Pravděpodobně každý, kdo se v oblasti mobilních telefonů pohybuje, již někdy na tuto technologii narazil. Před časem proběhla také mezi EuroTelem a RadioMobilem reklamní přestřelka, kdo že je „číslem jedna“ v technologii GPRS.
Jak se často zmiňuje, technologie GPRS nabízí paketový přenos dat v síti GSM. Jak si takový paketový přenos představit? Stávající způsob přenosu dat je založen na technologii sestavovaných kanálů. Na začátku hovoru (ať už datového nebo hlasového) je na všech prvcích sítě pevně vyhrazena přenosová kapacita (určitý kanál) pro jednoho účastníka. Základní myšlenkou GPRS je přidělování této přenosové kapacity dynamicky – podle požadavků (resp. podle potřeb) jednotlivých účastníků. V zásadě tedy budou pro přenos dat uvnitř sítě GSM (až do koncového terminálu) data přepravována podle stejných principů, jako jsou například přepravována uvnitř rozsáhlých sítí nebo Internetu.
Účastníka bude také možné tarifikovat za přenesený objem dat – a nikoliv za strávený čas. Jelikož dojde k efektivnější alokaci přenosové kapacity, takové přenosy mohou být pro většinu účastníků levnější.
Tato technologie má ale několik významných omezení. Tím nejhlavnějším je reakční rychlost takového spoje. Podstatným rozdílem mezi přenosem dat technologií GPRS a například přenosem v sítích typu ethernet je, že síť GSM si stále ponechává funkci „arbitra“, který komunikaci řídí (oproti síti ethernet, kde každý může začít vysílat kdykoliv a jsou jakýmsi způsobem ošetřeny kolize). To, že GSM síť musí při přenosu každé dávky (nikoliv každého paketu) sestavovat spojení, značně se tím zpomaluje „rozjezd“ datového spoje.
Celý tento problém asi nejlépe ozřejmí příklad. Když jsem zkoušel provádět ping z GPRS terminálu na některý z „blízkých“ serverů, cesta paketu trvala běžně okolo 1,5 – 3 sekundy (podle standardu to údajně může být až 5 sekund). To se v praxi projeví tak, že když v prohlížeči vypíšete adresu www.server.com a stlačíte Enter, několik sekund se nebude dít vůbec nic. Následují přenos ale může probíhat vcelku solidní rychlostí – viz dále. Problémy s reakční rychlostí spoje známe také ze satelitních spojů.
Nyní se dostáváme k rychlosti takovýchto spojů. Obecně u veřejnosti panují velmi přehnané představy o přenosových rychlostech, které budou pomocí GPRS dosažitelné. S tím úzce souvisí otázka, kdy by mělo být GPRS k dispozici pro běžné zákazníky.
První tři sítě na světě již technologii GPRS „komerčně“ spustily na přelomu června a července tohoto roku (shodou okolností všechny používají technologii Motorola a Cisco, kterou implementuje také RadioMobil). Problém je v současnosti s dostupností telefonů. Oficiálně nejsou žádné, neoficiálně Motorola má k dispozici určité množství telefonů „typu Timeport P7389“ (označení je pravděpodobně jiné), které podporují rychlost 26,8 kbit/s. Jiní výrobci mají k dispozici několik (ještě méně) kousků telefonů s GPRS, které vesměs nejsou zcela odladěny. To je v současnosti dost málo. Očekává se, že do konce roku by měly být k dispozici ještě telefony s rychlostí 53,6 kbit/s, což je rychlost již dostatečná.
Odborně lze rychlost vysledovat z následující tabulky. Technologický základ pro následující výklad poskytuje třetí díl tohoto seriálu. GPRS umožňuje používat různé kódování dat při přenosu vzduchem (s různým poměrem dat a korekce chyb). V současnosti existují zařízení třídy 2, která podporuje rychlost 13,4 kbit/s na jeden timeslot. I zde může docházet k propojování timeslotů – v současnosti se používají telefony 2-timeslotové, očekává se příchod 4-timeslotových. Maximálně mohou tato zařízení propojit osm timeslotů, čímž dosáhnou rychlosti 107,2 kbit/s. Těžko říci, kdy to ale bude. Jako reálné se jeví ještě použití zařízení třídy 3, která používá kódování 15,6 kbit/s na timeslot. Poslední, čtvrtá, třída se jeví jako čistá utopie (použitelná tak leda v Antarktidě, kde nedochází k rušení přenosu).
Pokud jde o výhled vývoje přenosové rychlosti v budoucnu, soukromě nepředpokládám, že se v roce 2001 dostaneme přes rychlost 53,6 kbit/s. Kdy budou jaké telefony k dispozici a jakou rychlost budou podporovat, je zatím ve hvězdách. Obdobně je také velkou neznámou vlastní spuštění GPRS u nás. Může to být zítra, může to být až s příchodem 4-timeslotových telefonů. Problém zkrátka dnes není na straně sítě (která je prakticky připravena), ale na straně telefonů. Spuštění GPRS by od operátorů bylo de facto „plácnutím do vody“, neboť telefony s GPRS se u nás zatím volně neprodávají.
Mnoho uživatelů bude také zklamáno pohledem na ceny (terminálů, i vlastních přenosů). Dá se předpokládat, že budou zpočátku nasazeny poměrně vysoko.
ČLÁNKY DO MAILU