Nápad potřebuje dostatečnou živnou půdu pro svůj růst. Tak to je hlavní idea skrytá za vytvářením podnikatelských inkubátorů, jejichž vlastní funkce není ničím objevným. Vlastní „šlechtění“ nápadů totiž probíhá od nepaměti na půdě neziskových institucí, jakož i korporací a patří mezi základní činnost řady podnikatelů, pro něž je poskytnutí prostoru pro neotřelé nápady často velmi účinnou cestou pro vývoj nových produktů a technologií. Ne nadarmo jsou to právě největší světové firmy, které otáčí kohoutky svých penězovodů směrem k novým firmám s příslibem vytvoření revolučních technologií umožňující získat kritickou konkurenční výhodu.
Internet však přinesl plejádu firem, které se výlučně zaměřují na „inkubaci“ nápadů. Cílem je přitáhnout ty, kteří mají v hlavě špičkové nápady a poskytnout jim prostor pro jejich rozvoj. Inkubátor pak většinou poskytuje soubor služeb od kancelářských prostor, backoffice služeb až po kontakty, marketingovou podporu apod., finanční zázemí nevyjímaje. Některé z inkubátorů se pak zaměřují na spojování jednotlivých aktivit v funkční konglomeráty a označení inkubátor je proto poněkud diskutabilní. Ostatně jediným rozdílem mezi inkubátorem a podnikatelem, který stejným způsobem postupoval již v minulosti, je jeho relativní otevřenost a především pak publicita.
Peníze, experti, marketing
Jakkoli označení inkubátor celosvětově spojuje desítky firem s relativně podobnými aktivitami, při bližším pohledu zjistíte, že je mezi nimi zásadní rozdíl. Předně některé se zaměřují na „hardwarovou“ podporu v podobě zmíněných kanceláří, připojení na Internet, počítačů apod., a jejích schopnost pracovat s vlastní ideou je podstatně menší. Jiné se naopak téměř výhradně zaměřují na „myšlenkovou“ kultivaci a otevírání dveří k zajímavým kontaktům. A poslední, ve skutečnosti nejúspěšnější formou, jsou „aktivní investoři“, tedy ve firmy, které pomáhají růst svým projektů a poskytují jim provozní prostředky, kontakty a marketing. Hledáte rozdíl mezi širokospektrální společností a inkubátorem? Nehledejte, kromě módní visačky žádný není.
Co se neliší je způsob odměňování toho, kdo se o nápad „stará“ v podobě podílu v ošetřované společnosti, který umožňuje v budoucnosti při prodeji firmy nebo vstupem na burzu inkasovat finanční odměnu. A to se právě ukazuje býti nejproblematičtější částí. Schopnost „vytěžit“ inkubované firmy je podstatně nižší než se původně očekávalo díky vážnému poklesu cen na burze, neschopnosti firem produkovat zisky a v nemalé míře díky faktu, že často projekty nejsou schopny dostatečně konkurovat na trhu. Poměrně značná část firem ze stáje inkubátorů končí svou činnost a prostředky do nich investované jsou nenávratně utopeny.
Je inkubátor skutečně řešením?
V poslední době se stalo velmi diskutovaným tématem, zda-li jsou inkubátory skutečně tím správným řešením problému. Především značné poklesy veřejně obchodovaných inkubátoru jako Softbank, CMGI a dalších způsobené nedostatečnou výkonností jejich firem vyvolaly vlnu obav o smysluplnost takového modelu.
Projekty, které projdou úvodní „tvrdou“ fází života jsou většinou podstatně životaschopnější než jejich sourozenci, kteří byli od počátku hýčkáni. Ostatně, i ten kdo se pustí z plnou vervou do realizace svého snu, má větší motivaci než ten, kdo je v podstatě jen „zaměstnán“ jako projektový tvůrce. Na druhé straně řada projektů není bez dostatečné finanční podpory od samotného počátku realizovatelná a veškerý další servis může v úvodní fázi tvůrcům nemálo odlehčit od starostí. Současně úspěch některých projektů je shodou „šťastných“ okolností, zejména pak potkáním správných lidí ve správnou chvíli. Proč jim tedy nepomoci formou sítě kontaktů a expertů, kteří mu pomohou z dětských nemocí. Schopnost dát dohromady správné lidi je velmi ceněná a je největší devizou úspěšných podnikatelů. Velmi významným faktorem je také schopnost urychlit vývoj firmy a být na trhu dříve než konkurence, která musí bojovat o svůj denní chleba. Jenže tady stále více naráží „nezávislé“ inkubátory na aktivity megafirem chovající se velmi obdobným způsobem. Možná kdybychom provedli dostatečně širokou analýzy došli bychom k zajímavému výsledku: nejúspěšnějšími integrátory jsou tolik nenáviděné korporace.
Dle mého názoru jsou „institucionální“ inkubátory, tedy ty, které poskytují určitý sortiment služeb a prostředků velmi málo účinnou metodou kultivace ideí. Naopak osvědčená forma v podobě expertů, vytváření holdingů a finanční podpory je určitě funkčním řešením, které může pomoci na svět novým myšlenkám. Neúspěch celé řady internetových projektů vedených taktovkou těchto inkubátorů je dán zejména malou zkušeností z internetovým byznysem a faktem, že jen jeden z tisícovky nápadů je ten správný, ale na první pohled není poznat, který to je.
Na závěr jen namátkou zmíním některé známější firmy, jejichž život byl tak či onak ovlivněn inkubačním ošetřováním nebo ještě dokonce ovlivňován je:
- GoTo
- EtoyS
- AltaVista
- Ubid.com
- US Interactive
- Wireless OnLine
- Nextron Communications
České inkubátory fungují příliš krátkou dobu na to, aby výsledky jejich činnosti byli dostatečně měřitelné a viditelné, pokud za inkubátor nebudeme považovat činnost některých seskupení produkující nové projekty, které se pak více či méně osamostatňují…
ČLÁNKY DO MAILU