Základem úspěchu je převzít zodpovědnost sám za sebe a svůj život - za rozhodnutí dobrá i za ta velmi špatná. Toto je ukázkový příklad jak se rodiče snaží přehodit zodpovědnost ze sebe na různé instituce a teď dokonce provozovatele serveru s webovou aplikací.
Vzhledem k tomu, že děti žádné peníze nemohou vydělávat, nemůže jim být vystavena kreditní karta, nemohou sami vypisovat vlastní šeky a mohou jen utrácet peníze rodičů a používat kreditní karty rodičů, pak nad těmito operacemi musí mít rodič dohled a zodpovídat za ně.
Nevidím rozdíl v tom, když manžel půjčí kreditní kartu manželce, kolegovi nebo dítěti - ve všech případech, vyjma krádeže a přepadení, by za její užití měl nést odpovědnost on a né obchodník.
Není to ani dobrý příklad pro děti - už od mala se tím učí, že cokoliv udělají a dopadne špatně, tak to není jejich chyba, ale je to chyba těch druhých.
Za špatné známky může ta blbá učitelka, za vyluxovanou kreditku rodičů může ten špatný facebook, později za problémy v práci může idiot šéf a blbci zákazníci, za špatné manželství může nesnesitelná manželka a vlastní děti ho nemají rády, protože mají pokaženou výchovu nesnesitelnou manželkou.
Nakonec má takový člověk naprosto příšerný život, ale není to jeho chyba, protože za všechno špatné mohou druzí!
Ano, používám možnosti fontů k lepšímu pochopení tónu textu.
Zastávám názor, že možnosti a nástroje nám dané k dispozici jsou od toho, aby se používaly. A to nejen ohledně fontů. Život je hned bohatší, když člověk využívá více možností a více nástrojů, které jsou k dispozici nám všem.
Mně zase naopak v článcích a příspěvcích vadí, že málokdo používá hypertextové odkazy. Kolem roku 2000 jsem viděl plno pěkných webů, kde článek byl hotová encyklopedie, protože obsahoval třeba i 20 odkazů na vysvětlení různých pojmů, jmen osobností a tak dále. Krásně se tak člověk snadno proklikal k zajímavým informacím.
Je škoda, že dnes je většina článků a příspěvků psaná de facto jako plain text.
Moc krásná slohovka o odpovědnosti.
Ale děti jsou prostě děti a všude na světě pro ně platí zvláštní zákony. Dítě můžete vychovávat, můžete ho nějak vést, můžete věnovat spoustu času tomu, abyste sledoval, co a jak dělá, ale nikdy ho nemáte pod kontrolou po 100% času.
Proto jsou zákony, že se jim nesmí prodat různé drogy, nesmí být puštěny na nějaké akce. Reklamy cílené na děti podléhají přísnějším pravidlům.
A taky mají děti omezenou právní subjektivitu. Mohou si koupit rohlík, nebo zmrzlinu, nebo něco v hotovosti. Ale nemohou si koupit třeba dům.
Obecná odbočka - chování firmy k zákazníkům se dá rozdělit do 3 skupin: slušné, neslušné a podvodné. My tady v Česku jsme si zvykli, že je normální, že firmy hledají hranici mezi neslušností a podvodem. Ale na západě to tak často není a po firmách je ve vztahu k zákazníkovi vyžadována i slušnost.
A kreditní karty byly od začátku zavedeny tak, že obchodník se musí chovat slušně - jinak má problém on a platí on.
Občasnou obchodnickou neslušností je to, že např. nabídnu nějakou službu na měsíc a někde ve smlouvě je malými písmeny, že se zákazník zavázal platit službu i na další měsíc(e) (dokud službu explicitně nevypoví) a strhnu zákazníkovi tu částku dvakrát, nebo mnohokrát.
Ale pak je můj zásadní zásadní problém jakožto obchodníka, abych prokázal, že jsem se choval slušně - že zákazník si opravdu vědomě objednal službu na více měsíců, že jsem se ho nepokusil napálit. A pokud to karetní společnosti neprokážu, tak mi platbu seberou.
Proto se tahle neslušnost v civilizovaném světě týká téměř pouze porna, kde se neslušný obchodník spoléhá na to, že zákazník raději oželí, co mu bylo strhnuto, než by si stěžoval a reklamoval platbu za porno.
Jestli se obchodníkům nelíbí, že při akceptování kreditek (a dneska karet platebních karet obecně) musejí dodržovat přísnější pravidla, než jsou jenom zákony, tak nemají kreditky přijímat. A jestli je přijímají, tak mají přijmout odpovědnost.
A nová doba přináší novou realitu. A ta realita je, že na webu je mnoho míst, kde si zaregistrujete kreditku a následně děláte nákupy na jedno kliknutí. Což je v mnoha případech vítané, ale v mnoha případech tím vznikne mazaná past, kdy si zákazník neuvědomuje, jaká díra do jeho kreditky se otevírá a neuvědomuje si, jak mu takto mohou kreditku nevědomky provětrat děti.
A teď se prostě u té nové reality rozhodne, co je ještě slušné a akceptovatelné a co už není. A troufám si tvrdit, že pokud neexistuje nějaká dobře viditelná volba, jak tyhle dětské platby zablokovat, tak to obchodníci prostě neuhrají. Apple už imho, takové "tlačítko" do ipadu zavedl. Pokud FB nemá něco podobného, tak tak to prohraje buď u soudu, nebo ho k tomu donutí kartové společnosti.
Jak jsem psal na začátku - fakt moc krásná slohovka na téma zodpovědnost. Její problém je, že stejné apelování na osobní zodpovědnost by se dalo napsat i k článku - hospodský prodal alkohol dětem (v zemi, kde to není trestné).
Tak to já taky. Když mi bylo asi 8. Později když mi bylo asi 13, tak už bylo normální, že mi ho neprodali. Tohle je zodpovědnost hostinského, že odhadne, kdy to to dítě dělá se souhlasem rodičů a kdy nikoliv. Pokud by se to dítě opilo samo, tak i v zemi, kde není zakázán prodej alkoholu bude společnost dávat vinu hostinskému.
A jestli byste dostal držkovou za to, že hospodský dodrží zákon, tak to vypovídá akorát o vašich rodičích.
Vypovida to o jedinem, ze statu je hovno do toho, jestli rodicove decko hlidaji nebo ne, je to JEJICH a jen JEJICH odpovednost. Ostatne, v 15+ sme se na SS nekolikrat sebrali i s ucitelem, a sli na to pivo do hospody..... a ??? a nic, kazdej si dal jedno, pokecali sme a bylo.
Alkoholik totiz vznikne tak, ze ma nekdo neco zakazanyho. Normalni rodicove daji decku uz od malicka klido liznout, ono mu to stejne chutnat nebude, ale nauci se, ze sklenicka je normalni, ne ze se nekde potaji vychlasta flaska.
Dtto, kdyz pujdu s deckama nekam na obed, klido jim tam maly pivo objednam.
Nejaky american si chce proste snadno vydelat. Osvedceny postup je v americe zazalovat hodne bohatou spolecnost, americke poroty moc rady napari par milionu odskodneho za uplne kraviny.
A prodavat detem, to si jako dite nemuze koupit v obchodnim dome zrmzlinu? To za ni neutraci skutecne penize? To si vzorny otec nevsiml ze jeho dite pouziva jeho kreditku na internetu?