerčním subjektem, který nutně sleduje cíle své vlastní propagace. Taková je realita dnešního života. Za podstatné považuji to, zda celá akce má přínos i pro druhou stranu, zde pro školství – a to určitě má, a proto celý projekt velmi vítám.

Nemohu si ale nevšimnout toho, že paralelně s tímto projektem probíhá (či: měl by probíhat) i obdobně zaměřený ale podstatně větší projekt „Internetu do škol“ , realizovaný ministerstvem školství a financovaný z peněz daňových poplatníků. Pravdou je, že oba projekty mají mnoho společného, zejména celkový záměr zavést počítače a Internet do výuky a do fungování škol. Současně zde ale vidím i zajímavé a významné rozdíly: zatímco projekt IOL a ÚVIS hodně akcentuje vzájemnou komunikaci a také zapojení rodičů, u ministerské koncepce vidím výraznější zaměření na samotnou výuku a podstatně větší uzavřenost, která nevychází vstříc zapojení rodičů (samozřejmě z vlastních domácích počítačů) ani s ní příliš nepočítá. Jak jsem se snažil ukázal již ve článku SIPVZ: Je B správně?, v rámci „velkého“ Internetu do škol má být fakticky vybudován celý privátní intranet a jednotlivé školy budou připojovány k němu a ne přímo do veřejného Internetu – s tím že některé jeho významné části, například centrálně budovaný vzdělávací portál, zřejmě nebudou z veřejného Internetu (a tudíž ani z domovů žáků a jejich rodičů) vůbec přístupné.

Každý na svém písečku?

Zajímavá paralela je i s dobou vzniku obou projektů. Na podzim loňského roku, kdy si IOL vybralo ze svého „veřejnoprávního partnera“ ÚVIS a začal se rodit jejich společný projekt, měl být spuštěn také pilotní projekt „Internetu do škol“, a to na Ostravsku, se zapojením cca 100 škol (tisková zpráva). V únoru 2001 však MŠMT oznámilo, že se tento pilotní projekt nerealizoval, a to proto, že „nebyly včas uvolněny finanční prostředky“ (viz Dopis školám…).

Ministerský projekt dodnes zůstal bez svého „pilota“, zatímco právě odstartovaný projekt IOL+ÚVIS naopak má do značné míry charakter pilotního projektu (ale nemá za sebou žádného „následovníka“). Na první pohled to vypadá jako téměř ideální kombinace – chybějící pilotní fázi „velkého“ Internetu do škol by mohl zajistit právě tento „malý“ Internet do škol v podání IOL+ÚVIS, minimálně na úrovni sdílení zkušeností a výstupu z vyhodnocení projektů.

Skutečnost je bohužel jiná a smutnější – mezi oběma projekty neexistuje žádná přímá spolupráce, koordinace či jiná vazba (soudím tak z toho, co zaznělo na včerejší tiskovce, stanovisko MŠMT se mi do redakční uzávěrky nepodařilo získat). Na otázku, proč tomu tak je, jsem včera nedostal konkrétní zveřejnitelnou odpověď, pouze jsem vyrozuměl, že obě strany si k sobě cestu nenašly a oba projekty tak probíhají bez jakékoli vzájemné návaznosti.