Gabriel Berdár: Baví mne řešit problémy

Gabriel Berdár rozhodně nepatří mezi manažery, které by měl každý rád. Třeba už proto, že šéfuje Českému Telecomu v době liberalizace a v době, kdy se firma musí prát o každého zákazníka. „Teď jsem si o sobě přečetl analýzu v Hospodářských novinách a bylo tam, že bych měl mít víc taktu. To asi není vlastnost, kterou bych se vyznačoval.“ A další zmínka o vlastnostech – teď více o tom, jak vede lidi. „Asi vám většina lidí řekne, že jsem poměrně tvrdý, nekompromisní. Ale všichni vědí, že kdo má výsledky a kdo je schopen dělat efektivně, plnit plán a dodávat výsledky, má ocenění.“

Gabriel Berdár narodil se v roce 1965 v Košicích vystudoval Technickou univerzitu v Košicích zaměstnání: 1990–91 Strojimport, pak IBM a Digital Equipment, IDOM 1995–1998 generální ředitel společnosti Xerox ČR 1998 – červen 2003 generální ředitel Dell Computers s odpovědností za trhy ČR, Slovenska a následně byl zodpovědný i za Polsko, Finsko a Řecko generálním ředitelem Českého Telecomu je od 15. června 2003 má dva syny, 5 a 12 let („Využil jsem třeba syna na testování Starzone. Když to ještě bylo na uzavřeném intranetu, tak jsem ho nechal, ať si vyzkouší ovládání a řekl, co je špatně.“) nelíbí se mu slovo manažovat

Urychlené změny

Čtenáři Lupy píší prakticky pod každý rozhovor z této série, že jde o PR. Tentokrát jim to usnadním: co by o sobě napsal do PR článku sám Gabriel Berdár? Dlouho neodpovídá, rozmýšlí se, protože to by přece psali jiní. „Celá moje kariéra je víceméně spojena s technologiemi a myslím, že za ten rok, co má Český Telecom nové vedení, přišly velké změny oceněné i takovými firmami jako Morgan Stanley. Myslím, že jsme na dobré cestě k tomu, abychom do dvou let patřili mezi nejvýkonnější operátory ve východní Evropě. V tomto období děláme změny rychleji, než většina lidí očekávala. Ty změny, které proběhly u nás za rok, proběhnou v normálních společnostech za pět až šest let.“

Řadoví zaměstnanci ho možná vnímají jinak – jako symbol propouštění. Na podzim říkal, že plánuje propustit ještě šest tisíc lidí. To už byl snížen stav z 13.700 zaměs­tnanců na 12.800. „Na konci roku jsme byli na 10.900. Na konci letošního roku je v plánu 9000 a příští rok 7000. Tím se dostaneme na polovinu. V Eurotelu zatím propouštět nebudeme – zůstaneme na dvou a půl tisících. Ale pokud se ukáže i tam, že se dá pracovat efektivněji…“

Je ale přesvědčen, že „i za cenu velmi nepopulárních opatření zachraňujeme organismus. Lékaři tomu říkají amputace. Pro každého je to propuštění nepříjemné, ale neděláte-li věci efektivně, ohrožujete mnohem větší celek.“

Snažím se být zaměstnancům blíž

Spolu s nižším počtem zaměstnanců ale stoupá pravděpodobnost, že zaměstnanci budou znát tvář svého nejvyššího manažera. Vyznává totiž zásadu, že musíte být blízko zaměstnanci, a i proto snížil počet řídících úrovní. „Když jsem sem přišel, tak bylo devět řídících úrovní, mezi mnou a kýmkoli bylo osm až devět manažerů, lidí, kteří se často tvářili, že řídí lidi nebo dělají byznys. Do tří měsíců jsme byli na pěti úrovních řízení a do pěti na čtyřech úrovních. Skončili jsme na 45 procentech manažerů, protože ten zbytek společnosti nepřidával žádnou hodnotu.“

Pro dobro zaměstnanců musel také urychlit tok informací a odstranit nesmyslná nařízení. „Člověk třeba nesměl bez svolení svého nadřízeného kontaktovat manažera o dvě úrovně výše. Takže bez povolení náměstka nebo viceprezidentů nesměl žádný zaměstnanec kontaktovat generálního ředitele. Zároveň se ale lidé vybíjeli anonymními příspěvky na intranetu, kde padaly urážky, pomluvy firmy.“ Proto nejvyšší manažeři chodí mezi lid, jako to dělával Václav IV. „Když jdu na callcentrum, do prodejen, vyslechnu si, jak lidé jednají se zákazníkem, dívám se do procesů, které používají. To samé udělal i David Duroň. Před několika měsíci se postavil na prodejnu Českého Telecomu a obsluhoval zákazníky.“

Na takovou „inspekci“ se vydal i sám Berdár. A to do značkových prodejen Eurotelu, když se začal prodávat Internet Expres a měl být k dostání jak na prodejnách Českého Telecomu, tak mobilního operátora. Nepoznali ho (ostatně prý ho nepoznala ani vrátná ve „velké Olšanské“) a ADSL mu také nenabídli. „Na jedné jsem dostal slušnou odpověď, na druhé ne tak slušnou. To samé jsem udělal v rámci Českého Telecomu, ale protože jsem předpokládal, že mě nepoznají, tak jsem telefonoval.“ Takzvané mystery shoppingy (tzn. hraní role reálného zákazníka) jsou ale častější, je to podle něj skvělá zpětná vazba.

Naposledy dělal konkurz do IBM

Umíte si představit, že byste za tuhého socialismu řekli své soudružce učitelce ve druhé, třetí třídě, že byste chtěl být manažerem? Manažer zrovna není povolání, o které by se dítěti za socialismu snilo. V mém dětství chtěli být všichni kosmonauty, učiteli a vojáky, anebo prezidentem. S kosmonautem jsem se trefila. „Pak jsem chtěl být pilot, ale při mém prvním letu do Bulharska, kam mne vzali dědeček s babičkou, jsem pozvracel dědečkův nový oblek, tak bylo jasné, že pilot nebudu.“ Vystudoval elektrotechniku, ale zjistil po několika návštěvách v podnicích, že to není ono. Rozhodl se z Košic odejít do velkého světa… Nastoupil do Strojimportu, ale plat měl tak nízký, že dělal kdeco: na stavbách, soukromě učil. Jednou četl noviny a zahlédl inzerát, že IBM hledá obchodní zástupce. To byl Berdárův poslední konkurz. Pak už přecházel na základě referencí nebo ho tahali headhunteři.

Do Českého Telecomu to byl také headhunting. Ale Berdár málem omylem nabídku odmítl. „V té době probíhala změna i v jiné, mnohem menší telekomunikační společnosti, a když mi zavolali, tak jsem si myslel, že to je pro ni. Říkal jsem: víte co, já vím, o koho jde, a mne to v podstatě nezajímá.“ Headhunteři nechtěli věřit vlastním uším, ještě jednou se přeptali a vše se vysvětlilo. „Tak to jsem jim odpověděl, že o tom si popovídáme.“

Kam by se dalo jít dál, výš? Prý možná do mezinárodní firmy, možná vlastní. O politice ale neuvažuje. „Když něco dělám, tak dělám naplno tu věc a nezamýšlím se nad tím, co bude dál. Zajímám se o práci, kde musím řešit problémy. Jak to začne být rutina, už mne to tak nebaví.“

Prošel mnoha technologickými firmami, a tak mne zajímalo, co z nich má doma. Konkrétně jsem narážela na to, jestli snad nemá doma ještěrku ze Strojimportu, kde začínal, anebo třeba velké brusky, které tam měl na starosti. Nemá. Vlastní počítač, od Českého Telecomu připojení na Internet, ale ne ADSL, protože ve svém domě stále ještě nemá pevnou linku.

VŠE o mně stejně asi psát nebude

Co myslíte, že o vás napíšou za 10–15 let, až se bude psát o liberalizaci telekomunikací v ČR? „Nevím, co o mně budou psát, a je mi to úplně jedno. Měl jsem možnost zúčastnit se akademické debaty na ČVUT o širokopásmovém Internetu, a musím říct, že odtrženost akademického světa od reality je závratná. Neznalost základních principů ekonomiky je zarážející a nejhorší na tom je to, že ty školy pak produkují studenty, kteří žijí v tomto prostředí. Je jen dobře, že studenti mají možnost jít na praxi. My sami jsme navázali spolupráci se studentskou asociací ČVUT. Během té debaty jsem viděl velmi šikovné studenty a studentky a vzápětí jsme s nimi navázali spolupráci, aby viděli reálný život, to, že si musí vydělat na náklady, uspět v konkurenčním boji, zaplatit zaměstnance, odvést daně a další odvody.“

Na kritiku s hroší kůží

Právě studenti patří mezi největší kritiky Českého Telecomu a na Internetu o nich najdete nejednu kritiku (jeden výsledek třeba tady). A v době, kdy přišla první a druhá velkoobchodní nabídka ADSL, se o Českém Telecomu začalo mluvit i ve večerních zprávách. „Někteří z toho udělali záměrně negativní téma. Z různých důvodů – neukojené ambice, osobní finanční prospěch, nebo prostě jenom tak, protože nadávat na cokoliv je snadné a v módě.“ O telekomunikacích diskutuje dokonce i se starším synem, dvanáctiletým. A prý jsou to profesionální diskuze. Objektivní fakt je, že službu podobnou Internet Expresu za cenu, za kterou ji nabízí Český Telecom, nabízí pouze jeden jediný velký telekom v Evropě, a to France Telecom. A např. službu obdobnou Starzone pouze tři další národní operátoři v EU. A vzápětí slyším o ‚nezávislých závislých‘ novinářích a dokonce o tom, že jedna či dvě redakce se musely za lživé komentáře svých novinářů omluvit, protože se navíc ještě zjistilo, že jeden z pisatelů měl na věci s velkou pravděpodobností i majetkový zájem. A řekli byste, že i Berdár se občas zajde podívat na chaty, aby si přečetl, co se o Českém Telecomu povídá?