Ministerstvo školství vypsalo dne 18.4.2001 obchodní veřejnou soutěž na generálního dodavatele v rámci realizace projektu státní informační politiky ve vzdělávání. Nejedná se o pár počítačů – náměstek ministra školství Josef Müllner oznámil, že rozsah zakázky je do roku 2005 v objemu 4,43 miliardy korun. Uchazeči musí složit jistinu 80 miliónů korun a přihlásit se do 30. května 2001. Cílem je již do konce tohoto roku vybavit 70 procent škol internetovou učebnou a zbývajících 30 procent alespoň jedním výkonným multimediálním počítačem.
Konkrétní zadání zakázky, která je věcně rozdělena na dvě části, naleznete zde. Nechci se pouštět do diskuse, jestli zrovna tímto řešením se mělo začínat (dobře o tom píše ve svém článku Jiří Peterka). Zaměřím se pouze na aspekty výběrového řízení a především na jeho přípravu. Ta byla spíše slabá. Tím se vytváří prostor pro spekulace typu: KDO S KÝM, JAK A ZA KOLIK. Buďme ale upřímní – to vzniká u jakékoliv státní zakázky. Proč si ale myslím, že je čerpání letošního rozpočtu ohroženo? Kde udělali úředníci chybu?
Chyba číslo 1 – politici předběhli úředníky
V posledních dvou letech se o internet začali zajímat politici. A proč ne? Je to vděčné a módní téma a navíc apolitické. Není tedy divu, že se do této oblasti vrhli především mladí politici z různých stran. Pro internet v ČR je to jistě jenom dobře a to jak v úrovni legislativní, tak i popularizace. Na propagační akci ROAD SHOW, kterou organizuje Sdružení pro informační společnost, participují společně Březina, Gross, Langer a Mlynář. Jde jim to bezvadně. Angažovanost politiků tedy sledujeme dva roky, problém je v tom, že ty po ty dva roky byla většina úředníků v klidu. Zvláště na MŠMT velké „internetové“ zázemí nebylo: zpočátku se ani nevědělo, jaký útvar by na tom měl pracovat. Teď už to víme, ale na tomto konkrétním projektu se začalo pracovat až koncem loňského roku. Půl roku na přípravu je u zakázky takového rozsahu málo.
Chyba číslo 2 – centralizace projektu
Určitě úředníci přemýšleli nad několika variantami. Centralizace projektu má své výhody (např. dosažení výhodnější ceny), ale v tomto případě bude spíše na škodu. Základní a střední školství představuje cca 8000 subjektů. Zkuste se všech zeptat (během půl roku) jak jsou internetově a počítačově vybavení. Každá škola na tom bude logicky jinak. Navíc od tohoto roku veškeré pravomoce související s řízením škol, přechází na VÚSC. Dle mého názoru by bylo efektivnější a v konečném důsledku i rychlejší, kdyby ministerstvo stanovilo pouze pravidla a jasná kriteria pro čerpání alespoň části prostředků ve vazbě na reálný stav na každé škole. Distribuce těchto prostředků by byla prováděna prostřednictvím školských úřadů.
Chyba číslo 3 – uplatňování „dotačního zvyku“ MŠMT v projektu
Ministerstvo školství (podobně i Ministerstvo zdravotnictví) je velkým přerozdělovatelem peněz. Část jsou mandatorní výdaje a o další část doposud bojovali pouze přímo řízené organizace (školské úřady) a občanská sdružení. Ministerstvo doposud nikdy nic nevytvářelo – pouze rozhodovalo, jestli na něco peníze dají nebo nedají. Příjemci resortního rozpočtu a dotací si nemohli na ministerstvo moc stěžovat – byli by sami proti sobě. Veřejná obchodní soutěž, která byla vypsaná, je proto novinka. Jedná se o klasické projektové řízení se vším všudy. Někteří si už začínají uvědomovat, že tady nepůjde pouze o dotaci, ale především o aktivní účast na projektu. Přes toto všechno mám pocit, že většina úředníků je zcela v klidu. Dosud zřejmě nepočítají, že narazí na konkurenci v oblasti dodavatelů IT technologii a na pedagogickou veřejnost. To, že z projektu zcela vyloučili regiony (školské úřady dnes nejsou jejich podřízenými), znamená, že si to budou muset komplet udělat sami.
Chyba číslo 4 – absence marketingu projektu
Jako každý rozsáhlý projekt potřebuje marketingovou podporu. Dle mého názoru byla nedostatečná a pasivní. Nemyslím tím komerční propagaci, ale a k t i v n í vysvětlování, zapojení všech hráčů. Úředníci chodili spíše tam, kam byli zváni (např. klubový večer SPIS). Na stránkách E-GRAM.CZ moc aktivní účasti ze strany MŠMT také nenaleznete. Projekt možná prošel tzv. připomínkovým řízením, ale určitě dnes není v ČR situace, při které by většina říkala: „Ano, takhle je to dobré a s řešením souhlasím“
Peníze se asi vrátí do rozpočtu.
Ptáte se, jestli nemaluji čerta na zeď? Nemaluji, již dnes se aktivizují někteří IT dodavatelé a chtějí, aby byla veřejná obchodní soutěž zrušena. Existují dva subjekty ČR, které mohou soutěž zrušit – zadavatel a Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Ten to ovšem do vyhlášení výsledků soutěže neudělá, protože to musí být na něčí popud a hlavně nezkoumá věcnost, ale pouze formálnost dle Zákona o zadávání veřejných zakázek. Jediným, kdo tedy zbývá, je samotné ministerstvo. Myslet si, že by to udělalo před skončením všech lhůt, je bláhové. Přiznali by chybu a dostali bychom se do roviny politického problému – vláda nesplnila, co slibovala.
Pokud ale soutěž nebude co nejdříve zrušena a následně vypsána nová, mám obavu, že se letos vyčleněné prostředky nestihnou využít. Školáci tedy budou muset další rok počkat. Příští rok jsou ale volby .....
ČLÁNKY DO MAILU