Není to tak dávno, co jsem šel do hospody s kamarádem, kterého jsem předtím nějakou dobu neviděl. Přestěhoval se, našel si novou práci a taky nové kamarády. Někteří z nich tam šli s námi, a když jsme se seznamovali, zeptali se mne na nick. Ač po stránce jazykové i co se IT a příbuzné terminologie týče vybaven, zprvu jsem nepochopil, co po mě chtějí, když jsem se právě představil. Pak mi bylo vysvětleno: „Ty nejsi na Lidech? Tak to vůbec nejsi! My tam jsme totiž všichni.“ Některé z kamarádových kamarádů postupující večer a přímo úměrně s ním stoupající počet čárek na účtu vrátil zpět do světa vezdejšího, byli ale i takoví, kteří se přes šest hodin ve výčepním podniku dokázali bavit právě tím způsobem, jako by byli na diskusním fóru. A co víc, většina klevet byla z diskusního fóra (co kdo komu řekl, kdo co mu na to odpověděl) nebo o něm. Měl jsem dojem, že sedím zavřený v ATX skříni a nikoli tam, kde jsem se fyzicky nacházel.
Ani bych si na onen večer nevzpomněl, nebýt nedávného článku, ve kterém autorka popisuje nevraživou a xenofóbní linuxovou „komunitu“. Ta i přes ty nejextrémnější popsané projevy existuje také víceméně jen virtuálně – prostřednictvím několika aplikací a protokolů. Napadlo mne – dá se vůbec hovořit o komunitě? A ti lidé – šílící „linuxáři“ či klevetní příznivci diskusního serveru nejstaršího českého rozcestníku nebo jakéhokoli podobného serveru – jsou něčím „více“, jak často tvrdí? Dovolte mi kritický pohled.
Internet je ve své podstatě decentralizované obousměrné a mnohavrstevné komunikační médium. Umožňuje komunikovat v soukromém (mezi dvěma účastníky) i vícenásobném režimu, utajeně či veřejně. Nabízí více možností komunikace (text, hlas, obrazy, virtuální hra, …), ale stále je to jen prostředí, které obsahem naplňují jeho účastníci.
Člověk není tvor, který by se účastnil jen jediné společenské interakce v jediné, naprosto konzistentní podobě. Každý z nás zastává mnoho různých sociálních pozic, v nichž hraje své sociální role. Tak například: jsem student, a podle toho se ve škole chovám, ale současně jsem vedoucí pracovního týmu a řídím své podřízené. Obou rolí se mohu účastnit současně, aniž by si vzájemně překážely, i když se velmi liší a v mnoha ohledech jsou přímo protichůdné, protože student poslouchá, zatímco vedoucí poroučí. Každá jednotlivá pozice každého jedince je determinována velmi zjednodušeně řečeno buď tím, že se do ní narodil, nebo tím, že mu byla někým jiným připsána. V některých případech se může stát, že jedna z pozic ovlivňuje ostatní (například soudce by neměl být v civilu zlodějem), ale mnoho z nich je právě tak více či méně nezávislých. U zdravého člověka. Co z toho plyne?
Internetoví chataři se komunikace a linuxáři vývoje (ale ti militantní taky jen komunikace, protože na víc nemají) účastní pouze jednou z komponent svého sociálního já. Jakmile vstanou od počítače, jsou lidmi jako ostatní a začnou u nich fungovat zbývající role – nic jiného jim nezbude. Protože to, že jsem supermistr třeba v Quake 3 Arena nebo linuxový guru, ještě neznamená, že mne ve večerce sousedé pustí dopředu. Pokud někteří z nich povýší tuto jednu svou roli, respektive těch několik virtuálních, na hlavní, a z nějakého důvodu se jich odmítnou zbavit po té, co vstanou od počítače, jsou z nich v určitém smyslu devianti. Jejich chování neodpovídá očekáváním okolí. Okolí je dříve nebo později vytlačí na svůj okraj, kde potkají další, podobně vytlačené nešťastníky. Začnou z nedostatku jiných příležitostí komunikovat jen s nimi (homogenizovat své role) a teprve v tomto okamžiku utvoří komunitu – ovšem komunitu deviantů, kterým nikdo nerozumí a které nikdo nechce.
Teoreticky jsem to velmi zjednodušil a sociální psycholog by nejspíše řekl, že i zprznil, nicméně Internet jako moderní médium má asi lepší schopnost vytvářet ony deviantní komunity než kterékoliv předchozí. Pokud někoho anonymního pomluvíte ve fóru, asi nečekáte, že vás na ulici pozná a dá vám pár facek. Jestliže se tento člověk poté, co vstane od počítače, od vaší urážky neodpoutá, může se klidně stát, že jednu chytíte. A i proto je lepší mezi virtuálním a reálným světem důsledně odlišovat.
ČLÁNKY DO MAILU