Na začátku května vystoupil Eben Moglen na konferenci re:publica v Berlíně. Jeho hodinová přednáška třídenní setkání pěti tisíc hackerů, internetových podnikatelů, aktivistů, datových žurnalistů a podobných existencí zahájila. Naléhal na ně, aby se aktivně bránili snahám korporací a vlád zneužít digitální technologie k omezování občanské svobody a posílení vlastní moci.
Eben Moglen začínal kariéru na konci sedmdesátých let jako jako programátor v IBM. Nyní přednáší právo a dějiny práva na Kolumbijské univerzitě.
“Během jeho pobytu v New Yorku jsem se docela dobře poznal s Václavem Havlem,” říká na uvítanou při setkání s českým novinářem. “Takové lidi bychom teď potřebovali.”
Moglen je zakladatelem Software Freedom Law Center, neziskové organizace, která poskytuje právní služby vývojářům svobodného software.
Po vaší včerejší přednášce, ve které jste mimo jiné řekl, že nejlepší zprávou loňského roku byla zpráva o smrti Stevea Jobse, vám dlouho a hlasitě tleskalo asi tisíc lidí, někteří z nich ve stoje. Potom se rozsvítila světla a zhruba polovina publika vytáhla iPhony a iPady…
Pro nemrtvé je typické, že dokážou přetvářet zlo v krásu. Pan Jobs je největší z nemrtvých, největší z upírů. iPhone, na který nahráváte tento rozhovor, to je nádherná věc. Proto vám nevadí, že je prokletá. Škodlivá, zlá. Že vás zabije. Je totiž krásná ve své dokonalosti. Přitažlivost krásy je silnější než přitažlivost dobra.
Když si vzpomenu na některé jiné telefony, musím říct, že být otrokem zla je docela příjemné.
Přesně tak. To je to, v čem upíři vynikají. Erotická přitažlivost zla, to je obrovská síla. A obzvlášť my, lidé, kteří o podobných otázkách přemýšlíme, žijeme v prostředí zahlceném těmito krásnými věcmi, které pan Jobs vyrobil. Proto nemůžu říct, že by mě mrzelo, že už nežije.
Myslíte, že po smrti Steva Jobse se to změní, že výrobky jeho firmy ztratí magickou moc?
Apple se rozhodně změní. Ta firma byla uměleckým dílem, podobně jako v renesanci někteří autoři považovali za umělecké dílo stát. A tvůrce tohoto díla je pryč.
Co to bude pro Apple a jeho uživatele konkrétně znamenat? Budou svobodnější?
Ne, ale Apple ztratí význam, nebude už tak důležitý. Stane se jen dalším globálním výrobcem předmětů. Jako byla donedávna Nokia, jako je nyní Samsung. Bude to významný výrobce elektroniky. Ale jeho upírská krása a přitažlivost je nenávratně pryč.
Je podle vás správné nakupovat akcie Facebooku?
Investovat do Facebooku je nemorální podobně jako investovat do firem provozujících povrchové doly, znečišťujících ve velkém vzduch nebo vodu. Facebook je ekologická katastrofa. Vydělává peníze tím, že likviduje soukromí a rdousí lidskou duši.
Lidská duše na rozdíl od těla žije uvnitř, ne na povrchu. Aby mohla být produktivní, něco tvořit, vyžaduje jistou míru soukromí. Tohle říkal už kdysi dávno také Jan Hus. To bylo jádro protestantské reakce na katolicismus: že duše vzniká ve vztahu k Bohu, nikoli ve vztahu ke člověku.
A to je také problém Facebooku. Staví do centra celého našeho společenského života jednoho člověka. Sdílíme celý svůj svět se svými přáteli a zároveň s jedním “nadpřítelem”. A tento nadpřítel je jako papež. Nahlíží do našich srdcí a opatruje klíče. To přece nechceme!
Zmínil jste Jana Husa, to byl Čech. Češi prožili čtyřicet let v diktatuře a občas mají pocit, že jsou vůči totalitním tendencím ostražitější než ostatní. Přitom je na Facebooku už 35 procent z nás a podle statistik patříme k nejaktivnějším uživatelům.
Stalin měl pravdu, když říkal, že socialismus je tam, kde stojí Rudá armáda. Když se Rudá armáda z Československa stáhla, lidé chtěli zapomenout. A zapomněli. Zkuste se projít po pražských ulicích a ptát se mladých lidí, kteří drží v rukou iPhony a jsou na Facebooku, kdo to byl Dubček. Kolik z nich bude vědět, kdo to byl?
Myslím, že většina.
Možná ano. Vím ale jistě, že rychlost a rozsah zapomínání jsou děsivé.
Pozorujete to i na svých studentech na Kolumbijské univerzitě?
Ztrácejí schopnost soustředit se na studium, provést důkladnou rešerši. Mají za to, že stačí zadat dotaz do Googlu. Používání knihovny vyžaduje určitou sadu dovedností. Tyto dovednosti jsou už dnes mrtvé. Nejmladší generace je nemá a už je nikdy nezíská. Méně čtou a méně píšou. A to, co píšou, není tak dobré jako dřív. Protože dobré psaní je podmíněno spoustou čtení. Pokud nemáte spojení s obrovským nádherným světem literatury, nemůžete dobře psát.
Studenti čtou strašlivě málo. Stačí se podívat na bakalářské studium na naší univerzitě. Když jsem byl malý, americkou literaturu tam učila moje matka. Semestr trval čtrnáct týdnů a její studenti za tu dobu přečetli dvanáct knih. Dvanáct tlustých románů z 19. století. Dnes za stejnou dobu ve stejném kurzu přečtou tři.
Možná nejde tolik o množství přečteného textu, ale o to, jak jej čtenáři vnímají. Digitální text čteme určitě jinak, nevím ale, zda je možné říct, že je to čtení horší, méně kvalitní. Je jiné.
Kvantita v tomto případě podmiňuje kvalitu. Když čtením strávíte méně času, přečtete méně knih, méně se na ně soustředíte, méně zatěžujete paměť.
V přednášce jste použil sloveso číst nezvyklým způsobem: vlády se podle vás snaží číst své občany. Co to znamená?
Když máte v databázi několik milionů lidí, můžete na základě dat o jejich chování docela spolehlivě předvídat i chování těch, kdo v databázi nejsou. Svým studentům říkám: v příštích prezidentských volbách v roce 2016 nebude nejdůležitější reklama otevřeně politická. Bude to reklama, která vám přijde na mobil a nabídne vám obrovskou slevu na něco, co opravdu moc chcete. Ta sleva ale bude platit jen ve volební den a v obchodě dostatečně vzdáleném od vaší volební místnosti. Určitě se pak najdou lidé, kteří půjdou radši nakupovat než k volbám. A když se politickým marketérům podaří tímto trikem posunout volební výsledek o půl procenta, změní tím povahu demokracie.
Důležitým tématem vaší včerejší přednášky byla ztráta anonymity. Jak je to vážné a proč by nám to mělo vadit?
Dnes už jsme se dostali až do stádia, kdy přestáváme používat peníze, tedy anonymní platidlo. V Evropě tento proces postupuje ještě rychleji než v USA. Samoobsluha poblíž mého amsterodamského bytu už vůbec nepřijímá mince a bankovky, jen platební karty. Měna EUR končí, nahrazuje ji měna PIN. Když používáte PIN, nejste nikdy anonymní. Nemůžete utratit peníze, aniž byste prozradili, kdo jste, kde jste, co si kupujete. Nemůžete dát jinému člověku na ulici deset korun, aniž by se o tom dozvěděla nějaká dohlížející autorita. Velmi brzy bude v rozvinutých západních zemích i v České republice každý platit kartou, i když si bude jen na ulici kupovat noviny nebo párek.
Když se nemůžeme pohybovat po světě svobodně a sami, ale vždy jen pod dohledem, je to stejné, jako když jste za okupace museli na každém rohu ukazovat doklady. Když mají státní instituce neustálý detailní přehled o pohybu našich peněz, je otázka, jestli ještě žijeme na svobodě, nebo v totalitním státě.
Abych se ještě vrátil ke Stalinovi: Hranice totality dnes nejsou tam, kde stojí Rudá armáda, ale tam, kde vládne Facebook. Kde se platí PINy. Kde operátoři a policie mohou neustále sledovat pohyb každého mobilního telefonu. Kde neustále nevědomky hlásíme úřadům, kdo jsme a kde jsme. Tohle je totalita.
Nepřeháníte? Je tu i opačný pohled, který můžeme shrnout do známého citátu Marka Zuckerberga, že éra soukromí skončila. Mladým lidem jeho ztráta nevadí, výhody sdílení na sítí a snadné dostupnosti informací převáží rizika, a ta je možné vyhodnocovat a reagovat na ně.
Stovky a tisíce let se lidé stěhovali ze samot a vesnic do měst, která jim nabízela právě anonymitu. Tedy prostor, kde každý neví, kdo jste a čím se živíte. Tohle lidé chtěli a potřebovali odjakživa. Markův názor respektuji, ale nesouhlasím s ním. Myslím, že éra soukromí neskončila. Myslím, že je nebezpečné myslet si, že skončila.
Kdo Markovi věří, ať se zkusí přestěhovat do Číny nebo do Běloruska. Myslím, že brzy pozná, jak vzácná anonymita je.
Ale tady v Berlíně to nevypadá jako naléhavý problém. Když jsem za vámi jel na rozhovor, dobíhal jsem metro a nestihl jsem si označit lístek. Revizoři zcela správně nedali na mé výmluvy a dali mi pokutu. Opsali si jméno, adresu a číslo občanky, pravděpodobně skončí v nějaké databázi, ale ani mě nenapadlo, že tím přicházím o kus soukromí. Věřím jim a německému právnímu státu, že údaje nezneužijí.
To máte pravdu, ale jsme ve východním Berlíně. Před třiceti lety byste si vládou zákona tak jistý nebyl. A před sedmdesáti lety už vůbec ne.
Ztráta soukromí je ale velkým nebezpečím i v dobře fungujících západních zemích. Nikde není psáno, že vláda zákona vydrží všude. Vždycky je tu riziko, že zítra se k vládě dostane někdo, komu věřit nebudete. Věříte Geertu Wildersovi? Moji kamarádi v Nizozemsku mají možná k mizejícímu soukromí stejně benevolentní vztah jako Mark Zuckerberg. Ale co když se mýlí? Co když zítra bude Holandsku vládnout Wilders a Francii Marine Le Penová?
Nemění se jen vlády, mění se i vládcové. Moji mladí přátelé z maďarského hnutí FIDESZ byli důvěryhodní před patnácti lety, kdy jsem se s nimi poprvé potkal. Viktor Orbán se na Oxfordu přátelil s mým bratrem. Tehdy byl velmi důvěryhodný, ale nejsem si jistý, jestli je důvěryhodný dnes.
Když mluvíte o Zuckerbergovi, používáte křestní jméno. Znáte se i s ním osobně? Zná on vaše názory?
Ne, osobně jsme se nikdy nepotkali a téměř jistě se ani nepotkáme. Pan Zuckerberg je onen “face” před Facebookem. Hodně bohatý, možná hodně chytrý, ale on sám je jen malá část celého příběhu. Je to bílý kůň, člověk vystrčený do popředí. Kdo stojí v pozadí, není tak snadno vidět.
Vlastnickou strukturu Facebooku přece známe. Koho máte na mysli? Ruský fond Digital Sky?
Možná ruský fond, možná vládu Spojených arabských emirátů. Možná někoho jiného.
Řekl jste také, že Facebook nebude dominantní déle než 120 měsíců. Co ho nahradí a jak to víte tak přesně?
Nevím to přesně, je to můj odhad. Nahradí ho sociální sítě, kterými můžete volně proplouvat, aniž byste přitom přišli o přátele, které jste už nabrali. Facebook je přesvědčen o neotřesitelnosti své pozice, protože věří, že z něj většina lidí nikdy neodejde právě z obavy ze ztráty přátel. To se ale může změnit také díky tomu, na čem pracují programátoři Diaspory. Pokud se to podaří, vy a já a ona a on, my všichni, kdo sdílíme obsah na Facebooku, budeme zase volní.
Musíme prosazovat otevřený standard sociálních sítí, který nám umožní se mezi nimi volně pohybovat a sdílet i s přáteli, kteří jsou v jiných sociálních sítích. Agregátor, který nás bude hladce přepínat při sdílení mezi veřejnými a privátními sítěmi. Lidé se začnou od Facebooku postupně odpoutávat a pak přijde okamžik, kdy na něm už nikdo nezůstane.
Jednou se to stát musí, protože i Facebook narazí na meze svého růstu. Dokumenty, které musel zveřejnit před vstupem na burzu, ukazují, že utrží ročně 4 dolary a 40 centů na jednoho uživatele. To nemůže stačit. To přece není byznys za 100 miliard dolarů (rozhovor se uskutečnil ještě před vstupem Facebooku na burzu – pozn. red.)
Facebook zemře v okamžiku, kdy se počet jeho uživatelů začne zmenšovat. V tu chvíli bude jeho kouzlo zlomeno. Vyjde najevo, že je to podnik jako každý jiný a začne umírat.
Včera jste také řekl, že my, čtenáři, diváci a posluchači už nekonzumujeme média, ale média konzumují nás. Jak jste to myslel?
Klasická televize umírá. A je nahrazována televizí, která se dívá na své diváky, jak se na ni dívají. Jmenuje se to YouTube. Všechno na co se díváte, jak dlouho se na to díváte, co jste dělal před tím a kam půjdete potom, to všechno se zaznamenává.
A stejné je to i jinde. Čtečka knih hlásí výrobci, co jste četl a jak dlouho. Hudební přehrávač v mobilním telefonu sleduje, co kdy posloucháte a pak vám podle toho nabízí ke koupi další hudbu. Každý obchod si hlídá, co si jak dlouho prohlížíte a snaží se podle toho odhadnout, jak moc jste nalomeni, abyste si tu věc koupili.
Zároveň takto sesbíraná data pomáhají zlepšovat jmenované služby. Neměli bychom za to být rádi?
Spotřeba je druh narcismu, mimořádně silného narcismu. Předpokládá, že já jsem jediný, kdo konzumuje, že nejsem zároveň konzumován. Proto jsem použil tu slovní hříčku, aby posluchačům došlo, že se žere na obou stranách.
Ano, korporace o nás shromažďují data, aby vylepšily své služby. KGB také shromažďuje informace, aby vylepšila své služby. Otázka zní: Chcete být odběratelem jejich služeb?
Technologické firmy srovnáváte s tajnou policií poměrně často. Je to silné přirovnání. Můžete vysvětlit, v čem jsou si tyto dva typy organizací podle vás tak podobné?
Nejsou si podobné, ale pracují společně. Facebook spolupracuje s tajnou policií. Je to obchodní vztah, Facebook je dodavatelem informací pro tajné služby podobně jako jim jiné firmy dodávají kávu, psací potřeby nebo papírové ručníky.
I tajné služby ale v civilizovaných zemích operují v mezích zákona, jsou kontrolovány vládou a parlamentem.
Ano, samozřejmě jsou kontrolovány – dokud se kontrole nevymknou. Záleží na tom, jakými zákony se řídí. Jakými zákony se Facebook řídí, když turecké tajné policii pomáhá identifikovat aktivní členy kurdské opozice? Americkými zákony? Tureckými zákony? Zákony Facebooku?
Ve skutečnosti to funguje takhle: Mám velmi zajímavou databázi, zní nabídka Facebooku. Chtěli byste v ní vyhledávat?
Ano, chtěli bychom v ní vyhledávat, odpovídají tajné služby. Jaké jsou obchodní podmínky? Tohle potřebujeme my od vás, tohle vy od nás, pojďme se dohodnout.
Nemáme o tom sice jasné důkazy, ale máte asi pravdu, že podobné obavy jsou na místě. Nezacházíte ale příliš daleko, když tyto obavy zobecňujete a vztahujete je ke všem velkým technologickým firmám? I Amazon jste ve své přednášce označil za “knihovnu ve službách KGB”.
Amazon není Facebook. Facebook musí už dnes udržovat vztahy s tajnými službami, Amazon je zatím jen obchod s knihami. Musíme si ale uvědomit, že pokud se KGB začne zajímat o to, co kdo čte, pak ví přesně, kde si to může snadno zjistit.
Co se s tím dá dělat? Vy propagujete nekomerční, otevřené alternativy. Místo Twitteru Identi.ca, Facebook měla zase nahradit například decentralizovaná sociální síť Diaspora. Jenže to zatím nevypadá, že by tyto služby kromě několika tisíc nadšenců chtěl někdo používat.
Protože zatím nejsou dost dobré. Identi.ca by mohla nahradit Twitter, ale nemá peníze na reklamu. Jak se potom normální uživatel dozví, že vůbec existuje?
Nesmíme hledat náhradu jen za Facebook nebo jen za Twitter, musí to být obecnější řešení. Představte si například, že se vám doma rozbije modem nebo router, potřebujete si koupit nový. V obchodě vám nabídnou dvě možnosti, přibližně za stejnou cenu. Jeden router funguje přesně stejně jako ten starý. Druhý, když si ho přinesete domů, zapojíte stejně snadno: do zásuvky, k modemu a k počítači. Nemusíte nic složitě nastavovat. A najednou z webových stránek, které si prohlížíte, zmizí reklama. Nenahrávají se vám z nich do prohlížeče žádné cookies. Nikomu neprozrazujete svou identitu. Nenecháváte za sebou žádnou stopu. Zároveň získáváte možnost telefonovat zdarma po celém světě, takový lepší Skype. Můžete pomoci přátelům na Kubě nebo v Číně používat internet svobodně bez cenzury. Můžete kdykoli cokoli zcela anonymně publikovat. Dostanete také VPN, přes kterou se můžete připojit svým telefonem se všemi těmito výhodami.
Mluvíte o projektu Freedom Box. Dokážete ho ale bez základního kapitálu a bez obchodního modelu vyrábět a distribuovat ve velkém?
Proč ne? Mohlo by se to ujmout podobně jako svobodný software. Lidé budou na projektu pracovat dobrovolně a s jejich pomocí se nám podaří Freedom Boxy rozšířit po světě.
Projekt jste představili před rokem. Jak daleko jste od té doby došli? Kolik funkčních zařízení už je na světě? A kde si můžu Freedom Box koupit?
Zatím žádný hotový produkt nemáme, postupujeme pomalu. Prodali jsme několik stovek vývojářských verzí Freedom boxu na Kickstarteru. Zatím jsme ale jen komunita lidí, kteří hackují software. Vývoj svobodného software se rozjíždí pomalu, ovšem může rychle akcelerovat. Zatím to ale jde to ještě pomaleji, než jsem předpokládal. Proto jsem také ve své řeči na této konferenci tak naléhavě varoval: Máme zpoždění, naši soupeři, tedy stát a s ním spolupracující korporace, mají náskok.
Myslím, že to bude trvat ještě nejméně rok, než dospějeme k použitelnému výsledku. Nic jiného než software ovšem vyvíjet nemusíme. Hardware pro něj vyrobí a prodají kapitalisté. V tom oni jsou velmi dobří.
Takže Freedom Box není hmatatelný výrobek, ale alternativní firmware pro již existující modemy. Jak přimějete běžné uživatele, aby si ho nainstalovali?
Možná ho do svých produktů začnou nahrávat samotní výrobci, protože bude spolehlivý a bude po něm poptávka. Třeba ho budou svým klientům zadarmo dávat banky. Jakou lepší reklamu si mohou zaplatit, než když zákazníkům nabídnou obsluhu účtů přes zaručeně bezpečné a anonymní připojení?
Co dalšího mohou dělat běžní uživatelé internetu pro to, aby zůstali svobodní? Co může dělat moje matka, která internet denně používá, ale nemá zájem zabývat se technickými detaily? Teď si například oblíbila iPad, i když to je podle vás věc “prokletá, škodlivá a zlá, věc, která ji zabije”.
Bude záviset na vás. Nebo na jiném člověku, který jí pomůže. Pokud chce iPad, má ho mít. Možná že teď chce pohodlí a nechce se zabývat cenou, kterou za něj platí. Už nemusí budovat svět pro své děti, jeden už vybudovala.
Ne ona, ale vaši vrstevníci, jimž se dnes rodí děti, které už vyrůstají v Matrixu, kde už tuto volbu mít nemusí, se potřebují naučit základní věci. Nést za svá rozhodnutí ve věci technologií určitou odpovědnost.
Nežádám, aby se ze všech stali hackeři, ale musí si uvědomit základní principy fungování technologiemi prostoupeného světa. Udělat si jasno v tom, jestli Facebook jejich dětem pomáhá nebo škodí.
Americký časopis Consumer Reports rozebírá detailně výrobky, které se objevují na trhu. Pomáhá obyčejným lidem rozhodnout se, co koupit a čemu se vyhnout. Teď v něm vyšel velký článek o Facebooku. Jeho závěr: Facebook je hrozbou pro zdravý psychický vývoj vašich dětí. Takhle má vypadat osvěta pro lidi, kterým jsou technologie jinak lhostejné, ale nemají na vybranou, používat je musí.
Nemusejí znát všechny chemické prvky, musí se ale umět pohybovat v prostředí, které je z nich složené. Každý nemůže být jaderným fyzikem, ale každý by měl přemýšlet o tom, jestli je jaderná energie pro jeho zemi dost bezpečná.
Tohle jste měl na mysli, když jste ve své přednášce říkal, že čas rychle utíká a musíme se pustit do práce, abychom zabránili katastrofě?
Ano, ale zároveň jsem mluvil k hackerům přítomným v sále. Máme spoustu práce, musíme rychle vyvíjet další technologie.
Technologie, které nás ochrání před jinými technologiemi? Jako Freedom Box?
Přesně tak. Hackeři a novináři a učitelé se musí bez otálení pustit do práce.
Do práce se pustily také pirátské strany. Tady v Německu jsou podle aktuálních průzkumů třetí nejsilnější partají, média jejich zástupce na konferenci re:publica obletují jako největší hvězdy. Je to podle vás jen lokální a dočasný úkaz, nebo nás čeká vzestup pirátského hnutí i v dalších zemích?
S Německými piráty nemám žádné osobní vztahy, mám je pouze se zakladateli hnutí pirátských stran ve Švédsku. Jsem ovšem přesvědčen, že je důležité, aby se uvědomělí lidé po celém světě pustili do prosazování svých myšlenek a principů prostřednictvím politického aktivismu.
Pokud se Pirátská strana stane třetí nejsilnější politickou silou v Německu, tak zavedené strany SPD, CDU začnou vykrádat její program. Podobně jako teď kancléřka Merkelová konečně vyřadila Zelené tím, že jim sebrala téma zrušení jaderných elektráren.
Nejzajímavější na tom je, že pro mladé lidi všude na světě jsou v politice důležitá jiná témata než pro předchozí generace. V zemích s poměrnými volebními systémy, kde se můžete dostat do parlamentů a na radnice jen s několika procenty hlasů, se začnou více a více prosazovat prostě proto, že mladí lidé tvoří stále větší část elektorátu.
Takže v příštích letech se svobodný internet stane nejdůležitějším politickým tématem?
Ne, stane se jedním z důležitých témat. A zavedené strany se o něj začnou přetahovat s novými stranami. Tím ho učiní ještě důležitějším, protože o něm začnou mluvit v televizi. Nebo v tom, co televizi nahradí.
Jakou roli v tom hrají Anonymous? Je to pozitivní jev?
Nevím, protože nevím, kdo to je.
Ale víte, co dělají.
Ano, dělají “hacktivismus”, což je aktivismus bez etických nároků na aktivisty obvykle kladených. Normální aktivisté nesou za své činy osobní odpovědnost. Potom má také jejich činnost nějaký dopad. Vzpomeňte si na věznění Václava Havla. Anonymous nejsou důkladní občanští aktivisté, nejedná se o občanskou neposlušnost. Jedná se o něco mezi občanskou neposlušností a trestným činem. Nemyslím si, že to, co dělají Anonymous, jsou trestné činy, ale není to ani odpovědná občanská neposlušnost.
Jako profesor právní historie se zaměřujete na autorské právo. ACTA, která přitáhla na začátku roku obrovskou mediální pozornost, je pravděpodobně zažehnána. Jak se bude bitva o copyright vyvíjet dál?
“Velký obsah” to bude zkoušet znovu a znovu, jako vždy. Účinná metoda bývá infiltrovat opoziční organizace a začít od začátku. Mohou se spolehnout na to, že vláda Spojených států bude na jejich straně, to není bezvýznamná podpora. Takže se vrátí, s dalším pokusem o utužení copyrightu. Vždycky se vracejí. Je to jako péče o domácnost: nikdy nemáte hotovo. Každý den musíte uklízet a mýt nádobí.
Ve svém Dotkomunistickém manifestu vyzýváte k úplnému zrušení všech práv k duševnímu vlastnictví. Je to vážně míněný požadavek, nebo spíš provokace?
Dotkomunistický manifest jsem vydal nejdřív v jednom uměleckém časopisu. Později si ho někteří vyložili jako vážně míněnou politickou doktrínu a použili ho jako svůj programový dokument.
Původně jsem měl spíše literární ambici. Měl to být pastiš. Chtěl jsem ukázat, že je možné napsat dokument, ve kterém se politická ekonomie 19. a 21. století prolne tak těsně, že je od sebe nerozeznáte. Chtěl jsem, aby si čtenář po přečtení každé věty položil otázku: Napsal to Marx, nebo Moglen? A aby na ni nebylo snadné odpovědět.
Německý překladatel můj text přeložil tak dokonale, že se původnímu komunistickému manifestu podobá ještě víc než můj anglický originál.
Ano, myslím to vážně, ale ne jako praktický program pro nějakou novodobou komunistickou stranu. Spíš jako ukazatel směru, kterým se snažíme jít. A to se skutečně snažíme. Je to správný směr.
A chceme opravdu dojít až do cíle?
Nikdo se ještě nedostal k cílům vytyčeným v komunistickém manifestu, protože všichni, kdo si v historii přisvojil slovo komunista, byli ve skutečnosti něčím úplně jiným. Komunismus jsme nikdy neviděli. Nikdy jsme neviděli nic lepšího než současný sociální stát, jaký je tady v Německu nebo ve Skandinávii.
Dotkomunistický manifest je devět let starý dokument. Zmiňujete v něm “nesvatou alianci” zábavního průmyslu, státu a technologických firem. Změnila se nějak tato “nesvatá aliance” v uplynulé dekádě?
Ani ne, jsou to vlastně pořád ti samí lidé. Tenkrát jsem ještě nemohl výslovně zmínit Facebook, který se teď zdá jako větší nepřítel než Disney, ale to může být také jen optický klam. Jisté ale je, že Facebook do nesvaté aliance patří.
ČLÁNKY DO MAILU