Gabriel Kalapoš rozjel před sedmi lety poskytovatele online plateb PayU a stal se tak jedním z průkopníků tohoto trhu v Česku. Firmu dovedl až k loňskému sedmimiliardovému obratu, nyní zde ale jeho mise končí, když přijal novou výzvu v podobě řízení online aktivit MyFood Market patřící do Brno Investment Group Petra Borkovce (rozhovor zde).
„PayU je dnes soběstačná velká firma a pro mě výzva, která za celým budováním firmy stála, už nebyla tak obrovská jako předtím,“ říká Kalapoš v rozhovoru pro Lupu.
Na trhu online plateb se v posledních letech vytvořila silná konkurence ať už ze strany nových subjektů, tak i samotných bank. Podle Kalapoše ale v budoucnu už nepůjde o souboj lokálních hráčů, ale spíše o vstup větších zahraničních subjektů, které na trh přinesou určitou přidanou hodnotu.
„Trend budoucnosti je vytvořit v podstatě neviditelnou platbu, aby ji zákazník v průběhu nákupního procesu vůbec nevnímal, zároveň ale musí danému systému a e-shopu věřit,“ předpovídá Kalapoš.
Co vás přimělo opustit vaše dítě – PayU, ve kterém jste byl od samého počátku?
Ano, v PayU jsem byl od založení, tedy nějakých šest let. A musím říct, že dnes se pro mě tento cyklus přirozeně uzavřel. PayU je soběstačná velká firma a pro mě výzva, která za celým budováním firmy stála, už nebyla tak obrovská jako předtím.
Navíc už delší dobu – řekněme tak dva, tři roky dozadu – jsem přemýšlel o zdravém jídle. Neměl jsem ale kapacitu a ani způsob, jakým bych tento segment mohl uchopit. Až jsem se setkal s Petrem Borkovcem, s kterým jsme si vzájemně sdělili svou vizi a zjistili jsme, že jsou v podstatě shodné.
A jelikož PayU v té době také procházelo změnami, když fúzovalo s mateřskou společností, říkal jsem si, že je ten správný čas začít budovat něco jiného.
Takže patříte k těm typům manažera, kteří rádi byznys rozjíždí, vybudují a poté předají dále a vrhají se do něčeho nového? Takový „startovač“ firem?
Ano, baví mě tvořit a budovat něco nového, ideálně i velkého. Finance jsou velmi zajímavým byznysem, ale na druhou stranu trochu chladnějším. Stále se bavíte o tom, jak přenášet peníze z místa A do místa B.
V potravinách cítím přidanou hodnotu a je to něco, čemu se chci v nejbližších letech věnovat. Nechci, aby to znělo jako nějaké klišé, ale rád bych přispěl k tomu, aby lidé byli spokojenější, šťastnější. Prostě rozjet něco, co lidem může pomoci.
Když zůstaneme u PayU, zmínil jste fúzi – co to konkrétně pro českou pobočku znamená?
Sfúzovaly čtyři pobočky v PayU S.A., což v podstatě znamená jen jednodušší strukturu, v rámci níž se soustředí část společných aktivit do polské centrály.
Pro zákazníky v jednotlivých zemích, například v Česku, na Slovensku nebo v Maďarsku se nic nemění. Cílem změn je být efektivní a co nejsilnější globálně, ale mít velmi dobré lokální týmy. To, si myslím, ocení řada zákazníků, kteří využívají platby ve více zemích.
Firmu jste zakládali v době krize, online platby zde nebyly tolik rozšířené.
V té době se trh začínal trochu mobilizovat. Bylo to sice těsně po krizi, ale to z mého pohledu nebyl největší problém. Tím bylo to, že online platby zde v této době až na pár výjimek neexistovaly.
Jen pár firem, e-shopů zde akceptovalo platbu kartami. Cítili jsme, že tento stav se musí změnit. Viděli jsme příklad v zahraničí a věděli jsme, že touto cestou celý trh půjde. Začátky ale byly opravdu těžké.
V čem přesně?
Šlo o dva jednotlivé problémy. Jedním z nich byli zákazníci, kteří vůbec nechápali, proč by měli využívat online platby, když dobírka perfektně funguje. Šlo tedy o určitou snahu změnit mentalitu a o argumentaci, co online platby přinášejí.
Kdy se vám to podařilo zlomit?
Trvalo to dva až tři roky. Druhou věcí pak bylo, že jsme potřebovali dát dohromady všechny banky v Česku, aby naše platební řešení mělo vůbec nějaký smysl. Některé z nich pochopily, že je to ta správná cesta, některé z nich ale měly ambici dělat to samé, tudíž spolupráci zpočátku příliš nakloněny nebyly.
A co samotné e-shopy, jak se k těmto službám stavěly?
To také bylo zcela jinak, než je tomu dnes. Nemá smysl tu debatovat o tom, zda nejdříve bylo vejce či slepice. Základem je, že pokud lidé nemají kde platit, tak jejich návyk nemá kde vzniknout.
Potřebovali jsme obsadit trh, tedy velké e-shopy, abychom mohli oslovit co největší skupinu lidí, které jsme potom už na jednotlivých e-shopech učili platit online. A tím se vše rozhýbalo.
V počátku jste měli výhodu v tom, že jste úzce spolupracovali se serverem Aukro.cz, se kterým jste měli společného vlastníka – Allegro Group.
Určitě. V té době bylo Aukro.cz v podstatě největším e-shopem v České republice, větším než Alza. Byl to náš první zákazník a tak jsme na něm v podstatě vše rozbíhali. Aukro mělo a má obrovskou databázi lidí, kteří chtějí platit online, a to nás hodně nakoplo.
V posledních pěti letech jste dokázali na výnosech vyrůst o více než 800 procent nad loňských sedm miliard korun. Dá se takový růst udržet? Čím Češi nyní nejraději platí?
Vše se neustále poměrně dynamicky vyvíjí. Karta zcela jistě nabrala silnou trakci. Důvodů, proč tomu tak je, je zaručeně více. Jednak jde o zavedení bezkontaktních plateb, lidé si více zvykli využívat kartu, a to i online…
Když jsme začínali, poměr plateb na e-shopech byl ve prospěch tlačítek a bankovních převodů. V posledních třech letech se to ale mění a karta začala být silnější. Dnes je to tak zhruba 60 procent ve prospěch karty a zbytek jsou tlačítka, která jsou tedy stále silná a e-shopy je určitě budou ještě nějaký čas mít. Budoucnost ale vidím v kartách.
Už tedy nejsme dobírkovou národností?
Myslím, že stále ano. A to i přesto, že procento plateb realizovaných přes online je poměrně vysoké. Nyní se tento poměr pohybuje někde na 25 procentech, což není vůbec zlé. A dobírka bude do budoucna klesat.
V PayU si samozřejmě každým rokem děláme přehled, jakými způsoby se platí. A u jediné dobírky je vidět stagnace, přičemž její podíl v celkovém balíku klesá.
Ze své pozice jste řídil i aktivity PayU na Slovensku. Liší se tam nějak situace oproti českému vývoji?
Slovensko je velmi podobné českému trhu v tom ohledu, jakým způsobem lidé platí za zboží. Dokonce bych řekl, že Slováci jsou mnohem progresivnější, pokud jde o mobilní platby. Tam je ta trakce o poznání silnější.
Na Slovensko jsme ale vstoupili zejména kvůli tomu, že mnoho českých e-shopů tam má pobočku. Mluvím například o Heurece, Mallu a podobně…
Vlastně jsme je následovali, protože jsme jim chtěli nabídnout stejné platební možnosti i na tomto trhu. Sami od sebe bychom asi neměli ambici tam vystavit pobočku.
A jaká je konkurence na česko-slovenském trhu? Za těch pár let tu vykrystalizovalo mnoho podobných služeb, ať už od nových subjektů nebo samotných bank…
Právě proto, že jsme od začátku spolupracovali s velkými e-shopy, se nám podařilo získat i jejich zákazníky. Lidé dnes sice možná ani neví, že transakce provádějí před PayU, jelikož na jednotlivých e-shopech moc výrazně nevystupujeme, ale znalost naší služby mezi uživateli, kteří nakupují na internetu, se i tak pohybuje nad 50 procenty.
Konkurence tu určitě byla a je, ale do budoucna nepůjde ani tak o lokální souboje, jako spíš o souboje s novými mezinárodními hráči, kteří sem budou vstupovat a přinesou určitou přidanou hodnotu.
Nemyslím si totiž, že do Česka vstoupí velký hráč, který bude nabízet to samé jako dnes třeba velké banky, a bude schopný uspět. Dnes už to není o ceně, musí tam být přidaná hodnota – co platební řešení přinese z pohledu konverze, objednávek, počtu nákupů a podobně.
Takže jak budou vypadat online platby budoucnosti?
Trend budoucnosti je vytvořit v podstatě neviditelnou platbu, aby ji zákazník v průběhu nákupního procesu vůbec nevnímal, zároveň ale musí danému systému a e-shopu věřit.
Abych byl konkrétní, tak v Evropě jde nyní například o uloženou kartu, které je nejblíže i Česko. Ta se ukládá u poskytovatele plateb a na jejím základě může uživatel opakovat nákup bez nutnosti opakovat zadání všech údajů a podobně. Tím klesá nejen riziko chyby (překlepu), ale také obecná nevole platit.
Protože zákazník, když vyzkouší komfortní metodu a zjistí, že funguje bez problémů, zpravidla odhodí strach a zábrany a k metodě se vrací pravidelně. Obchodníci tedy budou tlačit na to, aby se platby zjednodušovaly a byly co nejvíce uživatelsky přívětivé.
Jaký dopad na váš byznys mají nové služby například odložených plateb typu Twisto a podobně?
Zatím minimální. Češi jsou poměrně konzervativní, což jsme viděli i na tom, za jak dlouho online platby prorazily. Efekt alternativních plateb je tedy zatím opravdu minimální.
Když se teď obrátíme k vašemu novému působení v MyFood Market, kde povedete online aktivity. S platebními metodami zkušenosti máte, logistika, která bude jednou z hlavních složek vašeho nového byznysu, je ale velmi složitá. Neobáváte se toho?
To máte pravdu, také ji řešíme dnes a denně. Samozřejmě jsem v kontaktu s mnoha lidmi z oboru, kteří mají velké zkušenosti. A každý mi potvrdil, že těžší logistika než rozvoz čerstvých potravin neexistuje.
Je to ale výzva, a ty se musí překonávat (smích). Tady to totiž nefunguje jako se standardním balíkem, kdy jste jej odevzdali externímu dopravci a pak se o něj nestarali. Dnes dopravci nemají připraveno řešení pro rozvoz potravin, jelikož tento trh je ještě malý. To se dá pochopit. Hledáme proto alternativní cesty, kombinaci vlastních a externích zdrojů, jak zabezpečit dopravu do co největšího počtu domácností v Česku.
Bude to opět postupné, ale věříme, že to půjde zlomit. Tak jako ve Velké Británii, kde už ke zlomu došlo. Není to jednoduché, je to drahé, ale jde to.
ČLÁNKY DO MAILU