Hlídačky.cz nabízejí babysitting pro 21. století, z Brna se šíří do dalších měst

Petr s Davidem jsou spolužáci, přátelé a dnes i kolegové. Na brněnské fakultě informatiky Masarykovy Univerzity využili možnosti půlroční povinné stáže po svém. 

Místo semestrálního plného úvazku ve firmě raději spustili vlastní, nyní úspěšný projekt. Ten se jim podařilo nejen zdárně dovést do StartupYardu, ale v průběhu několika měsíců také rozšířit pole působnosti. 

Do jejich portfolia hlídaček vedle Brna v současnosti přibyla města jako Praha, Ostrava, Plzeň a Olomouc. Nadšení a ambice kluků samozřejmě nezůstávají pouze u snahy rozšiřovat hlídačky do dalších větších i menších měst. Vůbec se totiž nebrání myšlence expanze do zahraničí.

Jak vznikl nápad na Hlídačky.cz a co tento nápad posunulo k realizaci?

Jednoho rána jsem si uvědomil, že pokud budu dál vlčit s děvčaty, tak statisticky to jednou dojde k tomu, že se budu muset starat o malé dítě, pro což nemám ty nejlepší vlohy. Ale pak mi došlo, že tohle už je vyřešené, a že alespoň někdy může dítě hlídat „babysitterka“.

Když jsem ale zadal nějaká klíčová slova do Googlu, byly ty výsledky jak z 90. let. Nenašel jsem žádnou službu, která by tenhle problém řešila pro 21. století. K realizaci pak už byl jen malý krok, rozebral jsem nápad s kamarády a jim se to taky líbilo. Jeden z nás už má děti – tři nebo čtyři nebo tak nějak, respektive strašně moc (pozn. jedná se o Václava Kunu). A tak jsme se do toho pustili.

Můžeš mi prosím prozradit, co všechno se skrývá za větou „tak jsme se do toho pustili“? Tedy co všechno bylo potřeba k tomu, abyste projekt úspěšně dotáhli do StartupYardu?

Co vím, tak ve StartupYardu dávají hlavně na tým. Nebudu náš tým vychvalovat, já si myslím, že mnohem zásadnější je to, že nás ta práce dohromady prostě baví a máme mix znalostí, který dáváme dohromady.

Jinak nejvíce času zabral vývoj, ale podstatnější asi byla zpětná vazba od uživatelů, což není nic převratného. Taky nám pomohlo, že naše cílové skupiny (rodiče a hlídačky) vnímají náš startup pozitivně a pomáhají nám – s propagací, s nápady atd. Takže už máme fungující službu a reálné uživatele.

Ještě než jste projekt spustili, mapovali jste nějak situaci na trhu? Například zda se to vyplatí vzhledem k tomu, že v současnosti existují agentury a soukromé školky?

Mapovali – zkoumali jsme podrobně například agentury na hlídání dětí v Brně, našli jsme jich přes dvacet. V pohodě fungujících z toho bude asi polovina, takže podle nás prostor pro tenhle byznys tady existuje.

Navíc už nás samy kontaktovaly dvě agentury na hlídání dětí, že se jim projekt líbí a měly by zájem o spolupráci. Do budoucna máme vizi, že bychom jim chtěli pomoci s outsourcingem věcí kolem IT – jejich hlídačky v mobilní aplikaci, platby za hlídání kartou, mobilem a tak… věřím tedy, že zde půjde najít nějaká synergie.

Kromě vaší online aplikace Hlídačky.cz tedy plánujete poskytovat i další služby. Bude, nebo spíše je, jejich realizace součástí vašeho pobytu ve StartupYardu?

Podle mě je hrozně důležité nezabřednout v nějakých dlouhodobých plánech. Každý den dostáváme hrozně moc nových podnětů a chceme potkat ještě mnohem víc rodičů, aby byla výsledná služba pro ně co nejpřínosnější. Jestli to bude mobilní aplikace nebo pojištění hlídaček, ještě uvidíme.

Jaký je váš hlavní cíl?

Náš hlavní cíl je zjednodušit hledání hlídačky. I když se ptáš známých, tvůj sociální kruh je hrozně omezený, a my dokážeme na jednom místě sdružit daleko víc informací, které ti pomůžou vybrat tu nejlepší hlídačku.

Cíl, který jsi mi popsal je z pohledu klienta služby. Zajímalo by mě však jaký je váš cíl hlavně z pohledu zisku. Jak je váš systém v tomto ohledu nastavený?

My chceme nejvíce rodičům pomoci při výběru hlídačky. Za členství na Hlídačky.cz tedy rodič zaplatí nějaký rozumný poplatek. Díky tomu se dostane ke komunitě těch nejlepších hlídaček. Může jich vyzkoušet, kolik bude chtít, až objeví tu ideální (pokud si nevybere, peníze mu vrátíme).

Pokud má tedy rodič u nás členství, tak mu nikdy „nevybouchne“ hlídání. Když jeho oblíbená hlídačka onemocní, tak mu můžeme hned doporučit její kamarádky apod.

Navíc se rodič nemusí bát, že by zaplatil a nikdo jeho děti nechtěl hlídat. Zdarma může zadat nabídku na hlídání, uvidí hlídačky, které mají zájem, a až poté může vyzkoušet členství.

Jakmile si rodič nějakou hlídačku oblíbí, tak s ní chce komunikovat napřímo a nechce prostředníka. Takže pak se spolu domlouvají na dalším hlídání jak jim to vyhovuje, buď přímo přes naše stránky, kde mají všechny hlídačky kalendář, nebo třeba pomocí telefonu.

Až trochu povyrosteme, tak chceme nabízet i další věci jako pojištění, kdyby hlídačka něco rozbila, anebo platbu kartou. Věříme, že díky objemu dokážeme rodičům sjednat lepší cenu např. zmíněného pojištění, než kdyby si to musel řešit sám, a ještě zbude místo pro zisk pro nás.

Takže jestli tomu dobře rozumím, služba je postavená na jednorázovém registračním poplatku?

Ano, tohle je zatím nejpravděpodobnější řešení.

Původní verze Hlídačky.cz

Co vám při rozjezdu projektu (kromě zpětné vazby přímo od rodičů) nejvíce pomohlo?

Asi to, že to umíme naprogramovat sami. I když nejsme na první pohled technický startup, pořád si nedokážu představit, že by to šlo nějak jednoduše outsourcovat. Buď by to stálo hrozně moc peněz nebo by tě po dvacáté změně vyhodili…

A jak vám v současnosti pomáhá StartupYard?

Nejvíce nám pomáhá mentoringem, Hlídačky už jsme tak mohli ukázat více než padesáti mentorům, co mají spoustu reálných zkušeností. To nás neskutečně posunulo. Navíc díky StartupYardu můžem pracovat spolu s dalšími pěti týmy, což člověka daleko víc motivuje.

Současná verze Hlídačky.cz

Co byste poradili ostatním, kteří by se chtěli do StartupYardu také přihlásit a uspět?

Musíte mít tým, který se nerozpadne při problémech (které určitě nastanou), věřit si, že to zvládnete i bez StartupYardu. Oni musí chtít ulovit vás, ne vy je. Takže nežadoňte „vemte mě, vemte mě“, ale předveďte prezentaci, která jasně ukáže, že vy jste ti praví na řešení tohohle problému. Mějte odpověď na každou jejich otázku a ukažte, že máte ambice. Nikdo nechce mít v akcelerátoru nějakou malou skomírající věc, ale druhý Facebook.