Google Friend Connect je jenom začátek

Google na Google Campfire One předváděl, jak snadné je doplňování služeb „sociálních služeb“ na jakékoliv webové stránky.Pár kliknutí, nějaké to přizpůsobení barev a výsledkem je JavaScript, pomocí kterého můžete doplnit autentikaci, fóra, galerie, komunikaci směrem k vašim přátelům v sociálních sítí a řadu dalších věcí.

Friend Connect ale spíš vypadá jako poněkud předčasně vypuštěný (a je také dostupný pouze omezenému vzorku vybraných zájemců). Bylo by to vcelku pochopitelné. Poté, co byly oznámeny věci jako MySpace Data Availability a Facebook Connect, mohl Google začít větřit problém. Otázka propojitelnosti sociálních sítí a možnosti přenášet své profily mezi nimi je totiž otázkou jejich další budoucnosti. A jako obvykle se Google daří okolo toho vytvářet tak velkou PR mlhu, že mě dokonce volali z ČRo, jestli bych o tom večer něco neřekl posluchačům. Volajícího jsem zklamal, zejména tím, že netuším, k čemu je Google Friend dobrý posluchačům ČRo (uživatelům), když jde hlavně o pomůcku pro tvůrce webů (a hlavně webových aplikací).

Ochrana osobních údajů na prvním místě

Chránit své údaje v sociálních sítích, případně v nich poskytovat údaje uměle vytvořené, se nejspíš brzy stane stejnou nutností, jako je ochrana hesel či dalších opravdu hodně osobních údajů.

Friend Connect je ale také o sbírání dat o uživatelích, ke kterým ale provozovatel webové aplikace stejně nebude mít přístup. Sice se zde objevují užitečné a praktické standardy jako OpenID, OpenSocial a OAuth, ale začlenění do „vašich“ stránek je prováděno pomocí JavaScriptu, který komunikuje s Google servery v IFRAME. Ve skutečnosti tak na „svých“ stránkách provozujete Google gadgety – ty pochopitelně dobře poslouží uživatelům, ale praktický efekt pro provozovatele webové aplikace je vcelku minimální. A paradoxně Friend Connect dokonce ani neumí spolupracovat s jinou užitečnou a zajímavou věcí od Google – Social Graph API.

Jako obvykle nemohu nepřipomenout, že to bude zase Google, ke kterému se dostanou vaše osobní údaje a informace. Zatímco normálně by se k informacím o vás až tak snadno nedostal (nemůže se za vás přihlásit k vámi používané sociální sítí), zde potečou vaše data skrz Google servery. A je zde i riziko toho, že se brzy najde nějaký koumák, který se naučí neviditelné IFRAME (kde komunikace probíhá) parsovat a zpracovávat.

Google se očekávatelně snaží Friend Connect prodat jako skvělou pomůcku, jak na vaše stránky přilákat přátele těch, kteří již na vaše stránky chodí. Osobně to nevidím tak optimisticky – chci-li na nějaké stránky někoho upozornit, nepotřebuji k tomu přihlášení k sociální síti a poté oslovení přátel, které v této síti mám (se skrytou komunikací, která umožní někomu třetímu zjistit více, než jsem měl původně v ůmyslu).

Google Friend Connect changes this by enabling any site to offer dozens of social gadgets created by Google and OpenSocial developers to their visitors. This means more visitors spending more time on a more engaging website – with absolutely no programming required to make it happen. (citát přímo od Google)

Očekávat ale můžete i útok malware/adware/vi­rů, snažících se využít právě to, že na velkém množství stránek je něco, nad čím nemá kontrolu ani uživatel, ani provozovatel stránek.

Google si možné nebezpečí podle všeho uvědomuje. Robert Glazer, který Friend Connect představoval, totiž upozornil i na to, že Friend Connect nebude pro každého a Google bude pečlivě zvažovat, komu umožní jeho využití.

„We have to make sure we get it right, especially when user data is involved,“ říká Glazer.

Prvních pár desítek zájemců má šanci se dočkat během několika příštích dnů. Další v průběhu příštích měsíců. A Google upozorňuje, že „jde o měsíce, určitě ne o šest měsíců, pravděpodobně několik“.

Něco tomu sociálnu stále chybí

Co je ve skutečnosti potřeba, je možnost přenášet profily mezi sociálními sítěmi. Pokud se dnes stanete uživatelem LinkedIN.com a dáte si práci s vybudováním profilu a sítě přátel, narazíte dříve nebo později na problém – někdo z vašich přátel je uživatelem jiné sociální sítě (Facebook.com například). A nemá příliš důvodů, aby si budoval a udržoval další profil na „právě té vaší síti“.

Chybí tomu tedy něco co bude fungovat asi takto:

1. Vyberete si sociální síť, kterou budete považovat za svůj domov, případně si profil vytvoříte pomocí nějakého otevřeného protokolu v rámci svých vlastních webových stránek. Účet/profil zároveň poslouží jako poskytovatel digitální identity.
2. Na jakékoliv jiné sociální sítí se budete moci přihlásit a existovat s profilem vytvořeným na „své“ sociální síti (svém webu, webové aplikaci). Změny v profilech se budou automaticky projevovat tam, kde zrovna „sociálně žijete“
3. Stejně tak bude na jakékoliv sociální sítí možné pracovat s vlastní sociální sítí. Pokud kdokoliv z vašich přátel bude používat totožný model, nebude záležet kterou sociální síť používá.
4. Oslovíte-li někoho v určité sociální síti, dozví se o tom v sociální síti, kterou používá.

Dnešním sociální sítím skutečně něco takového chybí. Od jednotného antentikačního mechanismu (OpenID začíná nabírat na významu), až po popsané kompletní sdílení  profilů a dat ze sociálních sítí. Jde o svého druhu revoluci na webu – od původního modelu uzavřených (a zhusta proprietárních) webových aplikací (označovaného jako „walled-garden“ neboli obezděná zahrada, chcete-li) by se mělo přejít k otevřenému modelu.

Potřeba sdílení se v minulosti postarala o aféru, která velmi trefně ilustruje původní neochotu provozovatelů aplikací jakkoliv se „dělit“ o data s jinými aplikacemi. „Scoblegate“ je pojmenována po Robertu Scoblem, který se pokusil o export dat o jeho pěti tisích „přátel“ z Facebooku do Plaxo. Podařilo se mu vyvolat dočasný ban na Facebooku. Následná vlna nevole mezi blogery se Facebooku moc nevyplatila.

Kam to vlastně bude směřovat?

Mám obvyklý rezervovaný a podezřívavý přístup – na Internetu je něco takového potřeba a historie to neustále potvrzuje. Vše dobré se totiž díky těm co chtějí škodit dokáže proměnit ve velké zlo. Boj o toho kdo se stane prostředníkem na propojení sociálních sítí (a centralizaci ukládání profilů s možností neuvěřitelného dataminingu) je velmi dobrým důvodem, proč se náhle všichni snaží alespoň „něco“ uvést na trh. Čím více uživatelů právě toho jejich „standardu“ bude, tím hůře se bude těm ostatním prosazovat.

Google na to jde chytře. Otázkou je, jestli skutečně chceme, aby se celosvětový web dostal opět o kousek blíže k jeho nadvládě – na své stránky budete umisťovat aplikace (gadgety), které vyvinul právě Google. Potečou skrz ně data vašich návštěvníků a většina z nich ani nebude tušit, co se s jejich údaji děje.

Jasně, je to jenom začátek. Google nepochybně bude pokračovat dál a pokusí se získanou pozici přeměnit v získání významné pozice právě ve vytvoření toho, co jsem popisoval v odstavci „Něco tomu stále chybí“. A má velkou šanci uspět – umí to technicky, umí to sociálně a vládne webu. Byť to bude trvat ještě řadu měsíců.

Popisovaná změna je nicméně nevyhnutelná. Současný web fungující jako tisíce izolovaných ostrůvků již není prakticky použitelný. A vidět je to zejména v sociálních sítích – jejich platformou nemůže  být vlastní proprietární aplikace. Platformou se musí stát samotný web.