Ilustrace: Nenad Vitas
Byla to webová aplikace jistého dodavatele. Primárně sloužila ke správě objednávek, ale měla spoustu dalších funkcí. Onen člověk se potřeboval dostat k jedné z nich, leč ať dělal, co dělal, jeho cesta končila v nekonečném kruhu. Kruh se sestával z toho, že aplikace dotyčného sice nechala navolit potřebnou funkci a pak i zadat její parametry, ale v okamžiku, kdy měla zobrazit stránku s kýženým výsledkem, prohlásila, že funkce nebyla správně zvolena a nechala ho ji navolit znovu od začátku. To se opakovalo víceméně bez ohledu na zadávané parametry a po několika opakováních tak uživatel musel nabýt dojmu, že si o něm autoři zmíněné aplikace myslí něco nehezkého.
Upřímně a hlavně škodolibě jsem se tehdy smál marným snahám, za nimiž jsem tušil poruchu spíše na straně klienta a ještě přesněji na straně uživatele, než u tvůrců a provozovatelů aplikace. Koneckonců aplikace, která přece „měla stovky spokojených uživatelů, kterým se nic podobného neděje“. Byl jsem naivní.
Uplynulo oněch několik let od extempore s aplikací po minulý týden, kdy jsem se rozhodl využít úžasně růžové webové aplikace svého mobilního operátora k tomu, abych si prodloužil smlouvu a poněkud změnil tarif. Web se tvářil vstřícně, i když se musím přiznat, že po minulých zkušenostech s mobilem přítelkyně jsem se k němu již od počátku stavěl s jistou dávkou nedůvěry. Po úspěšném zvolení požadované akce (prodloužení smlouvy) následovala volba tarifu, za nímž si web uvědomil, že nelze pokračovat bez přihlášení. Úspěšné přihlášení ale místo zpět do průvodce nákupem vedlo na titulní stránku jiné služby, a opětovné spuštění prodloužení smlouvy pro změnu způsobilo nový požadavek na přihlášení. Přihlášení, které skončilo chybou, že uživatel je již přihlášen a návratem na přihlašovací formulář.
Původně jsem se domníval, že chyba je buďto v prohlížeči, nebo mezi stolem a židlí. Po vyzkoušení procesu na třech různých prohlížečích a dvou počítačích se stejným výsledkem jsem se zaměřil na možnou chybovost sebe coby lidského faktoru. Vůbec se mi ovšem nezdálo, že bych dělal něco špatně a konec konců, ten program přece denně bez problémů musí používat stovky lidí, tak jak je možné, že právě ze mě si dělá takovou legraci? Během dohromady asi tak deseti pokusů se mi podařilo jednou zablokovat svůj účet (od posledního podobného extempore mám zapsané odblokační kódy) a jednou sestřelit webový prohlížeč. Byl jsem na hraně zoufalství, které jsem si chtěl vybít na operátorovi. Podoben křečku zmítajícímu se v kolečku a sledovanému chovateli, jež se domnívají, že ho to baví.
Přes zdánlivou bezvýchodnost situace jsem se rozhodl se uklidnit a spustit prolongační aplikaci ještě jednou, s naprosto čistou hlavou. Říkal jsem si, co by asi dělal na mém místě uživatel – úplný začátečník. Napadlo mne, že by po zadání přihlašovacích údajů nemačkal klávesu Enter, ale tlačítko na webové stránce. I učinil jsem tak.
Nevím, zda to bylo právě tímto detailem nebo něčím jiným, ale aplikace zabrala. Nekonečný křečkokruh se otevřel a já mohl prodloužit smlouvu s mobilním operátorem, což se následně úspěšně stalo.
Mimoděk jsem si vzpomněl na onu několik let starou historku se zaseknutým systémem sledování objednávek. A na její vyřešení, kterým nebylo nic jiného, než záměrné navolení zcela špatných parametrů. Po nichž se aplikace přes jednu chybu vydala správným směrem. Tak si říkám, zda tvůrci webového rozhraní růžového mobilního operátora nebyli náhodou těmi stejnými, kteří programovali onen zakázkový systém. Nebo zda je v tom něco nadpřirozeného, třeba fantom, který čas od času pocítí potřebu zamotat uživatele interaktivních webů do nekonečné smyčky, aby je pak vyplivl ven…
ČLÁNKY DO MAILU