Informace, informace, informace...

Ilustrace: Nenad Vitas

Závislost (více ve Wikipedii) je zapeklitá věc. Podle mne zcela jistě existuje i závislost na informacích. Oproti ostatní závislostem má tato jednu podstatnou výhodu – neničí zdraví tak, jako cigarety nebo alkohol. Přesto jsou příznaky závislosti na informacích viditelné – postižený neustále něco čte, hledá, sleduje, poslouchá.

Já osobně jsem nejvíce závislým, když hraje můj oblíbený fotbalový klub důležité utkání. Když už nejsem u televize nebo u počítače, sleduji textový online přenos v mobilním telefonu. V době mezi jednotlivými zápisky komentátora prožívám jistě nejen já opravdová muka. Jde nejspíše o abstinenční příznaky hladu po okamžité (ano, rozhodují vteřiny) informaci, jaký je stav utkání a zda náhodou nepadl nějaký gól. Pavel Houser o závislosti na informacích psal před několika lety. To, že někteří informace potřebují k životu stejně jako vzduch, je velká pravda.

Každý potřebuje trochu jiné informace, a díky tomu, že jich kolem nás putují miliardy, není těžké vypěstovat si na nich závislost. Co pak dělat v lese, bez jakéhokoliv přístroje a technologie? Kde jsou informace a jak se k nim dostat? Tyto otázky musejí ty opravdu závislé neuvěřitelně tížit. Nedokáží si představit byť jen pár minut bez informací. Jejich život je spánek nebo vstřebávání informací, nic jiného.

Abych svoji možná počínající závislost reguloval, občas na zprávy a informace prostě kašlu. Nechci je a nevnímám je. Znamená to, že informace až tak moc nepotřebuji, když se bez nich nějaký čas obejdu? Ale na jak dlouho? A má smysl ignorovat informace? Vždyť mnoho z nich se může hodit. Ale daleko více z nich je absolutně nerelevantních. Klíčem ve správě informací je vybrat si ty správné a ostatní nevnímat.

Když ale hraje můj oblíbený klub, předsevzetí jsou pryč. Ve vlhké třesoucí se ruce svírám telefon a proklínám redaktora, který nejspíše usnul a už celou minutu nenapsal nic nového. Rozhodují vteřiny, tady jde přece o výsledek nebo dokonce o postup! To, že potenciální závislost je možná jenom klam, si pomyslím, když ze zápasu žádný přenos neexistuje. Hraje se třeba pohárové utkání v zapadlé vísce (tedy na hřištích, kde můj oblíbený klub často prohrává) a i jindy spolehlivý webový online přenos nebo teletext žádné informace neposkytuje. Pak nezbude, než počkat, až o zápase někde napíší. Uvědomím si, že se nezblázním, když se výsledek dozvím třeba až druhý den.

Opravdovým balzámem v léčbě proti přesycení informacemi je dovolená. Krásný čas, kdy se na všechny informace mohu vykašlat. V té chvíli je nepotřebuji, ani k práci ani pro zábavu. Kdyby neexistovaly, nezlobil bych se. Ale v té chvíli by je možná postrádali ti, kteří zrovna to štěstí nemají a sedí v kanceláři…