GRX by Telia

Cílem článku není technicky popsat, jak GPRS roaming funguje, ale spíše vymezit jeho pozici vůči klasickému prodeji IP konektivity.

V dobách běžného GSM přenosu bylo prakticky vše v mobilních sítích podobné jako v sítích stabilních. Datový přenos na úrovni GSM je de-facto ISDN, tudíž většina principů pro propojení degradovala na to, jakým způsobem přenést přes protokol SS7 informace pro billing. Pro tranzitní operátory, jakým společnost Telia IC je, zbýval pronájem datových tras, nejčastěji strukturovaných či nestrukturovaných dvoumegabitů.

S příchodem GPRS se řada věcí změnila. Je všeobecně známo, že GPRS je služba založená na IP protokolu, konkrétně IPv4, což v prostředí mobilních operátorů vyvolává pochybnosti o spolehlivosti takového řešení. Vlastní roaming je realizován protokolem GTP – GPRS tunneling protocol, což je obyčejný tunel nad IP protokolem. Zajímavostí je, že GSM asociace si zřídila vlastní doménový strom, ve kterém provozuje generickou doménu nejvyšší úrovně .gprs. Tento strom samozřejmě není z běžných kořenových serverů viditelný. To ovšem nebrání jeho užití uvnitř GSM komunity.

Roaming samozřejmě nemůže být bez propojení sítí. Protože v GPRS vystupuje operátor jako klasický IP provider – „vlastní“ AS, „vlastní“ IP adresy (obé ovšem může být z privátních rozsahů), je třeba propojení mezi operátory vyřešit. Podobně jako v Internetu tak lze učinit vůči všem světovým operátorům, nebo najdete jednoho, od něhož načerpáte konektivitu. V Internetu je obvyklá kombinace obojího – ISP je přítomen v nějakém peeringovém centru a zároveň čerpá konektivitu od svého nadřazeného poskytovatele.

Při propojení GPRS sítí je možné – podobně jako na Internetu – propojit sítě fyzicky (například optickým vláknem), případně na druhé vrstvě (datový okruh SDH sítí). Nicméně je možné realizovat propojení i IP tunelem přes veřejný Internet. To má své výhody i nevýhody – mezi nevýhody patří především fakt, že Internet nezaručuje žádné kvalitativní a kvantitativní parametry, a mobilní operátoři ještě nepřešli na americký způsob řešení těchto problémů (nakoupím tak tlusté trubky, že je nezaplním). Výhodou je naopak možnost univerzální dostupnosti všech potenciálních partnerů.

I v případě, že máme potenciálně dostupné všechny sítě partnerů například pomocí IP tunelu přes Internet, existují netriviální problémy k řešení. Jedním z nich je potřeba uzavřít propojovací smlouvu s druhou stranou, což v případě různých právních systémů může být akce na několik let. V telekomunikačním byznysu totiž neplatí pravidlo uplatňované v národních peeringových centrech – když se propojíme, máme užitek oba, tak co bychom si platili. V IP prostředí nezbývá operátorům než účtovat za přenesená data.

Dalším problémem, který už byl na Lupě několikrát zmíněn, je, že když připojíte dvě krabice na dva konce IP linky, každá z nich vám naměří jiná čísla. Během testů před několika lety dokonce dva stejné směrovače významného výrobce s rozdílnou verzí operačního systému naměřily různá čísla o 20 procent. Na takové platformě se seriózní billing postavit nedá.

Potíží, která přistupuje k propojení při roamingu, je skutečnost, že GSM operátoři mohou používat privátní adresy a NAT. Taková věc může způsobovat zajímavé efekty – například v případě, že se adresní prostory obou operátorů překrývají a je potřeba vytvořit roamingový tunel z IP adresy 10.0.1.1 (v síti jednoho operátora) na adresu 10.0.1.1 (v síti operátora druhého).

Tyto a ještě další problémy při přímém propojení motivují operátory k použití GRX – GRPS roaming service. Pod GRX, například tak, jak jej prezentuje Telia, je nejjednodušší si představit, že výše uvedené problémy za vás vyřeší operátor GRX, kterému platíte za používání služby. I proto většina GSM operátorů tuto možnost upřednostňuje.

Přípojku do sítě GRX operátora můžete vyřešit podobně jako vzájemné připojení. Nicméně pokud má poskytovatel GRX služeb bod přítomnosti v zemi GSM operátora, jsou poplatky nižší o přístupový okruh, který nemusí být zahraniční.

Protože GRX operátor není jen jeden, vzniklo při peeringovém uzlu AMS-IX v Amsterodamu GRX peering center. V tomto uzlu se propojují jednotliví GRX operátoři a vzájemně si účtují za přenesená data. Protože těchto operátorů je malý počet, dle webu GSM asociace je jich o málo víc než 20, a rekrutují se především z velkých IP operátorů, je jejich vzájemné účtování jednodušší.

Zároveň je možné, abyste konkrétní dohodu s konkrétním roamingovým partnerem uzavřeli privátně. Například Telia vám dodá technickou platformu pro propojení a poskytne vám homogenní poklady pro vzájemné zúčtování.

Jak již bylo zmíněno, počet operátorů poskytujících GRX služby je asi 20. Nicméně ještě nedávno existovali na tomto poli tři hlavní hráči. Cable & Wireless, většina jehož zákazníků pochází z rodiny Vodafone, Telia, která má zázemí především ve skandinávských a pobaltských státech a KPNQwest. Telia se nyní považuje za dvojku na trhu se službami GRX a díky přímé nepřítomnosti Cable & Wireless na českému trhu bude zajímavé sledovat, koho si čeští mobilní operátoři vyberou (či již vybrali).