G20 a stablecoiny – proč jsou najednou takovým strašákem?

Koncem minulého týdne se finanční představitelé zemí ze skupiny G20 nechali slyšet, že jsou prakticky za jedno, pokud jde o nutnost přísněji regulovat tzv. stablecoiny.

Co vlastně ministři financí a guvernéři centrálních bank tvrdí? Stablecoiny mohou představovat riziko coby nástroje usnadňující praní špinavých peněz, nepovolené financování, nesou riziko pro spotřebitele a, což je narativ, který značně zesílil s příchodem projektu Libra od Facebooku, také možné riziko pro globální finanční systém. 

Finančníci G20 ale zároveň váhavě připouštějí i některé jejich výhody a inovační potenciál. Představitelé G20 tedy neříkají nic jiného, než s čím krátce před nimi přišla G7 (viz například tento rozhovor Bloombergu s Benoîtem Cœuréem z Evropské centrální banky) a obě skupiny se pro změnu opírají o doporučení Výboru pro finanční stabilitu  (FSB) a Finančního akčního výboru (FATF). 

Obě posledně zmiňované instituce se chystají publikovat své závěry ohledně stableconů až v příštím roce, což je pravděpodobně asi hlavní důvod, proč jsou současná prohlášení představitelů G20 na toto téma taková, řekněme, bezzubá. Jak totiž v pátek potvrdil guvernér japonské centrální banky Haruhiko Kuroda, G20 bude schopná zahájit debatu o tom, co si počít se stablecoiny, teprve potom, až obdrží od FSB a FATF příslušné noty. Třetím subjektem, který by měl k tématu také říci svoje, je pak ještě Mezinárodní měnový fond (IMF).

Jisté je tak zatím jediné, a to dočasná stopka pro všechny stablecoin projekty: „Politici vyjádřili obavy ohledně různých rizik, která představují stablecoiny. Dokud nebudou vyřešeny, neměly by být stablecoiny vydávány. To je něco, na čem se členové G20 shodli,“ konstatuje Kuroda. Otázka samozřejmě zní, zdali toto prohlášení platí jen pro globální megaprojekty typu Facebook Libra, nebo i pro dnes již poměrně nepřehlednou a obtížně kontrolovatelnou armádu kryptoměnových stablecoinů v čele s Tetherem, které 5 let jejich existence nikdo nijak nereguloval a jde v současnosti o regulérní Divoký západ.  

O co jde FATF a FSB

Financial Action Task Force neboli Finanční akční výbor (doslovně komando) je mezinárodní mezivládní organizace, která je obecně uznávána za světového tvůrce standardů a doporučení v oblasti AML/CFT (praní špinavých peněz a financování terorismu). Byla založená v roce 1989 a v roce 1990 vydala Čtyřicet doporučení v boji proti praní špinavých peněz, která byla později doplněna o 9 speciálních doporučení v boji proti financování terorismu. 

Doporučení jsou průběžně revidována a k jejich dodržování je zavázáno 180 světových jurisdikcí, v případě nedodržení jim hrozí vyloučení z podílu na globálním finančním systému. Jeho úloha je tedy v kontextu stablecoinů zřejmá. Jakákoli rychle se rozvíjející nebo nová technologie, která nezapadá do starého modelu finančního ekosystému, je potenciálním vektorem útoku, který lze zneužít kriminálníky a teroristy a je potřeba ji zavčas podchytit a svázat. 

Ze strany FATF panují dvě hlavní obavy, které jsou do značné míry spojenými nádobami – strach z masové adopce kryptoaktiv a strach z neregulovaných P2P transakcí v masovém měřítku. Konec prostředníka, na kterého si je možné snadno došlápnout, by totiž, co se schopnosti vlád odhalovat a bránit praní peněz a financování terorismu týče, radikálně měnil pravidla hry. Stablecoiny by svojí (byť fakticky trochu iluzorní) stabilitou teoreticky mohly ke kryptoaktivům přilákat masu lidí, kterou dnes odrazuje volatilita tradičních kryptoměn.

Zde narážíme na zajímavý paradox, protože taková situace je se stablecoinem prakticky nedosažitelná. Buď totiž budeme mít plně funkční decentralizovaný paralelní transakční systém, ale daní za to bude volatilita a další úskalí kryptoměn, nebo stablecoin, ale pak budeme vždy na míle daleko od decentralizovanosti. Stablecoiny na rozdíl od konvenčních kryptoměn totiž nemají limitované zásoby ani algoritmem pevně daný emisní rozvrh, místo toho vznikají a jsou vypláceny na základě tržních podmínek (vznikající poptávky) a jejich hodnota je závislá od jejich (ať již auditovatelného, nebo domnělého) krytí. Jinými slovy za nimi vždy musí stát nějaká konkrétní entita, která tento proces řídí a garantuje jeho poctivost, a na tu si lze vždycky snadno došlápnout.  

Toho je si částečně vědom i samotný FATF: „Obecně řečeno, jak globální stablecoiny, tak jejich poskytovatelé by podléhali standardům FATF buď coby virtuální aktiva a jejich poskytovatelé, nebo jako tradiční finanční aktiva a poskytovatelé jejich služeb. Nikdy by se tak neměly dostat mimo dosah kontrol proti praní špinavých peněz,“ říká FATF.

Pohled FSB se od FATF liší v tom, že zkoumá hlavně možná rizika pro globální finanční systém. Jeho hlavním úkolem je podporovat globální finanční stabilitu koordinací regulačních politik (jak v rámci G20, tak se třetími zeměmi) a tlakem na transparentnost finančních institucí. Vedle toho také každý rok zveřejňuje seznam systémových bank, jejichž selhání by mohlo destabilizovat finanční systém (too big to fail). Instituce vznikla teprve v roce 2009 (je tedy podobně stará jako Bitcoin) během summitu G20 v Londýně coby nástupce Fóra finanční stability, jehož hlavní funkcí bylo fungovat jako mediátor mírnící napětí mezi ministry financí a centrálními bankéři. Se vzrůstajícím zájmem veřejnosti o kryptoaktiva se ale začalo výboru rýsovat nové hřiště a celá oblast je momentálně pod intenzivním zkoumáním.

Pokud jde o samotné stablecoiny, FSB má nyní za úkol přezkoumat přiměřenost a efektivitu současného regulatorního přístupu k tomuto typu aktiv (v praxi zatím není příliš co zkoumat) a pokusí se posoudit jeho efektivitu ve vztahu k řešení finanční stability prevenci systémových rizik. Zaměřit se přitom chce jak na jednotlivé stablecoiny a jejich komponenty, tak na jejich ekosystém jako celek. Jako potenciální hrozbu vidí FSB především snadné příhraniční platby a možný dopad na ekonomiky rozvojových zemí. V principu jde tedy o stejné obavy, jaké existují i u kryptoměn (byť G20 se zatím shoduje na tom, že momentálně nepředstavují systémové riziko), které se ovšem z principu regulují podstatně hůře.

Z pohledu samotné G20, které FSB primárně slouží, jsou stablecoiny stejně fascinující jako děsivé, důležité ale je, že její postoj není a priori zamítavý nebo negativní: „Na jedné straně mohou stablecoiny přinést více potenciálních výhod ve formě levných a rychlejších plateb, zejména u přeshraničních převodů peněz, a také mohou pomoci většímu finančnímu začlenění. Na druhé straně mohou vzniknout vyšší náklady kvůli možným rizikům souvisejícím s přenosem měnové politiky a měnovou suverenitou, zejména v ekonomikách, které jsou částečně polarizovány,“ zvažuje Cœuré v rozhovoru citovaném na začátku článku některá jejich pro a proti.

K jakým závěrům FSB nakonec dojde, zatím můžeme jen hádat, na samotný report si  budeme muset ještě půl roku počkat, hotový a připravený k veřejné konzultaci by měl být v dubnu 2020.

Závěr

Závěry, se kterými FSB a FATF nakonec přijdou, možná ani nejsou tak podstatné, mnohem důležitější je totiž už vůbec samotný fakt, že se podobné instituce, a nově dokonce i Mezinárodní měnový fond, fenoménem stablecoinů zabývají (byť zde nepochybně obrovskou roli sehrála zejména iniciativa Facebooku). 

Svědčí to o tom, že dost možná stojíme na začátku historického zlomu v našem vnímání peněz a plateb. Nepředpokládám nicméně, že bychom toho měli být svědky v dohledné době. Pokud to vztáhnu přímo na stablecoiny, ty mají zatím celou řadu problémů, které brání jejich masovější aplikaci. 

Sahají od těch ještě relativně snadno řešitelných (právní a regulatorní vakuum) až po poměrně zásadní systémové, například silnou náchylnost k zranitelnosti spekulativními útoky, přesně tak, jak je v roce 1979 popsal pro potřeby tradičních měn Paul Krugman ve svém článku A Model of Balance-of-Payments Crises.