V Evropě se po covidových nedostatcích čipů, které vedly například k odstavení části výroby v některých automobilkách včetně Škody Auto, a vlivem geopolitického soupeření mocností dala do pohybu výstavba nových polovodičových továren. Starý kontinent na papíře počítá s projekty v přepočtu za více než bilion korun. Pokud dopadne dobře byrokratický proces, díky investici až dvě miliardy dolarů od společnosti Onsemi se dočká i Česko. Přesto nelze počítat s tím, že by se Evropě podařilo nějak zásadně navýšit podíl na světové výrobě, jak si to přejí hlavně politici.
Podíl Evropy na celosvětové čipové produkci je podle organizací jako Silicon Europe, jíž je Česko členem, pod deseti procenty. V drtivé většině se u nás vyrábí čipy na starších výrobních procesech vhodné pro průmysl či automobilky. Nejvyspělejší procesy Evropě v podstatě nejsou, vyjma modernizované továrny amerického Intelu v Irsku. USA na tom nejsou o moc lépe, této sféře dominuje Asie.
Evropská unie chce během několika let zvýšit podíl kontinentu na výrobě na dvacet procent. Před časem byl proto schválen Akt o čipech (Chips Act EU), který má mobilizovat až desítky miliard eur. Ale hlavně z kapes firem a jednotlivých států. Samotná unie uvolnila pouze přes tři miliardy eur.
Bez pobídek není nic
Polovodičová výroba dnes v podstatě nefunguje bez masivních pobídek. Sektoru se během nedávné krize úspěšně povedlo lobbovat, aby se na tom nic neměnilo. To znamená, že velké továrny mohou stavět velké, bohaté či silně motivované státy. Drážďany a Sasko budou mít kromě jiného faby kolosů TSMC (deset miliard eur) a Intel (33 miliard dolarů). Německá vláda do podpory těchto a dalších projektů napumpuje desítky miliardy eur.
Něco takového je v Česku nemyslitelné. Ovšem i naše vláda je připravena podpořit Onsemi na zdejší poměry nemalou sumou. Americký podnik si oficiálně vybral Rožnov pod Radhoštěm pro zavedení komplexního řetězce výroby čipů na bázi karbidu křemíku, který oproti křemíku nabízí lepší energetickou úsporu. Onsemi nyní musí podat oficiální žádost o státní pobídku, od začátku mluví o dvaceti procentech. Novelizovaný zákon o pobídkách takovou podporu v případě strategických projektů umožňuje a je pravděpodobné, že vláda vyhoví.
Evropských projektů bude ještě více. Infineon například v Drážďanech rozšiřuje výrobu za pět miliard eur, opět za štědrých úlev. Podobně tam chce Wolfspeed investovat dvě miliardy eur. Největší evropský producent STMicroelectronics bude stavět za pět miliard eur na Sicílii, stejně jako Onsemi v Rožnově cílí na karbid křemíku.
Tyto a další projekty jsou skvělé a nepochybně mobilizují další činnost a dodavatelské řetězce. Investice tohoto typu jednoznačně potřebujeme a je výbornou zprávou, že nejenom tým kolem ministra Síkely akci s Onsemi dotáhl do aktuální fáze. Klíčový pro celé prostředí je národní polovodičový klastr a zapojení jeho prezidenta Stanislava Černého, Jiřího Házeho a dalších.
V kontextu zvýšení podílu Evropy na světové scéně je ale nutné se podívat na kroky Spojených států, Číny, Japonska, Singapuru, Jižní Koreji, Indie a Tchaj-wanu. V podstatě všechny tyto země do nových výrobních projektů posílají často až násobně vyšší investice než celá Evropa. V případě Koreji či Číny se bavíme až o stovkách miliard dolarů. Tchaj-wan bude značně urputný, protože na jeho klíčovém postavení v nejmodernější výrobě (sedm nanometrů a níže) je postaveno jeho přežití (takzvaný křemíkový štít vůči agresivní Číně). Korea a spol. také mají výhodu ve fungujícím ekosystému či úsporách z rozsahu.
Tři problémy Evropy
Evropa v podstatě staví to, co potřebuje – výrobu čipů pro svůj průmysl. Pokud tady vzhledem k vysokým cenám energií, lidské práce a rostoucí byrokracii nějaký zbyde. Ostatně i TSMC v Drážďanech rozjede fab pro účely průmyslu, a nikoliv další lokalitu pro dodávky Applu či Nvidii. Vznik nejmodernějších výrobních procesů v Evropě moc nedává smysl ze tří důvodů.
Zaprvé, Evropa je drahá a nepružná. Tchaj-wan a potažmo Asie mají velkou komparativní výhodu, což neustále vyzdvihují osobnosti typu zakladatele TSMC Morrise Changa („work culture matters“). Tchajwanští pracovníci v TSMC nemají v případě nutnosti problém ve dvě ráno odejít do práce. A jejich manželky neprotestují. Tchaj-wan má za zadkem Čínu. A Čína je zase pod sankcemi USA, takže se snaží osamostatnit. To jsou velmi silné motivace.
TSMC aktuálně staví továrnu v Arizoně, která nabírá zpoždění, protože američtí pracovníci nezvládají tchajwanské tempo, sdružují se v odborech, hrozí stávkami a tak dále. Tchajwanci je považují za líné a rozmazlené. V Evropě do toho lze zamíchat ceny energií a další aspekty a je hotovo. Stavět zde zakázkové výrobce nejmodernějších čipů nedává smysl. Ostatně i TSMC bude z továrny z Arizony dodávat čipy výrazně dráž než z fabů na Tchaj-wanu, což je holt daň za nearshoring a lokální dodavatelský řetězec, který si USA po TSMC v podstatě vynutily.
Zadruhé, Evropa nemá skoro žádné fabless firmy, které by nejmodernější zakázkovou výrobu potřebovaly. Fabless znamená, že si firma navrhne čip a nechá si ho na zakázku vyrobit. Fablessy jsou podniky jako Apple, Nvidia, AMD či Qualcomm, které si čipy designují, ale vyrábí jim je zejména TSMC a občas Samsung. Fablessy v Evropě nevyžadují nejpokročilejší výrobní procesy (například český Tropic Square bude vyrábět u UMC pomocí 55nm procesu), žádné Apply a spol. tady nemáme, bohužel.
Zatřetí, Evropa je plná byrokracie. Rozjezd nové továrny Wolfspeedu v Drážďanech byl odložen. Zpoždění naberou i faby Intelu či TSMC. Jedním z důvodů je notifikace Evropské komise. Jelikož jsou čipové továrny štědře dotovány vládami, Komise vždy musí posoudit, zda nedojde k nedovolené podpoře a porušení konkurenčního prostředí. Procesem notifikace si v Bruselu bude muset projít i Onsemi.
Co dál přinese Chips Act
Chips Act EU naštěstí myslí zejména na situaci kolem fablessů a chce položit základy toho, aby se to časem mohlo zlepšit. V rámci Aktu o čipech v Evropě vznikne několik takzvaných pilotních linek. Ta nejlepší z nich byla schválena v Belgii, kde se zejména IMEC a ASML (klíčový světoví dodavatelé z Evropy) podělí o zprovoznění nejmodernější prototypovací linky světa, zaměří se na procesy pod dva nanometry. Univerzity, startupy a firmy včetně těch z Česka budou mít možnost na tyto linky posílat prototypy svých čipů a fyzicky je tak vyrábět na starém kontinentu. Dobrý nutný krok k tomu, aby zde fablessy měly podhoubí pro růst.
Druhým krokem vycházejícím z evropského Chips Actu je jednotná platforma pro design čipů. Ta ekosystému nabídne nástroje pro polovodičový návrh (takzvaný EDA software) za zajímavých podmínek (EDA není levná záležitost). Zájem zapojit se má i brněnská firma Codasip, která je součástí pracovní skupiny. Codasip navrhuje vlastní procesorová jádra na instrukční sadě RISC-V a dodává k tomu právě EDA software.
Do toho mají v jednotlivých zemích vznikat polovodičová kompetenční centra. Ta mají všem zájemcům pomáhat a zprostředkovat jim přístup k popisovaným pilotním linkám a designové platformě. Klíčoví čeští hráči už zformovali národní polovodičové centrum, které se bude hlásit do evropské výzvy snad brzy vypsané Ministerstvem školství. Do rozjezdu centra by mělo jít kolem dvou set milionů. Podle Jihomoravského inovačního centra (JIC) by podobná podpora mohla v následujících letech v Česku vyprodukovat až patnáct zajímavých startupů.
Dobrá pozice Evropy
Evropa by se také měla co nejvíce zaměřit na oblast, kde je velmi silná. V případě Česka (hlavně Brna) se bavíme především o nástrojích a podobně. Tři brněnské firmy Tescan, Delong Instruments a Thermo Fisher Scientific například vládnou světovým dodávkám elektronových mikroskopů používaných pro vývoj polovodičů a kontrolu kvality čipů ve výrobě (mezi zákazníky patří TSMC, Intel, Apple a další). Podobných zajímavých projektů je více, například PlasmaSolve.
Podobné je to v kontextu celé Evropy. Nizozemská ASML je například jediným producentem strojů na EUV litografii, které jsou pro nejmodernější produkci nezbytné. Jedna mašina s nejnovější High-NA EUV litografií vyjde na 350 milionů eur. Belgický IMEC je zase klíčovým světovým výzkumným centrem, kam se jezdí nachytřovat úplně všichni. Dále lze zmínit firmy jako Zeiss, Meopta a tak dále.
Nevěřte politikům a věrozvěstům, když mluví o čipové samostatnosti. Polovodičový dodavatelský řetězec je extrémně složitý a centralizovat ho na jedno místo je utopie. „Každý“ region je dobrý v něčem jiném. Byť sílí hlasy o konci globalizace a naplno se rozjela obchodně-technologická válka mezi USA a Čínou, jenom globální obchod může zajistit, že se polovodičový sektor nezboří. A masivní investice mocností podpoří zdravé vzájemné soupeření.
Chci odebírat newsletter
ČLÁNKY DO MAILU