V okamžiku, kdy se v diskusi objevily první skutečně kvalitní příspěvky, nemohl jsem se ubránit mrazení v zádech. Přesně v té chvíli jsem si uvědomil: ano, i tento náš eWorkshop se podařil. Dokázal v lidech vybudit schopnosti, které by jinak zůstaly skryty a třeba i neobjeveny, a dokázal tím své účastníky obohatit.
Zároveň se znova prokázalo, že eWorkshop je vícevrstevnatý. Zajímavé nové aplikace Internetu nejsou pouze jeho námětem – on sám je přece takovou aplikací! V našem eWorkshopu diskutujeme o tom, jak organizovat výměnu informací na Internetu, a zároveň tak činíme. Dokonce způsobem, jehož příjemným vedlejším produktem je nalézání nových známých nikoliv vyhledáváním předem kategorizovaných položek (jak to činí dnešní sociální sítě), ale společnou aktivitou, ve které se projeví náš způsob myšlení. Tento způsob vyhledávání na Internetu dnes neexistuje nikde jinde než právě v těchto diskusních formátech.
Naše otázka
Takže v mnohovrstevnatosti pokračujme: pojďme se nyní podívat, proč je to tady na Lupě možné a jak to umožnit i v jiných oblastech. K tomu ale musíme udělat krok stranou a odpovědět na zdánlivě nesouvisející otázku, která byla položena již v prvním díle eWorkshopu: Jak definovat „přátelství“ v sociální síti?
Proč právě tato otázka?
Důvod, proč považujeme právě tuto otázku za důležitou, je logický. Hledáme obecný mechanismus, v rámci kterého by bylo možné zjednodušit sdílení informací; hledáme tedy takzvaná „pravidla hry“. A vzhledem k tomu, že je člověk společenským tvorem, tušíme, že klíčem k tomuto cíli bude najít cestu, jak formálně uspořádat vztahy mezi jednotlivými lidmi. Způsob, jak skutečně adekvátně vyřešit fenomén, který se v dnešních jednoduchých sociálních sítích nazývá „přátelství“. Hledáme tedy „pravidla hry“ vztahu zvaného přátelství.
Důležitost pravidel hry
Podle vědního oboru complexity science je „inteligence“ systému závislá pouze na „pravidlech hry“, nikoliv na inteligenci jednotlivých účastníků; systém je tedy právě tak dobrý, jak dobrá jsou jeho pravidla. Můžeme si to ilustrovat na klasickém příkladu fenoménu „vynoření“ (emergence): řidič na dálnici D1 může být univerzitním profesorem, ale jeho vzdělání či osobní schopnosti nemají žádný vliv na složitost chování emergentního prvku (kterým je pomalu popojíždějící fronta vozidel). V rámci tohoto systému (fronty) není rozdíl mezi ním a řidičem stavební dodávky, či dokonce automatem s velmi jednoduchým programem. Složitost emergentního prvku (fronta na dálnici) tedy nesouvisí s komplexitou prvků, které se do něj zapojily (řidiči). Je však přímo závislá na „pravidlech hry“.
Jak v naší diskusi správně poznamenal jeden z účastníků: IMO tady usilujeme o umělé vyvolání ‚emergence‘ – chceme, aby se nám s pomocí ‚přeuspořádání systému‘ způsobem, který využívá lidské sociability, začalo vynořovat něco, co bude představovat přidanou hodnotu, užitek pro nás všechny. Jde ‚jen‘ o to nastavit pravidla – vytvořit takový systém, že bude motivovat jednotlivce k takovému chování, že souhrn těchto individuálních chování bude vytvářet určitou strukturu.
Ano, to je i můj názor, o co se máme snažit.
Pravidla hry
Právě proto je v oblasti internetových sítí tak důležité zaměřit se na popis „pravidel hry“.
Je zajímavé, že i tak jednoduchá pravidla, jako má náš eWorkshop, již vedou k zajímavým výsledkům – zajišťují zkvalitnění komunikace mezi lidmi. Mechanismus eWorkshopu ale není dostatečně obecný. Je zde tedy obrovský prostor ke zlepšení těchto pravidel.
Nový koncept přátelství
Vraťme se tedy k naší základní otázce: Jak definovat „přátelství“? V naší diskusi již zazněla řada zajímavých námětů; myslím si, že nastal čas je v dnešním pokračování eWorkshopu podrobněji rozpracovat.
Nesymetričnost a dočasnost
Zatímco v současných sítích je přátelství symetrické, statické a digitální (dva prvky sítě buď propojeny jsou, nebo nejsou), v reálném životě je tomu výrazně jinak.
Především, přátelství v reálném světě je nesymetrické. Příkladem může být vztah mezi populárním hercem a jeho publikem nebo mezi učitelem a žáky. Ale dokonce i v situaci, kdy se vyvine přátelství oboustranné, skládá se vlastně ze dvou nesymetrických vztahů. Každý směr vztahu má jiné příčiny i jinou kvalitu. Příklady: vztah známého autora a jeho holiče; vztah herce a kuchaře a podobně.
Druhou důležitou vlastností přátelství v reálném světě je jeho dočasnost. Ne nadarmo se říká: sejde z očí, sejde z mysli
. Můžete samozřejmě namítnout, že existují přátelé z dětství, na které vzpomínáme celý život. Nenechme se však zmást: tito lidé už ve skutečnosti třeba nežijí (například náš vynikající češtinář), nebo sice existují, ale jsou mezitím někým úplně jiným (z naší dávné křehké studentské lásky mezitím vyrostla tlustá semetrika se třemi dětmi). V naší mysli tedy tito přátelé přetrvávají pouze jako nehmotné vzpomínky. Ty totiž nestárnou a nemění se – na rozdíl od skutečných lidí, kteří stárnou, vyvíjí se a získávají nové zájmy. A navíc, vyvíjíme se i my. Výpravčí lokálního nádraží, který nám imponoval, když nám bylo devět, může být v dnešní době již zcela mimo náš zájem. A přesto na něj můžeme mít skvělé vzpomínky.
Zmíněná celoživotní přátelství tedy přetrvávají pouze v naší mysli. Reálná celoživotní přátelství vyžadují opakované kontakty a opakované podněty. A přesně tuto skutečnost musí reflektovat i každý systém, který navrhneme. Je tedy zapotřebí do něj zabudovat faktor času – čím déle s daným člověkem nekomunikujeme, tím více naše přátelství „chřadne“.
A je to vaše
Teď už „pouze“ zbývá tyto podněty konkretizovat. Otázka třetího pokračování tedy zní:
Jak implementovat přátelství podle výše zmíněného konceptu? (Kdy přátelství vzniká? Kdy zaniká? Je možné na tyto otázky odpovědět?)
Ve kterých oblastech by bylo možné zmíněné systémy realizovat nejdříve? A v čem by byla jejich okamžitá užitečnost? Jinými slovy: k čemu by nám mohli být naši přátelé užiteční?
Zároveň věřím, že jako vedlejší efekt naší diskuse vymyslíme drobnou úpravu mechanismu fungování dnešních sociálních sítí, která by odstranila jejich nevyhnutelnou smrt kvůli „přesíťování“, ke které dnes směřují v důsledku svého aktuálního uspořádání.